Silná sluneční subbouře vykouzlila nad Albertou mimořádně jasnou polární záři. Lovci noční oblohy mluví o jedné z nejvýraznějších podívaných posledních let.
V komunitě lovců polární záře v Calgary v kanadské prérijní provincii Alberta znovu zavládlo nadšení. Slábnoucí vrchol současného třináctiletého slunečního cyklu podle všeho přinesl mimořádně silnou geomagnetickou dohru.
Po mohutných slunečních bouřích a následných polárních zářích z října 2024 zasáhlo zemskou atmosféru minulý měsíc několik slunečních subbouří. Noční fotografové zaznamenali jedny z nejpůsobivějších polárních září, jaké kdy viděli.
Nová vlna pozorování začala ve Finsku, kde nadšenci zaznamenali výrazné výkyvy v datech o kosmickém počasí. Nad zimní krajinou se stovky kilometrů vysoko roztančily neobvyklé a zářivé odstíny polární záře.
„Ty snímky byly úplně mimo škálu,“ řekl padesátiletý Chandresh Kedhambadi deníku Epoch Times. „Ty barvy byly neuvěřitelné – oranžová, růžová a další odstíny.“
Byl přesvědčen, že Alberta zachytí dozvuk geomagnetické bouře, protože zvýšená aktivita nad severní Evropou se do určité míry přenáší i nad Kanadu. Polární záře se neváže na konkrétní místo na mapě, ale na neviditelné magnetické pole Země, a s rotací planety se proto obvykle přesouvá z východu na západ.
Kedhambadi, původním vzděláním chemický inženýr, sledoval v polovině ledna údaje o sluneční aktivitě s očekáváním mimořádné podívané.
„Už to byly podmínky G1 až G2,“ uvedl. „Hodnotili to jako jednu z nejsilnějších polárních nebo slunečních bouří za posledních 20 až 25 let.“ Měl pravdu. Subbouře dosáhla úrovně G5, oficiálně ji však klasifikovali jako G4.
Jeho jedinou obavou bylo počasí. Lovci polárních září se podle něj řídí vědou o „možnosti a pravděpodobnosti“. Úspěch vždy závisí především na jasné obloze.
20. ledna se nakonec stal nocí, kdy do sebe všechno zapadlo. Kedhambadi, který moderuje facebookovou skupinu Alberta Aurora Chasers, vyzval její členy, aby byli připraveni – data totiž naznačovala mimořádně silnou aktivitu.
S výbavou uloženou v SUV vyrazil na jih do oblasti Kananaskis. Plány mu však změnily růžové sloupy tančící na severním horizontu. Připraven strávit noc pod širým nebem zamířil do národního parku Banff – a zůstal v úžasu.
„Magickou“ noc, kdy fotografoval polární záři přímo nad jezerem Minnewanka, má podle svých slov navždy vrytou do paměti.
„Byla to jedna z nejlepších podívaných, jaké jsem kdy viděl,“ poznamenal. „Bylo to tak jasné, že jste viděli růžové lemování zelené. A dokonce i trochu červené. Růžová obvykle vidět není a červenou lidské oko zachytí jen těžko.“
Kedhambadi vyrůstal obklopen přírodou na kávové plantáži svých prarodičů v indickém Bangalore. Vidět polární záři byl jeho celoživotní sen. Netušil však, že tančí tak daleko na jih, dokud se v roce 2008 nepřestěhoval do Alberty. Když ji poprvé spatřil při cestách po ropných polích provincie, byl to pro něj téměř neskutečný okamžik. Právě tehdy se začal věnovat noční fotografii.
„Cítíte se jako dítě v cukrárně, jako když sledujete disneyovku nebo jdete do Disneylandu,“ popsal. „Za poslední dva až tři roky se ten pocit vrátil asi čtyřikrát nebo pětkrát.“
Tato noc patřila mezi ty výjimečné. Na břehu jezera postavil tři stativy, včetně svého astrofotograficky upraveného fotoaparátu Canon a osvědčeného Sony A7R3, a pustil se do práce. Jeho 240stupňový objektiv typu rybí oko podle něj dokáže věrně zachytit skutečný zážitek.
Po pořízení panoramat u jezera noc teprve začínala. Rozhodl se navštívit téměř všechna vyhlídková místa v okolí Banffu až do časných ranních hodin. Každou minutu si užíval, sbíral cenné snímky a vytvářel vzpomínky na celý život.
„Vrátil jsem se směrem ke Canmore. Fotil jsem u Three Sisters a cestou zpět jsem se zastavil u Sibbald Creek, protože polární záře byly stále silné,“ dodal.
Kolem čtvrté hodiny ranní mu začaly docházet baterie a záře postupně slábla, on však měl stále dost energie. Poháněla ho směs adrenalinu a představivosti.
„Pro takové noci jako lovec polárních září žijete,“ uzavřel. „Protože ty opravdu velké noci nepřicházejí tak často.“
