V této části seriálu „Když rozhodoval charakter“ se vracíme k životnímu příběhu muže v černém, který po celý život zápasil se závislostí, zatímco psal písně, jež z něj učinily legendu.
Byl to hlas, který vás přenášel do jiné doby – basbaryton poznamenaný cigaretami, ale pevný, jistý a s arkansaským přízvukem. Hlas otce či dědečka vyprávějícího příběhy o lásce, životě a smrti, jež dokázaly vyvolat slzy i smích. A písně tomuto hlasu odpovídaly, ať už Johnny Cash (1932–2003) zpíval A Boy Named Sue, Ring of Fire nebo Hurt.
Ve svých zhruba pětadvaceti letech, kdy se jeho skladby už šplhaly vzhůru hudebními žebříčky, začal Cash užívat amfetaminy, aby zvládal stres a únavu z nekonečných cest a každovečerních vystoupení. Podle Marshalla Granta, člena jeho rané koncertní kapely, si zpočátku bral pilulky jen tehdy, když se cítil vyčerpaný a potřeboval se „nakopnout“ před koncertem.
A pak se stalo to, co se stává tak často – pilulky si podmanily jeho.
Závislý
Cash vyrůstal na chudé farmě – už v pěti letech pracoval na bavlníkovém poli – a odmala poslouchal gospel i hudbu z rádia. Na kytaru začal hrát a písně psát ještě jako dospívající. Po službě u letectva, kde založil kapelu a dál zpíval i skládal, se oženil s Vivian Liberto a přestěhoval se do Memphisu, kde pronikl do hudebního průmyslu. Jeho první hity, jako Cry! Cry! Cry!, Folsom Prison Blues či I Walk the Line, mu zajistily jméno v country hudbě a dodnes patří k oblíbeným.
V roce 1958 se Cash přestěhoval do Los Angeles, kde mu kytarista Johnny Western pomohl sestavit kapelu a doprovázel ho na turné až do roku 1997. Western později vyprávěl příběhy z doby, kdy se Cash potácel v mlze závislosti – například jak v Hollywoodu ztratil Westernův nový Cadillac nebo jak kapelu odmítaly ubytovat hotely kvůli škodám způsobeným při předchozích pobytech. Western také poznamenal: „Jeho manželství se rozpadalo. Zamilovával se do June a ona měla manžela a on měl manželku, a oba měli děti.“
Když se s ním Vivian rozvedla, uvedla mezi důvody krachu manželství i jeho závislosti. Po sňatku s hvězdou country June Carterovou v roce 1968 začal Cash vážně bojovat s pilulkami – válku plnou vítězství i porážek, kterou vedl až do konce života. Po narození jejich syna v roce 1970 se mu například s Juneinou pomocí a podporou podařilo na sedm let abstinovat, poté se však k pilulkám vrátil.
Padnout a znovu vstát
Někdo může v těchto relapsech vidět slabost charakteru spíše než sílu – a má k tomu důvod. Člověk, který i po opakovaném usvědčení ze lži dál lže, zjevně postrádá buď inteligenci, nebo vůli říkat pravdu a nést následky.
Pokud se však podíváme na zápas mezi závislým a jeho závislostí, můžeme obdivovat opakované pokusy o návrat k normálnímu životu. Je jako boxer, který je znovu a znovu sražen k zemi, ale přitáhne se na kolena, vstane a pokračuje v boji.
Co tedy dávalo Johnnymu Cashovi sílu a odhodlání znovu a znovu vstát?
Jeho hluboká víra
Baskytarista Jimmy Tittle, který se v roce 1982 oženil s Cashovou dcerou Kathy, vzpomínal v rozhovoru, jak byl Cash často rozpolcený mezi Biblí a závislostí. „Jezdili jsme na evangelizační kampaně Billyho Grahama, a když jsme přijeli do Švýcarska, mohli jste prostě vejít do lékárny a koupit si amfetaminy. Ty a léky proti bolesti se staly drogou volby pro všechny.
S tím bojoval neustále a zároveň nepřetržitě studoval Bibli. Měl silnou morální páteř, ale závislost vám je neustále v patách.“
Právě June povzbuzovala Cashe k návratu do kostela. Tento krok pro ně nebyl obtížný, protože oba vyrůstali ve víře a rádi zpívali staré duchovní písně. V roce 1990 Cash nahrál audioknihu s četbou Nového zákona a často hovořil o významu Boha, odpuštění a vykoupení.
V rozhovoru po otcově smrti řekl John Carter Cash: „Víra mého otce určovala, kým byl. V mnoha ohledech během života selhával, ale vždy se k víře vracel. Ať byl kdekoli, nesl si ji s sebou. Všechno, co ve svém životě dělal, stálo na tomto základě.“
Síla zevnitř
Film Walk the Line z roku 2005 do značné míry připisuje June zásluhu za Cashovo vysvobození ze závislosti. Rosanne Cashová, dcera z jeho prvního manželství, i John Carter Cash, syn z jeho svazku s June, však uvedli, že tato hollywoodská verze je mýtem. „Je to hezké, přehledné a čisté a lidé tomu snadno porozumí,“ řekla Rosanne. „Pravda je mnohem složitější. Pravda je taková, že můj otec se závislostí bojoval po celý život.“
John Carter Cash podpořil pohled své nevlastní sestry na manželství rodičů. „Existuje představa, že moje matka v roce 1968 zachránila mého otce a od té chvíle bylo všechno zalité sluncem. A to prostě není pravda. V osmdesátých a devadesátých letech bylo stejně tolik bojů jako v šedesátých. Jen šlo o jiné drogy. Ale můj otec se vždy vracel k tomu, co bylo pravdivé, a dokázal své utrpení proměnit. Učil se ze svých lekcí. Samotná podstata závislosti však spočívá v tom, že závislý je nenapravitelný. A můj otec s tím zápasil celý život.“
Nakonec je to vždy na samotném závislém – alkoholikovi či uživateli drog –, aby provedl změnu, obrátil svůj život a dosáhl střízlivosti.
Zde se znovu nabízí přirovnání k boxerovi v ringu. Andělé v podobě přátel a členů rodiny mohou sehrát v uzdravení obrovskou roli jako sekundanti, kteří radí a povzbuzují. Ale je to bojovník v ringu, kdo se musí po sražení znovu postavit na nohy, kdo musí přijímat rány a pokračovat vpřed.
A Johnny Cash byl bojovník.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Své náměty či zpětnou vazbu nám prosím zasílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
