Čeng Aj-sin měla od života vše, o čem snila. Byla známou umělkyní, věnovala se olejomalbě a kaligrafii, zatímco její manžel Li Čeng-tchien působil jako filozof, designér, oceňovaný malíř a profesor umění. Manželé si užívali slávu a uznání, zatím co žili v Ču-chaj, pobřežním městě v jižní Číně.
Oba hledali inspiraci pro svoji práci a život ve starobylé duchovní disciplíně zvané Falun Dafa (též Falun Gong, český přepis Fa-lun Kung) založené na zásadách pravdivosti, soucitu a tolerance, která se v Číně začala šířit na veřejnosti v roce 1992.
Poklidný život se jim zhroutil 20. července roku 1999, kdy čínský režim vyhlásil celostátní boj proti duchovním praxím. Zanedlouho poté byla umělkyně Čeng Aj-sin zatčena.
Poprvé ji policie odvedla v březnu 2001 a následně poslala do zařízení na „vymývání mozků“, jak se přezdívá převýchovným centrům, kde byla podrobována mučení v rámci takzvané „převýchovy“. Brzy poté byla poslána jinam – do tábora nucených prací, což se stane těm, kteří se odmítají „změnit“.
Spoluvězni na ni vzpomínají jako na krásnou a elegantní ženu s něžným temperamentem. Přesto byla tato talentovaná umělkyně v pracovním táboře ponižována a brutálně mučena.
Její víra ji však provázela dál, protože v ní nalezla smysl života. Bylo by pro ni nemyslitelné odsoudit a pošlapat vše, v co věřila, že je dobré, k čemuž ji chtěla komunistická strana přinutit.
V dubnu 2002 byla z pracovního tábora propuštěna, ale protože se odmítla vzdát své víry, úřady doporučily její další převýchovu v novém centru pro vymývání mozků. Po další neúspěšné snaze o „převýchovu“, byla poslána na další dva roky zpět do stejného pracovního tábora.
Podle výpovědí zveřejněných na stránkách Minghui.org, které monitorují průběh represí v Číně, ji ostatní političtí vězni, kteří byli uvězněni ve stejnou dobu jako ona, popisují jako krásnou a elegantní ženu s něžným temperamentem. Přesto byla tato talentovaná umělkyně v táboře ponižována a brutálně mučena.
Cílem úřadů bylo umělkyni pomocí věznění a převýchovy přinutit k tomu, aby opustila svoji víru, předala policii seznam lidí, kteří praktikují Falun Dafa a pomáhala s jejich „převýchovou“. S ničím z toho, ale Čeng Aj-sin nechtěla souhlasit ani po více než třech letech věznění a nucených prací. Byla proto umístěna mezi vězně s přísnějším zacházením.
Od té doby byla držena pod nepřetržitým dohledem, nedovolovali jí spát, drželi ji v izolaci na samovazbě bez možnosti jakékoliv osobní hygieny. Občas ji zmlátili botou na vysokém podpatku.
V roce 2003 se její manžel dostal do pozornosti médií, když získal první místo v mezinárodní soutěži kreativního designu v Japonsku. Ihned využil příležitosti, aby poprosil o její osvobození.
Novinářům řekl, že se jeho zdraví zhoršuje, a že svou ženu potřebuje, aby byla s ním a starala se o něj. Zanedlouho poté, v dubnu 2004, byla Čeng Aj-sin propuštěna ještě před uplynutím jejího trestu.
Pod dohledem i „na svobodě“
Protože stále ještě pobývali v Číně, nemohli manželé dělat téměř nic. Po jejím propuštění byli umístěni pod nepřetržitý policejní dohled. Jejich tváře se nesměly objevit v televizi ani v novinách. Nemohli opustit zemi.
Paní Čengová nemohla cestovat, pořádat výstavy nebo dělat jiné věci. Její telefon byl odposlouchávaný.
Bez svobody vyjadřovat se, neschopná žít naplno svůj umělecký život, cítila ohromný duševní tlak a podléhala depresím.
Sice už nemusela snášet vězení, ale byla svědkem častého zatýkání a uvězňování svojí matky, Chuan-jing Jangová, která se také věnovala Falun Gongu. Neustálé napětí a psychické strádání se postupně podepsalo také na jejím zdraví. V roce 2011 k její úzkosti přispěla nová vlna zatýkání jejich blízkých přítel, kteří se také věnovali duchovním cvičením.
Její zdraví se stále zhoršovalo a v roce 2012 zemřela ve věku 45 let.
Utrpení matky
Asi žádná žena nechce vidět umírat svoje dítě. Paní Chuan-jing Jangová, matka tragicky zesnulé umělkyně, navíc ještě musela projít peklem represí čínským režimem.
Od září 2000 do září 2003 byla opakovaně zadržována v zařízeních na vymývání mozků, v zařízeních pro drogově závislé a v záchytných centrech po různě dlouhou dobu, od dvou týdnů do jednoho roku.
V březnu 2005 byla odsouzena k 18 měsícům nucených prací. Byla nucena sledovat propagandistická videa očerňující Falun Gong po dobu pěti měsíců. Zabraňovali jí ve spánku a byla nucena stát nepřetržitě na žhnoucím slunci po dobu tří hodin.
„Měla jsem šťastnou rodinu – milujícího manžela a čtyři děti, které se mnou dobře zacházely. Mohla jsem strávit své stáří ve společnosti pěti vnoučat. Přesto, protože praktikuji Falun Gong, moje dcera zemřela a moje rodina byla rozvrácena,“ – matka umělkyně, paní Jangová
Rok po jejím propuštění byla znovu zatčena a v květnu 2007 nezákonně odsouzena na dalších 18 měsíců nucených prací. Byla zde pod dohledem zločinců závislých na drogách, kteří ji neustále nadávali. Stráže se střídaly a vyvíjely na ni nátlak, aby se vzdala Falun Gongu.
Jako trest za její víru ji nechávali stát po dlouhé hodiny, dokud jí nohy neotekly a neztratila velkou část své tělesné váhy. Nakonec se už nedokázala postarat sama o sebe a museli ji na záchod odvážet na vozíku.
V říjnu 2008 byla propuštěna ve zuboženém stavu, ale podařilo se jí zotavit. Jakmile nasbírala dost sil, odešla z domu, aby se vyhnula dalšímu zatčení.
V roce 2015, v den třetího výročí úmrtí její dcery, podala paní Jangová žalobu na bývalého vůdce komunistické strany Tiang Ce-mina, který v roce 1999 zahájil pronásledování Falun Gongu, které způsobilo tolik utrpení následovníkům Falun Gongu a jejich rodinám.
„Měla jsem šťastnou rodinu – milujícího manžela a čtyři děti, které se mnou dobře zacházely. Mohla jsem strávit své stáří ve společnosti pěti vnoučat. Přesto, protože praktikuji Falun Gong, moje dcera zemřela a moje rodina byla rozvrácena,“ napsala v žalobě paní Jangová.
Z původního článku newyorské redakce The Epoch Times přeložil Milan Kajínek.
