Nová generace tanečníků obnovuje tradiční čínskou kulturu
Pokaždé, když Marilyn Yangová vystupuje na jevišti, cítí zodpovědnost. Stejně tomu bylo i 4. září 2021 v New Yorku, kde sólově tančila v semifinále mezinárodní soutěže v klasickém čínském tanci televize NTD. Zde poprvé vystupovala s choreografií, kterou si sama vytvořila. V roce 2018 již získala zlato v kategorii juniorů a nyní přijala výzvu vstoupit do soutěže dospělých tanečníků.
Ztvárnila postavu z čínské historie, půvabnou dámu Wang Čao-ťün, považovanou za jednu ze čtyř proslulých krásek staré Číny. Tato žena vstoupila do historie tím, že se obětovala pro svoji zemi. Stalo se to za dynastie Chan. V té době představovaly válčící kmeny Siung-nu na severu Číny hrozbu pro stabilitu celé čínské říše. Císař se snažil navázat přátelské vztahy s jedním z kmenových náčelníků a vyslal dvorní krásku Wang, aby s ním uzavřela politický sňatek.
V čínské literatuře a umění je Wang Čao-ťün zobrazována jako smutná postava, která musela strávit svůj život v cizí zemi. Tanečnice Marilyn Yangová si však vzala do hlavy, že tento stereotyp převrátí naruby, aby ukázala, že Wang Čao-ťün je příkladem velké velkorysosti a obětavosti. Chtěla ukázat, že se smířila se svým osudem a nezahořkla.
„Chtěla jsem zobrazit tu její stránku, kterou lidé obvykle nepoznávají,“ vysvětluje Yangová. „Byla ochotná udělat pro svou zemi to, co je správné. Znala vůli nebes, božskou vůli. Neutápěla se ve vlastních strastech. Dívala se dopředu a žila život dál, nejlépe, jak dokázala.“
A se svým ztvárněním oslovila i uměleckou porotu, která jí i tentokrát, v kategorii dospělých, udělila zlatou medaili.
Marilyn Yangová vyrůstala v Kanadě a poznávání dědictví čínské kultury prostřednictvím tance je pro ni obohacující. „Ráda studuji čínskou historii, abych se skutečně dozvěděla o všech těch hrdinech a jejich příbězích.“
Nadějná mladá tanečnice doufá, že se jí podaří předat tato pozitivní morální ponaučení prostřednictvím své umělecké tvorby. Právě to považuje za nejpřínosnější aspekt klasického čínského tance. „Doufáme [jako tanečníci], že to, na čem tvrdě pracujeme, je něco, co si mohou [diváci] odnést domů, a že se mohou stát lepšími lidmi. Mohou si odnést ty [aspekty] čínské kultury, normy morálních hodnot a ctností, mohou si to odnést domů a pak o tom mohou sami přemýšlet.“
Marilyn Yangová pochází z umělecké rodiny a již od útlého věku se setkávala s klasickými formami čínského umění. Její dva bratři byli tanečníci a matka zpěvačkou bel canta. Všichni se stali součástí uměleckého souboru Shen Yun Performing Arts, přední světové společnosti klasického čínského umění.
Bylo téměř nevyhnutelné, že nyní devatenáctiletá Yangová je bude jednoho dne následovat. V roce 2014 zahájila profesionální výcvik v klasickém čínském tanci na akademii Fei Tian na severu státu New York. Trénink byl nejen fyzicky náročný, ale náročné bylo také naučit se vyjadřovat emoce pohybem těla.
Jedna z technik, kterou se naučila a která v překladu z čínštiny znamená „tělo vede ruce, boky vedou nohy“ (shen dai shou), jí umožnila nejen se zlepšit technicky, ale také lépe pochopit, jak vyjádřit vnitřní význam každého pohybu. Tato dovednost se předávala po staletí, ale během kulturní revoluce, kdy se komunistický režim v Číně snažil vymýtit tradiční umění a kulturu, byla téměř ztracena.
Soubor Shen Yun je průkopníkem používání právě metody shen dai shou, starobylé filosofie pohybu, tím, že ji začlenil do svých tanečních základů a pedagogiky. Tato metoda byla novým požadavkem, který porotci hledali v letošní soutěži klasického čínského tance, která se paradoxně musí konat mimo Čínu, protože tuto tradiční kulturu už v Číně pod komunistickou vládou nenajdeme.
„Cílem celého našeho tréninku je přivést povědomí o této ztracené formě umění,“ říká Yangová, která se nakonec stala sama tanečnicí souboru Shen Yun. Ve starověké Číně se toto umění předávalo z mistra na žáka po celé věky, ale postupem času a s kulturní revolucí, která přerušila vazby obyvatel Číny s jejich vlastní kulturou a minulostí, se mnohé ztratilo.
„Jakmile si ji osvojíte, jsou vaše pohyby opravdu čisté a velké,“ popisuje dále k této ztracené metodě Yangová. „A výraz, způsob, jakým se můžete tancem vyjádřit, je tak mnohem mocnější …vaše emoce a pocity se mohou dostat k divákům mnohem jasněji.“
Klasický čínský tanec je expresivní forma, která se dobře hodí k vyprávění příběhů a jejímž určujícím faktorem je, že pohyby jsou řízeny vnitřními pocity a k plnému prokreslení pohybu je třeba používat celé tělo. Namísto používání rukou, paží nebo dokonce ramen však začíná výchozí bod síly od středu těla a uvádí do pohybu horní část těla.
„Musíte změnit dřívější způsob tance,“ vysvětluje Yangová. „Nejenže to dělá vaše pohyby větší, expresivnější, ale pomůže to i co se týče techniky. Skoky, otočky – všechno je lehčí, sevřenější a jste rychlejší.“ Získání delších linií a větších pohybů na jevišti znamená pro tanečníky srozumitelnější předání svých sdělení.
Pro tanečnici by měla být tedy stěžejní oblastí horní část hrudníku. „Odtud vycházejí všechny vaše emoce, například když chcete ukázat, [že jste] plachá nebo šťastná, vždycky to vychází z tohoto jednoho bodu … Vše vychází odtud, z tohoto malého bodu [uprostřed těla] – v podstatě z vašeho srdce… Když se vyjadřujete odtud, všechno je desetkrát výraznější.“
„Tanec rozhodně není něco snadného, musí se tvrdě trénovat. Myslím, že důležité je zachovat si pokorné srdce a dívat se na to, jak se můžete zlepšovat,“ sdílí Yangová.
Taneční soutěž jí k tomu poskytla nejlepší příležitost, protože zde mohla sledovat a učit se od více než 100 dalších tanečníků. „Bez ohledu na to, jak profesionálně někdo vypadá, vždy se může něco naučit od někoho, kdo je v něčem nový, a může se učit od lidí kolem sebe,“ míní tanečnice.
Podle ní nemůže být tanec pouze o ventilování emocí tanečníka, ale může sloužit mnohem vyššímu účelu, může diváky inspirovat a pozvednout.
V tradiční čínské kultuře se říkalo, že „umění je inspirováno nebesy“, vysvětluje mladá tanečnice. Legendy vyprávějí o tom, jak bohové ustanovili, co je umění a co je krása: „mají představovat něco inspirovaného nebesy“.
„Konfucius mluvil o tom, jak může umění pozvednout společnost,“ cituje Yangová čínského mudrce z pátého století před Kristem. Umění „odráží také to, jaká společnost je,“ doplňuje Yangová. „Je pro mě ctí, že se mohu učit tuto formu umění … Je to velmi výjimečné, protože ho přinášíme zpět.“
„Díky zkoumání choreografie jsem se naučila něco více sama o sobě a prozkoumala jsem více postav a věcí, na které nejsem zvyklá,“ říká Yangová. „Tentokrát jsem se kvůli taneční soutěži opravdu naučila, jak se prosadit a překonat bariéry, o kterých jsem si myslela, že mě omezují. Myslím, že mi to pomůže v mé budoucí taneční dráze.“
„Je to něco, co mě může jen motivovat k další práci v mé profesi… V tanci neexistuje nic takového jako ,dokonalý‘ nebo ,dosáhl jsi svého limitu‘… To, co přichází se ziskem zlaté medaile, je zodpovědnost dělat to lépe a přinášet tu nejvyšší uměleckou formu, jakou mohu… přinášet toto ztracené dědictví zpět lidem na celém světě,“ uzavírá devatenáctiletá Marilyn Yangová.
O soutěži
Soutěž v klasickém čínském tanci je jednou z řady mezinárodních kulturních a uměleckých akcí zaměřených na propagaci tradiční kultury. V Číně byla tato kultura v posledních několika desetiletích komunistickou stranou Číny téměř zničena. Akce pořádá NTD.
Klasický čínský tanec je výrazová taneční forma, která má kořeny v 5 000 let staré tradiční čínské kultuře. Cílem soutěže je podle organizátorů podpořit kulturní výměnu a propagovat autentické tradiční umění klasického čínského tance. Kritéria hodnocení se zaměří na provedení, formu a techniky, které jsou pro klasický čínský tanec charakteristické.
Soutěž se konala v Sugar Loaf Performing Arts Center ve státě New York a zúčastnilo se jí více než 100 soutěžících z celého světa.
