Zjištění zpochybňují desítky let trvající důvěru v index tělesné hmotnosti, který nezohledňuje svalovou hmotu, hustotu kostí ani rozložení tuku.
Vědci určili kritické hranice, při jejichž překročení se tělesný tuk stává zdravotně rizikovým – 30 procent u mužů a 42 procent u žen. Tyto hodnoty představují přesnější a spolehlivější ukazatel pro hodnocení zdravotních rizik spojených s obezitou než index tělesné hmotnosti (BMI).
Nedávná studie publikovaná v časopise The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism analyzovala data téměř 17 000 dospělých ve věku 18 až 85 let různých etnických skupin. Výzkumníci porovnávali procento tělesného tuku s hodnotami BMI a příznaky metabolického syndromu, mezi něž patří vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cukru v krvi, nadměrné množství tuku v oblasti pasu a abnormální hladiny cholesterolu.
Zdravotní rizika u mužů začínají při hodnotě 30 procent tělesného tuku, zatímco u žen se při této hodnotě metabolický syndrom neprojevuje.
Muži, kteří jsou podle kritérií BMI považováni za „nadváhové“, mají obvykle přibližně 25 procent tělesného tuku. Tito muži tvoří asi 5 procent všech mužů s metabolickým syndromem.
Žádný z mužů s méně než 18 procenty tělesného tuku nevykazoval známky metabolického syndromu.
Ženy s nadváhou podle BMI mají zhruba 36 procent tělesného tuku a ty, které jsou podle BMI klasifikovány jako obézní, mají tělesný tuk na úrovni 42 procent.
BMI má zásadní omezení
Tato zjištění zpochybňují desítky let trvající spolehnutí na BMI, který nedokáže zohlednit svalovou hmotu, hustotu kostí, složení těla ani rozložení tuku.
„BMI jednoduše posuzuje celkovou hmotnost vůči výšce, což znamená, že lidé s velmi odlišnou tělesnou stavbou mohou skončit se stejným BMI,“ uvedla v rozhovoru pro The Epoch Times Dr. Crystal Wyllieová, britská lékařka a členka klinického týmu služby Asda Online Doctor by ZAVA. „Kulturista může mít vysoký BMI, ale nízký podíl tělesného tuku, zatímco starší člověk může mít naopak vysoký podíl tuku a přesto spadat do normálního rozmezí BMI,“ dodala.
Výzkum poukazuje na výrazné rozdíly mezi hodnotami BMI a měřením tělesného tuku. Zatímco BMI označuje nadváhu hodnotou nad 25 a obezitu nad 30, tyto prahové hodnoty nezachycují zdravotní rizika v plné šíři. Někteří lidé s normálním BMI mohou mít nadbytek tělesného tuku, a spadat tak do kategorie „metabolicky obézních s normální hmotností“.
„BMI neposkytuje žádné informace o rozložení tuku – a to je důležité, protože vysoká hladina viscerálního (břišního) tuku souvisí se zvýšeným rizikem závažných onemocnění, jako je cukrovka nebo kardiovaskulární choroby,“ uvedla Wyllieová a dodala, že BMI také nezohledňuje rozdíly v metabolismu nebo tělesné kondici.
„Dva lidé se stejným BMI mohou mít zcela odlišnou úroveň kondice i celkového zdraví. Přesnější obraz poskytne i zohlednění dalších faktorů, jako je krevní tlak, hladina cholesterolu, kontrola glykémie a životní styl.“
Přechod k měření procenta tělesného tuku by podle ní mohl zdravotníkům poskytnout přesnější vhled do zdravotních rizik spojených s tělesným tukem.
Procento tělesného tuku umožňuje cílenější zásahy
Podle Emily Feivorové, nutriční terapeutky registrované v síti Northwell Health v New Yorku, lze procento tělesného tuku měřit několika způsoby. Patří mezi ně použití kaliperů pro měření kožních řas, bioelektrická impedance, která využívá slabý elektrický proud, a vážení pod vodou – známé také jako hydrostatické vážení – které odhaduje tělesný tuk na základě hustoty těla.
Výzkumníci tvrdí, že zavedení procenta tělesného tuku jako standardního měřítka by mohlo vést k lépe cíleným zdravotním zásahům a umožnit sestavování individuálních plánů péče.
„Jako nutriční terapeuti máme díky procentu tělesného tuku lepší možnost pacientům vysvětlit, jak jejich stravovací návyky ovlivňují složení těla,“ uvedla Feivorová. „Čím více víme o složení jejich těla, tím přesněji můžeme vypočítat jejich energetické a nutriční potřeby.“
„Výzkumníci v závěru uvedli, že zvládání nemocí souvisejících s obezitou by bylo účinnější, kdyby odborníci přešli od antropometrických odhadů množství tuku k jeho přímému měření.“
Přímé měření totiž poskytuje přesnější obraz o množství a rozložení tělesného tuku – klíčových faktorech při předpovídání zdravotních rizik a určování léčebného postupu.
–ete–
