Analýza
Před více než rokem jmenoval Donald Trump herce Sylvestera Stalloneho, Mela Gibsona a Jona Voighta „zvláštními vyslanci“ pro Hollywood. Tito konzervativní herci měli sloužit jako „oči a uši“ v liberálně orientovaném filmovém průmyslu. Iniciativa však mezitím téměř utichla. Zatímco kulturní spor kolem takzvané „woke“ ideologie plní titulky, v zákulisí se rozhoduje mnohem zásadnější otázka: Kdo bude v budoucnu kontrolovat globální továrnu na sny?
Když americký prezident Donald Trump na začátku roku 2025 oznámil jmenování Sylvestera Stalloneho, Mela Gibsona a Jona Voighta „zvláštními vyslanci pro Hollywood“, znělo to pro některé pozorovatele filmového průmyslu jako směs politické provokace a PR akce. Hollywood, jak tehdy Trump řekl, je „skvělé místo s masivními problémy“.
Konzervativní filmové hvězdy měly pomoci posílit americký filmový průmysl a přitáhnout produkce zpět do Spojených států. Měly také sloužit jako Trumpovy „oči a uši“ v Hollywoodu a přispět k vytvoření protiváhy liberálně orientovanému kulturnímu prostředí. Prezident slíbil: „Bude to znovu Zlatý věk Hollywoodu – stejně jako samotných Spojených států!“
Trumpův zásah do Hollywoodu: čistá symbolická politika?
V době Trumpova zásahu zažila filmová továrna těžké roky s pandemií, omezeními a stávkami herců a scenáristů. Studiím také klesaly tržby z kin. Podle magazínu Variety činily tržby z amerických kin v roce 2024 8,7 miliardy dolarů (přibližně 8 miliard eur), což představuje pokles o 24 % oproti roku 2019 před pandemií.
Avšak krátce po Trumpově oznámení se ukázalo, jak nejasný jeho projekt ve skutečnosti byl. Aktivně se zapojil zejména Jon Voight. Tento držitel Oscara se během roku setkal s představiteli studií, odborů a politiky, aby diskutoval o daňových úlevách pro filmové produkce a podpořil tak návrat natáčení zpět do USA – požadavek, který podporovala i část odvětví.
Cílem bylo také podpořit financování filmových a televizních produkcí, protože stále více filmů a seriálů se natáčí mimo USA, přitahováno štědrými daňovými pobídkami v Kanadě, Velké Británii nebo východní Evropě.
V květnu 2025 Trump představil radikálnější nápad: cla na filmy vyrobené v zahraničí. Do dnešního dne není jasné, jak by taková cla mohla být vůbec implementována.
Diverzita jako oficiální strategie Hollywoodu
Hollywood miluje velké inscenace. Červené koberce, záblesky fotoaparátů a premiéry v Dolby Theatre na Hollywood Boulevardu tvoří rámec miliardového byznysu. Avšak za lesklou fasádou už několik let probíhá kulturní boj o morálku, trh a moc.
Navzdory konzervativním protiakcím v USA velká studia a streamovací platformy již dávno prohlásila diverzitu za oficiální strategii. Produkční společnosti zveřejňují zprávy o reprezentaci, obsazovací seznamy jsou kontrolovány z hlediska rozmanitosti a dokonce i Akademie, která udílí Oscary, nyní požaduje kritéria diverzity, aby mohl být film nominován na cenu v kategorii „Nejlepší film“.
Úsilí o diverzitu však není veřejností vždy nadšeně přijímáno.
Jedním z nejviditelnějších příkladů kulturních napětí, která vycházela z Hollywoodu, byla hraná verze Disneyho klasiky Sněhurka z roku 1937. Již dlouho před často odkládanou premiérou se projekt stal symbolem bouřlivé debaty o moderních rolích a nových interpretacích klasických postav. Spouštěčem se stala Sněhurka latinskoamerického původu a počítačem animovaní trpaslíci – malí herci nebyli vůbec obsazeni.
Sněhurka nebyla jediným Disneyho filmem s různorodými hlavními postavami, který v poslední době neuspěl nebo nesplnil očekávání studií.
Například animovaný film Strange World z roku 2022, který představil otevřeně homosexuální hlavní postavu, po celém světě nevydělal ani polovinu svých výrobních nákladů. Hraná verze Malé mořské víly z roku 2023, v níž ztvárnila postavu víly Ariely afroamerická zpěvačka a herečka Halle Baileyová, vedla k debatám o diverzitě a „race swappingu“ (obsazování herců jiné rasy, než jakou měla původní postava v literární předloze, pozn. red.).
Oscary mezi glamour a kulturním bojem
Za obsazování rolí v Hollywoodu jsou odpovědní castingoví režiséři. Na letošním předávání Oscarů byla poprvé po více než dvaceti letech udělena nová kategorie „Nejlepší casting“. Tímto oceněním oficiálně vyjádřila filmová branže uznání těm rozhodovatelům, kteří zásadně určují, která tvář se ve filmu objeví.
První cenu získala v neděli Cassandra Kulukundisová za film Jedna bitva za druhou od Paula Thomase Andersona. Právě v obdobích vášnivých debat o diverzitě a obsazování rolí se do popředí dostává dosud málo viditelná část filmové produkce.
Hollywood a stát: Měkká moc a Pentagon
Ale kulturní boj o „woke Hollywood“ zakrývá jeden strukturovaný detail: Hollywood nebyl nikdy pouze zábavou. Již desetiletí existuje úzká spolupráce mezi filmovými studii a státními institucemi. Ministerstvo obrany USA provozuje několik kontaktních míst pro filmové produkce – jedno pro každý druh ozbrojených sil. Filmaři získávají přístup na vojenské základny, letadla nebo letadlové lodě. Na oplátku Pentagon prověřuje scénáře a vyhrazuje si právo na úpravy.
Mediální vědci v tomto kontextu hovoří o takzvaném Military-Entertainment-Complex (vojensko-zábavním komplexu) – symbiotickém vztahu mezi studii, armádou a státními institucemi. Hollywood se tak stal důležitým nástrojem americké měkké moci.
Také tajné služby udržují kontakty s filmovým průmyslem. CIA má od 90. let vlastní kontaktní místo, které poradenství poskytuje producentům a poskytuje jim zázemí informací.
Filmy a seriály tak formovaly obraz Ameriky ve světě – od hrdinného vojáka až po geniálního agenta CIA.
Ambivalentní moc čínského filmového trhu
Tato kulturní dominance je však stále více vyzývána novými globálními realitami. Jedním z nejdůležitějších faktorů je vzestup čínského filmového trhu. Pro Hollywood je tento trh enormně atraktivní. Blockbustery tam mohou vydělat několik set milionů dolarů.
Americké produkce však na čínském trhu ztrácejí na významu. Zatímco v roce 2019 pocházelo asi 30 procent mezinárodních tržeb z amerických filmů z Číny, v roce 2021 to bylo jen 12 procent. Také počet produkcí, které byly v Číně povoleny, klesá: v roce 2024 se tam dostalo přibližně 42 amerických produkcí, v roce 2018 to bylo více než 60.
K tomu se přidávají politická a obsahová omezení. Velké hollywoodské produkce jsou často zakázány nebo jsou požadovány změny, protože je čínské regulační orgány považují za kulturně nebo politicky citlivé.
Navíc Peking loni oznámil, že jako reakci na americká cla na čínské zboží omezí počet amerických filmů, které mohou být v zemi promítány. Nejúspěšnějším hollywoodským filmem v čínském kině roku 2024 byl film „Avatar: The Way of Water“ režiséra Jamese Camerona.
Trendy jsou jasné: Čína byla kdysi nejdůležitějším zahraničním trhem Hollywoodu – dnes však její význam výrazně klesá.
Pro Hollywood to vytváří strategické dilema. Trh je příliš velký na to, aby byl ignorován, ale také příliš silně politicky kontrolován, než aby tam mohl úplně svobodně jednat.
Budoucnost filmové továrny
Zatímco v USA se diskutuje o „woke Hollywoodu“ nebo konzervativních protiakcích, skutečná mocenská otázka se už dávno přesunula na globální úroveň. Produkce se stávají mezinárodními, streamovací platformy mění obchodní model a nová filmová centra vznikají mimo Spojené státy. Zároveň politické zájmy z Washingtonu a ekonomická očekávání z trhů, jako je Čína, soutěží o vliv na obsah tvorby.
V tomto kontextu působí Trumpova myšlenka o „Zlatém věku“ téměř nostalgicky. Pokus o ideologické přeorientování Hollywoodu přehlíží větší vývoj: filmový průmysl se dávno stal globálním mocenským polem.
Zásadní otázkou tedy již není jen to, jaké poselství Hollywood sděluje. Důležité je, kdo bude v budoucnu vytvářet obrazy, které budou sledovat miliardy lidí po celém světě. Příběhy totiž znamenají moc. A Hollywood je již dlouho nejmocnějším vypravěčským strojem na světě – ale jak dlouho ještě?
–etg–
