Umělkyni inspiroval k namalování obrazu významný a nevšední projev odvahy, jehož byla sama svědkem, a který se zapsal do historie
Obraz nazvaný 25. duben 1999 byl vystaven v New Yorku v klubu Salmagundi společně s dalšími obrazy finalistů soutěže televize NTD ve figurální malbě. Nakonec umělecká porota rozhodla udělit zlatou cenu pátého ročníku mezinárodní soutěže právě jeho autorce paní Haiyan Kong.
Namalovat obraz olejem na plátno o délce přibližně 4,5 metru zabralo umělkyni žijící v Hongkongu posledních pět let života.
„Jsem vděčná,“ říká paní Kong. „Jsem vděčná za tuto soutěž a za možnost ukázat svoji práci,“ říká dojatá umělkyně.
Dlouhý horizontální formát malby připomíná čínské svitkové obrazy, říká paní Kong, a můžete se na něj dívat, když pomalu kráčíte od jednoho konce k druhému.
Obraz obsahuje přibližně 400 postav, z čehož má 200 postav viditelné rozpoznatelné rysy tváře.
Když se na obraz podíváte zblízka, spatříte moře důstojných tváří, které se na vás dívají, každý je portrétem s pevným přesvědčením o své víře, a to i dokonce malé tváře zabírající na plátně pouze 1-2 centimetry.
Každá z těchto postav je skutečnou osobou. „Znám jejich jména, znám jejich příběhy,“ říká paní Kong o postavách zachycených na obraze.
O události z obrazu
Několik desítek lidí přišlo pokojně protestovat před vysokou školo v Tchien-ťin (přístavní město nedaleko Pekingu), protože státem provozované noviny publikovaly očividně nepravdivé očerňující informace. Pořádková policie doslova napadla pokojné shromáždění, hodně lidí zbila a 45 z nich bylo zatčeno.
Jednou z nich byla také kamarádka paní Kong. Ale když ten večer po cestě domů kamarádku navštívila, byl její byt prázdný. Věděla, že její kamarádka byla zatčena za to, že chtěla, aby vyšla najevo pravda.
Malířka probděla celou noc z 24. na 25. dubna 1999, aniž by zamhouřila oči. Během té probdělé noci se rozhodla, že ráno pojede do Pekingu ke Státnímu úřadu pro odvolání, aby se zúčastnila apelu za propuštění lidí uvězněných v Tchien-ťinu.
Tehdy ještě netušila, že se před úřadem sejde ve stejný okamžik na 10 tisíc lidí.
Na obraze jsou zachyceny tři hlavní události. Jednou z nich je rozmluva mezi jedním z protestujících a policejním strážcem vládní čtvrti Čung-nan-chaj v Zakázaném městě.
Nyní již můžeme prozradit, že se jedná o nečekané shromáždění, které je považováno za největší lidový odpor proti represím čínského režimu, který se v Číně objevil po krvavém potlačení studentského demokratického hnutí na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989.
Lidé, kteří se tehdy sešli, aby apelovali na státní Úřad pro odvolání, byli příznivci meditační praxe Falun Gong, která si v 90. letech získala v Číně doslova masovou popularitu. Již v roce 1998 odhadovaly čínské státní úřady počet jejích příznivců na 70–100 milionů po celé Číně.
V dubnu 1999 již sílily represe vládních úřadů, které zakázaly vydávání knih zakladatele Falun Gongu, který kromě meditativních cvičení k rozvoji těla a zdraví, vyučoval morální principy z buddhismu a taoismu – pravdivost, soucit a snášenlivost.
Poté co se začaly ve státním tisku objevovat očerňující zprávy a policie začala lidem zabraňovat ve cvičení Falun Gongu na veřejných prostranstvích, došlo k prvním protestům a také ke zmiňovaným zatčením v Tchien-ťinu.
Morální dilema a vítězné dílo
„Měla bych zítra jít nebo zůstat doma?“ přemýšlela malířka v noci z 24. na 25. dubna 1999. Nepochybně se vystaví nebezpečí, pokud tento víkend nezůstane doma. „Ale pokud nepromluvím za to, co je správné a co je pravda, jak bych potom mohla žít sama se sebou?“ ptala se sama sebe. „Pokud bude každý slepý ke spravedlnosti a zaleze za pec a nepůjde ven, kam by potom společnost spěla?“
„Pokud by opravdu každý takto přemýšlel a nepromluvil, pak by nikdy žádný 25. duben nebyl. A potom co? Byli bychom společností bez lidskosti,“ říká paní Kong o svém rozhodnutí jet do Pekingu.
A ten den se stal zázrak, čínský premiér si pozval do vládní čtvrti zástupce protestujících a nechal propustit zadržené demonstranty.
Nebývalé sebevědomí a rozhodnost lidí vyjadřujících osobní postoj proti politice komunistické strany a premiérovo vyřešení situace však nesl s velkou nelibostí tehdejší generální tajemník ústředního výboru strany Ťinag Ce-min, který několik měsíců po události prosadil celostátní zákaz Falun Gongu a spustil celostátní pronásledování všech příznivců Falun Gongu, které trvá dodnes a přineslo tisíce obětí na životech.
Tváře na obraze
Tváře lidí zachycených na obrazu nejsou přesně ti lidé, kteří tehdy přišli protestovat do Pekingu, a zúčastnili se pokojného protestu 25. dubna 1999.
„Původně jsem chtěla namalovat právě ty osoby, které jely do Pekingu ten den, ale když jsem se dívala na fotografie, viděla jsem, že jejich tváře jsou příliš rozmazané a nemohla jsem je rozeznat,“ říká paní Kong.
A tak oslovovala různé praktikující Falun Gongu, které znala, a ti jí představili další praktikující, které znali a ti zase další. Takto po dobu pěti let neustále fotografovala a poté malovala na obraz další tváře.
Umění je mocný prostředek
Paní Kong po udělení ceny uvedla, že umělec má odpovědnost vůči společnosti, a také osobní morální odpovědnost. Když je umělecké dílo vystaveno a všichni ho mohou vidět a paní Kong cítí, že je správné, aby účinek díla na diváky byl ve výsledku dobrý – pozitivní.
„Umění je mocný prostředek a nevyhnutelně ovlivňuje ostatní,“ říká paní Kong, podle níž musí umělec udělat rozhodnutí, jakou cestu bude následovat.
„Chci vyjádřit soucit a dát lidem něco jasného a povznášejícího,“ říká malířka. „Věřím, že je ve světě hodně umělců, kteří chtějí vytvářet tradiční umění a prezentovat tradiční hodnoty. Proto je soutěž jako je tato velmi důležitá, dává umělcům šanci ukázat světu jejich práci,“ hodnotí umělkyně soutěž televize NTD ve figurální malbě.
„Byla to historická událost, protest takového měřítka,“ říká paní Kong. „A byl skutečně mírumilovný.“
„Bydlela jsem v Pekingu 20 let a šla jsem se zúčastnit protestu 25. dubna. Znala jsem pekingské ulice a chtěla jsem tu scénu jednou namalovat,“ říká vítězka soutěže ve figurální malbě.
Článek byl redakčně zkrácen.
Zkrácený překlad původního článku newyorské redakce: HCHN. Upravil M. K.
