Novinář a spisovatel Rod Dreher, autor knihy „Nežít ve lži“, se domnívá, že náš strach z bolesti a boje byl zneužit třídou elit a vytvořil v Americe a ve většině západních zemí měkkou totalitu. Varuje, že se nacházíme v kritickém bodě a musíme se proti tomu ohradit, abychom zabránili nástupu tvrdé totality.
„(Lidé) se děsí všeho, co je zneklidňuje, s čím musejí bojovat,“ uvedl Dreher v nedávném rozhovoru v rámci pořadu Epoch TV, „American Thought Leaders“. „To je zdrojem tyranie. Tolik se bojíme být chudí … bojíme se úzkosti a neštěstí, že mnozí z nás udělají téměř cokoli, aby se vyhnuli problémům a ochránili si své středostavovské pohodlí.“
Před tím, než začal psát svou knihu, vedl Dreher rozhovory s mnoha lidmi, kteří emigrovali ze zemí, jako je sovětské Rusko, Čína, Československo, nacistické Německo nebo Itálie. Hovořil také s disidenty v jejich vlastních zemích o jejich zkušenostech se životem v totalitním režimu.
„Prostě jsem se jich ptal: ,Připomíná vám to, co se dnes děje v Americe, pokud jde o kulturu rušení – jako je ta ideologie „woke“ apod. – to, před čím jste utekli?‘ Všichni do jednoho odpověděli kladně. A kdybyste s nimi mluvil dostatečně dlouho, opravdu by se rozzlobili, že je Američané neberou vážně.“
Woke kultura podle Drehera spočívá v tom, že lidé jsou nuceni přijmout názory pokrokářů na identitu, rasu a genderovou teorii, a pokud tak neučiníme, hrozí nám, že budeme „vymazáni“ nebo přinejmenším označeni za rasisty či fanatiky.
Měkká totalita
Tento „uvědomělý“ směr pronikl do institucí vyššího vzdělávání, veřejných škol, médií, sportu, zábavy, armády, medicíny a korporací.
„Lidé, kteří vyrostli v komunismu, vidí, že když žijete ve společnosti, kde mají lidé strach říkat, co si myslí, protože se bojí, že jinak přijdou o práci nebo budou posláni na okraj společnosti, když si lidé uvědomí, že je tolerován jen jeden názor, ať už pochází od vlády, nebo od institucí ve společnosti, je to stále totalita.“
Dreher se domnívá, že západní země se ubírají cestou, kterou jdou všechny totalitní země. Amerika se podle něj nachází v kritickém bodě, protože vše se zpolitizovalo. „Pokud se hned neprobereme a neuvědomíme si, co se děje, přijdeme o svobodu a měkká totalita se změní v tvrdou.“
Pro ilustraci toho, jak snadné je přehlédnout měkkou totalitu, uvedl příklad Tomislava Kolakoviče, jezuitského kněze za druhé světové války.
Kolakovič, který byl původem Chorvat, vykonával ve svém rodném Záhřebu protinacistickou činnost. Protože hrozilo, že ho zatkne gestapo, uprchl do vlasti své matky, na Slovensko. Tam varoval lidi, že jejich zemi brzy ovládne komunismus, a připravil je na to tak, že založil podzemní církev.
Kolakovič viděl podle Drehera varovná znamení, protože byl svědkem toho, jak vzal lidem svobodu komunismus v sovětském Rusku.
Nyní Dreher varuje, že ti, kdo si váží svobod ve Spojených státech, se musí postavit této „woke“ mentalitě a vystupovat proti těmto vnuceným způsobům myšlení, stejně jako to nyní dělají rodiče ve školách v severní Virginii.
„Pokud se hned neprobereme a neuvědomíme si, co se děje, přijdeme o svobodu a měkká totalita se změní v tvrdou.“
„Na podzim roku 2021 jsme viděli, jak se rodiče konečně probudili a začali se bránit tomu, co se děje jejich dětem ve školách. Doufám, že se to stane všude,“ řekl Dreher.
Měl na mysli rodiče, kteří chodí na schůze školní rady, aby se ohradili proti rasistickým osnovám, konkrétně proti kritické rasové teorii, která hlásá, že bílí žáci jsou utlačovatelé a privilegovaní, a všem žákům vštěpuje, že žijí v kultuře bělošské nadvlády.
Pohodlí jako nástroj k ovládání lidí
Stará totalita dosáhla kontroly nad lidmi „působením bolesti, teroru a strachu, aby se lidé přizpůsobili“. Současná totalita však podle Drehera „k ovládání lidí používá pohodlí“.
Dreher dodal, že filozofka Hannah Arendtová, německá židovská uprchlice, se snažila pochopit, co vedlo k nacismu v Německu a Rusku. Zjistila, že kořenem byla atomizace jednotlivce a masová osamělost.
„Ve skutečnosti je tím nejvíce postižena tzv. generace Z, nejmladší lidé, kteří jsou nejvíce propojeni s touto umělou sociální sítí,“ řekl Dreher. Podle průzkumů je právě nejmladší generace tou nejosamělejší. „Dalším faktorem, který přispěl k nástupu totalitarismu, bylo to, že lidé ztratili víru ve své náboženství a v autority.“
„A to je v dnešní společnosti rozšířené, a to jak na levici, tak na pravici. Když ztratíme touhu poznat pravdu, i když pravda bolí, i když pravda odporuje tomu, čemu chceme věřit, … otevíráme tím dveře totalitě.“
Totalitarismus se snaží odstranit vše, co mu stojí v cestě k ovládnutí jednotlivce, včetně tradic a rodinných vazeb. Dreher uvedl, že mu bývalá pražská disidentka Kamila Bendová řekla, že svým dětem četla mýty a klasickou literaturu, aby čelila komunistickému učení.
„Podařilo se jí podpořit v nich představivost, posilovala v nich lásku k pravdě, lásku k dobru, lásku ke ctnosti, zejména ke ctnosti odvahy, a tak když byly starší a mohly se zapojit do hnutí, vstoupily do něj zcela přirozeně.“
„Když ztratíme touhu poznat pravdu, i když pravda bolí, i když pravda odporuje tomu, čemu chceme věřit, … otevíráme tím dveře totalitě.“
Komunisté se vždy snaží zničit tradiční kulturu a historii, poznamenal Dreher. A k tomu podle něj dochází i ve Spojených státech v rámci „projektu 1619“, který tvrdí, že občanská válka byla vedena kvůli zachování otroctví. Projevuje se to také v rámci odstraňování soch amerických historických osobností.
„Když se podíváme na to, co se děje v Hollywoodu, co se děje na našich školách, snaží se nám vzít americkou historii, snaží se stigmatizovat dějiny Západu,“ řekl Dreher.
„Odstranili sochu Thomase Jeffersona, protože vlastnil otroky. Podívejte se, nikdo netvrdí, že americké dějiny jsou plné světců. Byli to chybující muži, kteří byli ve své době velcí, ale měli chyby – jsou to lidské bytosti. To bychom měli být schopni akceptovat, ale tito totalitáři, tito neo-totalitáři, požadují ideologickou čistotu a snaží se přepsat minulost tak, aby sloužila jejich ideologickému programu,“ dodal Dreher.
„Nějak si myslíme, že nás před tím ochrání naše peníze a naše bohatství, naše demokratická historie. Ale jak řekl Alexandr Solženicyn – velký sovětský disident – lidé na celém světě si myslí, že to, co se stalo v Rusku, se u nás stát nemůže. Ve skutečnosti se to může za příhodných okolností stát v kterékoli zemi na světě.“
Přeloženo z původního článku newyorské redakce.
