Hrad Kerak, známý také jako Qal’at al-Karak v arabštině nebo Crac des Moabites v křižáckých pramenech, představuje jeden z největších a nejdůležitějších hradů v Levantě. Jeho stavba započala v roce 1142 pod vedením Pagana ze Serudže, pána z Oultrejordain (dnes již zaniklého Zajordánského panství), a Fulka V z Anjou, krále Jeruzaléma.
Původně před Kerakem stál nedaleko jiný, menší hrad – Krak de Montreál, postavený jeruzalémským králem Balduinem I. kolem roku 1115. Oproti Keraku byl ale menší a byť byl postaven na velice dobré pozici, nebyl tak obranyschopný jako budoucí sídlo, do kterého se páni z Oultrejordain přesunuli.
Strategická poloha obou hradů umožňovala kontrolu nad beduínskými pastevci i obchodními cestami z Damašku do Egypta a Mekky. Poustevníci vždy museli zažádat o svolení oblastí projít, a tak stráži z hradu nic neuniklo.
V křižáckém období prošel hrad několika rozšířeními. Paganův synovec Mořic a následně Filip z Milly přidali věže a hluboké skalní příkopy na severní a jižní straně. Jižní příkop zároveň sloužil jako cisterna na vodu.
Hrad stojí na skalní ostrožně, využívaje přirozenou topografii se strmými svahy na třech stranách, což v minulosti vždy donutilo útočníky soustředit se na jedinou přístupnou cestu. Hrad byl součástí širšího systému křižáckých pevností, které chránily Království jeruzalémské před muslimskými silami.
V roce 1176 získal Kerak Renaud z Châtillonu, který se oženil se Stefanií z Milly, vdovou po Homfroiovi III. z Toronu. Renaud byl příznivcem agresivní politiky vůči muslimům. Z hradu útočil na karavany obchodníků, a dokonce plánoval útok na Mekku, a tak se dostal do hledáčku muslimského vůdce Saladina, který hrad několikrát obléhal.
Zkouška ohněm
Jedním z nezajímavějších období v historii Keraku byla obléhání vedená Saladinem v letech 1183–1189. První obléhání v roce 1183 probíhalo během svatby Humfroie IV. z Toronu a Isabelly I. Jeruzalémské. Saladin ve jménu šlechetnosti souhlasil, že nebude cílit na komnatu novomanželů, zatímco jeho obléhací stroje ničily zbytek hradu. Obléhání bylo nakonec přerušeno příchodem posil pod vedením Balduina IV. Jeruzalémského a Saladin se svou armádou odtáhl.
Druhé obléhání následovalo v roce 1184 a trvalo čtyři týdny. Saladin se pokusil zasypat příkopy, ale opět se stáhl před příchodem křižáckých posil. Rozhodující bylo třetí obléhání v roce 1188, vedené Saladinovým bratrancem Sa’d al-Dinem po bitvě u Hattinu, kde byla křižácká armáda rozprášena. Bez hrozby posil se muslimská armáda zaměřila na odříznutí zásob. Hrad se vzdal po několika měsících. Pád Keraku vedl i k následnému dobytí Montreálu, tak skončila křižácká dominance v Zajordánsku.
Renaudův útok na muslimskou karavanu podnítil odvetnou bitvu u Hattinu, ve které se muslimové pomstili křižákům za Renaudovo kruté zacházení s obyvateli regionu, i s poustevníky z dálných oblastí. Potom, co se Kerak dostal do rukou muslimům, byl využíván jako administrativní centrum za vlády Ajjúbovců – dynastie založené Saladinem.
Architektonický skvost
Architektura Keraku je směsicí západoevropských, byzantských a arabských prvků, která je typická pro rané křižácké pevnosti. Jak již bylo zmíněno, hrad stojí na strmém ostrohu, který byl pro útočníky v podstatě nezdolatelný. Obrana se tak mohla soustředit na jednu silně opevněnou stranu se zdmi a příkopy. Křižáci používali hrubě opracovaný vulkanický kámen pro obvodové zdi, zatímco muslimové později opravovali a rozšiřovali hrad vápencem z místních lomů.
Věže byly původně hranatého půdorysu, až později se přestavěly na kulaté. Byly hustě rozmístěny po celém obvodu zdi, více než bylo ve 12. století obvyklé. Tento způsob opevnění byl každopádně dosti populární v byzantské architektuře.
Za vlády mamlúckého sultána Bajbarse (1223–1277) byl hrad opět rozšířen a nadále zůstával administrativním centrem. Údajně zde byla umístěna čtyři ministerstva; pro armádu, finance, samotnou správní oblast Keraku a administrativní kancelář. I za nadvlády Osmanů si hrad udržel svůj význam, v roce 1834 se stal dějištěm selského povstání, které Ibráhím paša, osmansko-egyptský generál, násilně potlačil, přičemž zničil podstatnou část hradu, ve kterém se povstalci ukrývali.
Atraktivní turistická destinace
Dnes je Kerak a město pod ním živou turistickou destinací s přibližně 170 000 obyvateli v okolí, ležící na starobylé Královské cestě. Ačkoliv nebyl v roce 1985 zařazen na seznam světového dědictví UNESCO kvůli lépe zachovaným křižáckým hradům jinde, zůstává významnou památkou s poutavou historií.
Hrad se objevil ve filmu Království nebeské z roku 2005 a je spojen s Archeologickým muzeem Al Karak, které bylo v roce 2019 přesunuto z dolního dvora do osmanské budovy mimo hrad. Muzeum vystavuje artefakty od pravěku po islámskou éru, včetně křižáckých relikvií.
