Rozhovory o lese

Chodíme lesem po Jihlavských vrších, díváme se do korun stromů i na zem pod nohama. Zastavíme se při potoce, který se vine lesem. V jeho písčitém dně spočívají kameny a voda působí na prvý pohled velmi čistě. Ing. Pavel Pokorný, nezávislý výzkumník a ochránce přírody, zjišťuje kvalitu této vody u několika přítoků.

„Po pravdě – zmíněné odvodňování krajiny má také svoji hlubokou tradici. Patrně nejstarší přímé známé zprávy o něm v Jihlavských vrších jsou z období před dvěma sty lety. Tehdy se dělo lokálně, v jednotlivých případech. V archivních materiálech o tom čteme jen prosté zmínky,“ zamýšlí se nezávislý výzkumník.

Když mluvíme o ručním odvodňování v 18., 19 století, máme si představit lidi s krumpáčem?

„V jedné glose ze starého lesního urbáře (Waldurbarium), citované Ing. Jaroslavem Málkem v jeho zásadní práci o historii lesů v Jihlavských vrších, se dočítáme o místech zvaných „Dvořákova bahna“, nacházejících se v tehdejším lesním revíru Studená, pod Javořicí. Stojí tu poznamenáno, že vprostřed se nachází místo velké 4 míry, kde je stálý močál“. Tehdejší vrchní lesmistr telčský Loschan tam nechal dát olše a podotýká, že „je velmi nutné zřídit odvodňovací příkop, aby se získal spád. Jeho polovina již byla vyhotovena a lesmistr žádal správu velkostatku telečského panství o dovolení, aby se mohlo pokračovat v pracích.

potucek
Potok zbavený meandru má větší spád vody. (Z. Danková / ET ČR)

Uvažme, prosím, že veškeré tyto práce byly prováděny jen ručně. Nemůžeme si tedy představit takové zásahy, jaké byly provedeny později, s pomocí těžké techniky a promyšlených odvodňovacích systémů: dopady tehdejších zásahů nemohly být tak markantní. Krajina tehdy, ke konci 18. a počátkem 19. století, ještě zdaleka nebyla takto soustavně, zcela odvodněná.“

A kdy se tak stalo? Tím myslím, kdy došlo k celkovému odvodnění naší krajiny?

„Teprve po 2. světové válce, až ve dvacátém století totiž odvodňování krajiny na Českomoravské vrchovině nabírá skutečně značný rozsah a spád. Od 50.-tých let je odvodnění zemědělské půdy spolu s úpravami toků centrálně plánované, technicky projektované, zpravidla důkladné a systematické – jeho důsledky v krajině i v lesích jsou, díky tomu, čitelné a stále fatálnější… Velkým paradoxem té doby je to, že odvodnění bylo z nemalé části prováděné v rámci tzv. „náhradních rekultivací“ za území postižené těžbou hnědého uhlí.“

Pavel Pokorny
Nezávislý výzkumník a ochránce Pavel Pokorný. (Z. Danková / ET ČR)

Byly takové zásahy nějakým způsobem zdokumentované? A co jsme vlastně tímto odvodněním lesů i celé krajiny, kromě samotné vody, ztratili?

„Existují (ne vždy dochované) prováděcí projekty odvodnění, byť ne pokaždé se jejich technické provedení shoduje s realitou. V plenéru granitové krajiny Javořické vrchoviny, v pastvinách Kaltenbrunnských v náhorních pláních nad Kunžakem je ke spatření jeden ze zajímavých souborů zvolna korodujících drenážních skruží, jež se zatím nedočkaly vlastní prezentace na fotografickém poli. Tento menší soubor je doplněn bohatou kolekcí melioračních šachtic v celém pásu Jihlavských vrchů, táhnoucím se severněji až k Větrnému Jeníkovu nebo podél velice plochého, širokého rozvodního hřbetu Křemešnické vrchoviny.

V archivu Muzea Vysočiny v Jihlavě lze nalézt unikátní soubor zatím nepublikované fotodokumentace pana doktora Ivana Růžičky, který jako botanik tyto odvodňovací práce a jejich přímé dopady v širší pramenné oblasti Moravské Dyje (i v celých Jihlavských vrších) velmi věrně dokumentoval a sledoval. Ze starších studií manželů Rybníčkových známe dokonce i někdejší původní, tj. předchozí stav těchto přírodovědně cenných lokalit.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Neztratili jsme jen samotnou vodu, svedenou pomocí drenážních hlavníků uložených pod zemí rychle pryč – z krajiny také zmizelo do vzpomínek a nenávratna desítky překrásných míst s lučními prameništi se vzácnými typy vegetace i některými zcela reliktními druhy mechorostů a hmyzu. Nebo některá ikonická tokaniště tetřívků, kteří odsud zmizeli záhy poté, definitivně až v 80.-tých letech – v souvislosti se změnami v krajině (především v důsledku postupné degradace a zarůstání lučních mokřadů, intenzifikace zemědělského i lesního hospodaření a nevhodného zalesňování opuštěných ploch).“

Přejme (nejen) té naší krajině opět vlídný déšť, který by dosytil prameny. I čisté bystřiny a živé řeky, nespoutané neuváženými úpravami. A pokusme se jim pomoci. Není to jen ´pouhý´ nebo čísi politický program, spíše skutečná nutnost…“

Obracíme se na správu toků, zda o těchto úpravách v lesích na Telečsku ví.

Ing. David Veselý, technický pracovník odboru vodního hospodářství, ředitelství LČR , odpověděl, že se jedná konkrétně o Batelovský potok, který je ve správě Lesů ČR (Správa toků – oblast povodí Dyje).

„V dotčeném úseku vodního toku Lesy ČR nerealizovaly a ani nerealizují žádnou jeho úpravu (toto jsme rovněž prověřovali i na lesní správě Telč). Vámi zmiňované úpravy koryta vodního toku byly prověřovány přímo v terénu. Provedené úpravy koryta vodního toku nerealizovaly Lesy ČR. Koryto vodního toku v některých místech tvoří hranici jednotlivých parcel a provedené úpravy mohl provést i jiný vlastník než Lesy ČR. Jedná se o nepovolený zásah, bez vědomí Lesů ČR,“ upřesňuje a dodává:

„Druhá lokalita, na kterou nás upozorňujete, je povodí Třešťského potoka. Lesy ČR nejsou správci Třešťského potoka, proto vám bohužel nemůžeme poskytnout relevantní informace o jeho úpravách – doporučujeme se obrátit přímo na jeho správce, tím je Povodí Moravy.“

Zaměřujeme se na trvale udržitelné hospodaření v lesích ve vlastnictví státu, činnost odborného lesního hospodáře, ochrannou službu v lesích, správu drobných vodních toků, myslivost a rybářství, lesnickou osvětu.“ Lesy ČR

Pavel Pokorný k tomu doplňuje a poznamenává:

„Pokusy o soustavné odvodnění lesa prakticky zasahují podstatnou část povodí Novoveského potoka nad rybníkem Kotrba nedaleko Nové Vsi u Batelova. Při bližším terénním průzkumu lze dohledat několik postranních odvodňovacích příkopů, zaústěných do hlavního (kosterního) toku; četné další rigoly jsou k nalezení i výše v této části polesí. Předchozí odvodnění nebo úpravy na přítocích zde z převážné části skutečně realizovala přímo lesní správa. Patrně se tak stalo bez jakékoliv projektové dokumentace, proto není v evidenci Správy toků vedena ani jakákoliv stavba. Podobně jako i v případě dřívější, velmi nešetrné úpravy koryta toku na Třešťském potoce, v někdejší ´Široké bařině´ pod Míchovým vrchem.“

meandr les
Zasypaný původní potoční meandr. (Z. Danková / ET ČR)

Ing. Veselý odpověděl i na dotaz, zda uvažují o blízké komplexnější revitalizaci takto postižených míst:

„S ohledem na probíhající klimatické změny se státní podnik Lesy ČR rozhodl v letošním roce vytvořit program přispívající k zadržení vody v krajině a s tím související zvyšování biodiverzity naší krajiny. V minulosti již několik podobných programů státní podnik zajišťoval, ale program VRACÍME VODU LESU je s ohledem na počet akcí a objem finančních prostředků programem největším.

Cílem programu je zmírnit dopad sucha prostřednictvím staveb, které zpomalí povrchový odtok vody a zároveň zvýší množství zadržené vody v krajině tzv. retenci. Jde především o obnovu vodních prvků, jako jsou tůně, mokřady a malé vodní nádrže, dále revitalizace v minulosti nevhodně upravených koryt vodních toků a v neposlední řadě opatření, která optimalizují nekoncepčně zmeliorované lesní půdy.

Program je navržen na období střednědobého výhledu s předpokládaným objemem finančních prostředků přes 1 mld Kč.

Podrobnější informace o programu Vracíme vodu lesu naleznete na internetových stránkách www.lesycr.cz nebo přímo na stránce www.vracimevodulesu.cz.

Lesní porosty na vámi zmiňovaných lokalitách jsou v současné době silně ohrožené lýkožroutem smrkovým. Očekáváme, že v rámci kůrovcové kalamity bude nezbytný zásah do těchto porostů spojený s pohybem těžké lesnické techniky. Z tohoto důvodu nyní neplánujeme v těchto místech žádná opatření k zadržení vody v krajině (pravděpodobně by tato opatření byla následně zničena pohybem těžké techniky). Případná retenční opatření budou v těchto a podobných lokalitách plánovaná až po ukončení kůrovcové kalamity pravděpodobně v rámci obnovy kalamitních ploch.“

Ing. Pokorný reaguje na odpověď:

„Podle zaslaného vyjádření na příslušné správě toků LČR (oblast povodí Dyje) zřejmě neevidují dříve provedená odvodnění, resp. o nich možná neví či se k nim alespoň neznají. Nutno doplnit, že zmíněná opatření tato oblastní správa toků přímo neprováděla, není za ně sama bezprostředně odpovědná = jde o vlastní počiny a díla, vzešlá v předchozím období z iniciativy jednotlivých lesních správ. Taktéž tyto úpravy na přítocích Batelovského (Novoveského) potoka, tj. veškeré odvodňovací struhy a rigoly v levostranné části povodí (vzato shora z pohledu po toku) byly provedené lesy ČR na lesních pozemcích v přímé správě s.p., ty poslední v r. 2015.

raseliniste
Rybník Kotrba s rašeliništním podložím poblíž Nové Vsi. (Z. Danková / ET ČR)

Zmíněné úpravy na Třešťském potoce se uskutečnily konkrétně někdy kolem roku 2003. Stalo se tak v každém případě na přímý popud lesní správy v Telči (resp., alespoň nevím nic o tom, že by je uskutečnilo Povodí Moravy, které je nyní, po relativně nedávné úpravě kompetencí vlastním správcem toku). Na odboru ž. p. v Telči by mělo být (snad dosud) uložené písemné vyjádření k této úpravě z hlediska dotčení významného krajinného prvku, jímž dle naší legislativy (zákon 114/92 sb.) jsou také vodní toky. Tolik k faktické stránce věci, z toho, co je mi známo.

Tímto doplněním nechci stavět zmíněnou lesní správu do špatného světla. Jde jen o jeden konkrétní příklad za jiné. Spolu s tím je potřebné uvést a doplnit, že podobné necitlivé zásahy do hydrologie lesních komplexů se děly samozřejmě i jinde – a jsou svým rozsahem a dopady nezřídka i podstatně citelnější – například ve Žďárských vrších v okolí Velkého Dářka, na Českorudolecku nebo V Krušných horách… Mnohé z předchozích zásahů pramení z našeho dřívějšího nepochopení významu vody pro les i v krajině samotné. Nemá valný smysl to nyní někomu zpětně vyčítat.

Poslední část vyjádření oblastní Správy toků LČR zní vcelku logicky: Z hlediska současného stavu a postupné asanace lesních porostů patrně vyplynou škody i na tocích. To by však nemělo nijak bránit včasné přípravě důslednějších, komplexnějších revitalizačních opatření v lesích. (Což není nutně vždy totéž, jako zamýšlené či plánované výstavby některých retenčních nádrží ze zmíněného programu Vracíme vodu lesu – jehož konkrétních výsledků se proto, vzhledem k předchozím zkušenostem, zatím poněkud obávám.)

Doufejme, že se tak nestane – a půjde o taková opatření, jež se ukáží z hlediska snahy o navrácení vody lesům i krajině skutečně prospěšná. V případě revitalizace odvodněných ploch totiž nejde o problém řešitelný formou čistě technických projektů, jednorázově, ani pomocí velkých investic. Optimální podobu takových opatření je vzhledem ke značné hydrologické i klimatické nejistotě potřebné, často doslova nutné! nejprve společně hledat a diskutovat, s pomocí těch nejlepších hydrologických specialistů v této zemi. To zatím není vůbec obvyklé a bohužel se k takovým projektům přistupuje spíše technicky, jen jako ke stavebnímu dílu.

Celou řadu zdánlivě dílčích, avšak velmi účinných opatření lze přitom, s určitou zkušeností provést i bez předchozí náročné projektové přípravy – a velkých průvodních výdajů z veřejných rozpočtů přímo v terénu. Není třeba s nimi tak dlouho čekat a dále otálet.“

Čtěte také:

„Zachraňme naše lesy!“ V jakém stavu předáme lesy dalším generacím