Jako obvodní lékařka nacházím často inspiraci u těch, kdo překročili osmdesátku či devadesátku a daří se jim zdravě stárnout. Přemýšlela jsem o tom, co tito lidé dělají jinak než druzí, a když jsem to zkoumala hlouběji, zjistila jsem, že vykazují určité společné prvky, i když cesta každého z nich je přirozeně jedinečná.
Tato starší generace je jiná, protože klade důraz na tradice a hodnoty. Lidé z ní znali své sousedy a brali ohled na druhé. Vyrůstali v časech, které byly laskavější a vlídnější a mají bohaté zkušenosti, jen kdybychom si našli čas jim naslouchat.
Osmasedmdesátiletá Monique Reevesová na svůj věk nevypadá. Nepotřebuje hůlku, protože by jí vadila při hraní tenisu. Léky nebere, kromě Tylenolu, který užívá, jen když má po zápase bolesti.
Její životní příběh na jeden článek ani nestačí. Její životní zkušenosti odrážejí moudrost našich předků. Její názory na to, jak dobře žít, jsou přitom v souladu se závěry vědců, kteří začínají konečně chápat to, co lidstvo zná již celé generace.
Její příběh
Monique se narodila v roce 1933 v pobřežním městě La Rochelle ve Francii. Její rodiče se navzájem milovali a měli vždy pozitivní přístup k životu. „Nikdy se spolu nehádali a nekřičeli na sebe. Měla jsem velké štěstí, měla jsem skvělou rodinu,“ svěřila se.
Život nebyl vždycky peříčko, říká žena. Vyrůstala ve Francii okupované nacisty, v časech, jaké si většina z nás ani nedokáže představit.
„Ty věci, co jsem viděla a slyšela, byly hodně děsivé. Vzpomínám si, že za naší bytovkou v Nice býval velký hotel, který zabrali Němci, a vodili tam vězně a mučili je. Lidi věděli, co se tam děje, a slyšeli je tam, jak křičí. Takže tyto příběhy, to byly nehezké věci. Nejhorší ze všeho byl strach, který se vás držel. Člověk si nikdy nemohl být jistý,“ říká Monique Reevesová.
Vztahy
Ale i navzdory útrapám v životě zůstala Monique vždy pozitivně naladěná. Zamlada pracovala v cestovním ruchu a nakonec se usadila v Pittsburghu, kde potkala i svého budoucího manžela Jacka Reevese, s nímž je provdaná již 55 let.
„Jack byl velice milý a dobře jsme spolu vycházeli. Nikdy jsme na sebe nekřičeli. Když tam bylo něco, co se nám nelíbilo, řekli jsme si to civilizovaně. Vážili jsme si jeden druhého. Řekla bych, že to je klíčem ke spokojenému manželství. Nikdy jsme jeden druhému neříkali nic ošklivého, nikdy jsme si nenadávali,“ vysvětluje žena.
Páry, kterým manželství vydrželo dlouho, mi říkají podobné věci: laskavost a vzájemný respekt je to, co považují za základ svého vztahu.
Společenský styk je dobrý pro zdraví
Paní Reevesová vypráví, že s Jackem velmi rádi cestovali a trávili čas s rodinou a přáteli. Společenský styk byl pro ně tudíž neodmyslitelnou součástí života.
Často pořádali pro své přátele akce, většinou v sobotu, anebo se nechávali na oplátku pozvat k nim. „Jack byl velmi společenský a měl rád lidi. A stejně tak i já. Společenský život je pro zdraví důležitý, protože si můžete popovídat s přáteli a zapomenout na své problémy,“ říká.
Důležitost společenského kontaktu a vztahů prokazuje řada studií. John Robbins ve své knize „Zdravý ve stovce“ (Healthy at 100) vzpomíná jednu studii publikovanou v odborném časopise American Journal of Epidemiology.
„U lidí, kteří se s druhými nestýkali, panovala zhruba třikrát větší pravděpodobnost, že během 9-leté studie zemřou, než u lidí se silnými společenskými vazbami,“ píše Robbins a dále uvádí:
„Lidé s bohatým společenským životem a nezdravým životním stylem (kouření, obezita, nedostatek cvičení) se ve skutečnosti dožili vyššího věku než ti s malými společenskými vazbami, ale zdravějšími životními návyky. Asi netřeba dodávat, že nejlépe skončili lidé, kteří měli jak zdravý životní styl, tak aktivní společenský život.“
Propojení těla a mysli
Jak ukazuje dnešní věda, duševní stav člověka rovněž je pro zdraví klíčovým faktorem. Monique procházela těžkým obdobím, když byly děti malé.
„Začala jsem být nervózní a lékař mi předepsat nějaké léky. Brala jsem je jen asi měsíc. Pomyslela jsem si, že se o sebe musím starat a každý den chodit na procházky, a tak jsem i učinila. A zotavila jsem se i bez léků,“ vzpomíná.
Denně chodila ven a hrávala tenis. Říkala si, že si nemoc přivodila sama, a pak se rychle uzdravila. Kdyby však své duševní rozpoložení nezměnila, mohlo to být horší, jak dokazuje několik studií.
Autoři jedné studie publikované v roce 2015 v časopise Social Cognitive and Affective Neuroscience dospěli k závěru, že „člověk si může zlepšit fyzické zdraví pouhým naučením se, jak zvládat emoce“.
Monique přiznává, že stav mysli hraje v jejím zdravotním stavu důležitou roli, a dodává, že ona nikdy nebyla ta, kdo by se hned hnal k doktorovi s každou bolístkou. „Myslím si, že je to trochu pravda, že nemoc se částečně vytváří v mysli. Je důležité být šťastný. Můj táta moc léků nebral a já také ne.“
Má se za to, že pro celkový zdravotní stav člověka je důležitá psychická odolnost. Podle Americké akademie praktických lékařů se odolní lidé lépe vypořádávají se stresem. Je to dáno tím, že se naučili používat strategie, jak k emocím přistupovat. „Patří sem společenská podpora, dívat se na sebe v dobrém světle, přijímat změny a pohlížet na věci z vyšší perspektivy,“ uvádí organizace a zároveň varuje, že „špatné emocionální zdraví může oslabit imunitní systém těla“.
Vliv okolí
Když Monique vyrůstala, měla kolem sebe spoustu příkladů, jak zdravě žít. Její otec pocházel z Korsiky, které se někdy přezdívá „Ostrov krásy“. Její strýc se dožil 102 let a když slavil stovku, bez problémů chodil.
„Byl velice zdravý. Vlastně se ani nepamatuji, že by se kdy podpíral holí,“ líčí Monique. Podle ní lze pověstnou dlouhověkost Korsičanů přičíst kombinaci stravy, pohybu a společenského života.
„Jsou velice aktivní a sousedi se navštěvují a sami si utvářejí společenský život. A proto tak dobře stárnou.“
Co se týče stravy, místní lidé tam mají k dispozici pestrý výběr zeleniny a ovoce a porce jsou malé. Středomořský jídelníček je vědci již dávno považován za jeden z nejzdravějších na světě.
Zdravý jídelníček
Také Monique vyrůstala na středomořské stravě, byť ve Francii a stravovací návyky převzala od své matky. „Nikdy jsem nezkoušela ty šílené diety. Když jsem chtěla trochu zhubnout, ubrala jsem (jídla) a používala u toho selský rozum. To vám hodně pomůže.“
Vlastně nikdy nebyla opravdu nemocná. K lékaři chodí zřídka a v komplikovaných dietách nevidí žádný přínos. „Jezte si, co vám chutná, ne to, co vám nechutná. Jen toho nejezte moc, udržujte si rovnováhu.“
Zaměřuje se hlavně na poctivé jídlo, přičemž dbá na správnou velikost porcí. Snídaně je skromná a sestává z malé sklenice pomerančového džusu a celozrnného nebo kváskového chleba s normálním máslem.
Největší jídlo dne je oběd, zatímco večeře je malá a prostá, například kozí sýr s bagetou nebo avokádový toast s ovocem.
Studie ukazují, že oběd jako největší jídlo dne je daleko lepší pro boj s nadváhou než jíst největší denní porci k večeři, jak to dělá většina Američanů, a ještě ve fast foodech. Monique do restaurací chodí jen výjimečně, protože domácí strava je pro ni důležitá. To však neznamená, že by za plotnou trávila celý den.
„Vařím jen deset minut a hotovo. Lidi říkají, že nemají čas… je to fakt velice snadné!“ tvrdí čiperná důchodkyně. V kuchyni používá kombinaci čerstvých a mražených potravin.
Pohyb a duševní aktivita
Fyzická aktivita je pravidelnou součástí života paní Reevesové. Třikrát týdně hraje tenis a každý den chodí na procházky, ale uvědomuje si, že to nemusí vhodné být pro každého.
„Každý ať si najde to svoje. Někdo říká, že procházet se je nuda, ale já to mám ráda a věnuji se tomu asi půlhodinku denně. Prostě se jen dívám kolem sebe a poslouchám ptáky. Když uvidím někoho ze sousedů, zastavím se a prohodím pár slov, to víte, ať jsem zdvořilá. To je důležité.“
Kromě pohybu je důležité také udržovat si aktivní mysl, což potvrzují i vědci, kteří pro zachování kognitivních schopností doporučují například křížovky nebo sudoku.
Monique preferuje kvalitní literaturu: „Mám ráda dobrou četbu a sleduji, co se děje i ve světě. Ráda čtu romány, čtu jich hodně. Televizi moc nesleduji. Myslím si, že pro mozek je důležité zůstat aktivní.“ Z knih si vybírá ty, které jsou pozitivní a o dobrých vztazích, takové, které v ní vyvolají dobrou náladu.
Vědci ze Stanford University popisují mozek jako sval, který je třeba udržovat pravidelným cvičením. To může snížit ztrátu paměti o 30 – 50 procent. Cvičením se rozumí cokoliv, kde je zapojena mysl, od her přes scházení se s přáteli až po učení se nového jazyka. Pomoct může také rozvoj nejrůznějších koníčků.
Buďte aktivní v otázce zdraví
Pro Monique bylo vždy důležité převzít kontrolu nad svým zdravím. Koneckonců tato myšlenka by neměla být cizí nikomu, protože moderní choroby, jako cukrovka a srdeční onemocnění patří k nejčastějším zabijákům.
„Člověk by měl dělat, co je v jeho silách, aby měl dobrý a zdravý život. Když jste zdravý, pak jste i šťastný. Myslím si, že lidé by měli za své zdraví převzít zodpovědnost,“ míní čiperná důchodkyně.
Uvědomit si, že za své zdraví jsme zodpovědní sami, nám dává moc žít plnější život a týká se to také emocionálního zdraví a toho, jak se chováme ke svému okolí.
Buďte dobří
Ještě jedna věc je podle paní Reevesové důležité, a to je nepodceňovat, jaký účinek má na naše zdraví laskavost a dobrota.
„Vždycky buďte hodní. Řekla bych, že nepříjemných lidí je dnes převaha. Svým dětem jsem říkávala, aby byli na své kamarády hodní, ne hnusní. Život je už tak dost těžký, tak proč si ho dělat ještě horší?“
Monique ráda pomáhá druhým, ať už se jedná o rodinu, přátele nebo sousedy. Cítí, že když pomáhá druhým, má z toho užitek i ona. Například pravidelně nosí sousedům květiny nebo jim uvaří oběd.
Stejně tak je to i s rodinou, i když někdy člověk víc prospěje tím, že něco neudělá než aby prosazovat svou vůli.
„Se snachou i zetěm vycházím dobře. Nedělám problémy a nikdy nekritizuji, ani jim nevykládám, jak vychovávat děti. Těší mně jim pomáhat, mám z toho dobrý pocit. Ne vždycky se věci daří, ale snažíte se, jak se dá.“
Generace, z níž Monique pochází, chápe, jak důležité je myslet na druhé, být milý a pomáhat si, a to i když věci nejdou zrovna podle vlastních představ. Mladým lidem je dnes vštěpováno, že musí pořád o něco bojovat, ať už se státem, zaměstnavatelem nebo i jen v obchodě.
„Já si myslím, že život je takový, jaký si ho uděláte. Dá se naučit být pozitivní a dívat se na věci z té lepší stránky. I když máte strašnou rodinu, můžete mít úspěšný život. Život je boj, a proto byste ho neměli lidem kolem vás ztěžovat. Neměli byste být na druhé sprostí, odpouštět je velice důležité. Myslím si, že člověk by si neměl chovat v srdci zášť.“
Podle Monique je klíčem ke zdravému a šťastnému životu být k druhým dobrý. A když to dokážete, svět tu dobrotu vrátí. „Zkuste být na své přátele a sousedy a rodinu hodní a milí a pak budete mít nádherný život.“
Být dobrý, pomáhat druhým, převzít osobní zodpovědnost a mít pozitivní náhled na svět, k tomu zůstat aktivní fyzicky, společensky i duševně – to jsou některé ze společných prvků, které vidím u osob, jimž se daří dobře stárnout.
Vlastně to není nic převratného, je to logické a vědci těmto moudrým lidem neustále dávají za pravdu. Žádná těžkost, strádání a útrapy by z vás neměly udělat zahořklého a naštvaného člověka. Místo toho je třeba si vytrvale pěstovat laskavé srdce a brát ohled na druhé.
A kdo ví? Možná, že když si vezmeme tyto rady k srdci, i my se dožijeme v dobrém zdraví osmdesáti, devadesáti a snad i více let. A co je na tom nejkrásnější, je, že s tím, jak pomáháme sami sobě, pomáháme i druhým, a tím činíme ze světa lepší místo na život. Může být něco lepšího???
Tatiana Denningová je obvodní lékařka, která se zaměřuje na zdravý životní styl a prevenci. Své pacienty se snaží obohatit znalostmi a dovednostmi, jež jim pomáhají zlepšovat si a udržovat zdraví. Článek byl přeložen z anglického originálu.
