Názor
Místní vláda provincie Chu-pej pořádala 26. ledna tiskovou konferenci ohledně nového koronaviru, které se účastnil guvernér provincie Wang Siao-tung, místní generální tajemník komunistické strany Pie Pi-siung a starosta hlavního města provincie Wu-chanu Čou Sien-wang.
Guvernér řekl, že ohledně ochranných roušek má jeho provincie „jistou výhodu“. Ve městě Sien-tchao dokážou podle guvernéra údajně vyrobit 10,8 miliard ochranných roušek za rok. O chvíli později někdo z přítomných poslal guvernérovi cosi napsaného na kusu papírku. Wang se následně opravil a řekl, že se přeřekl a město ve skutečnosti umí vyrobit pouze 1,8 miliard roušek. Poté se guvernér vrátil k připraveným skriptům a opět se opravil s tím, že konečné číslo o roční produkci roušek je pouze 1,08 milionů kusů.
Všichni přítomní členové vládnoucí komunistické strany přitom působili poněkud zvláštně. Například starosta měl nasazenou roušku obráceně a tajemník strany ji měl nasazenou tak, že mu nezakrývala nos.
Jiný den v exkluzivním interview pro čínskou státní televizi CCTV provedl starosta Wu-chanu Čou Sien-wang, vědomě či nevědomě, skandální doznání, že odhalit veřejnosti informace o existenci nového viru mohl až po schválení centrální vlády. V zemi řízené totalitní vládou to není nic překvapujícího, a právě proto je otevřené přiznání starosty o zamlčování epidemie v tomto ohledu vskutku výjimečným projevem pravdomluvnosti.
Zkušenosti ze SARS
Při vzpomínce na epidemii SARS, kterou se čínské úřady také snažily utajit, nám to odhaluje pravdu o tom, jak obludný systém vlastně komunistická státostrana vybudovala. Jde o systém založený na strachu, ve kterém se nižší funkcionáři neodvažují konat, pokud nemají jistotu, že to nebude proti vůli nejvyšších pater. A to ani tváří v tvář hrozící pandemii. Režim má totiž jiné priority než ochranu zdraví a života obyvatel. Zejména je nutné udržovat maximální kontrolu a vedoucí úlohu strany.
Tento přístup se přitom až příliš podobá snahám vlády utajovat informace o epidemii SARS v roce 2003. Dceřiné médium Epoch Times, Televize NTD v té době informovala o šířící se epidemii o celé 3 týdny dříve než čínská státní média. Tehdy se epidemie SARS rozšířila až do Hongkongu a odtud pak do dalších 37 zemí světa, kde se jí nakazilo 8 422 lidí, z nichž 916 zemřelo.
V případě nového viru čínské úřady dlouho tajily fakt, že se vir dokáže přesunout z člověka na člověka. Ústřední vláda také asi po dobu deseti dní nedovolila městským nemocnicím ve Wu-chanu virus diagnostikovat. A to i přesto, že k tomu měly vše potřebné. Testy se tak musely posílat do laboratoří v Pekingu. To vše stálo potřebný čas a přispělo k novým nakažením.
Komunistický režim přitom dělá, co může, aby se před světem vykresloval jako řešitel celé situace. Je to však ten stejný stranicko-byrokratický aparát, který problémy pomohl způsobit. Je vysoce pravděpodobné, že tento fakt postupně dojde i samotným Číňanům.
Totální kontrolu nad svými obyvateli režim vnímá jako manifestaci síly. Jak se však ukazuje na příkladu (ne)řešení koronaviru ve Wu-chanu, je posedlost kontrolou všeho dvousečná zbraň, která se časem může obrátit proti samotnému režimu.
