Poznámka redakce: Hédonismus (z řeckého hédoné, potěšení, slast) je filosofické učení o slasti jako hlavním motivu lidského jednání. Veškeré jednání směřuje podle této teorie k dosahování slasti a vyhýbání se strasti.

Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times nyní postupně uveřejňuje překlad knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Celá série zde.

Obsah

Úvod

1. Kultura komunistické strany

2. Komunistické rozvracení masové kultury na Západě

3. Populární kultura a společenský chaos

a) Hip hop a rokenrol

b) Konzumace drog

c) Pornografie

d) Videohry

e) Kultura násilí

f) Úpadek módy

Závěr

Odkazy


Úvod

Bůh stvořil lidstvo a v průběhu dlouhého trvání dějin pro něj ustanovil ortodoxní kulturu, podle které by lidé měli žít. Ačkoli se kultury národů ve světě liší, jejich jádro je až nápadně konzistentní. Všechny etnické skupiny na Východě i Západě zdůrazňují ctnosti, jako jsou upřímnost, laskavost, štědrost, spravedlnost, umírněnost, pokora, odvaha, nezištnost, a podobně. To vše jsou ctnosti, kterým každý národ vždy vzdával hold a jimž prostřednictvím svých klasických děl učil své potomky. Pro tyto ctnosti je rovněž typické vyjadřování úcty Bohu a věrnost Božím přikázáním, protože to byl Bůh, kdo lidem předal kulturu a kodex chování, které by si měli osvojit a udržovat. Takto také vznikly univerzální hodnoty.

Otcové zakladatelé Spojených států přikládali morálce a etice velkou důležitost. Prezident Washington šel v raném mládí osobně příkladem, když ručně přepsal 110 Zásad zdvořilosti a slušného chování ve společnosti i v konverzaci (Rules of Civility & Decent Behavior in Company and Conversation ). [1] I když se některá specifika mohou časem měnit, existuje mnoho univerzálních principů, které jsou v těchto pravidlech obsaženy: například že člověk musí být uctivý, když mluví o bozích a s nimi souvisejících věcech, že musí dodržovat dobré mravy, respektovat ostatní, být skromný, chovat se k druhým náležitě, věnovat pozornost veřejné morálce, nezraňovat city a zájmy druhých, za všech okolností se slušně chovat, vkusně se oblékat a uchovávat si dobré způsoby, nehádat se, nepomlouvat ostatní za zády, učit se od moudrých a spravedlivých, naslouchat svému svědomí a tak dále.

Podobně třináct ctností Benjamina Franklina, kterými byly zdrženlivost, ticho, pořádek, odhodlanost, šetrnost, píle, upřímnost, spravedlnost, umírněnost, čistota, zklidnění, cudnost a pokora, jsou plně v souladu se 110 pravidly George Washingtona. [2]

Před rokem 1950 splňovala mravní měřítka většiny lidí obecně uznávaný standard. Lidé na Východě a Západě si zachovávali mnoho tradic a zvyků, které by lidstvo mělo mít. Dokonce i v Číně po roce 1949, ačkoli komunismus již začal ničit dědictví staré Číny, zabíjet elitu a systematickým způsobem korumpovat morálku, si veřejnost uchovala mnoho tradičních ctností, které převládaly předtím, než si strana uzurpovala moc.

S rozrůstáním komunistického tábora komunisté dál prosazovali své plány a zvláště po 60. letech minulého století se lidé jak na Východě, tak na Západě čím dál častěji vydávali cestou morálního úpadku.

Komunistická strana zahájila v Číně se svou kulturní revolucí v roce 1966 kampaň na vymýcení „čtyř přežitků“ (tzn. staré myšlení, stará kultura, staré obyčeje a staré zvyky, pozn. red.), která trvala deset let. Následovalo intenzivní protikulturní hnutí ve Spojených státech amerických v 60. letech a dále hnutí proti tradici – propagované především mladými lidmi – které se rozšířilo do celého světa. Všechno to byly celosvětové události, k nimž došlo za účelem zničení tradice a aby přiměly lidstvo odklonit se od přetrvávajících morálních norem.

Tato politická a kulturní hnutí zanechala dnešnímu světu hluboké jizvy. Od té doby byly zcela zničeny tradiční kulturní základy čínské společnosti a její morálka začala rychle upadat. V západní společnosti se rozšířila rocková hudba, užívání drog, sexuální revoluce a promiskuita, homosexualita, kultura hippie a duchovní prázdnota. To vše vážně poškodilo základy západní tradice.

Poté, co si mladí radikálové kontrakultury uvědomili, že mají vliv na společnost, pokračovali ve svém hnutí dalšími prostředky. Začalo se propagovat avantgardní umění a literatura, moderní ideologie a další odchýlené koncepty. S pomocí televize, počítačů, internetu, mobilních telefonů a nejrůznějších hromadných sdělovacích prostředků se celá lidská rasa rychle odklonila od tradiční kultury a způsobu života a směřuje tak do propasti deviace a degradace.

Podíváme-li se na svět, zvláště v posledních desetiletích je míra úpadku lidské morálky a zkaženosti téměř všech aspektů populární kultury a společenského života přímo šokující. Poté, co Komunistická strana Číny prostřednictvím neustálých politických mobilizací zničila hlubokomyslnou tradiční čínskou kulturu, vytvořila zlovolný systém stranické kultury. Mladá generace, která v této kultuře vyrostla, neví o tradiční kultuře inspirované nebesy zhola nic. Můžeme říci, že s výjimkou některých segmentů společnosti na Západě, které se ještě drží tradic a odolávají pokušení a svodu, se komunismu téměř podařilo dosáhnout svého cíle – zničit lidskou kulturu na celém světě.


1. Kultura komunistické strany

Poté, co se začala Čína v rámci reforem v 80. letech otevírat, chování Číňanů, kteří vyjížděli do zahraničí, občany tamějších zemí šokovalo. Do té doby měli mnozí obyvatelé Západu představu o tradičních Číňanech jako o jemných, zdvořilých, skromných, pracovitých a laskavých lidech. Nicméně po desetiletích vymývání mozků a transformace komunistickou stranou se Číňané zcela změnili. Jsou neomalení a hluční, předbíhají ve frontách, na veřejnosti neberou ohled na druhé, kouří před cedulemi se zákazem kouření, oblékají se nedbale, plivají na zem a házejí kolem sebe odpadky. Také jsou vždy připraveni využívat druhé.

V posledních letech došlo k několika incidentům s čínskými turisty, které šokovaly svět. Tito turisté šplhají na kulturní a historické památky a poškozují je, nechávají děti vykonávat potřebu na veřejnosti, nesplachují po sobě toaletu, hrabou pro sebe vzorkové zboží, plýtvají jídlem v samoobslužných jídelnách, vyvolávají hádky kvůli každé maličkosti a vytvářejí problémy na letištích, což způsobuje zpoždění letadel.

Co se to s Číňany stalo? Co se stalo s čínskou zemí?

Odpověď je ve skutečnosti velmi prostá. Ti, kteří prosazovali tradiční morálku, civilizaci a chování, byli za proletářské revoluce vedené čínskou komunistickou stranou označeni nálepkou „vykořisťující třída“. Komunistická strana prohlásila zvyky proletariátu za revoluční a dobré, a vyzvala čínské intelektuály, aby se váleli v blátě a nechali si na rukou narůst mozoly. Vši na těle strana nazývala „revolučními brouky“. Od vůdce strany až k obyčejným kádrům, všichni byli hrdí na vulgární jazyk, jelikož to prokazovalo jejich třídní uvědomění, oddanost revoluci a blízkost masám.

Strana tak nutí lidi opustit vše, co je elegantní a civilizované, a místo toho jim vnucuje drsný životní styl proletářských chuligánů. Země s nesmírně dlouhou historií, proslulá svými dobrými způsoby, tak poklesla do stavu, kdy každý soutěží o slávu a bohatství. Strana udělala z Číny koncentrační tábor vulgarity a výstavní síň komunistické kultury.

Dá se říci, že kultura komunistické strany je důležitým vynálezem, který má sloužit ke zkažení lidstva. Pojem „stranická kultura“ se týká způsobů myšlení, mluvy a chování, vyvolaných hodnotami komunistické strany. Vedoucí ideologií stranické kultury je ateismus a materialismus, obsahující komunistické pojmy. Ty pak strana vštěpuje těm, kterým vládne. Kultura strany zahrnuje všechny možné deviantní kulturní prvky, stejně jako nejhorší aspekty starověku, zabalené do nového pláštíku. Od doby, kdy čínská komunistická strana získala na síle, využila četných prostředků ke zničení tradiční kultury, k utvoření a posílení stranické kultury a k efektivnímu využití této stranické kultury ke změně uvažování čínského lidu.

Pod kontrolou a infiltrací stranické kultury se zvrhly všechny oblasti života, včetně literatury, umění a vzdělání. Stranická kultura vykazuje ideologické vlastnosti komunistické strany: ateismus, filozofii boje a odmítání víry, že existují všudypřítomní bohové a že ve světě existuje spravedlnost. [3] Místo toho chce strana bojovat s nebem, zemí a lidstvem. Vnuká lidem soubor zkažených standardů dobra a zla a deformuje jejich přirozené myšlení. Tato indoktrinace je podpořena státním násilím. Poddaní strany jsou pak nepostřehnutelně ovlivněni tím, co kolem sebe od narození neustále vidí a slyší, protože strana monopolizuje všechny sociální zdroje. Nepřetržitě běsnící propagandistický stroj nutí lidi číst díla komunistických vůdců, zatímco elita je nabádána k produkci učebnic, literatury, filmu či zpráv a podobně, to vše za účelem vštípit občanům stranickou kulturu.

Trvalo jen několik desetiletí, než komunismus přiměl Číňany uvažovat v rámci myšlenek komunistické strany, donutil je hovořit jazykem strany, přestat věřit v bohy, jednat bez ohledu na důsledky a odvážit se téměř čehokoliv. S podvodem se člověk setká takřka v každé sféře mezilidských kontaktů a nikde již není žádná hranice. Stranická „zombie“ mluva a rozměr jejích otřepaných lží je ohromující.

Před padesáti lety, během kulturní revoluce, stranickou kulturu zcela převzaly Rudé gardy. Ty nyní zestárly a mladým generacím předávají své zlé návyky. Děti a mládež vychovávaní ve stranické kultuře jsou vychytralí a předčasně vyzrálí. Již v útlém věku vědí o všem špatném. Mladší generace nevěří v Boha a její příslušníci jsou nemorální a arogantní. Sexuální zdrženlivost a morálka se zhroutila. Když tyto mladé lidi někdo provokuje nebo rozzlobí, jednají zlomyslně a přispívají tak k ničení morálky. Číňané, kteří ztratili své tradiční kořeny, si osvojili všechny nejhorší prvky kontrakulturního hnutí ze Západu.

Stranická kultura odklonila dnešní čínský lid daleko od univerzálních hodnot. Mysl lidí, jejich myšlenky a chování podstoupily hluboké změny a odchýlily se od běžných rodinných, společenských, vzdělávacích a pracovních vztahů. Jejich myšlení a chování jsou často neslučitelné s uvažováním lidí z nekomunistických společností a jsou pro ně obtížně pochopitelné.

Komunistická strana Číny nyní hovoří o obnově tradiční kultury, ale to, co obnovuje, není pravá tradiční kultura. Je to prostě jen stranická kultura s tradiční fasádou, které však chybí nejdůležitější aspekt čínské tradice – víra v bohy. Pod vedením této stranické kultury lidé dokonce využívají bohy, aby zbohatli. Babiččin chrám (The Grandma Temple) v okrese I v provincii Che-pej je velmi populární a říká se, že lidé tam mohou najít jakéhokoli možného „bůžka“, kterého si přejí uctívat. Chcete-li být státním úředníkem, je zde k dispozici takzvaný úřednický bůžek. Stejně tak mají „bůžka bohatství“, který je poskládán z bankovek, „bůžka studia“ a dokonce i „bůžka automobilů“, který drží volant. Správce Babiččina chrámu se chlubil: „Když vám nějaký bůžek chybí, jednoduše si ho vyrobte.“ [3]

Moderní Čína je také součástí hnutí, které údajně oživuje tradici, ale vzhledem k současné morální korupci, jak snadné ve skutečnosti je vrátit se k tradici? Ačkoli mnoho literárních a uměleckých děl rekapituluje starověké příběhy, obsah je znečištěn současnými myšlenkami. Herci se sice oblékají tradičně, ale zabývají se současným dramatem. A tak se tradiční kultura stala pouhou fasádou a její skutečný význam zůstává skrytý. V posledních letech jsou například populární adaptace dramat z paláců císařské Číny, nicméně všechny se točí kolem žárlivosti a intrik – zobrazují boj a nenávist, které jsou spíše rysy komunismu než odrazem historických skutečností.

Volná adaptace románu Putování na západ dokonce zobrazila opičího krále Sun Wu-kchunga, jak se zamiluje do démonů a objímá je, kdežto v klasickém románovém zpracování je přemůže. Ještě děsivější je to, že mnoho lidí, zejména těch mladých, kteří o tradiční čínské kultuře nic nevědí, to z nějakého důvodu považuje za tradiční. Jde o důsledek toho, že strana rozvrátila pravou, božskou kulturu Číny, nahradila ji svou vlastní a již celá desetiletí takto indoktrinuje veřejnost. Číňané dnes tudíž mají za to, že étos boje je něco tradičního, a že umění, literatura a dramata, které jsou protkány stranickými myšlenkami, byť převlečenými do tradičního kabátu, jsou opravdové.

Stranická kultura způsobuje, že lidé nevěří v bohy, a nejpřímějším důsledkem toho je krize poctivosti: podvody, padělky, toxické potraviny, korupce a podobně, to vše jsou dnes běžné jevy. Typickým příkladem této krize bezúhonnosti je takzvaná „kultura Šan-čaj“, což je pojmenování pro padělání známých, zejména zahraničních, výrobků nebo značek. Nejde o nic jiného než o krádež a podvod. Tento pojem se stal tak známým, že jej Oxfordský čínsko-anglický slovník uvádí jako neologismus. [4]

Pro chování „Šan-čaj“ v Číně je typické padělaní nejen výrobků, ale i celých obchodů. V zemi se opakovaně vyskytly zdokumentované případy falešných obchodů Apple. [5] Obchody jsou pečlivě zařízeny veškerou výbavou z reálných obchodů Apple: mají skleněnou fasádu, stolky z lehkého dřeva, ocelové schodiště, plakáty iPadů a dalších produktů Apple, stejně jako úhledně uspořádané stěny s výrobky s bílými značkami Apple. Zaměstnanci nosí charakteristická, tmavě modrá trička s logem Apple a dokonce se zdá, že věří, že pracují v reálném obchodě Apple. Někteří Číňané se ve společenské atmosféře charakterizované takovýmto jednáním nezastaví před ničím a neobávají se žádného trestu ani z nebes, ani od lidí. Lhaní a padělání se stávají součástí kultury hlavního proudu. Ty, kdo takové praktiky odmítají, společnost považuje za divné.

Stranická kultura poničila rovněž jazyk, například používáním hyperbolických slov a frází. Restaurace se pojmenovávají Nejvyšší nebesa, Císař nade všemi císaři, Král králů a podobně. Literární styly jsou všechny pompézní a oficiální propaganda pravidelně používá fráze jako „první na světě“, „nejohromnější v historii“, „i Spojené státy se bojí“, „Japonsko je zděšené“, „Evropa lituje“ a podobně. Zprávy z populární čínské sociální sítě WeChat a dalších internetových stránek jsou takových triumfálních titulků plné. Typickými příklady jsou: „Vědecká a technologická síla Číny převálcovala Spojené státy a řadí se na první místo na světě“, „Čína opět vyhrála první místo na světě, osobně porazila americké modré čipy a naprosto rozdrtila Apple“, „Stane se něco velkého. Kouzelná čínská zbraň znovu způsobuje, že se USA obávají, svět je ohromen, Japonsko je naprosto vystrašené“, „Čína je světovou jedničkou na dalším poli! Dokončila historickou velkou změnu za pouhých třicet let, což ohromilo USA, Japonsko i Jižní Koreu“, „Společnost Huawei oznámila, že vytvořila první 5G čip na světě, což šokovalo celý svět!“.

Tón propagandistických filmů, jako je například „Awesome, My Country!“ (Super, má vlasti!) nebo speciální série televizních programů „Great, My Country!“ (Výborně, má země!), je také velmi nadsazen. Vytváří dojem, jako by se celý svět podroboval Číně. Vyjadřují tak postoj, který zavání propagandou používanou během Velkého skoku vpřed, když strana prohlašovala, že „Čína překonává Británii, dohání Spojené státy a produkuje 46 tun na hektar“.

Nová vlna nadsázky je konkrétním projevem „falešného, přehnaného, prázdného étosu“ (jak se mu v Číně říká) stranické kultury v internetovém věku. A zase jsme u otázky poctivosti. Reforma Číny v 80. letech a následné otevírání země přinesly do země ty nejhorší aspekty současné západní kultury, jako jsou sexuální volnost, užívání drog, homosexualita, počítačové hry apod. Zábavní televizní programy jsou plné vulgarit a celá společnost se stala palácem rozkoše pro bezuzdné naplnění materiálních a tělesných tužeb.

Komunismus způsobil, že se lidé chovají nelidsky, a přeměnil Čínu, zemi, která kdysi bývala civilizovaná, velkolepá a nádherná, na necivilizované místo.

2. Komunistické rozvracení západní masové kultury

Západní země svobodného světa byly známé svými civilizovanými společnostmi, kde muži jsou dobře vychovaní a ženy ctnostné a elegantní, a kde lidé spolu jednají čestně a přátelsky. Komunismus však do západních zemí zavedl svá uspořádání, aby tuto civilizaci rozvrátil a sabotoval. Ačkoli k přímému poškození západní civilizace a její masové kultury nemůže použít násilí a totalitní moc, jako tomu bylo v Číně, stejně jako v Číně vyvolal v lidech negativní a vzpurné myšlení a chování s cílem podkopat tradice, zničit veřejné mravy a zkazit morálku jednotlivce.

Když západní země zvítězily ve druhé světové válce, veřejnost jásala. Jedna skupina však již začala usilovně pracovat v oblasti ideologie a kultury. V rámci úvah o válce a přemítání o nových vlnách ideologie přispěla tato skupina k systematickému odklonu od tradic, které spojovaly člověka s nebesy.

Ve Spojených státech se po druhé světové válce objevila generace beatniků. Byla to skupina poválečných amerických spisovatelů, kteří byli v 50. letech iniciátory uměleckého a literárního hnutí, jehož cílem bylo rozvrátit společnost. Zatímco oprávněně opovrhovali určitým pokrytectvím morální korupce ve společnosti té doby, jejich odpověď spočívala v cynickém odmítnutí a svržení veškeré tradiční morálky. Představitelé skupiny beatniků byli z velké části nihilističtí a cyničtí. Obhajovali neomezenou svobodu, plně se oddávali svým vlastním představám o světě, odmítali tradiční ctnosti, věnovali se pseudomystice, propadli drogám a zločinu a žili nedisciplinovaným a divokým životem. Jejich pokusy o radikální kritiku buržoazní, kapitalistické společnosti se shodovaly s ideologickým tlakem komunismu na Západě, a tak se snadno stali nástrojem komunismu.

Mnoho beatniků bylo skutečně hluboce ovlivněno komunistickou a socialistickou ideologií. Například zakladatel hnutí Jack Kerouac napsal předtím, než se stal slavným, krátký příběh „Zrození socialisty“. Příběh pojednává o jeho vzpouře proti kapitalistické společnosti. [6] Další zástupce hnutí, Allen Ginsberg, se později otevřeně stal komunistou (viz 11. kapitola této knihy) a podporoval pedofilii. Jejich díla odmítala tradiční konvence, byla úmyslně chaotická a používala vulgární jazyk. Tato skupina představovala první velký odklon od pravidel a tradičních principů a stála na počátku kontrakulturního hnutí, které v 60. letech zaplavilo západní svět.

Šedesátá léta zažila rozvinutí a rozšíření toho, co zavedli beatnici, se subkulturami jako hippie, punk, goth a další. Tyto kontrakulturní trendy si našly v západních městech dychtivé publikum a pokoušely jednu mladou generaci za druhou k násilí, braní drog, sexuálnímu osvobození, nekonformnímu oblečení, kulturnímu odcizení a nakonec příklonu k temnotě a smrti.

Svého vrcholu hnutí dosáhlo v roce 1968, tedy v době atentátů na Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho a také eskalace vietnamské války. Na jaře roku 1968 se zhruba 2000 členů hippies na několik dní a nocí shromáždilo v Golden Gate Parku v San Francisku, aby prostřednictvím bizarního chování, rockové hudby, zpěvu, poezie, nudismu a užíváním drog vyjádřili svůj odpor vůči společnosti.

V létě 1969 se ve Woodstocku na okraji New Yorku shromáždilo více než 400 tisíc lidí. Skandovali slogany jako „láska“, „svoboda“ a „mír“. Za zvuků rokenrolové hudby se jich stovky tisíc oddávaly zhýralostem a divokým hrátkám, což jen přispělo k tomu, že účastníci i společnost byli zataženi do vulgarity, dekadence a morálního poklesu. Woodstock byl pro šedesátá léta významnou kulturní událostí a během následujících desetiletí se newyorský Central Park, Golden Gate Park v San Francisku a Woodstock staly symbolem americké kontrakultury.

Zatímco se ve Spojených státech rozjížděla kontrakultura, ve Francii vypukly nepokoje, kterých se účastnily miliony lidí. Události se dnes označují jako „Pařížský květen“ nebo „Květen 1968“. Akce začaly rozzlobenými mladými studenty, kteří se bouřili proti tradiční morálce a kultuře. Školy v té době měly koleje přísně oddělené podle pohlaví a studenti měli zakázáno navštěvovat pokoje druhého pohlaví. Zrušení tohoto ustanovení a právo provozovat sex na studentských kolejích byly mezi hlavními cíli prvních protestů. Vzpoura studentů pak našla podporu u socialistů i komunistů ve Francii. Mladá generace tak prostřednictvím nepokojů a povstání rozbila morální principy a omezení, které byly stanoveny pro lidstvo a které se předávaly již od starověku.

Říká se, že koncem 60. let existovala dvě centra revoluce: jedním byl Peking, kde byla v plném proudu kulturní revoluce, a druhým byla Paříž, kde události z Pařížského května ʼ68 otřásly světem. Mnozí tyto události nazvali kulturní revolucí Západu. V té době čínští studenti pochodovali se slogany a transparenty na podporu rebelujících francouzských studentů, zatímco ve vzdálené Paříži „západní Rudé gardy“ nosily zelené vojenské čepice a uniformy s červenými rukavicemi na podporu maoistů v Číně. Na svých průvodech držely obrovské portréty Mao Ce-tunga. „Tři M“ – Marx, Mao Ce-tung a Marcuse – se staly jejich hlavní ideologickou oporou. [7]

V 60. letech zažilo své vlastní kontrakulturní hnutí také Japonsko. Místní skupina AJSA (Zengakuren, Všejaponská studentská asociace), založená a organizovaná japonskou komunistickou stranou, měla v té době mezi studenty značný vliv. Začala být kontrolována a organizována komunistickou stranou a mobilizována v reakci na aktivity Rudých gard v Číně. Společně s dalšími levicovými studentskými organizacemi, jako byly Japonská rudá armáda (Nihon Sekigun) nebo Celokampusové výbory pro společný boj, uspořádala AJSA v Japonsku řadu kontrakulturních demonstrací a zašla tak daleko, že vyhrožovala japonské společnosti násilím. [8]

Podobný chaos zažívali lidé také v některých latinskoamerických a středoamerických zemích. Například pod vlivem kubánské komunistické strany se studentské hnutí Mexico’s Plaza de las Tres Culturas zapojilo v menším měřítku do mobilizace a další levicové studentské skupiny odeslaly studentům v Paříži telegramy na podporu Pařížského května.

Mnozí mohou považovat výše uvedený řetězec událostí za náhodný, ale z vyššího hlediska bylo celé kontrakulturní hnutí jak na Východě, tak na Západě součástí komunistických pletich, jak podkopat morálku společnosti. Morální tradice a hodnoty, které lidstvu předali bohové a dodržovaly se po celá tisíciletí, utrpěly pod vlivem tohoto globálního komunistického hnutí obrovské škody. Hnutí měla za cíl vyvolat nespokojenost a dohnat společnost k nepříčetnosti, a tím podkopat tradiční mravy a myšlení. Čínská pět tisíc let stará tradiční kultura byla zničena, když byla za kulturní revoluce spuštěna kampaň na odstranění „čtyř přežitků“.

Západní rocková hudba, braní drog, sexuální volnost, potraty, nekonvenční oblékání a avantgardní umění, to všechno byly odchylky od tradičních norem a ortodoxní víry. Navíc se staly populárními odchýlené sexuální návyky, jako homosexualita a promiskuita, a přinesly trvalé negativní následky pro celou západní společnost. Sláva božské kultury na Západě z velké části zmizela a západní civilizace tak přišla o svou nádheru a lesk.

3. Populární kultura a společenský chaos

S napadáním tradiční kultury a jejím rozvracením začaly do společnosti pronikat a zasévat tam chaos negativní prvky antitradiční ideologie. Následující část se tudíž zaobírá odhalováním chaosu, který do současné americké společnosti přinesly tyto kulturní deformace. Jelikož Amerika je de facto lídrem světové populární kultury, deformace americké kulturní produkce měla obrovsky negativní dopad na celý svět. Jak již bylo řečeno, některé tradičně konzervativní země s hlubokými kulturními hodnotami, jako je Čína a Japonsko, samy nemohly pokřivené populární kultuře Spojených států odolat a začaly ji napodobovat. Výsledkem bylo šíření prostopášného a bezohledného chování a také vzdorovitého, antisociálního a amorálního étosu, plného cynismu, hédonismu a dekadence, do celého světa.

a) Hip hop a rokenrol

Tradiční hudba se zaměřovala na výchovu člověka a kultivování ctnosti a pomáhala lidem, aby byli zdraví jak duševně, tak fyzicky. Výsledkem byl soulad ve společnosti a harmonie mezi člověkem a přírodou. Prosazovala se krásná hudba, která oslavovala slávu Boží. Oproti tomu atonální, chaotickou či nevázanou hudbou lidé opovrhovali. Dnes je však populární kultura plná šokujících, zkažených hudebních děl, přičemž hip hop a rokenrol jsou toho zářným příkladem.

Hip hop se objevil v 70. letech v New Yorku. Začal na ulicích a ovlivnil nejdříve černošské komunity a následně latinské a jamajské Američany. Hiphopoví umělci nebo rappeři vyjadřovali svou nespokojenost se společností a politikou prostřednictvím rýmů. Připojilo se mnoho obyvatel chudých komunit, které nebyly zapojeny do výdělečného procesu. Počátky hip hopu, včetně jeho přidružených praktik, jako breakdance a graffiti, byly produktem chudoby a nudy. Primárním subjektem rapových textů jsou témata jako násilí, zbraně, pornografie, obscénnost, dekadence, rasismus a chudoba, a tyto texty se skládají do rýmů za zvuků rytmické hudby.

Během několika posledních desetiletí se rap a breakdance dostaly z New Yorku do dalších zemí a stal se z nich celosvětový hit. Hip hop se stal součástí populární kultury v Asii, Evropě a mnoha afrických městech. Navzdory své zjevné morální zkaženosti a tématům, která se týkají promiskuity, zabíjení, násilí a drog, si tato hudba získala celosvětové uznání a setkáte se s ní dokonce i na prknech proslulých divadel.

V broadwayském muzikálu „Hamilton“ se zpívalo a rapovalo o životě Alexandera Hamiltona, prvního ministra financí Spojených států. Muzikál se okamžitě stal hitem v americkém showbyznysu a získal řadu ocenění. Po téměř tři měsíce jej uváděli v Kennedy Centru ve Washingtonu, D. C. Aby člověk mohl sehnat drahou vstupenku na představení na Broadwayi, musel si „vystát“ několikahodinovou frontu na internetu. [9]

Rokenrol vznikl ve 40. letech, tedy ještě před hip hopem. Na rozdíl od hip hopu, kde se texty v pravidelném rytmu odříkávají, se v rokenrolu texty zpívají za doprovodu bicích a kytary. Rokenrol byl úzce spjat s beatniky a mnoho rockových zpěváků se jimi inspirovalo, přičemž obě skupiny se často sdružovaly a spolupracovaly.

V 60. letech se z rokenrolu stala hudba kontrakultury. Přenášela posluchače do šíleného, iracionálního stavu mysli. Hysterický zpěv doprovázený vychýleným zvukem elektrických kytar a silnými bicími vedl posluchače k tomu, aby se oddávali smyslným instinktům a tužbám. S odhozením racionality se démonická povaha, která je za normálních okolností díky civilizačním požadavkům držena na uzdě, uvolnila a v mnoha případech posluchači jednoduše předali kontrolu silám z nízkých úrovní.

Ještě horší je, že dominantním postojem rocku se stal nihilismus, zatímco mnoho rockových podžánrů povzbuzovalo k dalšímu nesprávnému chování: například psychedelický rock vybízel k užívání drog, temnější formy rocku vyzývaly ke vzpouře, sebevraždě, násilí a homosexualitě nebo povzbuzovaly k promiskuitě, cizoložství a odmítání manželství. Texty hovoří o obscénnostech nebo chlípnosti, anebo vychvalují zlo a zavrhují bohy.

Například některé takzvané rockové superhvězdy se svými populárními texty ospravedlňovaly sexuální obtěžování mladistvých dívek. V důsledku toho publikum znecitlivělo vůči kultuře sexuálního zneužívání a promiskuity. Některé tyto texty jsou plné konfliktu: „Hej! Říkám, že se jmenuju Zmatek / Budu křičet a ječet / Zabiju krále a budu spílat všem jeho služebníkům“ (z písně „Street Fighting Man“ od skupiny Rolling Stones). Jedna píseň byla nazvána „Účast s ďáblem“ (Sympathy for the Devil). Album jisté psychedelické rockové skupiny se jmenuje „Žádost jeho satanské výsosti“ (Their Satanic Majestic Request). Další slavná píseň dostala název „Dálnice do pekla“ (Highway to Hell): „Hej, Satane / splatím své dluhy… Jsem na dálnici do pekel“. Některé rockové písně chválí socialismus a komunismus. Například slavná píseň „Imagine“ vyzývala posluchače, aby si představili komunistickou společnost bez ráje, pekla, náboženství, země a soukromého vlastnictví.

Dokonce i náboženské skupiny těžko odolávají negativnímu vlivu rokenrolu. Křesťanská církevní hudba měla chválit Boha, zatímco rokenrol byl vyloučen kvůli tomu, že se oddává zlu. Přesto s popularitou rokenrolu moderní hudba křesťanských církví přijala rockové prvky, aby apelovala na mladé muže, což dalo zrod tzv. současné křesťanské hudbě. [10]

Doprovodnými jevy rokenrolu jsou cizoložství, násilí, dekadence, užívání drog, korupce a opozice vůči víře v jakékoli božstvo. Zkažené chování, které tradiční morálka a víry zakazují, přišlo spolu s růstem popularity rocku.

b) Konzumace drog

Braní drog se v posledních několika desetiletích stalo globálním problémem. Kontrakultura byla v raných fázích kořenem rozsáhlé konzumace drog na Západě. Ve své kampani proti buržoazní morálce se hnutí hippies snažilo dekonstruovat a podkopat všechny tradice a vybudovat vlastní víru, morální normy a životní styl. LSD a psilocybinové houbové tripy se počítaly za jejich spirituální výlety, zatímco amfetamin nebo kokain se používaly jako povzbuzovače a heroin a barbituráty jako utlumující drogy. To vše mělo údajně vyprostit člověka z tohoto světa a přivést ho do jiného stavu vědomí.

Mnoho mladých z kontrakulturního hnutí se intenzivně zajímalo o východní filozofii a praktiky sebekultivace, jenže psychedelika se pro ně stala zkratkou, jak se dostat k vyšším pochopením. Odpadla tak nutnost vydržet těžkosti spojené s kultivací mysli nebo snášet fyzickou bolest při meditaci. Namísto toho si prostě dali acidovou tabletku, která jim poskytla pseudoduchovní zážitek, i když je nespojila s ničím skutečným. Prostřednictvím těchto drog ve skutečnosti jednoduše odevzdali své tělo do rukou nízkých entit, které vůbec nesouvisejí s pravými, ortodoxními kultivačními praktikami. Je velká škoda, že tyto zkušenosti zavedly na odchýlenou cestu i mnoho lidí se skutečnými duchovními aspiracemi.

Mnoho popových zpěváků a rockových a hiphopových hvězd umírá v mladém věku, často kvůli předávkování. V dnešních Spojených státech je nejdelší a nejsmutnější válkou pravděpodobně válka proti drogám. Země se věnuje zadržování a sledování milionů obchodníků s drogami po celá desetiletí. Přesto, že vládní úřady opakovaně před drogami varují, jejich konzumace stále pokračuje. Od roku 2000 zemřelo na předávkování opiáty přes 30 tisíc Američanů. Prezident Trump vyhlásil 26. října 2017 opiátovou krizi za naléhavý problém a načrtl způsob, jakým chce proti tomuto jevu bojovat. [11]

Podle zprávy národního ústavu zkoumajícího užívání drog u dospívajících (National Institute on Drug Abuse for Teens ) z roku 2017 je užívání marihuany mezi studenty rozbujelé: 45 procent studentů z posledního ročníku středních škol uvedlo, že jednou kouřili marihuanu, a 37,1 procenta z nich ji kouřilo někdy za poslední rok; 71 procent starších středoškolských studentů přitom věří, že časté užívání marihuany je neškodné. [12]

Konzumace extáze a kouření marihuany se stalo mezi mladými lidmi běžné, zatímco se stále objevují novější a silnější drogy. Například heroinu podobný fentanyl je mnohem silnější než samotný heroin. Smrtelná dávka, která je u heroinu 30 miligramů, odpovídá pouze 3 miligramům fentanylu. [13] Fentanyl byl dokonce nazván chemickou zbraní. Takové destruktivní drogy nyní zaplavují americké ulice děsivým tempem a zabíjejí mnohem více lidí než jiné opioidy, jednoduše proto, že je velice snadné se jimi předávkovat.

Podle národního ústavu pro analýzu užívání drog (National Institute of Drug Abuse) bylo z 65 tisíc osob, které v roce 2016 zemřely na předávkování, 20 tisíc jedinců obětí fentanylu. [14] Sdělovací prostředky opakovaně informují o tom, že fentanyl se ve velkém pašuje z Číny. Přístavní úřady ve Filadelfii prováděly v červenci 2018 rutinní prohlídku, při níž objevily a zadržely 50 kilogramů fentanylu v nákladu pocházejícím z Číny. Tržní hodnota drogy se pohybovala kolem 1,7 milionu dolarů. [15]

V Číně se konzumace drog stala rakovinou společnosti. Produkce a užívání drog, zejména těch syntetických, jsou nekontrolovatelné. Prodej drog na internetu se také vymyká kontrole. Podle zprávy Čínského státní komise pro kontrolu omamných látek (CNNCC) z roku 2015 přesáhl počet uživatelů drog čtrnáct milionů. Skutečný počet je však pravděpodobně vyšší, jelikož mezi uživateli drog jsou stále častěji pracovníci v administrativě, živnostníci, pracovníci v zábavním průmyslu a státní úředníci. [16] Zpráva CNNCC o situaci v oblasti omamných látek z roku 2017 ukazuje, že čínské protidrogové útvary řešily 140 tisíc drogových případů, zlikvidovaly 5 534 skupin obchodujících s drogami, zadržely 169 tisíc podezřelých z obchodování s drogami, zabavily 89,2 tuny drog a provedly 870 tisíc razií, při nichž objevily 340 tisíc nových narkomanů. [17]

Konzumace narkotik může lidi dovést až ke ztrátě rozumu. Tyto látky jsou často vysoce návykové. Při předávkování mohou přivodit smrt a kromě toho také ničí celé rodiny, kariéru a rozbíjejí přátelství. Z některých narkomanů se ve snaze získat peníze na svou drogu stávají kriminálníci. Užívání a obchodování s narkotiky škodí jednotlivcům, rodinám i celému národu, a stalo se dalším z ponurých jevů, které zaplavily dnešní společnost.

c) Pornografie

Ze všech forem revoluce, po nichž komunisté volají, se zřejmě nejvíce uchytila revoluce sexuální. Jestliže uzmutí politické moci bylo znamením revoluce proti hmatatelným složkám společnosti, sexuální osvobození je komunistickou revolucí směřovanou do nitra člověka.

Freudova pansexualita, teorie, která považuje veškeré touhy a zájmy za něco, co vychází ze sexuálního instinktu, poskytla teoretický základ pro sexuální osvobození, zatímco vynález orální antikoncepce oddělil sex od reprodukce. Sexuální revoluce zasáhla tradiční morálku a přinesla a propagovala radikální feminismus, potraty, předmanželský sex a homosexualitu. To vše přineslo obrovské, příšerné dopady na společenský řád ustanovený Bohem a ruku v ruce s tím se vynořily i početné společenské problémy.

Sexuální osvobození vytvořilo zkreslenou představu, že sex pro zábavu a obchod se sexem jsou základními lidskými právy. To zničilo tradiční sexuální etiku a omezení a ze sexu učinilo jen jakousi hru a formu zábavy. Z lidí se tak staly pouhé sexuální nástroje a sexuální svoboda otevřela bránu pornografii, aby se infiltrovala do společnosti.

Co se týče sexu pro zábavu a podnikání s pornografií, obzvlášť důležitou roli v tom sehrál v 50. letech minulého století časopis Playboy. Zatímco v protiválečném období se všude ozýval slogan „miluj se, neválči“, v roce 1969 vznikl první celovečerní film pro dospělé s nezakrývanou nahotou, s názvem „Blue Movie“ (Neslušný film). Za zvuků rockové hudby a s odmítáním všech tradic se tak na Západě vynořila 15letá éra (1969–1984) „porno vkusu“.

Rozměr dnešního pornoprůmyslu je alarmující. Hodnota celosvětového obchodu v tomto průmyslu dosahuje přibližně 100 miliard dolarů ročně, z toho 10 až 12 miliard dolarů v samotných Spojených státech. [18] V 70. letech byly pornografické filmy dostupné pouze v pochybných kinech pro dospělé. Počátkem 80. let přinesly videokazety pornografii do milionů domácností, avšak pravý boom nastal až s rozšířením internetu koncem 90. let a později. V době chytrých telefonů začala být pornografie dostupná kdykoliv na požádání.

Porno průmysl v Japonsku byl již normalizován jako součást společnosti, regály jsou plné časopisů a komiksů pro dospělé na viditelných místech v supermarketech a v pozdních nočních pořadech v televizi se běžně objevují pornoherci. Pornoherečky jsou představovány jako idoly dospívajících a běžně se objevují v médiích. Japonský pornoprůmysl má vážný a nepříznivý vliv na celou Asii.

Zavedení internetu a chytrých telefonů přineslo do pornoprůmyslu zásadní změny. K veškerému pornografickému obsahu, k němuž měl v 80. letech přístup dospělý člověk, se nyní může dostat během několika minut i dítě. V minulosti děti po škole hrály fotbal a jiné hry, ale nyní se některé z nich dívají na porno. Jeden 12letý britský chlapec se stal natolik závislým na online pornu, že znásilnil svou sestru. [19] Veřejný žalobce zapojený do tohoto případu uvedl: „Případy tohoto druhu se budou před soudem objevovat stále více kvůli tomu, že mladí lidé mají přístup k tvrdé pornografii.“

Pornografie má na děti devastující dopad. Mezi neblahé důsledky patří například závislost na sexu, předčasná sexuální aktivita a rozvoj zájmu o sex, častější sexuální delikty, zkažené morální hodnoty, přesvědčení, že sex nesouvisí s manželstvím a vztahy, nýbrž je pouhopouhou službou, která může být zakoupena na požádání, názor, že sexuální jednání v pornu je něco běžného, nebo normalizace sexuální zkaženosti a zvrácenosti.

Ve většině evropských zemí je prostituce legální a mnozí Evropané ji považují za běžné povolání. V roce 1969 se Dánsko stalo první zemí legalizující prostituci. Norsko, které dříve mělo nejpřísnější omezení prostituce v celé Evropě, ji legalizovalo v roce 2006. [20] Obchod se sexem v Dánsku může někdy dokonce dotovat vláda. Například, pokud osoba s postižením podá žádost a ta je schválena, může navštívit nevěstinec, přičemž účet zaplatí daňový poplatník – to vše za účelem ochrany „rovných práv“. [21] Tento návrh vlastně poprvé prosazoval v 19. století zakladatel utopického socialismu Charles Fourier.

Čína, společnost, která byla pověstná abstinencí a zdrženlivostí, a kde i diskuse o sexu byla tabu, také naskočila na vlnu sexuálních revolucí. Ze všech reformních kampaní Komunistické strany Číny dosáhla největšího „úspěchu“ bezesporu kampaň za sexuální osvobození, která předčila i úspěch otevření ekonomiky světu. Během třiceti let došlo k úplné transformaci od „revoluční disciplíny“ k „sexuálnímu osvobození“. Prostituce je v Číně rozšířená, a čím víc má bohatý podnikatel či zkorumpovaný úředník milenek, tím vyšší je jeho společenské postavení.

Čína se často považuje za světovou továrnu, ale vyváží rovněž velké množství lehkých žen, a to do oblastí, jako je Japonsko, Malajsie, země Středního východu, Spojené státy, Evropa a Afrika. Odhady z roku 2018 naznačují, že v subsaharských a jihoafrických zemích působí 13 až 18,5 tisíce čínských prostitutek. [22]

Země jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky jsou na tom podobně. Mnoho měst se stalo vyhlášenými destinacemi pro sexuální turistiku, a přestože v těchto oblastech může být prostituce oficiálně zakázaná, jde o tak silné odvětví, že přispívá k hospodářskému růstu daných států. Dokonce i v islámských zemích, jako je Egypt, Tunisko, Súdán a další, kde je pornoprůmysl zakázán islámem, funguje potají bez větších problémů.

Nejpřímějším důsledkem záplavy pornografie ve společnosti je destrukce rodin a manželství, což je také příčinou toho, proč se jí říká „tichý zabiják rodin“. Sledování pornografie způsobuje nezájem o zdravé rodinné vztahy a krmí sexuální chtíč, který pobízí sexuální nutkání, jež lze často uspokojit pouze v mimomanželských vztazích nebo ještě horšími formami. [23]

Během slyšení amerického Senátu v roce 2004 předložil doktor Pat Fagan údaje, které ukazují, že u 56 procent všech rozvodů v USA měl jeden z partnerů „obsesivní zájem o pornografické webové stránky“. [24]

V roce 2016, během každoročního setkání Americké sociologické asociace, se prezentovala vědecká práce, která ukazovala, že se zdvojnásobil počet případů, kdy jeden z partnerů v manželství sleduje pornografii, oproti těm, kde se tak neděje. Výzkum ukázal, že pokud se manžel dívá na porno, míra rozvodovosti se zvyšuje z 5 procent na 10 procent, zatímco v případě, že sleduje porno manželka, míra rozvodovosti se zvyšuje z 6 procent na 18 procent. Čím mladší je jednotlivec, tím pravděpodobnější je rozvod. [25]

Před rokem 1950 minulého století se všechny země jak na Východě, tak na Západě dívaly na sex před svatbou jako na něco neslušného a něco, co je v rozporu s přikázáními, které zanechal Bůh lidstvu. Společenský tlak i veřejné mínění pomáhaly takovéto aktivity potlačovat. Pokud by mladý pár čekal dítě před svatbou, očekávalo se, že převezmou zodpovědnost a vezmou se, aby přivedli dítě do úplné rodiny. V té době většina lidí věřila, že pokud muž přivede ženu do jiného stavu, nezbývá mu, pokud je slušně vychovaný, než aby se s partnerkou oženil. [26] Pokud se člověk dopustil chyby, očekávalo se, že za ni přijme odpovědnost.

Nicméně s morálním úpadkem a vzestupem sexuálního osvobození v 60. letech se drasticky zvýšil počet těhotenství mimo manželství. Všechno toto proběhlo v souvislosti s tím, jak ve veřejném povědomí nabýval na vlivu pornoprůmysl. V roce 1964 tvořil počet těhotenství před svatbou ve většině rozvinutých zemí normálně méně než 10 procent. V roce 2014 to byla již téměř třetina. Ve Spojených státech bylo mimomanželských těhotenství v průměru 40 procent a mezi Afroameričany to bylo celých 71 procent. Ze 140 milionů dětí narozených v roce 2016 jich přibližně 15 procent, to jest 21 milionů, pocházelo z těhotenství mimo manželství. [27]

Rodiny s jedním rodičem, mimomanželská těhotenství a rozvod jsou často úzce spojovány s chudobou a takové rodiny pak neúměrně zatěžují systém sociálního zabezpečení.

d) Videohry

Mnoho dětí dnes tráví bezpočet hodin hraním počítačových her a videoher. Vývojáři her je dělají stále realističtější, dynamičtější a interaktivnější. Obsahují také čím dál víc násilí a erotiky. Pro děti ani dospělé není těžké stát se závislými. Počítačové hry dělají hlavu nejenom rodičům, ale i školám a dokonce vládám. Z her se stala forma populární kultury, která lidi doprovází od dětství až do dospělosti. Avšak jaká je to kultura? Jde o ničivou kulturu, která se v ničem neliší od drog. Ti, kteří jsou na počítačových hrách závislí, nedokáží vidět jejich zápory se střízlivým a objektivním náhledem. Prostě si myslí, že hry jsou dobrá zábava a že jsou zajímavé, a nevzdají se jich, dokud nevyhrají, nepostoupí na další úroveň, neporazí hlavní postavu, a tak dále.

Kromě toho jsou téměř všechny dnešní videohry, od grafiky až po zápletku, o propagaci násilí a zabíjení nebo obsahují erotický obsah či chladnokrevnost. Jednoduše řečeno, všechny tyto věci jsou poplatné démonické povaze člověka. Pro dospívající lidi, kteří jsou stále ještě ve vývoji, je něco takového nevhodné a škodlivé. Tím, že mladí hráči získávají pocit vzrušení ze zabíjení, ničení, násilí a bojů, může to vést k jejich znecitlivění a mohou se u nich objevit sklony k nezdravým myšlenkám a nevhodnému chování. Některé jedince to dokonce může přimět ke spáchání zločinu.

Online hry jsou ještě návykovější. V minulosti hry sloužily k ukrácení času, když se lidé nudili a cítili samotu. V dnešní době se z online her stal sport, kde spolu hráči vzájemně soutěží. Z online her se tak stala samostatná společenská činnost, a zejména to platí pro děti. Vzhledem k tomu, že se hraní účastní velké množství hráčů, kteří spolu soupeří, virtuální svět je do sebe vtahuje čím dál víc.

Do těchto her se investuje obrovské množství energie a kapitálu, a děti, které je nehrají, se mohou cítit vyřazeni z kolektivu. A tak jsou rodiče takřka proti své vůli nuceni dovolit svým dětem, aby se staly součástí herní komunity na internetu, jen aby posléze sledovali, jak si jejich děti vyvíjejí závislost. Počítačové hry kradou dětem a mladým lidem čas, který by měli vynaložit na studium, venkovní aktivity a normální mezilidské vztahy. Místo toho se z nich však stávají zajatci videoher.

Jeden akademický pracovník se podělil o typickou zkušenost ze své vlastní rodiny: jeho 12letý syn měl dovoleno hrát videohry jen pár hodin o víkendech, a to až po dokončení domácích úloh. Kdyby je však měl dovoleno hrát podle libosti, hrál by je neustále a dokonce by ani nejedl a nesprchoval se, jen aby mohl hrát. Výzkum tohoto vědce ukázal, že počítačové hry berou mladým lidem veškerý volný čas. Mladí dospělí, zejména ti s nižším příjmem a s nižší mírou vzdělání, stále častěji nacházejí štěstí ve videohrách, což u nich redukuje čas strávený prací a životem v reálném světě. [28] Jedná se o běžný jev nejenom ve Spojených státech, ale i v dalších rozvinutých zemích.

Tento akademik vypozoroval v dnešní společnosti trend, kdy videohry vedou mladé dospělé jedince k tomu, aby se spoléhali na rodiče, že je budou finančně podporovat, protože odmítají vstoupit na trh práce. A když se z těchto mladých lidí stanou rodiče, videohry jim k živobytí nepomohou a je pravděpodobné, že si nebudou schopni zlepšit své dovednosti ani si najít lepší zaměstnání, protože za mlada promrhali příliš mnoho času hraním. Jejich děti se již nebudou moci na své rodiče spoléhat, že jim v životě pomohou. Počítačové hry tak dosáhly bodu, kdy podkopávají normální lidský život.

Videohry jsou jako spirituální drogy. Tím se liší od tvrdých drog jako heroin, které jsou ve světě zakázány. Vývoj videoher je důležitým průmyslovým odvětvím a softwarové společnosti vyrábějí drogy, které ničí příští generaci. Státy, které tento sektor podporují, sabotují vlastní budoucnost.

Vznik internetu a mobilních telefonů otevřel hernímu průmyslu ještě větší trh. Nejnovější zpráva o globálním trhu videoher, kterou zveřejnila výzkumná firma Newzoo v dubnu 2018, předpověděla, že hráči po celém světě vynaloží v roce 2018 na hry 137,9 miliardy dolarů, což představuje nárůst o 13,3 procenta oproti předchozímu roku. Více než polovina příjmů z videoher pochází z mobilního segmentu.

Zpráva také předpověděla, že trh s hrami si v příštím desetiletí udrží dvojciferný růst. Zatímco tempo růstu HDP v mnoha zemích bojuje s nízkými jednocifernými čísly, herní průmysl expanduje ve velkém. Očekává se, že samotný trh s mobilními videohrami dosáhne do roku 2021 hodnoty 100 miliard dolarů. Přední tři země na globálním herním trhu budou podle zprávy Čína, Spojené státy a Japonsko, přičemž Čína by měla představovat 28 % světového trhu. [29]

Lidé, kteří věří v Boha, by měli vědět, že Bůh stvořil člověka a stanovil způsob, jakým by měl žít, včetně vhodných forem zábavy. Když lidstvo půjde po spravedlivé cestě, lidé budou vykoupeni, ale když se člověk od Boha odvrátí a dá se na ďábelskou cestu, bude osamocen a zničí sám sebe.

Tradiční hry, včetně sportu a dalších venkovních aktivit, jsou omezeny přírodním prostředím, povětrnostními podmínkami, vybavením a fyzickou silou. Hráči si obvykle na těchto tradičních formách zábavy a aktivit nevyvíjejí závislost. Videohry neobsahují žádná takováto omezení. Hráči jsou zváni a lákáni, aby se ponořili do virtuálního světa a hráli nonstop, bez spánku a bez jakýchkoliv přestávek. Kromě toho tyto hry zřídkakdy přinášejí něco pozitivního, což znamená, že ti, kteří je hrají, jsou čím dál více vystavováni vlivu negativních faktorů.

e) Kultura násilí

V Americe vzrostla od roku 1960 do roku 2016 celková populace 1,8krát, zatímco celkový počet zločinů vzrostl 2,7krát a počet násilných trestných činů vzrostl 4,5krát. [30]

Padesát let předtím, než došlo v roce 1966 k vražednému incidentu v hlavní výškové budově University of Texas, bylo do té doby zaznamenáno pouze 25 masových střeleb na veřejnosti, při nichž bylo zabito čtyři nebo více lidí. Od té doby jsou masové střelby čím dál vražednější. [31] Od masové střelby ve městě Killen v Texasu v roce 1991, při které zemřelo 23 lidí, k masové střelbě v Las Vegas, kde bylo v roce 2017 zmasakrováno 58 lidí, každý další incident je čím dál více šokující.

Počet teroristických incidentů po celém světě stoupl z 650 ročně v roce 1970 na 13 488 v roce 2016, což je dvacetinásobný růst. Od teroristického útoku z 11. září 2001 stoupl počet teroristických útoků o 160 procent. [32]

Násilí v reálném světě zrcadlí to, co zažíváme ve svém každodenním životě: jsme obklopeni kulturou násilí. Násilí je plná nejenom lomozná hudba heavy metalu, ale i většina obsahu ve filmech a v televizi, a dokonce i videohry se často točí kolem násilí. Mnoho filmových a televizních děl vyobrazuje mafii, gangy a piráty v pozitivním světle, aby tyto negativní postavy vypadaly přitažlivě a úctyhodně, což vedlo k tomu, že k nim lidé nejenom přestali cítit odpor, ale sami začali páchat zločiny a vstupovat do gangů.

Videohry poskytly lidem další kanál pro oslavování násilí, který díky svému interaktivnímu rozhraní umožňuje hráčům zapojit se do násilí v herním prostředí. Namísto nepřímé indoktrinace násilím prostřednictvím filmu a televize prožívají hráči prostřednictvím těchto her násilí sami, a nechybí scény jako rozbíjení hlav, sekání končetin a všude stříkající krev. To vše přesahuje normální hranice filmu a televize.

Ve studii provedené v roce 2013 analyzovali vědci filmy, které byly vyrobeny v letech 1985 až 2012, a zjistili, že se ve filmech v kategorii PG-13 (nevhodný obsah pro děti do 13 let, pozn. překl.) v těchto letech dvojnásobně zvýšilo množství násilí za použití střelných zbraní. [33] Následná studie ukázala, že tento trend pokračuje dodnes. [34] V roce 2008 zjistilo Pew Research Center, že 97 % mladých lidí ve věku od 12 do 17 let hraje videohry a že dvě třetiny z nich hraje hry obsahující násilí. [35]

Tváří v tvář problému narůstajícího násilí ve společnosti přicházejí odborníci, učitelé i široká veřejnost s návrhy teorií a řešení, od přísnějších zákonů přes větší postihy až po psychologické poradenství. Taková řešení jsou nicméně podobná tomu, jako když se jedovatému stromu odříznou větve, aniž by se to dotklo jeho kořene.

Komunistické prvky záměrně přesycují populární kulturu násilím a zločinem, což vede k tomu, že stále více lidí přestává být na tento druh obsahu citlivá, přičemž někteří se jej snaží dokonce napodobovat. Výsledkem je, že násilí se stává ve společnosti realitou. Tím, že komunismus kazí a ničí tradiční kulturu a mění smysl pro morálku ve společnosti, tlačí lidi k tomu, aby se hnali za uspokojováním svých bezmezných materiálních tužeb a vzdalovali se tak čím dál víc Bohu. A to je také opravdová prapříčina všech problémů ve společnosti.

d) Úpadek módy

Na povrchu se zdá, že různé formy podivného oblečení, chování a jiných běžných prvků populární kultury v dnešní společnosti jsou součástí „svobody projevu“ nebo současného „módního trendu“, ale ve skutečnosti je za tím něco víc. Když dosledujeme tyto jevy k jejich zdroji, je zřejmé, že za takovými věcmi jsou záporné prvky. Lidé si však na ně časem jednoduše zvykli a přestali je považovat za divné, což vedlo k tomu, že se tyto negativní faktory staly přijímanou součástí každodenního života. Zde je několik příkladů.

Dnes si společnost zvykla na ženy s krátkými vlasy, s mikádem. Tento styl pochází od emancipovaných žen ze Západu z 20. let. Tyto ženy a dívky byly ovlivněny první vlnou hnutí za ženská práva a sexuálního osvobození (viz Kapitola sedmá) a nosily krátké šaty, zkracovaly si vlasy, poslouchaly jazz, nosily silný make-up, pily alkohol a oddávaly se nemanželskému sexu. Nošení krátkých vlasů byl jejich způsob, jak vyjádřit pohrdání tradičními rolemi pohlaví a usilovat o „osvobození“ žen.

Poté, co účes nabyl na popularitě, jedna známá operní zpěváčka prohlásila: „Vlasy na mikádo jsou stav mysli, a nikoli pouze nový způsob úpravy mé hlavy… Zvažuji, že se zbavím svých dlouhých vlasů, jednoho z mnoha malých pout, které ženy odhazují na své cestě ke svobodě.“ [36] Během velké deprese v 30. letech tento účes postupně ztratil na oblibě, nicméně v 60. letech, kdy se vzepření tradičním normám opět stalo trendem, zažívaly krátké účesy u žen znovu comeback.

Podobně dlouhé účesy u mužů ve 20. století pocházejí od beatniků a hippies. [37] Ačkoli dlouhé vlasy lze u mužů vysledovat již od dávných dob, na Západě si muži vlasy zkracovali od první světové války. Kontrakulturní hnutí v 60. letech prosazovalo dlouhé vlasy u mužů jako formu vzpoury.

Hlavní proud společnosti byl ve 20. a 60. letech tvrdě v opozici vůči mladým lidem, kteří se oblékali netradičním způsobem. Postupem času si ale lidé na netradiční trendy zvykli a progresivismus to přičítá zvýšené sociální toleranci. V tradicích Východu a Západu se však rozdíly mezi muži a ženami neprojevují jen fyzicky a v různých rolích, jaké na sebe jedinci ve společnosti a v rodině berou, ale odrážejí se i v oblečení, účesech, mluvě a chování.

Komunismus se spolu s odstraněním třídních rozdílů ve společnosti rovněž snaží eliminovat sexuální rozdíly mezi muži a ženami. Stejně tak homosexuální a feministické hnutí používají slogan „rovnost“ k rozostření pohlavních rozdílů v sociálních a rodinných rolích. Androgynní módní trendy dále mažou a převrací rozdíly v oblečení. Tyto faktory slouží k tomu, aby se připravila cesta k širšímu společenskému přijetí toho, co se tradičně považovalo za deviantní sexuální praktiky a životní styl, a přispívá to k podkopávání tradiční morálky.

Mravy na Východě i Západě tradičně vycházely ze základu, že mezi muži a ženami je rozdíl, a že muž a žena a jin a jang mají každý své místo. Komunismus převrátil jin a jang lidských bytostí s cílem zkorumpovat morálku, přivodit sebestřednost a pobídnout k opuštění tradičních pravidel.

Když si uvědomíme tento ďábelský záměr, uvidíme, že ačkoli se různé mutace v oblékání na povrchu mohou jevit jako módní a populární, mají ve skutečnosti za cíl podkopat lidský způsob bytí.

Například popularita dnešních džín s nízkým pasem, považovaných za sexy těmi, kdo se snaží být módní, jsou ve skutečnosti mírnou formou kažení lidské morálky. Předchůdci těchto kalhot byly kalhoty do zvonu, tzv. „hip huggers“, popularizované během kontrakultury v 60. letech a převládající na diskotékách v 70. letech. Z těsných džín se vyklubaly nestydaté „bum pants“ odhalující celé hýždě. [38]

Dalším znakem kulturního úpadku je fenomén „groupie“, populární mezi mladými lidmi a další vedlejší produkt kontrakultury. Některé mladé dívky v 60. letech, kdy byla na Západě populární rocková hudba, začaly být posedlé rockovými hvězdami, jezdily za nimi po vystoupeních a tvořily skupinky fanynek, které hudebníkům poskytovaly osobní a sexuální služby, včetně skupinového sexu se zpěváky. [39] Mladé ženy se staly obětí módního pobláznění. Jiní dnes obdivují hvězdy, které obhajují bourání bariér mezi pohlavími – včetně mužských hvězd, které se chovají žensky, a naopak. Jde tu o podkopání populární kultury a smazávání rozdílu mezi mužem a ženou.

A také je tu rádoby módní punková subkultura. Podobně jako hippie hnutí, i punk se bouří proti tradici a podporuje nihilismus. Většina stoupenců hippies byli vzpurní mladí lidé z tradičních rodin ze středních vrstev, zatímco mezi punk se hlásili spíše lidé z nižších tříd, kteří se bouřili proti společenským konvencím. Mnoho punkových kapel také obhajuje socialismus. [40] Aby punkeři důkladně vyjádřili své antitradicionalistické postoje, často dávají na odiv své bizarní účesy, mezi něž patří číra, nebo nosí potrhané šaty plné hrotů a spon. Barví si vlasy, tetují se, propíchávají si celé tělo a někdy odkrývají části těla, které člověk běžně skrývá. Punkeři ve svých šatech často nedělají žádné rozdíly mezi pohlavími. Některé ženy nosí pánské oblečení a naopak. Punk se stal inspirací pro mnoho současných módních trendů.

Punk obhajuje hédonismus, což je důvod, proč jedním z populárních punkových sloganů je heslo „žij rychle, zemři mladý a nech po sobě pěknou mrtvolu“. Plně to odráží tragédii ztracené víry v Boha, kdy se lidé nechají svést do propasti hédonismu a materialismu. Jedinci a společnost by měli být tímto smutným nihilismem znepokojeni, avšak neděje se tak.

Kromě toho se v dnešní společnosti objevily všechny další známky chaosu a ztráty smyslu: vyobrazení duchařských nebo démonických obrázků na populárním oblečení nebo v hudbě; výběr ošklivých obrázků pro tetování; ohyzdné dětské hračky a ozdoby; literární, filmová a televizní díla plná démonů, duchů a nadpřirozených hororových postav – a veřejnost to ve velkém přijímá. Internet je plný destruktivního a nihilistického obsahu. Fotbaloví fanoušci se pravidelně zapojují do výtržností, bojují spolu a zanechávají za sebou spoušť. Všechny tyto znaky dekadence poukazují na negativní a temné síly, které nabývají ve společnosti jako celku dominantního vlivu.

Závěr

Každý má právo usilovat o štěstí, ale musí to být v rámci morálních parametrů. Nadměrné usilování o potěšení, které přesahuje běžné normy, nevyhnutelně přinese utrpení, pohromu a lítost.

Tradiční kultura lidstva nezakazuje rozumné uspokojování tužeb. Avšak učí lidi, aby své touhy ovládali a zvolili si zdravý životní styl. Vážila si harmonie s přírodou, tradiční práce, harmonických rodinných vztahů, zdravé občanské společnosti a účasti na řízení samosprávy a státu. Stejně tak sem patří tradiční umění, literatura, sport a zábava. Všechno toto přináší štěstí a uspokojení a současně prospívá člověku na těle a mysli, a má přínos i pro celou společnost.

Jenže komunismus si předsevzal zničit lidstvo. Jedním z kroků v tomto procesu je rozbití morálky a odstranění Boha z lidské kultury. Cílem tedy je, aby populární kultura a životní styl, bez ohledu na politický režim, byly prosyceny negativitou a temnotou. V posledních několika desetiletích byla právě taková kultura vytvořena na Východě i na Západě. Šílenství moderní společnosti přivedlo mnohé k opuštění tradiční kultury a morálky. Lidé se oddávají touhám a bez zábran se honí za požitky. Zahleděnost do sebe, hédonismus a nihilismus se staly běžně přijímanými a dokonce módními postoji. Toto je kultura, která ovládá dnešní svět, a lidé jsou vedeni k tomu, aby zapomněli na skutečný smysl své existence.

Sex, drogy, rocková hudba a videohry stimulují a zvětšují touhy člověka. Mnozí se těmto věcem oddávají, aby unikli utrpení a zklamání ze života, ale nikdy se nezastaví, aby se nad sebou zamysleli. Tyto závislosti přinášejí pouze okamžité uspokojení, následované ještě větší bolestí a osobní katastrofou. Konzumace drog způsobuje nemoci, úmrtí a poruchy osobnosti. Chaotické sexuální vztahy ničí rodinu, čímž lidé ztrácejí důvěru a teplo domova, a videohry způsobují, že se lidé ztratí ve falešném světě. Závislí lidé mají pocit, že si užívají život naplno, ale ve skutečnosti jsou jednoduše zneužíváni vnějšími silami. Jedinou věcí, která na ně čeká, je fyzická smrt a duchovní rozklad.

Totéž platí pro společnosti a národy. Když se velké množství lidí oddává tužbám a požitkům, výsledkem bude neštěstí.

Bůh stvořil lidstvo a dává každému jednotlivci svobodnou vůli. Lidé by neměli zneužívat své svobody a pokračovat na cestě degenerace. Místo toho by měli tuto svobodu dobře využít a rozhodnout se k návratu k tradiční kultuře a tradičnímu způsobu života. Bůh se vždy o člověka staral a ochraňoval ho, ale to, zda se lidstvo může vrátit na správnou cestu, závisí zcela na volbě každého jednotlivce.

Přeloženo z původního článku newyorské edice The Epoch Times.


Odkazy

[1] „George Washington’s Rules of Civility and Decent Behavior in Company and Conversation“, Foundations Magazine, http://www.foundationsmag.com/civility.html.

[2] „Benjamin Franklin, The Autobiography and Other Writings on Politics, Economics, and Virtue (Cambridge: Cambridge University Press, 2004), 68–69.

[3] Xue Fei, „,If a god is missing, just make oneʻ: Chaos at the grandmother temple, Hebei.“ čínská edice The Epoch Times, 10. srpna 2017, http://www.epochtimes.com/gb/17/8/9/n9513251.htm, [čínsky]

[4] „Oxford Dictionary Adds Popular Chinese Terms“, China Daily, 6. září 2010, http://www.chinadaily.com.cn/business/2010-09/06/content_11259791.htm.

[5] Loretta Chao, „The Ultimate Knock-Off: A Fake Apple Store“, The Wall Street Journal, 21. července 2011, https://blogs.wsj.com/chinarealtime/2011/07/21/the-ultimate-knock-off-a-fake-apple-store/.

[6] Jack Kerouac, „The Birth of a Socialist“, Atop an Underwood: Early Stories and Other Writings (New York: Penguin, 2000).

[7] Roberto Franzosi, review of „Power and Protest: Global Revolution and the Rise of Détente“, by Jeremi Suri, American Journal of Sociology, 111 (5), 1589.

[8] Meredith Box a Gavan McCormack, „Terror in Japan“, The Asia-Pacific Journal: Japan Focus, 2 (6), 25. června 2004, https://apjjf.org/-Meredith-Box–Gavan-McCormack/1570/article.pdf.

[9] Georgia Wallen, „The Seven Stages of the ,Hamiltonʻ Kennedy Center Queue“, The Washington Post, 30. března 2018, https://www.washingtonpost.com/opinions/the-seven-stages-of-the-hamilton-kennedy-center-queue/2018/03/30/c1ae15fc-31f8-11e8-8bdd-cdb33a5eef83_story.html.

[10] Amy D. McDowell, „Contemporary Christian Music“, Oxford Music and Art Online, https://doi.org/10.1093/gmo/9781561592630.article.A2234810.

[11] „The Opioid Crisis“, https://www.whitehouse.gov/opioids/.

[12] Drug Facts: Marijuana, National Institute on Drug Abuse for Teens, https://teens.drugabuse.gov/drug-facts/marijuana.

[13] Allison Bond, „Why Fentanyl Is Deadlier than Heroin, in a Single Photo“, Stat News, 29. září 2016, https://www.statnews.com/2016/09/29/why-fentanyl-is-deadlier-than-heroin/.

[14] „Overdose Death Rates“, National Institute on Drug Abuse, září 2017, https://www.drugabuse.gov/related-topics/trends-statistics/overdose-death-rates.

[15] Amanda Hoover, „110 Pounds of Fentanyl Seized at Port in Shipment from China“, New Jersey, 2. července 2018, https://www.nj.com/news/index.ssf/2018/07/110_pounds_of_fentanyl_found_in_philadelphia_port.html.

[16] „China Drug Report: More than 14 million drug users nationwide“, BBC Chinese-language website, 24. června 2015,  http://www.bbc.com/zhongwen/simp/china/2015/06/150624_china_drugs_report. [In Chinese]

[17] Zhang Yang, „China’s Drug Situation Report 2017: Released: 140,000 Drug Criminal Cases Cracked Across China“, People’s Daily Online, 26. června 2018. http://yuqing.people.com.cn/n1/2018/0626/c209043-30088689.html. [In Chinese]

[18] „Things Are Looking Up in America’s Porn Industry“, NBC News, 20. ledna 2015, https://www.nbcnews.com/business/business-news/things-are-looking-americas-porn-industry-n289431.

[19] „Boy, 12, Repeatedly Raped Sister after Becoming Fascinated with Internet Porn“, New Zealand, 7. listopadu 2016, https://www.nzherald.co.nz/world/news/article.cfm?c_id=2&objectid=11743460.

[20] Lars Gravesen, „Taxpayers Foot Bill for Disabled Danes’ Visits to Prostitutes“, Telegraph, 2. října 2005,  https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/denmark/1499735/Taxpayers-foot-bill-for-disabled-Danes-visits-to-prostitutes.html.

[21] Inga Margrete Ydersbond, „The ,Promiscuousʻ and the ,Shyʻ: Denmark and Norway: A Historic Comparative Analysis of Pornography Legislation“, The NPPR Working Paper Series: The Politics of Commercial Sex, březen 2012, https://www.duo.uio.no/bitstream/handle/10852/34447/NPPRWP201201.pdf?sequence=1.

[22] Takudzwa Hillary Chiwanza, „Thousands of Chinese Prostitutes Are Flocking to Africa for Lucrative Fortunes“, The African Exponent, 7. května 2018, https://www.africanexponent.com/post/8965-chinese-prostitutes-have-joined-the-scramble-for-africas-fortunes.

[23] Pat Fagan, „The Effects of Pornography on Individuals, Marriage, Family and Community“, Issue Brief, The Family Research Council, stránka navštívena 6. října 2018, https://downloads.frc.org/EF/EF11C36.pdf.

[24] Jill Manning, výpověď v Senátu, 10. listopadu 2005, s odvoláním na J. Dedmona, „Is the Internet Bad for Your Marriage? Online Affairs, Pornographic Sites Playing Greater Role in Divorces“, 2002, tisková zpráva z The Dilenschneider Group, Inc.,  14, https://s3.amazonaws.com/thf_media/2010/pdf/ManningTST.pdf

[25] David Shultz, „Divorce Rates Double When People Start Watching Porn“, Science, 26. srpna 2016, http://www.sciencemag.org/news/2016/08/divorce-rates-double-when-people-start-watching-porn.

[26] George Akerlof, Janet Yellen a Michael Katz, „An Analysis of Out-of-Wedlock Childbearing in the United States“, Explorations of Pragmatic Economics (Oxford: Oxford University Press, 2005), 120.

[27] Joseph Chamie, „Out-of-Wedlock Births Rise Worldwide“, YaleGlobal Online, 16. března 2017, https://yaleglobal.yale.edu/content/out-wedlock-births-rise-worldwide.

[28] Mark Aguiar, Mark Bils, Kerwin Kofi Charles a Erik Hurst, „Leisure Luxuries and the Labor Supply of Young Men“, National Bureau of Economic Research, Working Paper No. 23552, vydáno v červnu 2017, s. 1, http://www.nber.org/papers/w23552.

[29] Tom Wijman, „Mobile Revenues Account for More Than 50% of the Global Games Market as It Reaches $137.9 Billion in 2018“, Newzoo, 30. dubna 2018, https://newzoo.com/insights/articles/global-games-market-reaches-137-9-billion-in-2018-mobile-games-take-half/.

[30] „United States Crime Rates 1960–2017“, sestavilo DisasterCenter.com z: FBI UCS Annual Crime Reports, http://www.disastercenter.com/crime/uscrime.htm.

[31] Bonnie Berkowitz, Denise Lu a Chris Alcantara, „The Terrible Numbers That Grow with Each Mass Shooting“, Washington Post, 29. června 2018, https://www.washingtonpost.com/graphics/2018/national/mass-shootings-in-america/?utm_term=.f63cc1b03c0b.  

[32] Global Terrorism Database (GTD), University of Maryland, https://www.start.umd.edu/gtd/.

[33] Jacque Wilson a William Hudson, „Gun Violence in PG-13 Movies Has Tripled“, CNN, 11. listopadu 2013, http://www.cnn.com/2013/11/11/health/gun-violence-movies/index.html.

[34] Assil Frayh, „Gun Violence Keeps Rising in PG-13 Movies, Study Says“, CNN, 20. ledna 2017,  https://www.cnn.com/2017/01/20/health/gun-violence-pg-13-movies-study/index.html.

[35] „Violent Video Games and Young People“, Harvard Mental Health Letter, 27, č. 4 (říjen 2010), http://affectsofvideogames.weebly.com/uploads/6/4/3/3/6433146/medical_journal.pdf

[36] Mary Garden (1874–1967). „Why I Bobbed My Hair.“ Pictorial Review (duben 1927).

[37] „Long Hair for Men“, Encyclopedia of Fashion, http://www.fashionencyclopedia.com/fashion_costume_culture/Modern-World-Part-II-1961-1979/Long-Hair-for-Men.html.

[38] „Hip Huggers“, Encyclopedia of Fashion,
http://www.fashionencyclopedia.com/fashion_costume_culture/Modern-World-Part-II-1961-1979/Hip-Huggers.html.

[39] Kathryn Bromwich, „Groupies Revisited: The Women with Triple-A Access to the 60s“, The Guardian, 15. listopadu 2015, https://www.theguardian.com/music/2015/nov/15/groupies-revisited-baron-wolman-rolling-stone-pamela-des-barres.

[40] David Ensminger, Left of the Dial: Conversations with Punk Icons (Oakland, Calif.: PM Press), 47;Neil Eriksen, „Popular Culture and Revolutionary Theory: Understanding Punk Rock“, https://www.marxists.org/history/erol/periodicals/theoretical-review/19801802.htm.