Nadměrný čas u obrazovek v raném věku souvisí s horším vývojem mozkových spojů důležitých pro řeč, čtení i další poznávací funkce.
Mobil v ruce batolete dnes už mnozí rodiče berou jako běžný obrázek každodennosti. Krátké video v čekárně, pohádka při jídle nebo tablet jako rychlá pomoc ve chvíli, kdy je doma potřeba na chvíli ticho. Jenže právě období do pěti let patří z hlediska vývoje mozku k nejcitlivějším etapám života. A to, co dospělým připadá jako neškodné rozptýlení, může mít podle odborných prací mnohem vážnější souvislosti.
Pozornost vzbudila zejména studie, která sledovala vztah mezi používáním obrazovek a strukturou bílé hmoty mozku u předškolních dětí.
Proč je bílá hmota tak důležitá
Bílá hmota je síť nervových vláken, která propojuje jednotlivé oblasti mozku. Právě díky ní mohou spolu různé části mozku rychle a přesně komunikovat. U malých dětí se tyto spoje tepre formují, zpevňují a zdokonalují. Pokud je tento proces méně efektivní, může se to projevit v oblastech, které jsou pro rané dětství klíčové, tedy v řeči, porozumění, pozornosti i pozdější připravenosti na čtení.
Další studie zkoumala více než dva tisíce dětí a vztah mezi časem u obrazovek a výsledky vývojového screeningu.
Co doporučují pediatři
Americká pediatrická akademie ve svém stanovisku k médiím a malým dětem zdůrazňuje, že věk od nuly do pěti let je obdobím kritického vývoje mozku, vytváření bezpečných vztahů a formování zdravotních návyků. Doporučení proto nejsou postavena jen na prostém počítání minut, ale i na kvalitě obsahu a přítomnosti rodiče.
Technologie nejsou nepřítel, problém je míra a náhrada vztahů
Největší slabinou veřejné debaty bývá zjednodušení. Není pravda, že každá pohádka na tabletu musí dítěti uškodit. Stejně tak ale neplatí uklidňující tvrzení, že moderní děti si prostě jen zvykají na novou dobu a není co řešit. Odborné studie zatím mluví opatrně, ale poměrně konzistentně. Vyšší čas u obrazovek v raném dětství je spojován s horšími výsledky v oblastech, které jsou pro budoucí učení zásadní.
Rozumný závěr proto není hysterický zákaz technologií, ale návrat k proporcím. U malých dětí by obrazovka neměla vytlačit to, co je pro vývoj nenahraditelné. Tedy rozhovor, knihu, hru, pohyb, nudu, fantazii a přítomnost dospělého. Mozek předškolního dítěte totiž nepotřebuje hlavně další displej. Potřebuje živý svět, v němž se učí rozumět slovům, emocím i vztahům. A právě tam se rozhoduje, jak pevné budou spoje, na nichž později vyroste řeč, čtení i schopnost myslet.
