Jsou v Číně političtí vězni zadržováni jako „skupina dárců“ pro nucené odebírání orgánů? Investigativní novinář Ethan Gutmann při příležitosti představení své nové knihy znovu vznáší závažná obvinění vůči Komunistické straně Číny (KS Číny) kvůli zneužívání transplantační medicíny. Podle jeho zjištění má v tomto systému hrát roli také západní technologie.
Ten, kdo na Západě potřebuje orgán od dárce, musí často čekat měsíce až roky. V Číně je tomu zcela jinak – vhodný orgán tam má být zpravidla k dispozici během jednoho až dvou týdnů. Čínské kliniky v minulosti otevřeně nabízely tuto neobvykle rychlou možnost transplantace.
Jak je to možné? A odkud orgány pocházejí? Těmito otázkami se již roky zabývá několik nezávislých právníků, novinářů a lékařů. Americký investigativní novinář Ethan Gutmann je jedním z nich. Deník Epoch Times se s ním setkal k rozhovoru v Curychu.
Podle Gutmannových odhadů se v Číně každoročně provádí nejméně 60 000 transplantací orgánů. Na základě rozsáhlého výzkumu a četných rozhovorů s lékaři a svědky dospěl Gutmann k závěru, že KS Číny dodnes využívá politické vězně jako živou banku orgánů. Mezi často zmiňované oběti patří praktikující Falun Gongu, Tibeťané, křesťané z domácích církví a Ujguři, stejně jako další pronásledované menšiny v severozápadní Číně.
Kvůli své nové knize The Xinjiang Procedure cestoval Gutmann v utajení autem z Německa až do Kazachstánu. Tam se setkal se svědky, kterým se podařilo uprchnout z čínských pracovních táborů v sousední čínské provincii Xinjiang.
Pane Gutmanne, kolik svědků jste pro svou novou knihu vyslechl a jak jste se k těmto lidem dostal?
Věděl jsem, že existuje skupina lidí, kterým se podařilo uprchnout z čínských táborů. Nacházejí se na jednom místě: v Kazachstánu.
Byli to tedy především Kazaši. Nejsou cílem ve stejné míře jako Ujguři. Mnozí z nich mají v Kazachstánu vlivné rodiny. Ty podplácejí čínské úřady, aby dostaly své příbuzné přes hranici [z Číny do Kazachstánu]. Někteří hranici překročili také nelegálně. Existují tedy velmi různé způsoby.
Celkem jich pravděpodobně bude několik tisíc. Já jsem se dostal pouze ke dvaceti. Všichni pocházeli z různých vězeňských táborů. Najít svědky je velmi těžké.
Pak přišel covid. Měli jsme obavy, že uvízneme v [kazašském velkoměstě] Almaty. Nemohli bychom se už vrátit do Evropy, protože jsme cestovali autem. A pak by úřady možná prověřily všechny naše podklady – a všichni lidé, s nimiž jsme vedli rozhovory, by byli v nebezpečí.
Jak jste na základě rozhovorů dospěl k závěru, že čínští lékaři a úředníci v táborech cíleně selektují Ujgury pro nucené odebírání orgánů?
Jsou dvě věci, které jsem chtěl v těch rozhovorech ověřit. První bylo, že musely proběhnout krevní testy nebo lékařské prohlídky – většinou zhruba sedm až deset dní předem.
Druhou bylo, že „vybraným“ bylo často kolem 28 let. Před několika lety se někteří lékařští výzkumníci z řad Falun Gongu dostali k rozsáhlému souboru čínských dokumentů o odebírání orgánů a transplantacích – možná prostřednictvím úniku dat nebo hackerského útoku. Dokumenty ukazovaly: tomuto či onomu „dárci“ byly odebrány ty či ony orgány. Jednou šlo o muže, jindy o ženu. Znovu a znovu se však objevoval stejný údaj: dárcům bylo kolem 28 let.
Ve věku zhruba 28 nebo 29 let jsou orgány většinou velmi zdravé; zároveň už dále nerostou.
V rozhovorech jsem se záměrně na odebírání orgánů neptal, pokud o nich někdo nezačal mluvit sám. Když však někdo vyprávěl o vězních, kteří náhle zmizeli, ptal jsem se na jejich věk a na to, zda před jejich zmizením proběhly lékařské prohlídky.
Oba vzorce se v rozhovorech několikrát potvrdily.
Pro mnoho lidí je těžko představitelné, že by státem organizované odebírání orgánů v takovém rozsahu bylo možné. Co odpovídáte na to, když má o tom někdo pochybnosti?
Právě proto jsem svou novou knihu napsal tak, jak je napsaná. Proč začínám příběhem Rukiye? Protože o něm neexistují absolutně žádné pochybnosti. Není vymyšlený. Je šokující – jako rána do obličeje. Ukazuje: tohle je skutečné.
Pokud lidé přesto chtějí předstírat, že se nic z toho neděje, má to také svůj důvod – je pro nás neuvěřitelně těžké spojovat lékaře s takovými zločiny. Právě na Západě jsou lékaři považováni za nejdůvěryhodnější lidi. Těší se větší důvěře než politici nebo obchodníci – pravděpodobně větší než jakákoli jiná profesní skupina. Ani duchovní často nepožívají takové míry důvěry.
Právě proto je tato představa tak šokující. Nutí nás zpochybňovat určité věci v oblasti medicíny.
Vraťme se k Rukiye. Jaký je její příběh?
Rukiye patří k lidem, kteří přežili možné odebírání orgánů v Číně. Je ujgurskou nacionalistkou a hluboce věřící muslimkou. Lidé v jejím okolí byli zabiti. Velká část její rodiny byla popravena před jejíma očima. Je to strašný a hluboce dojemný příběh.
Když se dostala do [čínského] vězeňského tábora, byla ještě velmi mladá. Tam ji lékařsky vyšetřili kvůli jejím orgánům a zároveň byla těžce sexuálně zneužívána.
Jak ověřujete, zda to, co vám vaši svědci vyprávěli, je pravda, nebo jen výmysl?
Mohu potvrdit jen jednu věc, a sice že vedu velmi dlouhé rozhovory, někdy trvající hodiny nebo celé dny.
V případě Rukiye… Dlouho jsem s ní mluvil o jejím dětství a životě a získal jsem si její důvěru. Nakonec jsem jí otevřeně řekl: „Jsem židovsko-americký muž, vy jste přísně věřící muslimka. Existují otázky, které sám položit nemohu a u nichž také vím, že byste mi na ně neodpověděla.“
Poté jsem vysvětlil, že v rozhovoru bude pokračovat kolegyně, k níž si mezitím také vybudovala důvěru. Já sám jsem se vydal na dlouhou procházku, abych jí dal prostor popsat všechny události úplně, včetně znásilnění.
Existují detaily, které si nemohla vymyslet.
Objevily se také pochybné svědecké výpovědi?
Někteří například uváděli, že si ve svém táboře nevšimli případů náhlého mizení vězňů. I takové výpovědi existují. Do knihy jsem je také zahrnul, protože byly součástí vyšetřování.
V některých případech se však později ukázalo, že dotyčné osoby byly v době událostí pod vlivem drog. Existují tedy různé výzvy související se spolehlivostí výpovědí.
Jsou však také velmi konkrétní fakta, která jsem v knize uvedl.
Můžete uvést několik příkladů?
Jedním příkladem je čekací doba na orgán. V Číně činí přibližně dva týdny. Některé nemocnice dokážou vhodný orgán zajistit dokonce do čtyř hodin. To je možné pouze tehdy, pokud byly předem kompletně zaznamenány všechny tkáňové znaky a typy tkání.
Pak jsou tu ještě svědecké výpovědi dr. Envera Tohtiho, ujgurského chirurga. Ten veřejně potvrdil odebrání obou ledvin a jater živému vězni v roce 1995 slovy: „Udělal jsem to vlastníma rukama.“
Informoval jsem také o případu dr. Ko Wen-je, chirurga a bývalého starosty Tchaj-peje. Je pravděpodobně nejlepším svědkem, kterého máme.
Věděl, že všechny orgány, které jeho pacienti [v Číně] obdrželi, pocházely od praktikujících Falun Gongu. Bylo mu to tak sděleno. Správnost tohoto tvrzení mi písemně potvrdil v e-mailu.
Dr. Ko učil čínské chirurgy, jak provádět odebírání orgánů živým lidem. Učil je, jak používat ECMO.
Později byl kvůli korupci odsouzen k 17 letům vězení.
Co je ECMO?
ECMO [extrakorporální membránová oxygenace] je technická metoda, pomocí níž se orgány zásobují kyslíkem, takže mohou být mimo tělo udrženy déle při životě. To je důležité především u transplantací srdce a plic. Všechny tyto přístroje pocházely v letech 2016 až 2018 z Německa. Nakonec byla německá společnost prodána Číňanům.
Dochází k násilnému odebírání orgánů pouze v Číně, nebo i v jiných zemích?
Existují náznaky, že se tento jev rozšířil. Je to něco, co [kanadský právník pro lidská práva] David Matas opakovaně předpovídal. Říká, že odebírání orgánů v Číně je jako virus – a pokud se nezastaví, bude se dál šířit mezinárodně.
Děkuji za rozhovor!
–etg–
