Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times níže zveřejňuje na pokračování adaptaci knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ z dílny redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Článek byl aktualizován dle anglické verze newyorské edice deníku The Epoch Times z 17. července 2020.

Obsah

Úvod

1. Kultura komunistické strany

2. Komunistické rozvracení masové kultury na Západě

3. Populární kultura a společenský chaos

a) Hip hop a rokenrol

b) Konzumace drog

c) Pornografie a prostituce

d) Videohry

e) Kultura násilí

f) Úpadek módy

4. Obnova morálních základů lidské kultury

Odkazy

***

Úvod

Bůh stvořil lidstvo a v průběhu dlouhého trvání dějin pro něj ustanovil ortodoxní kulturu, podle které by lidstvo mělo žít. Ačkoli se národy ve světě liší, sdílejí nápadně podobné základní hodnoty. Všechny etnické skupiny na Východě i na Západě zdůrazňují ctnosti, jako jsou upřímnost, laskavost, štědrost, spravedlnost, umírněnost, pokora, odvaha, nezištnost, a podobně. To vše jsou ctnosti, kterým každý národ vždy vzdával hold a jimž prostřednictvím svých klasických děl učil své potomky. Pro všechny etnické skupiny je rovněž typické, že projevují úctu nebesům a dodržují nebeský zákon –⁠ protože právě nebesa lidem předala kulturu a kodex chování, které by si měli osvojit a udržovat. Takto také vznikly univerzální hodnoty.

Otcové zakladatelé Spojených států přikládali morálce a etice velkou důležitost. George Washington v raném mládí ručně přepsal 110 Zásad zdvořilosti a slušného chování ve společnosti i v konverzaci (110 Rules of Civility & Decent Behavior in Company and Conversation ), která byla založena na pravidlech vytvořených francouzskými jezuity v roce 1595. [1] I když se některá specifika mohou časem měnit, pravidla zahrnují mnoho univerzálních principů: například že člověk musí být uctivý, když mluví o Bohu a souvisejících věcech, že musí jednat s ostatními s úctou, být skromný, ochraňovat veřejné mravy, nezraňovat city a zájmy druhých, za všech okolností se slušně chovat, vkusně se oblékat a uchovávat si dobré způsoby, neoplácet druhým ve zlém, nepomlouvat ostatní za zády, učit se od moudrých a spravedlivých, naslouchat svému svědomí a tak dále.

Podobně mezi třináct ctností Benjamina Franklina patřila zdrženlivost, ticho, pořádek, odhodlanost, šetrnost, píle, upřímnost, spravedlnost, umírněnost, čistota, klid, cudnost a pokora. [2]

Před rokem 1950 splňovala mravní měřítka většiny lidí obecně uznávaný standard. Lidé na Východě i na Západě si zachovávali mnoho tradic a zvyků, které by lidstvo mělo mít. Ačkoli čínská komunistická strana začala v těchto letech ničit kulturní dědictví a morálku staré Číny, Číňané si přesto uchovali mnoho tradičních ctností, které převládaly předtím, než si strana uzurpovala moc.

Spolu s tím, jak se moc a vliv komunismu rozrůstal, a zvláště po 60. letech minulého století, se však lidé jak na Východě, tak i na Západě čím dál častěji vydávali cestou morálního úpadku.

Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila v Číně kulturní revoluci v roce 1966, kdy odstartovala desetiletou kampaň na vymýcení „čtyř přežitků“ (tzn. starého myšlení, staré kultury, starých obyčejů a starých zvyků). Tuto kampaň brzy následovalo intenzivní protikulturní hnutí v USA a další hnutí namířená proti tradici v dalších částech světa. Všechno to byly celosvětové události, k nimž došlo za stejným účelem zničení tradice a přivedení lidstva k morálnímu úpadku, který si stanovil přízrak komunismu.

Tato politická a kulturní hnutí zanechala dnešnímu světu hluboké jizvy. Od té doby byly zcela zničeny tradiční kulturní základy čínské společnosti a její morálka začala rychle upadat. V západní společnosti se rozšířilo užívání drog, sexuální revoluce a promiskuita, rokenrol, kultura hippie a duchovní prázdnota. To vše vážně poškodilo základy západní tradice.

Poté, co si mladí radikálové kontrakultury uvědomili, že mají vliv na společnost, pokračovali ve svém hnutí dalšími prostředky. Začalo se propagovat avantgardní umění a literatura, moderní ideologie a další odchýlené koncepty. S pomocí technologií, jako jsou internet, mobilní telefony a nejrůznější hromadné sdělovací prostředky, se celá lidská rasa rychle odklonila od tradiční kultury a způsobu života a směřuje tak do propasti mravního úpadku a zkaženosti.

Podíváme-li se na současný svět, je míra úpadku lidské morálky a zkaženosti téměř všech aspektů populární kultury a společenského života přímo šokující. Poté, co KS Číny prostřednictvím neustálých politických kampaní zničila hlubokou, tradiční čínskou kulturu, vytvořila zlovolný systém stranické kultury. Mladá generace, která v této kultuře vyrostla, neví o tradiční kultuře inspirované nebesy zhola nic. Můžeme říci, že s výjimkou některých segmentů společnosti na Západě, které se ještě drží tradic a odolávají pokušení a rozličným svodům, se komunismu téměř podařilo dosáhnout svého cíle – zničit lidskou kulturu na celém světě.

1. Kultura komunistické strany

Poté, co se začala Čína v rámci reforem v 80. letech otevírat, Číňané, kteří vyjížděli do zahraničí, šokovali občany tamějších zemí svým chováním. Do té doby měli mnozí obyvatelé Západu představu o tradičních Číňanech jako o jemných, zdvořilých, skromných, pracovitých a laskavých lidech.

Nicméně po desetiletích vymývání mozků a transformace komunistickou stranou se Číňané zcela změnili. Začali být neomalení a hluční. Předbíhali ve frontách a na veřejnosti nebrali ohled na druhé. Kouřili před cedulemi se zákazem kouření. Oblékali se nedbale, plivali na zem a házeli kolem sebe odpadky. Často také zneužívali pohostinnosti a laskavosti druhých.

V současnosti se chování některých čínských turistů ještě zhoršilo. Tito turisté šplhají na kulturní a historické památky a poškozují je, nechávají své děti vykonávat potřebu na veřejnosti, nesplachují po sobě toaletu, hrabou pro sebe vzorkové zboží, plýtvají jídlem v samoobslužných jídelnách, vyvolávají hádky kvůli každé maličkosti a vytvářejí problémy na letištích, což způsobuje zpoždění letů.

Co se to s Číňany stalo?

Odpověď je velmi prostá. KS Číny zničila tradiční čínskou kulturu a nahradila ji kulturou komunistické strany, která je důležitou součástí plánu ke zkažení lidstva.

Pojem „stranická kultura“ se týká způsobů myšlení, mluvy a chování, vyplývajících z působení prvků komunistické strany, které lze shrnout slovy podvod, zloba a boj. Vedoucí ideologií stranické kultury je ateismus a materialismus. Strana tuto ideologii vštěpuje lidem spolu s komunistickými koncepty, jež zahrnují všemožné prvky odchýlené kultury, filozofii boje a nejhorší aspekty starověku v novém balení. Čínská komunistická strana efektivně využívala stranickou kulturu k přeměně myšlení čínského národa.

Ti, kteří prosazovali tradiční morálku, civilizaci a chování, byli za proletářské revoluce KS Číny označeni nálepkou „vykořisťující třída“. Komunistická strana prohlásila zvyky proletariátu (pracující třídy) za revoluční a dobré, a vyzvala čínské intelektuály, aby se váleli v blátě a nechali si na rukou narůst mozoly. Vši na těle strana nazývala „revolučními brouky“. Od vůdce strany až k obyčejným kádrům, všichni byli hrdí na vulgární jazyk, jelikož to prokazovalo jejich třídní uvědomění, oddanost revoluci a očekávanou blízkost masám.

Strana tak nutí lidi opustit vše, co je elegantní a civilizované, a místo toho jim vnucuje drsný životní styl proletářských chuligánů. Země s nesmírně dlouhou historií, proslulá svými dobrými způsoby, tak poklesla do stavu, kdy každý soutěží o slávu a bohatství. Strana udělala z Číny výstavní síň vulgární komunistické kultury. Pod kontrolou a infiltrací stranické kultury se zvrhly všechny oblasti kulturního života, včetně literatury, umění a vzdělání.

Strana chce bojovat s nebem, zemí a lidstvem. Vnuká lidem soubor pokřivených standardů dobra a zla a deformuje jejich myšlení. Tato indoktrinace je podpořena státním násilím. Poddaní strany jsou pak nepostřehnutelně ovlivněni tím, co kolem sebe od narození neustále vidí a slyší, protože strana monopolizuje všechny sociální zdroje. Nepřetržitě běsnící propagandistický stroj nutí lidi číst díla komunistických vůdců, zatímco elita je ve stejném duchu nabádána k produkci učebnic, literatury, filmu či zpráv apod., to vše za účelem vštípit občanům stranickou kulturu.

Trvalo jen několik desetiletí, než komunismus přiměl Číňany uvažovat v rámci myšlenek komunistické strany, donutil je hovořit jazykem strany, přestat věřit v nebesa, jednat bez ohledu na důsledky a odvážit se téměř čehokoliv. S podvodem se člověk setká takřka v každé sféře mezilidských kontaktů a neexistují žádné zábrany v chování. Stranická „zombie“ mluva a rozměr jejích otřepaných lží je ohromující.

Dnešní čínský národ se kvůli stranické kultuře odklonil daleko od univerzálních hodnot. Myšlení, názory a chování podstoupily hluboké změny a  jsou nesmírně pokřivené. Rodinné, společenské, vzdělávací a pracovní vztahy jsou v Číně nenormální a způsoby Číňanů jsou často neslučitelné s uvažováním lidí z nekomunistických společností, pro něž je takové chování jen obtížně pochopitelné.

Během kulturní revoluce tuto stranickou kulturu zcela převzaly Rudé gardy a od té doby své zlé návyky předávají mladším generacím. Děti a mladí lidé vychovávaní ve stranické kultuře jsou vychytralí a předčasně vyzrálí. Již v útlém věku vědí o všem špatném.

Mladší generace postrádá duchovní víru a je nemorální a arogantní. Když tyto mladé lidi někdo provokuje nebo rozzlobí, jsou náchylní reagovat s iracionální brutalitou. Sexuální zdrženlivost a morálka se zhroutily. S tím, jak dnešní Číňané ztratili své tradiční kořeny, osvojili si všechny nejhorší prvky kontrakulturního hnutí ze Západu.

Projevy komunistické stranické kultury

KS Číny nyní hovoří o obnově tradiční kultury, ale to, co obnovuje, není pravá tradiční kultura. Je to prostě jen stranická kultura s tradiční fasádou, které však chybí nejdůležitější aspekt čínské tradice – víra v nebesa.

Pod vlivem této stranické kultury lidé dokonce využívají takzvané bohy, aby zbohatli. Babiččin chrám (The Grandma Temple) v provincii Che-pej je velmi populární a říká se, že lidé tam mohou najít jakéhokoli možného „bůžka“, kterého si přejí uctívat. Chcete-li být státním úředníkem, je zde k dispozici „úřednický bůžek“. Stejně tak mají „bůžka bohatství“, který je poskládán z bankovek, „bůžka studia“ a dokonce i „bůžka automobilů“, který drží volant. Správce Babiččina chrámu se chlubil: „Když vám nějaký bůžek chybí, jednoduše si ho vyrobte.“ [3]

Je nemožné oživit tradiční kulturu bez toho, abychom vymýtili morální korupci vytvořenou čínskou komunistickou stranou. Ačkoli mnoho moderních literárních a uměleckých děl nabízí převyprávěné starověké příběhy, obsah je znečištěn moderními myšlenkami. Herci se sice oblékají tradičně, ale zabývají se současným dramatem. A tak se tradiční kultura stala pouhou fasádou a její skutečný význam zůstává skrytý. V posledních letech jsou například populární adaptace dramat z paláců císařské Číny, nicméně všechny se točí kolem žárlivosti a intrik – zobrazují boj a nenávist, které jsou spíše rysy komunismu než odrazem historických skutečností.

Volná adaptace románu Putování na západ dokonce zobrazuje Sun Wu-kchunga (Opičího krále), jak se objímá a nechává svést démony, které v klasickém románovém zpracování přemůže. Ještě děsivější je to, že mnoho lidí, zejména těch mladých, kteří o tradiční čínské kultuře nic nevědí, to z nějakého důvodu považuje za tradiční nebo blízké tradici. Jde o důsledek toho, že strana rozvrátila nebesy inspirovanou pravou čínskou kulturu a již celá desetiletí takto indoktrinuje veřejnost. Číňané dnes mají za to, že étos boje je něco tradičního a že umění, literatura a dramata, které jsou prodchnuty stranickými myšlenkami, byť převlečenými do tradičního kabátu, jsou opravdové.

Stranická kultura ničí víru v nebesa a nahrazuje ji ateismem. Nejpřímějším důsledkem toho je ztráta důvěry ve společnosti: podvody, padělky, toxické potraviny, korupce apod., to vše jsou dnes běžné jevy. Typickým příkladem této krize poctivosti je takzvaná „kultura šan-čaj“, což je pojmenování pro padělání známých, zejména zahraničních, výrobků nebo značek. Nejde o nic jiného než o krádež a podvod. Tento pojem se stal tak známým, že jej Oxfordský čínsko-anglický slovník uvádí jako neologismus. [4]

Pro chování „šan-čaj“ je typické padělaní nejen výrobků, ale i celých obchodů. V zemi se opakovaně vyskytly zdokumentované případy falešných obchodů Apple. Obchody jsou pečlivě zařízeny veškerou výbavou z reálných obchodů Apple: mají skleněnou fasádu, stolky z lehkého dřeva, točité schodiště, plakáty produktů Apple, úhledně uspořádané stěny s výrobky a s bílými značkami Apple. Zaměstnanci nosí charakteristická, tmavě modrá trička s logem Apple a dokonce se zdá, že věří, že pracují v reálném obchodě Apple. [5]

Někteří Číňané se ve společenské atmosféře charakterizované takovýmito podvody kvůli svému prospěchu nezastaví před ničím a neobávají se žádného trestu ani z nebes, ani od lidí. Lhaní a padělání se stávají součástí kultury hlavního proudu. Ty, kdo takové praktiky odmítají, společnost považuje za divné.

Stranická kultura poničila rovněž jazyk, jak můžeme vidět v neustálém používání hyperbolických slov a frází. Restaurace se pojmenovávají Nejvyšší nebesa, Císař nade všemi císaři nebo Král králů. Literární styly a propaganda se rovněž vyžívají v pompéznosti. Oficiální propaganda pravidelně používá fráze jako „první na světě“, „nejohromnější v historii“, „i Spojené státy se bojí“, „Japonsko je zděšené“, „Evropa lituje“ a podobně.

Zprávy jsou plné titulků jako: „Vědecká a technologická síla Číny převálcovala Spojené státy a řadí se na první místo na světě“, „Čína opět vyhrála první místo na světě, osobně porazila americké modré čipy a naprosto rozdrtila Apple“, „Stane se něco velkého. Kouzelná čínská zbraň znovu způsobuje, že se USA obávají, svět je ohromen, Japonsko je naprosto vystrašené“, „Čína je světovou jedničkou na dalším poli! Dokončila historickou velkou změnu za pouhých třicet let, což ohromilo USA, Japonsko i Jižní Koreu“ nebo „Společnost Huawei oznámila, že vytvořila první 5G čip na světě, což šokovalo celý svět!“.

Tón propagandistických filmů, jako je například Awesome, My Country! (Bravo, má vlasti!) nebo speciální série televizních programů Great, My Country! (Výborně, má země!), je také velmi nadsazen. Vytváří dojem, jako by se celý svět podroboval Číně. Vyjadřují tak postoj, který zavání propagandou používanou během Velkého skoku vpřed, když strana prohlašovala, že „Čína překoná Británii a dožene Spojené státy“.

Nová vlna nadsázky je konkrétním projevem „falešného, přehnaného, prázdného étosu“ (jak se mu v Číně říká) stranické kultury v internetovém věku. A zase jsme u otázky poctivosti. Reforma Číny v 80. letech a následné otevírání země přinesly do země ty nejhorší aspekty současné západní kultury, jako jsou sexuální svoboda, užívání drog, homosexualita, počítačové hry apod. Zábavní televizní programy jsou plné vulgarit a celá společnost se stala palácem rozkoše pro bezuzdné naplnění materiálních a tělesných tužeb.

Komunismus přeměnil Čínu, zemi, která kdysi bývala civilizovaná, velkolepá a nádherná, na necivilizované místo.

2. Komunistické rozvracení západní masové kultury

Západní země svobodného světa byly známé svými civilizovanými společnostmi, kde muži jsou dobře vychovaní a ženy jsou ctnostné a elegantní, a kde lidé spolu jednají čestně a přátelsky. Komunismus však do západních zemí zavedl svou agendu, aby tuto civilizaci rozvrátil a sabotoval. Ačkoli k přímému poškození západní civilizace nemůže použít násilí a totalitní moc, jako tomu bylo v Číně, vyvolal v lidech negativní a vzpurné myšlení a chování s cílem podkopat tradice, zničit veřejné mravy a zkazit morálku jednotlivců.

Zatímco veřejnost jásala, když spojenecké země zvítězily ve druhé světové válce, komunisté již začali usilovně pracovat v oblasti ideologie a kultury. V rámci úvah o válce a přemítání o nových vlnách ideologie přispěla skupina komunistů k systematickému odklonu od tradic, které spojovaly lidi s nebesy.

Ve Spojených státech se po druhé světové válce objevila generace beatniků. Byla to skupina poválečných amerických spisovatelů, kteří byli v 50. letech iniciátory uměleckého a literárního hnutí, jehož cílem bylo nově vymezit kulturu. Zatímco oprávněně opovrhovali určitým pokrytectvím morální pokřivenosti ve společnosti té doby, jejich odpověď spočívala v cynickém odmítnutí a svržení veškeré tradiční morálky. Obhajovali neomezenou svobodu, věnovali se pseudomystice, propadli drogám a zločinu a usilovali o nedisciplinovaný a divoký život. Jejich pokusy o radikální kritiku buržoazní, kapitalistické společnosti se shodovaly s ideologickým tlakem komunismu na Západě, což z nich udělalo přirozený nástroj levicového hnutí.

Mnoho beatniků bylo skutečně hluboce ovlivněno komunistickou a socialistickou ideologií. Například zakladatel hnutí Jack Kerouac napsal předtím, než se stal slavným, krátký příběh „Zrození socialisty“ o své vzpouře proti kapitalistické společnosti. [6] Další zástupce hnutí, Allen Ginsberg, řekl, že nelituje komunistického přesvědčení, které kdysi zastával. Také podporoval pedofilii (viz jedenáctá kapitola této knihy). Díla beatniků odmítala tradiční konvence, postrádala řád a používala vulgární jazyk. Tato skupina představovala první velký odklon od pravidel a tradičních principů a stála na počátku kontrakulturního hnutí, které v 60. letech zaplavilo západní svět.

60. léta zažila rozvinutí a rozšíření toho, co zavedli beatnici, se subkulturami jako hippie, punk, goth a další. Tyto protikulturní trendy si našly v západních městech dychtivé publikum a  jednu mladou generaci za druhou pokoušely k násilí, braní drog, sexuálnímu osvobození, nekonformnímu oblečení, kulturnímu odcizení a nakonec příklonu k temnotě a smrti.

V roce 1967, v rámci tzv. Léta lásky (Sommer of Love), se v sanfranciském Haight-Ashbury Parku a Golden Gate Parku na několik dnů shromáždily tisíce členů hippies, kteří bizarním chováním, užíváním drog, nahotou, skupinovým zpěvem, poezií a rockovou hudbou chtěli vyjádřit svůj odpor vůči společnosti. Svého vrcholu hnutí dosáhlo v době atentátů na Martina Luthera Kinga Jr. a Roberta Kennedyho a také během eskalace vietnamské války.

V létě 1969 se na festivalu ve Woodstocku, konajícím se na farmě severozápadně od New Yorku, shromáždilo více než 400 tisíc lidí. Stovky tisíc se při skandování sloganů jako „láska“, „svoboda“ a „mír“, oddávaly zhýralostem. Woodstock byl pro 60. léta významnou kulturní událostí a během následujících desetiletí se newyorský Central Park, Golden Gate Park v San Francisku a Woodstock staly symbolem americké kontrakultury.

Zatímco se ve Spojených státech rozjížděla kontrakultura, ve Francii vypukly nepokoje, kterých se účastnily miliony lidí. Události se dnes označují jako „Pařížský květen“ nebo „Květen ʼ68“. Akce začaly rozzlobenými studenty, kteří se bouřili proti tradiční morálce a kultuře. Školy v té době měly koleje přísně oddělené podle pohlaví a studenti měli zakázáno navštěvovat pokoje druhého pohlaví. Zrušení tohoto ustanovení a právo provozovat sex na studentských kolejích byly mezi hlavními cíli prvních protestů. Vzpoura studentů pak našla podporu u socialistů i komunistů ve Francii.

Říká se, že koncem 60. let existovala dvě centra revoluce: jedním byl Peking, kde byla v plném proudu kulturní revoluce, a druhým byla Paříž, kde události z Května ʼ68 otřásly světem. Mnozí tyto události nazvali kulturní revolucí Západu. V té době čínští studenti pochodovali se slogany a transparenty na podporu rebelujících francouzských studentů, zatímco v Paříži „západní Rudé gardy“ nosily zelené vojenské čepice a uniformy s červenými rukavicemi na podporu maoistů v Číně. Na svých průvodech tito mladí lidé drželi obrovské portréty Mao Ce-tunga. Jejich hlavní ideologickou oporou se stala „Tři M“ – Marx, Mao a Marcuse. [7]

Své vlastní kontrakulturní hnutí zažilo v 60. letech také Japonsko. Místní skupina Všejaponská liga studentské samosprávy, spojená s japonskou komunistickou stranou, měla v té době mezi studenty značný vliv. Liga byla organizována japonskou komunistickou stranou v reakci na aktivity Rudých gard v Číně. Společně s dalšími levicovými studentskými organizacemi, jako byly Japonská rudá armáda nebo Celokampusové výbory pro společný boj, uspořádala tato liga v Japonsku řadu kontrakulturních demonstrací a zašla tak daleko, že obhajovala a páchala teroristické činy proti japonské společnosti. [8]

Podobný chaos zažívali lidé také v některých latinskoamerických zemích. Například pod vlivem kubánské komunistické strany se mexické studentské hnutí mobilizovalo k protestům, jako bylo shromáždění na Plaza de las Tres Culturas, a další levicové studentské skupiny odeslaly studentům v Paříži telegramy na podporu revolty během Května ʼ68.

Z globálního pohledu vytvořila protikulturní hnutí, která se současně vynořila ve více zemích, masivní útok komunismu na tradiční společnost. Odvěké morální tradice a hodnoty, které lidstvu zanechala nebesa a které se rozvíjely po tisíce let, pod dopadem tohoto globálního komunistického hnutí utrpěly obrovské škody.

Západní rocková hudba, braní drog, sexuální volnost, potraty, ikonoklastické oblékání a moderní umění, to všechno byly odchylky od tradičních norem a ortodoxní víry. Stejně jako v komunistické Číně, kde byla starověká kultura této země aktivně ničena totalitním režimem Komunistické strany Číny, se kontrakulturním hnutím svobodného světa podařilo do značné míry vystrnadit poklady západní civilizace a vykořenit víru v Boha.

3. Populární kultura a společenský chaos

Spolu s útoky na tradiční kultury z vnitřku i vnějšku začaly ve společnosti zapouštět kořeny negativní prvky antitradiční ideologie. Vzhledem ke svému globálnímu vlivu je Amerika de facto lídrem v udávání tónu populární kultury na celém světě a korupce americké populární kultury tak zasáhla celý svět. Jak již bylo řečeno, některé tradičně konzervativní země s hlubokými tradičními kulturami, jako je Čína a Japonsko, nedokázaly odchýleným trendům pocházejícím ze Spojených států odolat a začaly je napodobovat. Totéž platí pro prakticky každou zemi a oblast, které byly vystaveny globalizaci; neomezená, amorální, asociální a hédonistická populární kultura se rozšířila do celého světa.

a) Hip hop a rokenrol

Tradiční hudba se zaměřovala na zušlechťování lidí a kultivování ctnosti. Pomáhala lidem, aby byli zdraví jak duševně, tak fyzicky. Výsledkem byl soulad ve společnosti a harmonie mezi lidmi a přírodou. Prosazovala se krásná hudba, která oslavovala nebesa. Oproti tomu atonální, chaotickou či nevázanou hudbou lidé opovrhovali. Dnes je však populární kultura plná šokujících, zkažených hudebních děl, přičemž hip hop a rokenrol jsou toho zářným příkladem.

Hip hop se objevil v 70. letech v New Yorku. Během několika posledních desetiletí se hip hop, rap a breakdance dostaly z New Yorku do dalších zemí a stal se z nich celosvětový hit. Hip hop pronikl do populární kultury v Asii, Evropě a mnoha afrických městech. Navzdory své zjevné morální zkaženosti a tématům, která se týkají promiskuity, zabíjení, násilí a drog, si tato hudba získala celosvětové uznání a setkáte se s ní dokonce i na prknech proslulých divadel.

Počátky rokenrolu spadají do 40. let 20. století. V 60. letech se z něj stala hudba kontrakulturního hnutí. Hysterické vokály, násilné bubnování a pokřivené riffy elektrické kytary rokenrolu mohou posluchače přenést do šíleného, iracionálního rozpoložení. S odhozením racionality se uvolní démonická povaha, která je za normálních okolností díky civilizačním požadavkům držena na uzdě. Převládajícím tématem mnoha rockových subžánrů se staly nihilismus a další temné způsoby myšlení. Psychedelický rock vybízel k užívání drog, zatímco některé další, temnější formy rocku vyzývaly ke vzpouře, sebevraždě a násilí anebo povzbuzovaly k promiskuitě, cizoložství, homosexualitě a odmítání manželství. Texty těchto písní propagují oplzlosti nebo obscénnosti, případně vychvalují zlo a zavrhují Boha. Některé rockové superhvězdy ospravedlňovaly sexuální obtěžování mladistvých dívek, což znecitlivělo publikum vůči kultuře sexuálního zneužívání a promiskuity.

Některé tyto texty jsou plné konfliktu: „Hej! Říkám, že se jmenuju Zmatek / Budu křičet a ječet / Zabiju Krále a budu spílat všem jeho služebníkům“. Jedna píseň byla nazvána „Účast s ďáblem“ (Sympathy for the Devil). Album jisté psychedelické rockové skupiny se jmenuje „Žádost jeho satanské výsosti“ (Their Satanic Majestic Request). V další slavné rockové písni se zpívá: „Hej, Satane, splatím své dluhy… / Jsem na dálnici do pekel“.

Některé rockové písně chválí socialismus a komunismus. Píseň „Imagine“ vyzývala posluchače, aby si představili komunistickou společnost bez náboženství, země a soukromého vlastnictví.

Dokonce i náboženské skupiny těžko odolávají negativnímu vlivu rokenrolu. Křesťanská církevní hudba měla chválit Boha, avšak s popularitou rokenrolu moderní hudba křesťanských církví přijala rockové prvky, aby apelovala na mládež, což dalo vznik tzv. současné křesťanské hudbě. [9]

Doprovodnými jevy rokenrolu jsou cizoložství, násilí, dekadence, užívání drog, zkaženost a odpor k víře v Boha. Zkažené chování, které tradiční morálka a víry zakazují, šlo ruku v ruce s tím, jak popularita tohoto žánru narůstala.

b) Konzumace drog

Braní drog se v posledních několika desetiletích stalo globálním problémem. Ohniskem rozsáhlé konzumace drog na Západě byla v raných fázích právě kontrakultura. Ve své kampani proti buržoazní morálce se hnutí hippies snažilo dekonstruovat a podkopat všechny tradice a vybudovat vlastní víru, morální normy a životní styl. LSD a psilocybinové houbové tripy se počítaly za duchovní bádání. Amfetamin nebo kokain se používaly jako povzbuzovače a heroin a barbituráty jako utlumující drogy. To vše mělo údajně vyprostit člověka z tohoto světa a přivést ho do jiného stavu vědomí.

Mnoho mladých lidí z kontrakulturního hnutí se intenzivně zajímalo o východní filozofii a duchovní kultivaci. Psychedelika se nicméně stala pro ty, kteří usilují o vyšší pochopení, zkratkou bez nutnosti vydržet těžkosti spojené s kultivací mysli nebo snášet fyzickou bolest při meditaci. Namísto toho si prostě dali acidovou tabletku, která jim poskytla pseudoduchovní zážitek, i když je nespojila s ničím skutečným. Prostřednictvím těchto drog jednoduše odevzdali své tělo démonickým prvkům, které vůbec nesouvisejí s pravými, ortodoxními kultivačními praktikami. Tyto zkušenosti zavedly na odchýlenou cestu i mnoho lidí se skutečnými duchovními aspiracemi.

Mnoho popových zpěváků a rockových a hiphopových hvězd umírá v mladém věku, často kvůli předávkování. V dnešních Spojených státech se nejdelší a nejsmutnější válkou stala válka proti drogám. Země se věnuje zadržování a sledování tisíců obchodníků s drogami po celá desetiletí. Přesto, že vládní úřady opakovaně před nelegálním užíváním drog varují, jejich konzumace stále pokračuje. Mezi lety 2000 a 2018 zemřelo na předávkování opiáty nejméně 300 tisíc Američanů. Prezident Trump označil 26. října 2017 opiátovou krizi za naléhavý problém a načrtl způsob, jakým proti tomuto jevu bojovat. [10]

Podle zprávy národního ústavu zkoumajícího užívání drog u dospívajících (National Institute on Drug Abuse for Teens ) z roku 2017 se mezi studenty rozbujelo užívání marihuany: 45 % studentů z posledního ročníku středních škol uvedlo, že alespoň jednou kouřili marihuanu, a 37,1 % z nich ji kouřilo někdy za poslední rok. 71 % studentů nepovažovalo časté užívání marihuany za velmi škodlivé. [11]

Konzumace extáze a kouření marihuany se staly mezi mladými lidmi běžné, zatímco se stále objevují novější a silnější drogy, jako je fentanyl. Fentanyl je syntetický opioid, který je padesátkrát účinnější než heroin a stokrát silnější než morfin. Je tak smrtící, že se mu říká chemická zbraň. Dva miligramy mohou být fatální. [12] Takové destruktivní drogy nyní zaplavují americké ulice děsivým tempem a zabíjejí mnohem více lidí než jiné opioidy, jednoduše proto, že je velice snadné se jimi předávkovat.

Podle národního ústavu pro analýzu užívání drog (National Institute of Drug Abuse) měl fentanyl se svými analogy v roce 2018 na svědomí zhruba 31 tisíc z celkových přibližně 67 tisíc úmrtí z předávkování. [13] Sdělovací prostředky opakovaně informují o tom, že fentanyl se ve velkém dováží z Číny. V roce 2018 úřady provádějící rutinní inspekci v přístavu ve Filadelfii objevily a zadržely 50 kilogramů fentanylu v nákladu oxidu železa z Číny. Tržní hodnota objevených drog byla 1,7 milionu dolarů. [14]

V Číně se konzumace drog rozšířila jako rakovina v celé společnosti. Produkce a užívání drog, zejména těch syntetických, jsou nekontrolovatelné. Internetový prodej drog se také vymyká kontrole. Podle zprávy Čínské státní komise pro kontrolu omamných látek (CNNCC) z roku 2015 přesáhl počet uživatelů drog čtrnáct milionů. Skutečný počet je však pravděpodobně vyšší, jelikož mezi uživateli drog jsou stále častěji pracovníci v administrativě, živnostníci, pracovníci v zábavním průmyslu a státní úředníci. [15]

Zpráva CNNCC o situaci v oblasti omamných látek z roku 2017 ukazuje, že čínské protidrogové útvary řešily 140 tisíc drogových případů, zlikvidovaly 5 534 skupin obchodujících s drogami, zadržely 169 tisíc podezřelých z obchodování s drogami, zabavily 89,2 tuny drog a provedly 870 tisíc razií, při nichž objevily 340 tisíc nových narkomanů. [16]

Drogy jsou často vysoce návykové, ničí lidem rodiny, kariéru, podrývají jejich pověst a vztahy, z lidí se stávají kriminálníci a při předávkování mohou přivodit i smrt. Užívání a obchodování s narkotiky škodí jednotlivcům, rodinám i celé zemi, a stalo se dalším z ponurých jevů, které zaplavily dnešní společnost.

c) Pornografie a prostituce

Ze všech forem revoluce, po nichž komunisté volají, se zřejmě nejvíce uchytila revoluce sexuální. Jestliže uzmutí politické moci bylo znamením revoluce proti vnějším složkám společnosti, sexuální osvobození je komunistickou revolucí podněcovanou zevnitř.

Freudova pansexualita, teorie, která považuje veškeré touhy a zájmy za něco, co vychází ze sexuálního instinktu, poskytla teoretický základ pro sexuální osvobození, zatímco vynález orální antikoncepce oddělil sex od reprodukce. Sexuální revoluce zasáhla tradiční morálku a přinesla a propagovala radikální feminismus, potraty, předmanželský sex a hnutí za práva gayů a leseb. Sexuální osvobození vytvořilo zkreslenou představu, že nevázaný pohlavní styk a obchod se sexem jsou základními lidskými právy. To zničilo tradiční sexuální etiku a omezení a učinilo ze sexu jen jakousi formu zábavy. Z lidí se tak staly pouhé sexuální nástroje a sexuální svoboda otevřela stavidla pornografii, která infiltrovala a podkopala společnost.

Co se týče nevázaného sexu a podnikání s pornografií, obzvlášť významnou roli v tom sehrál v 50. letech minulého století časopis Playboy. Zatímco během protiválečného období se všude ozýval slogan „miluj se, neválči“, sexuálně explicitní film Blue Movie (Neslušný film) se stal ve Spojených státech prvním svého druhu, který byl široce uveden v kinech. Za zvuků rockové hudby a s odmítáním tradic se tak na Západě vynořila patnáctiletá éra (1969–1984) „porno vkusu“.

V 70. letech byly pornografické filmy dostupné pouze v pochybných kinech pro dospělé. Počátkem 80. let přinesly videokazety pornografii do milionů domácností, avšak pravý boom nastal až s rozšířením internetu koncem 90. let a později. V době chytrých telefonů začala být pornografie dostupná kdykoliv na požádání. Hodnota celosvětového obchodu s pornografií k roku 2015 dosáhla 97 miliard dolarů ročně, z toho v samotných Spojených státech 10 až 12 miliard dolarů. [17]

Zavedení internetu a chytrých telefonů přineslo do pornoprůmyslu zásadní změny. K veškerému pornografickému obsahu, k němuž měl v 80. letech přístup dospělý člověk v řádu let, se nyní může dostat během několika minut i dítě. V průměru jsou nyní děti vystaveny pornografii již ve svých osmi letech. Jeden 12letý britský chlapec se stal natolik závislým na online pornu, že znásilnil svou sestru. Žalobce, který se na případu podílel, k tomu uvedl: „Případy tohoto druhu se budou před soudem objevovat stále více kvůli tomu, že mladí lidé mají přístup k tvrdé pornografii.“ [18]

Je-li dítě vystaveno pornu, nese to s sebou mnohé důsledky, mezi něž patří například časná sexuální aktivita a zvýšený výskyt sexuálních deliktů. Pornografie posiluje dojem, že sex je spíše zábavou nebo transakční službou, než součástí soukromého manželského života, a že sexuální jednání, které lze vidět v pornu, je něco běžného. To také přispívá k normalizaci sexuální zkaženosti a zvrácenosti.

Pornoprůmysl v Japonsku byl již normalizován jako součást společnosti. V supermarketech najdeme regály plné časopisů a komiksů pro dospělé a v pozdních nočních pořadech v televizi se běžně objevují pornoherci. Pornoherečky jsou představovány jako idoly dospívajících a běžně se objevují v médiích. Japonský pornoprůmysl měl na celou Asii hluboce negativní vliv.

Dokonce i v převážně muslimských zemích, jako je Egypt či Tunisko, kde je pornoprůmysl zakázán islámem, funguje potají bez větších problémů.

V mnoha evropských zemích je prostituce legální a mnozí Evropané ji považují za normální formu práce. V roce 1969 se Dánsko stalo první zemí legalizující obrázkovu pornografii. Norsko, které dříve mělo jedno z nejpřísnějších omezení prostituce v Evropě, legalizovalo tvrdou pornografii v roce 2006. [19] Obchod se sexem v Dánsku může někdy dokonce dotovat vláda. Například, za účelem ochrany „rovných práv“ může způsobilý zdravotně postižený člověk navštívit nevěstinec, přičemž účet zaplatí daňový poplatník. [20] Tento způsob myšlení byl poprvé prosazován v 19. století zakladatelem utopického socialismu Charlesem Fourierem.

Čína, společnost, která byla dlouho pověstná konzervativní rodinnou etikou a morální zdrženlivostí, a kde i diskuse o sexu byla tabu, byla rovněž v posledních desetiletích smetena vlnou sexuální degenerace. Ze všech kampaní KS Číny dosáhla největšího „úspěchu“ bezesporu kampaň za sexuální osvobození, která předčila i úspěch otevření čínské ekonomiky světu. Během třiceti let došlo k úplné transformaci od „revoluční disciplíny“ k „sexuálnímu osvobození“. Prostituce je v Číně rozšířená. Z odhadů provedených okolo roku 2010 vyplývá, že v zemi pracovalo mezi dvaceti až třiceti miliony prostitutek. [21] Čím víc má bohatý podnikatel či zkorumpovaný úředník milenek, tím vyšší je jeho společenské postavení. Čína se často považuje za světovou továrnu, ale vyváží rovněž velké množství lehkých žen, a to do států a oblastí, jako Japonsko, Malajsie, země Středního východu, Spojené státy, Evropa a Afrika. Odhady z roku 2018 naznačují, že v subsaharských zemích působí 13 až 18,5 tisíce čínských prostitutek. [22]

Země jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky jsou na tom podobně. Mnoho měst se stalo vyhlášenými destinacemi pro sexuální turistiku, a přestože v těchto oblastech může být prostituce oficiálně zakázána, jde o tak silné odvětví, že přispívá k hospodářskému růstu daných států.

Nejpřímějším důsledkem záplavy pornografie a prostituce ve společnosti je destrukce rodin a manželství. Obzvláště pornu se začalo říkat„tichý zabiják rodin“. [23] Sledování pornografie způsobuje nezájem o zdravé rodinné vztahy a přiživuje sexuální touhu a chtíč, které vytvářejí sexuální nutkání, jež lze často uspokojit pouze v mimomanželských vztazích či za použití jiných způsobů, jako je násilí či trestné činy.

Během slyšení amerického Senátu v roce 2005 předložil Jill Manning výzkum rozvodových a manželských právníků, který ukázal, že u 56 % všech případů rozvodů v USA měl jeden z partnerů „obsesivní zájem o pornografické webové stránky“. [24] V roce 2016, během každoročního setkání Americké sociologické asociace, se prezentovala vědecká práce, která ukazovala, že se zdvojnásobil počet rozvodů manželství, v nichž jeden z partnerů začal sledovat pornografii, oproti počtu manželství, kde nikdo z partnerů pornografii nesledoval. Výzkum ukázal, že pokud začne sledovat porno manžel, míra rozvodovosti se zvyšuje z 5 % na 10 %, zatímco v případě, že začne porno sledovat manželka, míra rozvodovosti se zvyšuje z 6 % na 18 %. Čím mladší je jednotlivec, tím pravděpodobnější je rozvod. [25]

Před rokem 1950 minulého století se prakticky všechny tradiční kultury světa dívaly na sex před svatbou jako na něco neslušného a něco, co je v rozporu s přikázáními, které zanechal Bůh lidstvu. Společenský tlak i veřejné mínění pomáhaly takovéto aktivity potlačovat. Pokud mladý pár čekal dítě před svatbou, očekávalo se, že převezmou zodpovědnost a vezmou se, aby přivedli dítě do úplné rodiny. V té době většina lidí věřila, že pokud muž přivede ženu do jiného stavu, měl by se, pokud je slušně vychovaný, s partnerkou oženit. [26] Pokud se člověk dopustil chyby, očekávalo se, že za ni přijme odpovědnost.

Nicméně s morálním úpadkem a vzestupem sexuálního osvobození v 60. letech se drasticky zvýšil počet těhotenství mimo manželství. Všechno toto proběhlo v souvislosti s tím, jak ve veřejném povědomí nabýval na vlivu pornoprůmysl. V roce 1964 tvořil počet těhotenství mimo manželství ve většině zemí, které jsou součástí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, normálně méně než 10 %. V roce 2014 to byla více než třetina. Ve Spojených státech bylo porodů mimo manželství v roce 2014 v průměru 40 % a mezi Afroameričany to bylo celých 71 %. Ze 140 milionů dětí narozených na celém světě v roce 2016 jich přibližně 15 %, to jest 21 milionů, bylo narozeno mimo manželství. [27]

Rodiny s jedním rodičem, těhotenství mimo manželství a rozvody se často úzce pojí s chudobou. Takové rodiny pak neúměrně zatěžují systém sociálního zabezpečení.

d) Videohry

Mnoho dětí dnes tráví bezpočet hodin hraním počítačových her a videoher. Vývojáři her je dělají stále realističtější, dynamičtější a interaktivnější. Obsahují také čím dál víc násilí a erotiky. Pro děti ani dospělé není těžké stát se na hrách závislými, což dělá hlavu nejenom rodičům, ale i školám a dokonce vládám.

Z videoher se stala forma populární kultury, která lidi doprovází od dětství až do dospělosti. Avšak jaká je to kultura? Jde o ničivou kulturu, která se v ničem neliší od drog. Ti, kteří jsou na počítačových hrách závislí, nedokáží vidět jejich zápory se střízlivým a objektivním náhledem. Prostě si myslí, že hry jsou dobrá zábava a že jsou zajímavé, a nevzdají se jich, dokud nepostoupí na další úroveň, nezabijí další postavu nebo dosáhnou vyššího skóre.

Kromě toho téměř všechny dnešní videohry, od své zápletky až po estetickou atmosféru, propagují násilí a zabíjení, nebo mají erotický či chladnokrevný obsah. Jednoduše řečeno, všechny tyto věci jsou poplatné démonické povaze člověka. Pro dospívající lidi je něco takového nevhodné a škodlivé. Tím, že mladí hráči zažívají pocit vzrušení ze zabíjení, ničení, násilí a bojů, mohou získat sklon k nevhodným myšlenkám a chování a celkově znecitlivět. Některé jedince to dokonce může přimět ke spáchání zločinu.

Online hry jsou ještě návykovější. V minulosti hry sloužily k ukrácení času, když se lidé nudili a cítili samotu. V dnešní době se z online her stal sport a samostatná společenská činnost, a zejména to platí pro děti. Vzhledem k tomu, že se do hry zapojuje velké množství hráčů, mohou být tímto virtuálním světem pohlceny rychleji.

Do těchto her se investuje obrovské množství úsilí a kapitálu, a děti, které je nehrají, se mohou cítit vyřazeny z kolektivu. A tak rodiče takřka proti své vůli dovolují svým dětem, aby se staly součástí herní komunity na internetu, jen aby se posléze stali svědky toho, jak si jejich děti vyvíjejí závislost. Počítačové hry kradou dětem a mladým lidem čas, který by měli vynaložit na studium, venkovní aktivity a normální socializaci. Místo toho se z nich však stávají zajatci videoher.

Akademik Erik Hurst vypověděl, že dovolil svému 12letému synovi hrát videohry jen pár hodin o víkendech, a to až po dokončení domácích úloh. Pokud by však synovi ponechal volnou ruku, hrál by téměř nepřetržitě, a dokonce by ani nejedl a nesprchoval se, jen aby mohl hrát. [28]

Výzkum tohoto vědce ukázal, že počítačové hry berou mladým lidem veškerý volný čas. Data ukazují, že mladí dospělí, zejména ti s nižším příjmem a s nižší mírou vzdělání, stále častěji nacházejí štěstí ve videohrách, což u nich redukuje čas strávený prací a v reálném světě. [29] Jedná se o běžný jev nejenom ve Spojených státech, ale i v dalších rozvinutých zemích.

Hurst vypozoroval v dnešní společnosti trend, kdy videohry vedou mladé dospělé jedince k tomu, aby odmítli vstoupit na trh práce, a místo toho se spoléhali na rodiče, že je budou finančně podporovat. Není příliš pravděpodobné, že by jim videohry pomohly si něco vydělat nebo že si budou schopni zlepšit své dovednosti či si najít lepší zaměstnání. A když se z těchto mladých lidí stanou rodiče, jejich děti se již na ně nebudou moci spoléhat, že jim v životě pomohou. Počítačové hry tak už začaly podkopávat normální lidský život.

Videohry jsou jako spirituální drogy. Oproti produkci tvrdých drog jako heroin, které jsou ve ve většině zemí zakázány, je vývoj videoher důležitým průmyslovým odvětvím. Jaké to má důsledky? Firmy vyrábějí drogy, které ničí příští generaci, a státy, které tento sektor podporují, tak sabotují vlastní budoucnost.

Vznik internetu a mobilních telefonů otevřel hernímu průmyslu ještě větší trh. Výzkumná firma Newzoo ve své zprávě z dubna 2018 o globálním trhu videoher předpověděla, že hráči po celém světě vynaloží v roce 2018 na hry 137,9 miliardy dolarů, což představuje nárůst o 13,3 % oproti předchozímu roku. Více než polovina příjmů z videoher pochází z mobilního segmentu. Výnosy z digitálních her tvoří 91 % globálního trhu.

Zpráva také předpověděla, že trh s hrami si v příštích několika letech udrží dvojciferný růst. Zatímco tempo růstu HDP v mnoha zemích bojuje s jednocifernými čísly, herní průmysl expanduje ve velkém. Očekává se, že samotný trh s mobilními videohrami dosáhne do roku 2021 hodnoty 100 miliard dolarů. Předními třemi zeměmi na globálním herním trhu budou podle zprávy Čína, Spojené státy a Japonsko, přičemž Čína by měla představovat více než 28 % celkového trhu. [30]

Tradiční hry, včetně sportu a dalších venkovních aktivit, jsou omezeny přírodním prostředím, počasím, vybavením a fyzickou silou. Hráči si na nich obvykle nevyvíjejí závislost. Videohry neobsahují žádná takováto omezení. Hráči jsou zváni a lákáni, aby se ponořili do virtuálního světa a hráli nonstop, bez spánku a bez jakýchkoliv přestávek. Kromě toho tyto hry zřídkakdy přinášejí něco poučného a kladného, což znamená, že ti, kdo je hrají, jsou čím dál více vystavováni vlivu negativních prvků.

e) Kultura násilí

V Americe vzrostla od roku 1960 do roku 2016 celková populace 1,8krát, zatímco celkový počet zločinů vzrostl 2,7krát a počet násilných trestných činů vzrostl 4,5krát. [31] Padesát let předtím, než došlo v roce 1966 k vražednému incidentu v hlavní výškové budově University of Texas, bylo podle spisovatele a kriminalisty Granta Duwea do té doby zaznamenáno pouze 25 masových střeleb na veřejnosti se čtyřmi nebo více oběťmi. Od té doby jsou masové střelby čím dál vražednější. [32] Od masové střelby ve městě Killen v Texasu v roce 1991, při které zemřelo 23 lidí, až po masovou střelbu v Las Vegas v roce 2017, kde bylo zmasakrováno 58 lidí, je každý další incident čím dál více šokující.

Počet teroristických incidentů po celém světě stoupl z 651 ročně v roce 1970 na 13 626 v roce 2016, což je dvacetinásobný růst. Od teroristického útoku z 11. září 2001 stoupl do roku 2018 počet teroristických útoků každoročně o pětinásobek. [33]

Spousta násilných činů v reálném světě zrcadlí to, jak jsou lidé ponořeni do kultury násilí prostřednictvím masmédií. Násilí je plná nejenom lomozná hudba heavy metalu, ale i většina zábavy, včetně filmu, televize a videoher, líčí nebo se točí kolem násilí. Mnoho filmových a televizních děl vyobrazuje mafii, gangy a piráty v pozitivním světle, aby tyto negativní postavy vypadaly přitažlivě a úctyhodně, což vedlo k tomu, že k nim lidé nejenom přestali cítit odpor, ale sami začali vidět zločin a zločince v pozitivním světle.

Videohry poskytly lidem další kanál pro oslavování násilí, který vzhledem ke svému interaktivnímu rozhraní umožňuje hráčům zapojit se do násilností ve virtuálním světě. Namísto nepřímé indoktrinace násilím prostřednictvím filmu a televize prožívají hráči prostřednictvím těchto her násilí sami, a nechybí scény jako rozbíjení hlav, sekání těl a všude stříkající krev. To vše přesahuje normální hranice filmu a televize.

Ve studii zveřejněné v roce 2013 analyzovali vědci filmy, které byly vyrobeny mezi lety 1985 až 2012, a zjistili, že se ve filmech v kategorii PG-13 (nevhodný obsah pro děti do 13 let, pozn. překl.) v těchto letech ztrojnásobilo množství násilí za použití střelných zbraní. [34] Následná studie filmů z let 2013 až 2015 ukázala, že tento trend stále pokračuje. [35] V roce 2008 zjistilo Pew Research Center, že 97 % mladých lidí ve věku od 12 do 17 let hrálo videohry a že dvě třetiny z nich hraje kategorie her, které obvykle obsahují násilí. [36]

Tváří v tvář problému narůstajícího násilí ve společnosti přicházejí odborníci, učitelé i široká veřejnost s návrhy teorií a řešení, od přísnějších omezení prostřednictvím zákonů přes větší postihy až po psychologické poradenství. Taková řešení jsou nicméně podobná tomu, jako když se jedovatému stromu odříznou větve, místo aby se vykopal i s kořeny.

f) Úpadek módy

Na povrchu se zdá, že různé formy podivného oblečení, chování a jiných běžných prvků populární kultury v dnešní společnosti jsou součástí „svobody projevu“ nebo současného „módního trendu“, ale ve skutečnosti je za tím něco víc. Když dosledujeme tyto jevy k jejich zdroji, odhalíme jejich spojení s komunistickým tažením proti tradici a víře. Ačkoli se tyto trendy na počátku mohou setkat s odporem společnosti, lidé si na ně časem jednoduše zvyknou a přestanou je považovat za něco divného. To má za následek, že se tyto negativní faktory postupně stávají obecně přijímanou součástí každodenního života a kultury.

Například dnes si společnost zvykla na ženy s krátkými vlasy. Tento styl pochází od emancipovaných žen (tzv. flappers) ze Západu z 20. let. Tyto ženy a dívky byly ovlivněny první vlnou hnutí za ženská práva a sexuálního osvobození (viz Kapitola sedmá). Nosily krátké šaty, zkracovaly si vlasy, poslouchaly jazz, nosily silný make-up, pily alkohol, kouřily cigarety a měly nevázaný přístup k sexu. Nošení krátkých vlasů byl způsob, jakým vyjadřovaly pohrdání tradičními rolemi pohlaví a svou snahu o „osvobození“ žen.

Poté, co účes nabyl na popularitě, jedna známá operní zpěvačka napsala: „Mikádo je stav mysli, a nikoli pouze nový způsob úpravy mých vlasů… Zkrácením svých dlouhých vlasů se zbavujeme jednoho z mnoha malých pout, které ženy odhazují na své cestě ke svobodě.“ [37]

Během velké deprese v 30. letech tento krátký účes žen postupně ztratil na oblibě, nicméně v 60. letech, kdy se vzepření tradičním normám opět stalo trendem, zažívaly krátké účesy u žen znovu comeback. Podobně dlouhé účesy u mužů v téže době pocházely od beatniků a hippies. [38] Ačkoli dlouhé vlasy lze u mužů vysledovat již v dávných dobách, na Západě si muži od první světové války vlasy zkracovali. Kontrakulturní hnutí v 60. letech prosazovalo dlouhé vlasy u mužů jako formu vzpoury.

Hlavní proud společnosti byl zprvu tvrdě v opozici vůči mladým lidem, kteří se oblékali netradičním způsobem. Postupem času si však lidé na netradiční trendy zvykli a progresivismus to přičítá zvýšené sociální toleranci. V tradicích Východu a Západu se však rozdíly mezi muži a ženami neprojevovaly jen ve fyziologii a v různých rolích, jaké na sebe jedinci ve společnosti a v rodině berou, ale odrážely se i v oblečení, účesech, mluvě a chování.

Komunismus se spolu s odstraněním třídních rozdílů ve společnosti snaží eliminovat sexuální rozdíly mezi muži a ženami. Stejně tak LGBT a feministická hnutí používají slogan „rovnost“ k rozostření pohlavních rozdílů v sociálních a rodinných rolích. Androgynní módní trendy dále mažou a převrací rozdíly v oblečení. Tyto faktory slouží k tomu, aby se připravila cesta k širšímu společenskému přijetí toho, co se tradičně považovalo za deviantní sexuální praktiky a životní styl, a přispívá to k podkopávání tradiční morálky.

Morální měřítka na Východě i na Západě po tisíce let objasňovala rozdíly mezi muži a ženami. Muž a žena zaujímají, stejně jako jin a jang, každý své příslušné role. Komunismus převrátil jin a jang s nadějí, že způsobí převrat tradiční morálky a že ve jménu osvobození postaví jednotlivce proti sobě.

Když si uvědomíme tuto agendu, uvidíme, že ačkoli se různé odchylky v oblékání a módě na povrchu mohou jevit jako pouhý vývoj a posun vkusu, mají ve skutečnosti za cíl podkopat lidskou společnost. Většina současné módy zdůrazňuje lascivnost, která má kořeny v protikulturním hnutí 60. let. [39]

Dalším znakem kulturního úpadku je fenomén „groupie“, který byl populární mezi mladými lidmi jako další vedlejší produkt kontrakultury. V 60. letech, kdy byla na Západě populární rocková hudba, skupiny mladých dívek posedlých rockovými hvězdami jezdily na jejich vystoupení a poskytovaly osobní a sexuální služby pro členy kapely. Tyto mladé ženy se staly obětí módního poblouznění. [40] Dnes mladí lidé obdivují hvězdy, které propagují zmatenou sexuální identitu. Mužské celebrity se chovají žensky, a naopak.

A také je tu rádoby módní punková subkultura. Podobně jako hippie hnutí, i punk se bouří proti tradici a podporuje nihilismus. Většina stoupenců hippies byli vzpurní mladí lidé z tradičních rodin ze středních vrstev, zatímco k punku se hlásili spíše lidé z nižších tříd, kteří se bouřili proti společenským konvencím. [41] Aby punkeři důsledně vyjádřili své antitradicionalistické postoje, často dávají na odiv své bizarní účesy nebo nosí potrhané šaty plné hrotů a spon. Barví si vlasy, tetují se, propíchávají si celé tělo a někdy odkrývají části těla, které člověk běžně skrývá. Punk se stal inspirací pro mnoho současných módních trendů.

Punk obhajuje hédonismus, což je důvod, proč jedním z populárních punkových sloganů je heslo „žij rychle, zemři mladý a nech po sobě pěknou mrtvolu“. Plně to odráží tragédii ztracené víry v Boha, kdy se lidé nechají svést do propasti hédonismu a materialismu. Jedinci a společnost by měli být tímto sebeničivým nihilismem znepokojeni, většina z nich je však příliš hluboce ponořena do současné popkultury, aby tím prohlédla.

Současná odchýlená a pokřivená kultura je v každodenním životě všudypřítomná: objevují se strašidelné nebo démonické obrázky na oblečení nebo v hudbě, ošklivé obrázky na tetování a ohyzdné dětské hračky či ozdoby. Literární, filmová a televizní díla jsou plná démonů, duchů a nadpřirozených hororových postav, a destruktivní a nihilistický obsah je i na internetu.

4. Obnova morálních základů lidské kultury

Každý má právo usilovat o štěstí – avšak spolu s právem zároveň přichází odpovědnost držet se v mezích morálních měřítek. Nadměrné usilování o potěšení nevyhnutelně přinese utrpení, pohromu a smutek.

Tradiční kultura lidstva nezakazuje rozumné uspokojování tužeb. Avšak učí lidi, aby své touhy ovládali a zvolili si zdravý životní styl. Váží si harmonie s přírodou, tradiční práce, harmonických rodinných vztahů, zdravé občanské společnosti a účasti na řízení samosprávy a státu. Stejně tak sem patří tradiční umění, literatura, sport a zábava. Všechno toto přináší štěstí a uspokojení a prospívá člověku na těle a mysli, a má přínos i pro celou společnost.

Jenže komunismus si předsevzal lidstvo zničit. Jedním z kroků v tomto procesu je rozbití morálky a odstranění Boha z lidské kultury. Cílem tedy je, aby populární kultura a životní styl byly prosyceny negativitou a temnotou. V posledních několika desetiletích byla právě taková kultura vytvořena na Východě i na Západě. Zahleděnost do sebe, hédonismus a nihilismus se staly běžně přijímanými, a dokonce módními postoji.

Sex, drogy, rocková hudba a videohry stimulují a zvětšují touhy člověka. Mnozí se těmto věcem oddávají, aby unikli utrpení a zklamání ze života, ale nikdy se nezastaví, aby se nad sebou zamysleli. Tyto závislosti přinášejí pouze okamžité uspokojení, které je následováno ještě větší bolestí a osobní katastrofou. Konzumace drog způsobuje nemoci, úmrtí a poruchy osobnosti. Chaotické sexuální vztahy ničí rodinu, čímž lidé ztrácejí důvěru a teplo domova, a videohry způsobují, že se lidé ztratí ve falešném světě. Závislí lidé mají pocit, že si užívají život naplno, ale ve skutečnosti jsou jednoduše zneužíváni vnějšími silami. Jedinou věcí, která na ně čeká, je duchovní rozklad a fyzická smrt.

Totéž platí pro společnosti a národy. Když se velké množství lidí oddává tužbám a požitkům, výsledkem bude neštěstí.

Bůh stvořil lidstvo a dává každému jednotlivci svobodnou vůli. Lidé by neměli zneužívat své svobody a pokračovat na cestě degenerace. Místo toho by měli tuto svobodu dobře využít a rozhodnout se pro návrat k tradiční kultuře a tradičnímu způsobu života. Bůh se vždy o lidstvo staral a ochraňoval ho. Ale to, zda se lidé mohou vrátit na správnou cestu, závisí zcela na volbě každého jednotlivce.

***

Odkazy

1. George Washington, citace dle: „George Washington’s Rules of Civility and Decent Behavior in Company and Conversation“, Foundations Magazine, http://www.foundationsmag.com/civility.html.

2. Benjamin Franklin, The Autobiography and Other Writings on Politics, Economics, and Virtue, ed. Alan Houston (Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2004), 68–69.

3. Xue Fei 薛飞, „,Que nage shen jiu zao yige’: Hebei nainai miao luanxiang“ „缺哪个神就造一个“ 河北奶奶庙乱象 [„,If a god is missing, just make one’: Chaos at the grandmother temple, Hebei “] The Epoch Times, 10. srpna 2017, http://www.epochtimes.com/gb/17/8/9/n9513251.htm. [v čínštině]

4. „Oxford Dictionary Adds Popular Chinese Terms“, China Daily, 6. září 2010, http://www.chinadaily.com.cn/business/2010-09/06/content_11259791.htm.

5. Loretta Chao, „The Ultimate Knock-Off: A Fake Apple Store“, The Wall Street Journal, 21. července 2011, https://blogs.wsj.com/chinarealtime/2011/07/21/the-ultimate-knock-off-a-fake-apple-store/.

6. Jack Kerouac, „The Birth of a Socialist“, Atop an Underwood: Early Stories and Other Writings,  ed. Paul Marion (New York: Penguin, 2000).

7. Roberto Franzosi, recenze knihy Jeremiho Suriho „Power and Protest: Global Revolution and the Rise of Détente“, American Journal of Sociology 111, č. 5 (březen 2006), 1589, https://www.journals.uchicago.edu/doi/full/10.1086/504653.

8. Meredith Box a Gavan McCormack, „Terror in Japan“, The Asia-Pacific Journal: Japan Focus 2, č. 6 (25. červen 2004), 1570, https://apjjf.org/-Meredith-Box–Gavan-McCormack/1570/article.pdf.

9. Amy D. McDowell, „Contemporary Christian Music“, Oxford Music Online, 2013, https://doi.org/10.1093/gmo/9781561592630.article.A2234810.

10. White House, Ending America’s Opioid Crisis, stránka navštívena 29. dubna 2020, https://www.whitehouse.gov/opioids/.

11. US National Institute on Drug Abuse for Teens, Drug Facts: Marijuana, naposledy revidováno v prosinci 2019, stránka navštívena 29. dubna 2020, https://teens.drugabuse.gov/drug-facts/marijuana.

12. US Drug Enforcement Administration, 2019 National Drug Threat Assessment, prosinec 2019, 9, https://www.dea.gov/sites/default/files/2020-02/DIR-007-20%202019%20National%20Drug%20Threat%20Assessment%20-%20low%20res210.pdf.

13. National Institute on Drug Abuse, Overdose Death Rates, upraveno v březnu 2020, stránka navštívena 29. dubna 2020, https://www.drugabuse.gov/related-topics/trends-statistics/overdose-death-rates.

14. Amanda Hoover, „110 Pounds of Fentanyl Seized at Port in Shipment from China“, New Jersey Media, 2. července 2018, https://www.nj.com/news/index.ssf/2018/07/110_pounds_of_fentanyl_found_in_philadelphia_port.html.

15. „Zhongguo dupin baogao: quanguo xidu renshu yu 1400 wan“ 中国毒品报告：全国吸毒人数逾1400万 [„China Drug Report: More than 14 million drug users nationwide“], BBC Chinese, 24. června 2015,  http://www.bbc.com/zhongwen/simp/china/2015/06/150624_china_drugs_report. [v čínštině]

16. Zhang Yang 张洋, „Quanguo pohuo dupin xingshi anjian 14 wan qi“ 全国破获毒品刑事案件14万起 [„140,000 Drug Criminal Cases Cracked Across China “] in: „2017 nian Zhongguo dupin xingshi baogao 2017“ 年中国毒品形势报告 [„China’s Drug Situation Report 2017“], People’s Daily, 26. června 2018, http://yuqing.people.com.cn/n1/2018/0626/c209043-30088689.html. [v čínštině]

17. „Things Are Looking Up in America’s Porn Industry“, NBC News, 20. ledna 2015, https://www.nbcnews.com/business/business-news/things-are-looking-americas-porn-industry-n289431.

18. „Boy, 12, Repeatedly Raped Sister after Becoming Fascinated with Internet Porn“, New Zealand, 7. listopadu 2016, https://www.nzherald.co.nz/world/news/article.cfm?c_id=2&objectid=11743460.

19. Inga Margrete Ydersbond, „The ,Promiscuousʻ and the ,Shyʻ: Denmark and Norway: A Historic Comparative Analysis of Pornography Legislation“, The NPPR Working Paper Series: The Politics of Commercial Sex, (březen 2012), https://www.duo.uio.no/bitstream/handle/10852/34447/NPPRWP201201.pdf?sequence=1.

20. Lars Gravesen, „Taxpayers Foot Bill for Disabled Danes’ Visits to Prostitutes“, The DailyTelegraph, 2. října 2005,  https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/denmark/1499735/Taxpayers-foot-bill-for-disabled-Danes-visits-to-prostitutes.html.

21. Chen Jing 沉靜, „Fanrong changsheng de chaoji xingdaguo” 繁榮娼盛的超級性大國 [„Prosperous Prostitution in a Sex Industry Superpower“], The Epoch Times, 25. září 2009, https://www.epochtimes.com/b5/9/9/25/n2668274.htm. [v čínštině]

22. Takudzwa Hillary Chiwanza, „Thousands of Chinese Prostitutes Are Flocking to Africa for Lucrative Fortunes“, African Exponent, 7. května 2018, https://www.africanexponent.com/post/8965-chinese-prostitutes-have-joined-the-scramble-for-africas-fortunes.

23. Pat Fagan, „The Effects of Pornography on Individuals, Marriage, Family and Community“, Issue Brief, Family Research Council (březen 2011), stránka navštívena 29. dubna 2020, https://downloads.frc.org/EF/EF11C36.pdf.

24. US Congress, Senate, Subcommittee on the Constitution, Civil Rights, and Property Rights, Hearing on Pornography’s Impact on Marriage and the Family, 109th Cong., 9. listopadu 2005, https://www.judiciary.senate.gov/imo/media/doc/manning_testimony_11_10_05.pdf.

25. David Shultz, „Divorce Rates Double When People Start Watching Porn“, Science, 26. srpna 2016, http://www.sciencemag.org/news/2016/08/divorce-rates-double-when-people-start-watching-porn.

26. George Akerlof, et al., , „An Analysis of Out-of-Wedlock Childbearing in the United States“, in: Explorations of Pragmatic Economics (New York: Oxford University Press, 2005), 120.

27. Joseph Chamie, „Out-of-Wedlock Births Rise Worldwide“, YaleGlobal Online, 16. března 2017, https://yaleglobal.yale.edu/content/out-wedlock-births-rise-worldwide.

28. Erik Hurst, „Video Killed the Radio Star,” Chicago Booth Review, 1. září 2016, http://review.chicagobooth.edu/economics/2016/article/video-killed-radio-star.

29. Mark Aguiar, Mark Bils, Kerwin Kofi Charles a Erik Hurst, „Leisure Luxuries and the Labor Supply of Young Men“, The National Bureau of Economic Research, Working Paper No. 23552 (červen 2017): 1, http://www.nber.org/papers/w23552.

30. Tom Wijman, „Mobile Revenues Account for More Than 50% of the Global Games Market as It Reaches $137.9 Billion in 2018“, Newzoo, 30. dubna 2018, https://newzoo.com/insights/articles/global-games-market-reaches-137-9-billion-in-2018-mobile-games-take-half/.

31. „United States Crime Rates 1960–2018“, FBI UCS Annual Crime Reports, DisasterCenter.com, http://www.disastercenter.com/crime/uscrime.htm.

32. Bonnie Berkowitz a Chris Alcantara, „The Terrible Numbers That Grow with Each Mass Shooting“, The Washington Post, aktualizováno 4. března 2019, stránka navštívena 29. dubna 2020, https://www.washingtonpost.com/graphics/2018/national/mass-shootings-in-america/?utm_term=.f63cc1b03c0b.  

33. „Global Terrorism Database“, University of Maryland: National Consortium for the Study of Terrorism and Responses to Terrorism, stránka navštívena 29. dubna 2019, https://www.start.umd.edu/gtd/.

34. Jacque Wilson a William Hudson, „Gun Violence in PG-13 Movies Has Tripled“, CNN, 11. listopadu 2013, http://www.cnn.com/2013/11/11/health/gun-violence-movies/index.html.

35. Assil Frayh, „Gun Violence Keeps Rising in PG-13 Movies, Study Says“, CNN, 20. ledna 2017,  https://www.cnn.com/2017/01/20/health/gun-violence-pg-13-movies-study/index.html.

36. „Violent Video Games and Young People“, Harvard Mental Health Letter, 27, č. 4 (říjen 2010), http://affectsofvideogames.weebly.com/uploads/6/4/3/3/6433146/medical_journal.pdf

37. Mary Garden, „Why I Bobbed My Hair“, Pictorial Review, duben 1927, 8.

38. „Long Hair for Men“, Encyclopedia of Fashion, stránka navštívena 29. dubna 2019, http://www.fashionencyclopedia.com/fashion_costume_culture/Modern-World-Part-II-1961-1979/Long-Hair-for-Men.html.

39. „Hip Huggers“, Encyclopedia of Fashion, stránka navštívena 29. dubna 2019,
http://www.fashionencyclopedia.com/fashion_costume_culture/Modern-World-Part-II-1961-1979/Hip-Huggers.html.

40. Kathryn Bromwich, „Groupies Revisited: The Women with Triple-A Access to the 60s“, The Guardian, 15. listopadu 2015, https://www.theguardian.com/music/2015/nov/15/groupies-revisited-baron-wolman-rolling-stone-pamela-des-barres.

41. Neil Eriksen, „Popular Culture and Revolutionary Theory: Understanding Punk Rock“, Theoretical Review 18 (září–říjen 1980), navštíveno prostřednictvím Marxistického internetového archivu 29. dubna 2019, https://www.marxists.org/history/erol/periodicals/theoretical-review/19801802.htm.