Komentář původně vyšel 23. února na serveru Daily Signal ještě před zahájením útoku Izraele a USA na Írán.
Americký prezident Donald Trump rozmisťuje u pobřeží Íránu – v Perském zálivu, ve Středozemním moři i v Rudém moři – největší námořní a letecké síly včetně ponorek, jaké jsme viděli od invaze do Iráku v roce 2003. A potenciální úder na Írán má své klady i zápory.
Právě teď s nimi není USA ve válce, takže by šlo buď o preventivní válku proti dlouhodobé hrozbě, nebo o válku preemptivní – tedy o odvrácení bezprostřední hrozby silou.
Je to mimořádně kontroverzní a nevíme, zda skutečně stiskne spoušť. Když protesty vrcholily, Trump prohlásil, že pomoc je na cestě. Odhady mluví o 10 000 až 30 000 zabitých. Ty protesty nyní téměř nevidíme – po masovém zabíjení a vraždění ze strany tohoto odporného režimu, který se blíží, jak víte, k půlstoletí své existence, 46 letům.
Jaké jsou tedy plusy a mínusy toho, co USA dělá? Musí se jít do Kongresu pro vyhlášení války? Ne. Stejně jako to nemusela udělat administrativa Baracka Obamy, když například bombardovala Libyi. Ale jsou zde pro i proti, a začněme těmi pro.
Už osm prezidentů, počínaje Jimmy Carterem až po Donalda Trumpa, snilo o nějaké formě změny režimu.
Je tu jedna výjimka – Barack Obama. Ten měl, vzpomeňte si, pošetilý plán, že Írán posílí. Prosadil íránskou dohodu. V noci jim na paletách dopravil 400 milionů dolarů – peníze, které byly předmětem sankcí. Sankce zrušil. Totéž udělal Joe Biden. Myšlenka byla vyvažovat Izrael a arabské země šíitským revolučním státem. A to mělo podle všeho vytvořit jakési „kreativní napětí“, v němž by Obama zřejmě sám dělal rozhodčího.
Ale kromě toho chtěl každý prezident konec tohoto protiamerického režimu. Zabíjeli více Američanů než jakákoli teroristická organizace, pravděpodobně stejně jako ISIS nebo více než ISIS, vzhledem k použití tvarovaných náloží v Iráku. Takže dává smysl, že byste se ho chtěli zbavit.
Také by se v této dvacetileté hře na kočku a myš kolem íránského jaderného programu mohlo udělat jasno – je totiž dané, že kdykoli podepíší dohodu o nešíření jaderných zbraní nebo dají své slovo, nic to neznamená. Nedá se jim věřit. Jsou to revolucionáři, ideologicky hnaný, iracionální režim. Bylo by ale velmi dobré, kdyby neměli schopnost svými hypersonickými či jinými balistickými střelami zasáhnout Evropu, americké spojence na Blízkém východě nebo někdy v budoucnu i samotné Spojené státy. Ten projekt by se tak dal jednou provždy ukončit.
Teď jsou v útlumu díky americkým předchozím bombardovacím misím, ale ta hrozba není neodstraněná. Dokud tento režim vládne, je to existenční hrozba. A je tu i morální rovina – jak jsem řekl, 10 000 až 30 000 demonstrantů bylo zavražděno. V některých případech jejich těla rodinám ani nevydali, tajně je pohřbili.
A tento režim právě teď věší lidi, popravuje lidi. Je to darebácký režim. Morální argument pro pomoc demonstrantům je silný a existuje možnost, že by Trump dokázal svůj útok načasovat s druhou vlnou protestů.
Takový krok by také stabilizoval situaci. Každý si myslí, že by to Blízký východ destabilizovalo. Pravděpodobně by ho to stabilizovalo. A pokud by se zcela přerušil zdroj financování pro Hamás, Hútíe a Hizballáh, tyto teroristické organizace by mohly zvadnout bez podpory a arabské státy by se mohly cítit natolik bezpečně, že by uzavřely dohodu s Izraelem podle Abrahámovských dohod.
Ale jsou tu i zápory. Nenechme se mýlit. Když zaparkujete letadlové lodě o výtlaku 200 000 tun – jednu v Perském zálivu a jednu ve Středozemním moři – jsou to obrovské cíle. Mají jedny z nejlepších systémů protivzdušné obrany v dějinách námořní války. Doprovází je flotila dalších lodí. Doufejme, že jejich letectvo dokáže vyřadit íránskou schopnost zasáhnout je drony nebo střelami, ale jistota to není. A jsou to velké cíle. Na každé z těch lodí je asi 5 000 Američanů a představují investici 13 až 14 miliard dolarů. To je obrovské riziko.
V listopadu se v USA konají volby v polovině období. Většina prezidentů je velmi opatrná, pokud jde o dobrovolné vojenské angažmá, když je ve hře tolik neznámých a výsledek může buď potopit vyhlídky Trumpovy administrativy v listopadu, nebo – pokud by dokázal tento děsivý režim svrhnout a odstranit jako první z, jak jsem říkal, osmi prezidentů – by to byl mimořádný úspěch a mohlo by mu to ve volbách pomoci.
Má ještě jeden problém. Tím je základna MAGA. Ta je neoizolacionistická, tedy odmítá další zahraniční války. V letech 2016 i 2020 vedl Trump kampaň proti takzvaným nekonečným válkám, proti dobrovolným vojenským zásahům, zejména na Blízkém východě. V minulosti dokázal tenhle rozpor řešit omezenými operacemi. Jinými slovy, likvidací Wagnerovy skupiny v Sýrii, zabitím Kásima Solejmáního či Abú Bakra al-Bagdádího nebo bombardováním jaderných zařízení. Vše bylo časově omezené, velmi krátké, problém vyřešen. ISIS vybombardoval do zapomnění. Řekl, že je vybombarduje, a udělal to.
Tohle je ale trochu jiné. Tady není snadno dosažitelný konečný stav, protože jde o obrovskou zemi s velmi ideologicky rozvášněnou populací.
Je tu ještě jedna věc. Samotní demonstranti jsou podle nás prozápadní. Chtějí návrat šáha, ale jisté to není.
Takže pokud jste demonstrant a zabili vám 30 000 lidí a bojíte se znovu vyjít do ulic a sedíte ve svém bytě a vidíte, jak padají bomby – a nebudou zcela přesné – a věřte mi, tihle Íránci umějí taktiku typu Hamásu a Hizballáhu. Jejich rakety a jejich velení a řízení nebudou v objektech označených jako bezpečný bunkr. Budou poblíž nemocnic. Budou poblíž mešit. Budou poblíž škol. Budou, jak jsme viděli v Libanonu, v obytných čtvrtích. Takže dojde ke kolaterálním škodám.
Bude mít íránská veřejnost dlouhodobý pohled, že je to v jejím zájmu, nebo krátkodobý pohled a obrátí se proti Američanům?
To všechno jsou pro a proti, ale nakonec to bude muset rozhodnout Donald Trump. A bude to muset rozhodnout poměrně rychle, protože nemůžete jen tak vzít takové množství námořních sil a poslat je na druhý konec světa. Z hlediska nasazení, opotřebení techniky, délky operace a podobně existuje určité časové okno. A to okno je pravděpodobně zhruba dalších šest týdnů. Bude muset rozhodnout.
Jsou tu olympijské hry. Zjevně byste během olympiády útočit nechtěli. Musí myslet i na Izraelce. Na jedné straně chtějí, aby režim byl pryč. Na druhé straně, když si naposledy s Íránem vyměňovali rakety a údery, jejich zásoby protiraketové obrany se tenčily. Takže přesně nevíme, v jakém stavu jsou jejich zásoby teď.
A nakonec, co by měl Trump udělat? Nebudu mu radit. Nemám odbornost ani znalosti, abych mu radil. Myslím si ale, že by mohl uspořádat krátkou tiskovou konferenci nebo projev k národu, pět minut, nic detailního, jen říci, že téměř 50 let čelíme existenční hrozbě ze strany této země. Zabila tisíce Američanů v Iráku a Libanonu. A je to režim, který porušuje lidská práva. Vraždí vlastní lidi.
A je to mimořádně důležité vzhledem k jeho klíčové roli při kontrole Hormuzského průlivu, kudy každý den prochází 20 až 30 procent světové ropy. A co je ještě podstatnější, od toho se bude odvíjet i cena ropy.
A tady jsou rizika a tady jsou výhody, a já učiním své – nemusí to říkat takto doslova, ale musí americkému lidu poskytnout nějaké informace.
Přetištěno se svolením deníku The Daily Signal, publikace organizace The Heritage Foundation.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
