Ředitel francouzské Observatoře žurnalistiky (Ojim) Claude Chollet nabídl Epoch Times svůj pohled na rizika, která by mohla být důsledkem zákazu sociálních sítí pro nezletilé, DSA (Akt o digitálních službách Evropské unie) a online cenzury.
Nastolila se jedovatá atmosféra. Atmosféra, v níž občan neříká to, co si myslí, a kde jako paní domu vládne udavačství, analyzuje předseda Ojimu.
Epoch Times: Návrh zákona, který má zakázat sociální sítě dětem mladším 15 let, podle některých hrozí tím, že nás dovede k internetu založenému na kontrole identity. Co si o tom myslíte?
Claude Chollet: Jak se říká, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A právě tohle rčení se podle mě na tento zákonný text dokonale hodí.
Na první pohled je tu spousta důvodů považovat ho za skvělý. Nikdo – a rodiče už vůbec ne – nechce, aby děti mladší 15 let trávily na sociálních sítích každý den celé hodiny. Proč tedy neregulovat, nebo dokonce nezakázat, přístup dospívajících na tyto platformy?
Jenže jádrem celé věci je otázka: je skutečně úkolem státu rozhodovat o tom, zda se mladí lidé mají, nebo nemají připojovat na určité platformy? Nespadá to spíše do odpovědnosti rodičů? Ptám se: Není tu snaha zbavit rodiče odpovědnosti tím, že se zasahuje do jejich role?
Dále budou muset osoby starší 15 let prokazovat svůj věk. Což znamená registraci obličeje nebo předložení dokladu totožnosti. Téměř celá populace tak bude někde evidována.
To otevírá další dvě otázky. U jaké instituce se vlastně budeme registrovat? Mluví se o „důvěryhodné třetí straně“ určené státem, ale tohle všechno zůstává velmi nejasné.
A navíc: kdo bude mít k těmto údajům přístup? Veřejné orgány nás sice ujišťují, že k našim osobním datům přístup mít nebudou.
Jenže připomínám, že v červnu 2025 byl přijat zákon rozšiřující pravomoci zpravodajských služeb. V duchu amerického Patriot Act po 11. září 2001 tento zákon stanoví, že jakmile je riziko atentátu nebo napětí vyhodnoceno jako vysoké, stát či různé státní orgány mohou získat přístup ke všem datům jakéhokoli občana.
Ve skutečnosti v celé téhle záležitosti se zákazem sociálních sítí nejsou zaručeny žádné skutečné pojistky.
Mám dojem, že pod záminkou ochrany dětí je cílem tohoto zákona evidovat Francouze.
Existuje tedy riziko masového dohledu prostřednictvím „důvěryhodné třetí strany“ určené státem?
Ano, přesně tak. Ostatně připomínám, že masový dohled už ve Francii proběhl, zejména během zdravotní krize. Abychom mohli opustit domov, museli jsme u sebe povinně mít potvrzení ospravedlňující náš odchod, jinak nám hrozila pokuta.
Tato epizoda covidu-19 byla jakýmsi prvním dějstvím této snahy o všeobecný dohled. A dnes mám pocit, že jsme u dějství druhého.
Jsem znepokojen, protože během zdravotní krize lidé nekladli odpor. A teď se obávám, že se to bude opakovat. Francouzi se tomuto zákonu nepostaví čelem.
V červenci 2025 se Francie spolu se čtyřmi dalšími evropskými zeměmi přihlásila jako dobrovolník k testování aplikace pro online ověřování věku. Ve Spojeném království byl zaveden podobný mechanismus. Co vám to napovídá?
Myslím si, že to zapadá do zvláštního geopolitického kontextu. Dnes jsou zejména v Evropě většiny vládnoucích mocí oslabené.
Ve Francii je Emmanuel Macron od června 2024 ve velmi nepříznivé pozici a zbývá mu ještě 15 měsíců.
Za kanálem La Manche máte labouristu Keira Starmera, který je nejnepopulárnějším premiérem od roku 1945. Průzkumy ukazují, že pokud by se dnes konaly volby, velkým vítězem by byla strana Nigela Farage.
A konečně v Německu je kancléř Merz oslaben hospodářskou situací země a vzestupem AfD.
Tito lídři jsou tedy znepokojení, utahují šrouby a přijímají opatření, jejichž cílem je omezit přístup k určitým obsahům, a tím se chránit. O to více se snaží chránit, že jsou v těchto zemích naplánovány volební termíny.
To vše se odehrává v kontextu uplatňování evropského Digital Services Act (DSA). Jak se na tuto legislativu díváte?
Abych navázal na myšlenku, kterou jsem rozvíjel před chvílí: pod záminkou dobrých úmyslů, tedy boje proti nenávisti a dezinformacím, má DSA za cíl cenzurovat určité projevy a obsahy prostřednictvím digitálních platforem.
A co je horší, může to časem vést k autocenzuře.
Vysvětlím to. Pokud je některý z vašich komentářů na té či oné sociální síti platformou uplatňující DSA označen za „nenávistný“, bude odstraněn. A pokud se to zopakuje a váš příspěvek bude znovu smazán, je velmi pravděpodobné, že se ve vás nakonec usadí určitá únava a rozhodnete se autocenzurovat.
Rozjíždí se celý mechanismus, jehož cílem je postupně oslabovat svobodu projevu.
Občané si, protože nejsou zavíráni do vězení, neuvědomují oslabování svobody projevu, které je přitom nepopiratelné.
Lze dnes vyhodnotit dopad různých forem cenzury na sociálních sítích na obyvatelstvo?
V tuto chvíli se mi zdá obtížné tento dopad vyhodnotit. Je však jisté, že tato cenzura vytváří atmosféru. Jedovatou atmosféru, v níž občan neříká to, co si myslí, a kde vládne udavačství.
Jako novinář, co si myslíte o mediálním pokrytí všech témat souvisejících s digitální identitou a cenzurou?
Domnívám se, že těmto tématům se v tisku nevěnuje dostatečná pozornost. Nejlepším způsobem, jak se jim postavit, je mluvit o nich co nejvíce. Pokud je totiž něco, co cenzoři skutečně nesnášejí, pak je to být takto přímo označováni.
V důsledku toho je naší rolí – a to nejen novinářů – varovat Francouze před všemi těmito úlety dříve, než bude pozdě.
–etf–
