Americký ministr energetiky Chris Wright přijel minulý týden do Paříže, aby se tam zúčastnil ministerské konference Mezinárodní agentury pro energii (IEA). Debaty o klimatických výzvách rozvířil svým nekompromisním postojem k zeleným politikám ve stylu „více energie, méně klimatické ideologie“. Evropa podle něj obětovala svou energetickou bezpečnost na oltář uhlíkové neutrality.
Wright si příliš nebral servítky. Spojené státy požadují změnu kurzu ze strany agentury, jinak odejdou i se svými penězi, prohlásil.
Receptem na chudobu ve světě, lepší zdraví pro světovou populaci, dominanci v AI i posílení národní bezpečnosti je podle politika více energie. A to v podobě fosilních paliv a jaderné energie, míní Wright.
V přednášce na Francouzském institutu mezinárodních vztahů (Ifri) o den dříve prohlásil, že mu nejde o protlačování fosilních paliv, ale o „podporu realismu a humanismu“. Vysvětlil, že jeho postoj vychází z logiky, kterou označuje za nevyvratitelnou – že fosilní paliva dnes tvoří 83 % celosvětové spotřeby energie, což je přesně stejný podíl jako před padesáti lety, kdy byla IEA založena. Není to podle něj otázka ideologie, ale skutečnost, že v této fázi zůstávají nejproduktivnějšími, nejkoncentrovanějšími a nejsnáze přepravitelnými zdroji energie.
Dodal, že pokud je obnovitelný zdroj skutečně levnější, čistší a účinnější, „věřte mi, nebudete to muset kázat ani vnucovat planetě, prosadí se sám“. Do energetické transformace se podle něj vložilo za 20 let 10 bilionů dolarů, přičemž výsledkem je, že sotva 2,6 % světové energie pochází z větru, slunce a baterií. Zároveň sdělil, že čtyři miliardy dolarů ročně by stačily k vymýcení úmrtí souvisejících s nedostatkem paliva na vaření.
Změnu klimatu označil za „skutečný fyzikální jev“, ovšem nepřikládá mu tolik váhy. „Změna klimatu rozhodně není největším problémem světa,“ uvedl na přednášce v Ifri 18. února s tím, že dopad na lidskou populaci je marginální.
Pokud jde o cíl dosáhnout nulových emisí do roku 2050 zakotvený v Pařížské dohodě, dal mu „šanci 0,0 %, že se naplní“ a označil ho za „program zbídačování“.
V zákulisí relativní izolace
Na novinářský dotaz ohledně možné izolace od evropských delegací Chris Wright ve čtvrtek sdělil, že dle něj má jeho postoj mnoho příznivců, byť diskrétních. „Jsme v naprosté shodě. To je to, co bychom měli dělat,“ měli mu údajně v soukromí sdělit někteří evropští partneři.
Tento výklad o tichém konsenzu však kontrastuje s veřejnými postoji evropských delegací na konferenci v Paříži, jež znovu potvrdily svůj závazek plnit klimatická opatření a cíle. Např. Roland Lescure, jeho francouzský protějšek, setrval na tom, že změna klimatu představuje „hrozbu“ a že je nutné „masivně investovat do dekarbonizované energie“.
Na dotaz francouzské redakce Epoch Times ohledně závislosti Evropy na ruském plynu Wright uvedl, že tato volba vyplývá ze zelené energetické transformace, která paradoxně učinila evropské země více závislými na dovozu z Ruska. Připomněl, že Donald Trump na tento problém upozorňoval již během svého prvního mandátu.
„Klíčovým poučením z evropské zkušenosti je lekce nekonzistence,“ vysvětlil. „Velká Británie, možná nejvíce oddaná nulovým emisím, stále získává 75 % své primární energie z ropy a zemního plynu. Tvrdit, že tyto zdroje nemáte rádi, a současně dusit jejich domácí produkci neznamená, že je nepotřebujete,“ řekl také a pokračoval: „Snižovat vlastní produkci a zároveň propojit Evropu s Ruskem bylo velmi lehkomyslné, špatně promyšlené a mělo to zjevně negativní důsledky.“
Pokud jde o obavy vyjádřené evropským komisařem Danem Jørgensenem ohledně nadměrné závislosti na americkém zkapalněném zemním plynu, Wright hájil spolehlivost Spojených států jako energetického partnera.
„Evropa nemůže mít lepšího partnera,“ tvrdil a zdůraznil, že Američané jsou „děti Evropy“ a americký export je založen na obchodních smlouvách dodržovaných spolehlivými společnostmi, nikoli na geopolitických úvahách, narozdíl od Ruska. „Nikdy jsme nepoužili energii jako geopolitickou zbraň,“ trval na svém a poznámky komisaře označil za „nešťastné“.
Ultimátum a jeho limity
„Pokud se IEA nemůže vrátit k energetické poctivosti, přístupu k energii a energetické bezpečnosti, pak bychom se bohužel stali bývalým členem,“ varoval Wright. Připomněl, že Spojené státy jsou zakládajícím členem agentury, která vznikla z jejich iniciativy po ropné krizi v roce 1973, a dodal, že si „zoufale“ nepřejí odejít.
Odchod z IEA by Washington připravil o přímý přístup ke koordinačním mechanismům v případě velkého ropného šoku a oslabil by jeho vliv na instituci, jejíž směřování chce americká administrativa zjevně ovlivňovat spíše zevnitř než zvenčí.
Dle agentury Reuters platí USA agentuře 6 milionů dolarů ročně, což je zhruba 27 % budgetu IEA.
