Li Ching Yuen (1677-1933) byl dle pověstí doktorem čínské medicíny, odborníkem na bylinky, mistrem čchi-kungu a poradcem v oblasti taktiky. Říká se o něm, že žil během vlád devíti císařů dynastie Qing a dožil se až 256 let.
V květnu 1933 zveřejnil časopis Time nekrolog pana Li s titulem „Želva-Holub-Pes“, hovořící o jeho tajemství dlouhověkosti: „Udržuj si klidné srdce, seď jako želva, kráčej lehce jak holub a spi jako pes.“
Traduje se, že pan Li měl ve svém každodenním životě poněkud neobvyklé návyky. Nepil tvrdý alkohol, nekouřil, jedl v pravidelných časových intervalech. Byl vegetarián a často pil čaj z kustovnice čínské (bobule známá též jako goji). Chodil spát brzy a také brzy vstával. Když měl čas, jen tak si vzpřímeně sedl se zavřenýma očima a složenýma rukama. Vůbec se nepohnul, i když tak seděl několik hodin.
Ve volném čase si rád zahrál karty a vždy prohrál dost peněz na to, aby si jeho spoluhráč mohl koupit jídlo. Protože byl velkorysý a rozumný, všichni s ním dobře vycházeli. Li zasvětil celý svůj život studiu čínských bylin a hledání tajemství dlouhého života. Díky svému poslání procestoval celou Čínu a dostal se i do Thajska. Všude sbíral rostliny a léčil nemoci.
I když není prokázáno, že Li žil tak dlouho, jak se věří, to málo, co o jeho návycích víme, je v souladu s výzkumem moderní vědy o dlouhověkosti.
Výzkum
Dan Buettner, autor knihy „Modré zóny: Ponaučení, jak žít déle, od lidí, kteří žili nejdéle“, se tématikou dlouhověkosti extenzivně zabývá. Ve své knize a také v proslovu v roce 2009 na konferenci TED přezkoumává životní styl a návyky čtyřech geograficky odlišných populací napříč světem.
Všechny tyto skupiny – kalifornští adventisté, Okinawané, Sardiňané a Kostaričané, se dožívají věku nad 100 let v mnohem větší míře než většina jiných lidí anebo žijí o desítky let déle, než udává průměrný ukazatel. Místa, kde tito lidé žijí, Buettner nazývá „modré zóny“.
Dle jeho výzkumu lze říci, že všechny skupiny „modrých zón“ jí stravu založenou především na zelenině. Adventisté z Loma Linda v Kalifornii jedí mnoho luštěnin a zeleniny tak, jak se vzpomíná v Bibli. Pastevci žijící na kopcích Sardinie jedí nekynutý celozrný chléb, sýr od zvířat krmených trávou a pijí speciální víno.
Buettner zjistil, že k prodloužení života pomáhá nízkokalorická strava. To demonstroval na Okinawanech, kteří se drží konfuciánské zásady „Přestat jíst, když jste z 80% syti“.
Klíčovou roli ve zdravém životě pana Li pravděpodobně hrála kustovnice. Když vědci z Británie a Francie uslyšeli jeho příběh, začali kustovnici zkoumat. Zjistili, že její plody obsahují neznámý vitamin, kterému se říká „vitamin X“ nebo také „vitamin krásy“. Jejich experimenty potvrdily, že bobule zabraňuje hromadění tuku a podporuje vznik jaterních buněk, snižuje hladinu glukózy v krvi, hladinu cholesterolu a tak dále.
Kustovnice působí jako omlazovací kůra: aktivuje mozkové buňky a žlázy s vnitřní sekrecí, zvyšuje tvorbu hormonů a odstraňuje toxiny nahromaděné v krvi, což může přispět k udržení normální funkce tkání a orgánů.
Meditace
Vědci našli celou řadu přínosů pravidelné meditace. Neurovědci na lékařské fakultě University of Massachusetts udělali výzkum dvou skupin high-tech zaměstnanců pracujících ve stresovém prostředí – jedna skupina meditovala v průběhu osmi týdnů, ta druhá žila jako obvykle.
„U meditační skupinky se ukázal výrazný posun v aktivitě levé strany čelního laloku,“ píše se v článku vydaném v magazínu Psychology Today z roku 2003. „Tento mentální posun snižuje negativní účinky stresu, mírní deprese a úzkosti. V amygdale (část mozku zpracovávající strach) je nižší aktivita.“
Meditace také zmírňuje smršťování mozku v důsledku stárnutí a zlepšuje náladu. Buettner zjistil, že záněty, které jsou reakcemi na stres, lze kromě meditace napravit pravidelnými chvílemi odpočinku. Kalifornští adventisté přísně dodržují 24hodinové sabaty a tráví čas rozjímáním, modlením a radostmi ve své komunitě.
Sounáležitost
Buettner rovněž objevil, že dalším důležitým faktorem dlouhověkosti v „modrých zónách“ je společenská sounáležitost. Typický Okinawan má mnoho blízkých přátel, se kterými všechno sdílí. Pastevci ze Sardinie chovají velkou úctu ke starším – to už se v západních společnostech nevidí. Adventisté dávají na první místo rodinu. Pocit, že někam patříte, a zdraví přátelé podporují jednotlivce v tom, aby také žili zdravě.
V knize „Outliers“ Malcolm Gladwell zkoumá skupinu Italů zvanou „Rosetáni“, kteří se odstěhovali do oblasti západního Bangoru v Pennsylvanii. U všech byl zaznamenán nižší výskyt onemocnění srdce a obecně žili dlouhý zdravý život. Po experimentech se došlo k závěru, že jejich tajemství neleží v genetice nebo dokonce ve stravě (41 procent jejich stravy tvořil tuk).
„Rosetáni si vytvořili pevnou sociální strukturu, která je chránila před tlaky moderního světa,“ píše Gladwell a dodává: „Byli zdraví díky tomu, odkud pocházeli, díky svému vlastnímu světu, který si vytvořili, a díky jejich malému městečku v kopcích.“
Smysluplný život
Při svém bádání narazil Buettner na společný znak spojující všechny skupiny „modrých zón“. V žádné z nich neměli koncept odchodu do důchodu. Ukazuje se, že když si člověk k stáru plivne do dlaní, pomůže mu to udržet se na cestě života.
Smysluplný život i v pozdním věku je pro Okinawany a Sardiňany jakousi mantrou. Buettner v těchto skupinách potkal stoleté muže i ženy, kteří chodili po kopcích, stavěli ploty, rybařili a starali se o svá pra-pra-pra-pravnoučata.
Zajímavostí je, že žádný z těchto stoletých necvičil účelově ve fitness centru, jak to dělají západní lidé. „Jednoduše žijí aktivním životem, který zaručuje fyzickou aktivitu,“ řekl Buettner. Všichni chodí, vaří, dělají manuální práci a mnozí zahradničí.
