Na rozdíl od běžných tukových zásob funguje viscerální tuk jako aktivní orgán, který prostřednictvím zánětů a hormonálního rozvratu přímo podporuje vznik nádorových onemocnění.
Váš obvod pasu může být mnohem přesnějším ukazatelem rizika rakoviny než číslo na koupelnové váze. Ačkoliv je obezita s vyšším výskytem onkologických onemocnění spojována dlouhodobě, moderní výzkumy ukazují na konkrétnějšího viníka: rozhodující je, kde přesně se tuk v těle ukládá.
Viscerální tuk, tedy ten, který se hromadí hluboko v břiše a obklopuje játra, slinivku a střeva, totiž není jen pasivní zásobárnou energie. Aktivně do těla uvolňuje zánětlivé látky a hormony, které vytvářejí ideální podhoubí pro vznik a šíření rakovinných buněk.
Na rozdíl od podkožního tuku, který si můžeme nahmatat těsně pod kůží, zůstává ten viscerální často skrytý a klasická váha ho nemusí odhalit. To znamená, že i lidé s normálním indexem tělesné hmotnosti (BMI) mohou čelit neviditelnému nebezpečí. Abychom pochopili, proč je tento typ tuku tak rizikový a jak se ho zbavit, musíme nejprve porozumět jeho fungování.
V čem spočívá nebezpečí „aktivního“ tuku?
Viscerální tuk vyplňuje prostor hluboko v břišní dutině. Protože ho nelze uchopit prsty ani vidět v zrcadle, mnoho lidí o jeho přítomnosti vůbec netuší.
„Viscerálnímu tuku se přezdívá aktivní tuk, protože se chová jako endokrinní orgán. Uvolňuje škodlivé sloučeniny přímo do krevního oběhu a do portální žíly vedoucí přímo do jater. Hlavní riziko spočívá v produkci prozánětlivých cytokinů,“ vysvětlil pro deník Epoch Times Dr. Wiljon Beltre, atestovaný bariatrický a metabolický chirurg.
Tento tuk je nebezpečný především tím, že vylučuje výrazně vyšší hladiny zánětlivých látek a hormonů než tuk podkožní, čímž v těle udržuje chronický, mírný systémový zánět.
Míru viscerálního tuku lze přesně změřit pomocí magnetické rezonance (MRI) či CT, ale pro běžnou kontrolu postačí i prostý poměr pasu k bokům. Obvod pasu nad 89 cm u žen a 102 cm u mužů je jasným varovným signálem zvýšeného rizika.
Mechanismus vzniku rakoviny
Vědci popisují stav vyvolaný břišním tukem jako „protumorózní mikroprostředí“. Jde o ideální podmínky pro to, aby se rakovina v těle uchytila a nekontrolovaně rostla.
„Díky neustálému systémovému zánětu existuje přímá vazba na onkologické procesy,“ potvrzuje Dr. Beltre. „Tento stav poškozuje DNA a buňky jsou pak náchylnější k maligní přeměně.“
Tukové buňky v břiše navíc vyvolávají inzulínovou rezistenci. Tím se zvyšuje hladina inzulínu a růstových faktorů v krvi, které fungují jako palivo pro množení a přežívání rakovinných buněk.
Co odhalují nejnovější studie
Důkazy o nebezpečnosti vnitřního tuku se v posledních letech množí. Studie publikovaná v prosinci 2025 v časopise Journal of the National Cancer Institute zjistila, že vyšší hladina viscerálního tuku významně zvyšuje riziko rakoviny jater – u postižených jedinců se projevila přibližně čtyřikrát vyšší pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění.
„Inzulín ovlivňuje váš zánětlivý profil i profil pohlavních hormonů. Je to všechno jako jedna velká síť. Je to dokonalá bouře,“ vysvětlila pro Epoch Times Emma Hazelwoodová, vědecká pracovnice v oboru evoluce rakoviny z Early Cancer Institute na Cambridgeské univerzitě a hlavní autorka zmíněné studie. „Tuk v játrech zvyšuje riziko rakoviny jater. To dává smysl – ten tuk je přímo tam a vylučuje prozánětlivé cytokiny.“
Studie z roku 2021 publikovaná v periodiku Nutrients potvrdila, že toto protumorózní mikroprostředí zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva, slinivky břišní, jater, prsu, děložní sliznice, vaječníků a jícnu, a to i u osob s normálním indexem tělesné hmotnosti. Vysoký obsah viscerálního tuku navíc koreloval s horší prognózou, vyšší mírou recidivy a zvýšenou úmrtností.
Výzkum z roku 2023 zveřejněný v BMC Cancer pak doplnil, že u pacientek s rakovinou děložní sliznice souvisí větší množství viscerálního tuku s agresivnějšími typy nádorů. To naznačuje, že tuk neovlivňuje pouze to, zda se rakovina rozvine, ale také to, jak útočně se bude chovat.
Jak účinně zasáhnout
Dobrou zprávou je, že viscerální tuk je metabolicky velmi reaktivní, a proto na cílené změny životního stylu odpovídá překvapivě rychle.
Strava jako lék
„Z hlediska výživy pomáhá omezení vysoce průmyslově zpracovaných potravin a přidaných cukrů snižovat záněty a stabilizovat hladinu inzulínu, což je pro redukci viscerálního tuku klíčové,“ uvedla pro Epoch Times Jennifer Schererová, registrovaná dietoložka a specialistka na léčebné cvičení.
Schererová doporučuje postavit jídelníček na kvalitních bílkovinách, čerstvých surovinách a komplexních sacharidech. Stabilizaci hladiny cukru v krvi a omezení ukládání tuku napomáhá také vyšší příjem vlákniny a specifické pořadí potravin – tedy konzumace bílkovin jako prvních a sacharidů až na závěr chodu.
Klinické důkazy jasně favorizují nízkosacharidové přístupy. Studie z roku 2020 v časopise Nutrition & Metabolism prokázala, že u obézních dospělých vedla dieta s velmi nízkým obsahem sacharidů k výrazně většímu úbytku celkového, a zejména viscerálního tuku, než standardní nízkotučná dieta. Jiné výzkumy naznačují, že efektivní mohou být i diety s velmi nízkým obsahem sacharidů a vysokým podílem tuků. Dr. Beltre k tomu dodává: „Omezte zpracované nápoje, trans-mastné kyseliny a nasycené tuky a naopak zvyšte příjem vlákniny a libových bílkovin.“
Cvičení s jasným cílem
Fyzická aktivita spaluje vnitřní tuk i bez drastického úbytku celkové váhy. „Nemusíte se snažit o nemožné lokální hubnutí, ale správným tréninkem můžete viscerální tuk zasáhnout velmi přesně,“ podotýká Schererová.
Zatímco silový trénink zlepšuje citlivost na inzulín a brání ukládání tuku, aerobní cvičení střední až vysoké intenzity zvyšuje jeho oxidaci. Systematický přehled v Obesity Reviews z roku 2023 potvrdil, že aerobní aktivity, odporový trénink i vysoce intenzivní intervalový trénink (HIIT) účinně zlepšují složení těla. HIIT a intenzivní aerobní pohyb se ukázaly jako nejúčinnější, zatímco odporový trénink skvěle fungoval zejména u mužů.
I malé kroky se počítají. „Desetiminutové ‚pohybové svačinky‘, svižná chůze nebo chůze do kopce dokážou znatelně změnit situaci,“ dodává Schererová. Pro udržitelné výsledky doporučuje kombinovat silový trénink (2–3x týdně) se 7 000 až 10 000 kroky denně. Dr. Beltre doplňuje, že 30 minut joggingu, jízdy na kole nebo plavání denně buduje svalovou hmotu, která zvyšuje klidový metabolismus.
Nejlepší výsledky pak přináší souběh obou strategií. Metaanalýza z roku 2024 v Journal of the International Society of Sports Nutrition potvrdila, že kombinace diety a cvičení je v redukci vnitřního tuku mnohem účinnější než kterákoliv z těchto metod aplikovaná samostatně.
Další kritické faktory
Na spánku a zvládání stresu záleží více, než si připouštíme. „Chronický stres zvedá hladinu kortizolu, který přímo podporuje ukládání břišního tuku,“ varuje Dr. Beltre a doporučuje meditaci či dechová cvičení.
Zásadní je také striktní omezení alkoholu. Játra totiž upřednostňují metabolismus alkoholu před odbouráváním tukových zásob, což proces hubnutí prakticky zastavuje.
Někteří odborníci, jako naturopatka Amanda Kingová, prosazují radikálnější start: „Zkuste si dát 30 dní bez obilovin a průmyslových olejů. Vsaďte na kvalitní živočišné bílkoviny, vejce, tučné ryby a dostatek zdravých tuků.“
Výsledky se obvykle dostaví do tří měsíců a často jsou vidět dříve na obvodu pasu než na váze. „Tyto změny skutečně hýbou s realitou – redukují viscerální tuk a snižují chronický zánět, což je jedna z nejsilnějších vazeb mezi břichem a rizikem rakoviny,“ uzavírá Schererová.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko redakce Epoch Times. Epoch Health vítá odbornou diskusi a přátelskou debatu.
–ete–
