Čínský režim cenzuroval populární video na sociálních sítích obsahující seznam zakázaných dokumentů v Číně, což znovu přitáhlo pozornost veřejnosti k zesílené kontrole těchto filmů ze strany vládnoucí Komunistické strany Číny (KS Číny).
Video s názvem Dokumenty odložené, protože jsou příliš skutečné uvádělo 32 dokumentárních filmů vzniklých za poslední tři desetiletí, z nichž většina zachycuje realitu života obyčejných lidí v Číně. Tyto dokumenty se věnují tématům, jako je situace migrujících dělníků, utrpení lidí s onemocněním plic způsobeným prachem, brutalita vymáhání práva na místní úrovni, těžkosti tzv. plovoucí populace či historická traumata od vzniku čínského komunistického režimu v roce 1949.
Na seznamu zakázaných dokumentů figurují i oceňovaná a mezinárodně uznávaná díla, jako Petice (2009), Hlasujte pro mne! (2007), Tiexi District (2002), Police Station (Policejní stanice, 2010) nebo Sanhe Human Resources Market (Trh práce Sanhe, 2018), který produkovala japonská veřejnoprávní televize NHK.
Přestože většina těchto dokumentů byla uvedena na filmových festivalech nebo kolovala v omezených kruzích, v pevninské Číně čelí značným obtížím při snaze o veřejné promítání.
V současnosti bylo video se seznamem zakázaných dokumentů i související obsah, včetně snímků obrazovky a textů, z čínského internetu odstraněno.
Současně vznikl rozsáhlejší, i když ne zcela úplný seznam zakázaných filmů včetně dokumentů v pevninské Číně z let 1950 až 2013, který byl zveřejněn na platformě China Digital Space, databázi spojené s nezávislým dvojjazyčným zpravodajským webem a archivem China Digital Times se sídlem v USA.
Seznam obsahuje několik set položek, včetně hraných filmů i dokumentů, které zobrazují realitu Číny pod vládou čínské komunistické strany, a to jak od čínských, tak zahraničních tvůrců.
Platforma zároveň upozorňuje, že seznam zahrnuje i filmy a dokumenty, které byly dříve zakázány – zcela nebo částečně – ale později byly po úpravách znovu uvedeny.
Podle China Digital Space seznam zahrnuje nezávislou tvorbu, díla zachycující život obyčejných lidí na místní úrovni i filmy, které se neřídí oficiálním „hlavním proudem“ čínského narativu.
Zároveň vyzývá veřejnost, aby zasílala další položky, protože seznam není kompletní.
Na seznamu se objevují i známé dokumenty ze světa, například Journey Through Wind and Rain (Cesta skrze vítr a déšť, 2004) televize NTD o víře a odvaze praktikujících Falun Gongu během pronásledování, Decoded: Banned Books in China (Decoded: Zakázané knihy v Číně, 2013) stanice Voice of America nebo snímek Aj Wej-wej: Bez omluvy (2012) režisérky Alison Klaymanové, který zachycuje aktivismus čínského umělce a jeho střety s úřady. Některé položky z databáze se překrývají se seznamem, který byl mezitím z čínského internetu smazán, například uznávaný dokument Petice.
Petice – nezávislý dokument režiséra Zhao Lianga – je považován za zásadní dílo čínské nezávislé kinematografie. Film vznikal 12 let, od roku 1996 do roku 2008, a sleduje komunitu žadatelů o spravedlnost z celé země, kteří pobývají v tzv. petiční vesnici v Pekingu.
Čínský režim vytvořil systém petic již před desítkami let, aby občané mohli přímo upozorňovat centrální úřady na křivdy způsobené místními představiteli. Každoročně proto do Pekingu přijíždí mnoho lidí podávat své stížnosti. Místní úředníci však často reagují vysláním policie nebo najatých strážců, kteří žadatele zachytí, zabrání jim vstoupit do Pekingu a uvězní je v neoficiálních detenčních zařízeních, kde bývají biti nebo mučeni.
Dokument podává ucelenou kroniku jejich cesty – od podání stížností na místní úrovni přes cestu do hlavního města až po opakující se cyklus podávání petic, zadržování a nových pokusů. Bez subjektivního komentáře přímo odhaluje osudy potlačovaných skupin v jejich dlouhodobém a náročném boji za spravedlnost.
Film Petice získal devět festivalových ocenění, včetně Humanitární ceny na 34. mezinárodním filmovém festivalu v Hongkongu, ceny za nejlepší dokument na 29. mezinárodním filmovém festivalu na Havaji a ceny poroty na pařížském festivalu filmů o lidských právech.
Film je v Číně zakázán.
Zpřísnění kontroly
Čínský režim uplatňuje přísnou cenzuru kultury a umění od převzetí kontroly nad pevninskou Čínou v roce 1949. V roce 2001 vydala Státní rada komplexní předpis – Nařízení o správě filmů – který podrobně stanoví kritéria, jež musí filmy přísně splňovat, aby prošly schvalovacím řízením. V části nazvané Cenzura filmů se všech deset kritérií týká ideologie a politické správnosti filmů, přičemž pouze okrajově se uvádí, že „technická kvalita filmů musí odpovídat národním normám“.
Výzkumník Fang, který se zabývá cenzurou internetového obsahu v Číně a uvedl pouze své příjmení ze strachu z postihu, řekl deníku Epoch Times, že kontrola informací se posunula od „mazání jednotlivých obsahů“ k „blokování šíření celých kategorií“.
„Problém úřadů s dokumenty spočívá v tom, že když tvoří ucelený soubor, vytvářejí systematické porozumění [realitě],“ podotýká.
Podle něj rychlé objevení a následné odstranění seznamu 32 dokumentů ukazuje, že „v totalitním režimu, když nelze realitu zcela popřít, úřady potlačují prostředky, které ji zaznamenávají. V prostředí, které nedokáže přijmout pravdivé záznamy, se samotné obrazy stávají hrozbou.“
Filmař Yu Tu (pseudonym) ze songčuangské umělecké komunity v Pekingu konstatoval, že „tvůrčí prostředí v Číně je extrémně nepřátelské“.
„Vytvořili jsme řadu dokumentů zachycujících realitu současné Číny a život obyčejných lidí na místní úrovni. Přesto byly pokaždé, když jsme tato díla předložili úřadům ke schválení, zamítnuty. Úřady KS Číny kontrolují vše. Jen v loňském roce bylo zakázáno mnoho dokumentů vytvořených nezávislými filmaři,“ říká.
Na přípravě zprávy se podílel Wang Xin.
–ete–
