Kanadský profesor ekonomie Doug Allen chtěl vědět, proč se ukázalo, že tolik počátečních modelů používaných k vytváření lockdownových opatření je vysoce nepřesných. To, co zjistil, bylo, že velká většina z nich byla založená na falešných domněnkách a „měla sklon přehánět přínosy a podhodnocovat náklady lockdownů“. Navíc ho znepokojilo, když zjistil, že opatření jako tvrdý lockdown jsou založené právě na těchto modelech.
„Byly založeny na sestavě domněnek a tyto domněnky se ukázaly opravdu důležité. Modely jsou na ně velmi citlivé a ukazuje se, že jsou chybné,“ uvedl v rozhovoru profesor, který vyučuje ekonomii na Simon Fraser University v kanadském Burnaby.
Allen řekl, že většina prvotních studií o nákladech a přínosech lockdownů, které zkoumal, ani nezkoušela rozlišit mezi vynucenými a dobrovolnými změnami v lidském chování při pandemii. Vědci pouze předpokládali, že než bude dosaženo stádové imunity, případy nakažených budou den za dnem exponenciálně růst.
Ve studii, kterou profesor Allen publikoval letos v dubnu, sestavil svá zjištění na základě revize více než 80 studií zaměřených na účinek lockdownů ve světě. Závěrem je, že lockdowny mohou být „jedním z největších politických selhání v dějinách Kanady v dobách míru“, píše Allen.
Podle něj řada studií ze začátku pandemie předpokládala, že lidské chování se mění pouze jako výsledek nařízeného zásahu ze strany státu, například uzavření škol a firem, ochrana úst, dodržování bezpečné vzdálenosti nebo omezení sociálního kontaktu mezi lidmi.
Tyto studie vůbec nebraly do úvahy, že lidské chování se dobrovolně mění vzhledem na ohrožení virem, což má zásadní vliv na vyhodnocování přínosů lockdownů.
„Když je kolem virus, nebudu často chodit do obchodů. A když půjdu do obchodu, půjdu do takového, kde na sebe nenarazí tolik lidí. Když lidi potkám, stejně si od nich držím vzdálenost. Abyste lidi k takovému chování přiměli, nepotřebujete lockdowny,“ řekl v rozhovoru profesor.
V jeho vlastní analýze nákladů a přínosů se opírá o kalkulaci „zachráněných životů“, která vyčísluje, kolik ztracených let života způsobily různé škody vyvolané lockdowny versus kolik let ztraceného života bylo lockdowny zachráněno.
Na základě jeho výpočtu lockdownová opatření způsobila kanadské společnosti v dlouhodobém měřítku o 282 víckrát škod než přínosů, tzn. že bylo ztraceno o 282 víc krát let života, než kolik jich bylo zachráněno.
Kromě toho tvrdé lockdowny podle profesora Allena nesnižují smysluplně počet úmrtí v oblastech, kde jsou zavedeny ve srovnání s oblastmi, kde lockdowny zavedeny nebyly anebo nebyly tak přísné.
Dnes, nějakých 14 měsíců od začátku pandemie čínského viru, následuje celá řada samospráv v Kanadě ta samá opatření, která byla sestavena na začátku pandemie. Podle profesora Allena tu jde o politiku. Politici se rádi chlubí tím, že se jim podařilo snížit počet nakažených případů díky lockdownům.
„Myslím si, že je naprosto logické, že dělají přesně to, co dělali vloni. Kdybyste byli politici, neřekli byste: ,Nezavedeme lockdown, protože to nemá žádný efekt a vlastně jsme neprovedli nic jiného, než že jsme vloni zabili 600 tisíc lidí´,“ uvedl profesor.
Takovým prohlášením by podle něj politici přiznali, že učinili chybu a kvůli nim bylo ztraceno mnohokrát více let života, než kolik jich zachránili.
Také sdělovací prostředky jsou viníky, říká Allen, protože přinášejí většinou pouze jednostrannou diskuzi o covidových opatřeních a, ba co víc, názory protichůdné vůči vládním prohlášením jsou často stahována ze sociálních sítí.
On sám slyšel, že jeho vlastní studie byla některými sociálními sítěmi cenzurována. „V určitém ohledu jsou to soukromé platformy a mohou si dělat, co chtějí. Ale na druhou stranu je mi tak nějak smutno z toho, že žijeme ve světě, kde jsou protichůdné názory buď zamítány, ignorovány nebo… jim dávají nálepky a v některých případech jsou zrušeny,“ stěžuje si kanadský profesor.
Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.
