Americké společnosti by měly zvážit své investice v Číně, protože tamní ekonomika má vážné problémy a nestátní sektor lapá po dechu, uvedl Mile Yu, ředitel Čínského centra při Hudsonově institutu.
„Čína si v posledních několika měsících hrála na tvrďáka a nechtěla mluvit. Nyní ustoupili a souhlasili s tím, že budou hovořit s vysoce postavenými členy americké vlády o záležitostech, které jsou pro ekonomiky obou zemí životně důležité,“ řekl pan Yu v rozhovoru pro pořad American Thought Leaders naší televize EpochTV.
Rozhovor se uskutečnil v době, kdy americká ministryně financí Janet Yellenová odcestovala do Pekingu, aby se setkala s čínským premiérem Li Čchiangem, který byl nedávno pověřen vůdcem Komunistické strany Číny (KS Číny) Si Ťin-pchingem, aby oživil čínskou ekonomiku postiženou přísnými covidovými lockdowny.
„Důvod, proč ustoupili, je ten, že čínská ekonomika má velké problémy,“ řekl Miles Yu moderátorovi Janu Jekielkovi. „Potřebují Západ mnohem více, než Západ potřebuje Čínu. Takže se tentokrát chovají trochu realističtěji.“
Čínská ekonomická realita
Klíčový rozdíl mezi americkým a čínským ekonomickým modelem podle pana Yu spočívá v tom, že komunistický režim je ochoten tvrdě zasáhnout proti nestátnímu sektoru, aby si zajistil kontrolu, i kdyby to mělo znamenat odstavení hlavního motoru čínského hospodářského růstu.
„Čínská ekonomika je dost dravá. Těží z mezinárodního systému volného obchodu a téměř celý její hospodářský růst v posledních 20 až 30 letech pochází z nestátního sektoru. Teď se čínská finanční instituce hroutí. Čínská vláda, zejména místní samosprávy, se proto snaží nestátní sektory vytlačit a vytlačit je z podnikání prostřednictvím politik, jako jsou přísné lockdowny a různé nehorázné daňové programy,“ uvedl v pořadu Yu.
Téměř tři roky čínské úřady ve jménu potírání šíření covidu-19 uzavíraly celá města jen kvůli hrstce případů. Miliony lidí byly zavírány do přeplněných karanténních táborů jen za to, že žili ve stejném činžovním domě jako nakažená osoba. Před použitím veřejné dopravy, vstupem do obchodu s potravinami nebo prostým opuštěním či opětovným vstupem do své čtvrti se jednotlivci musí prokazovat „zeleným kódem“ – digitalizovaným potvrzením, že s největší pravděpodobností nejsou nakaženi.
Tato omezení prakticky znemožňovala přežití mnoha soukromých podniků a byla postupně zrušena až na konci roku 2022. K oficiálnímu zrušení došlo ale až letos v březnu, kdy se premiérem stal Li Čchiang, který je prý nestátnímu sektoru nakloněn více než jeho šéf.
„Mnoho čínských nestátních odvětví, ten nejživější, nejinovativnější sektor čínské ekonomiky, má nyní velké problémy. Během tří let covidových lockdownů zkrachovaly miliony malých a středních podniků,“ poznamenal pan Yu.
Lépe na tom nebyly ani slavné čínské společnosti, jako jsou e-commerce a technologičtí giganti Alibaba a Tencent. V médiích se uvádělo, že čínský režim se chystá převzít jedno procento „zvláštních manažerských podílů“, které by státu dávaly zvláštní práva na některá obchodní rozhodnutí v těchto společnostech.
Prasknutá realitní bublina
„Čínský model rozvoje spočívá v podstatě v poskytování obrovského množství úvěrů na některé nevýkonné projekty, zejména [v] realitním průmyslu, ale nyní se trh s bydlením hroutí,“ vysvětlil Miles Yu s tím, že rychlé zadlužování lokálních samospráv podporovalo iluzi prosperity.
V Číně je veškerá městská a venkovská půda ve vlastnictví státu, respektive zemědělských kolektivů. Společnosti a jednotlivci si půdu ve skutečnosti nekupují, ale místo toho si od vlády kupují práva na užívání půdy na dobu až 70 let, po které lze pronájem prodloužit. Tento systém nepřekvapivě činí z prodeje půdy hlavní zdroj příjmů místních samospráv, které se v posledních 20 letech mění v největší dodavatele čínských developerů.
„Velká část financí na výdaje místních vlád pochází z využívání realitního trhu, protože ovládly pozemky, mohou je prodávat a dále prodávat. Ale nyní, s kolapsem bytové výstavby, už to dělat nemohou, takže proto má prakticky každá čínská provincie obrovský deficit,“ dodává expert na čínskou ekonomiku.
„S kolapsem bytového odvětví a s tím, že tyto půjčky nelze získat zpět, přichází bankovní průmysl o spoustu peněz a vládě na všech úrovních docházejí peníze, protože čínské banky vlastní stát. Když má bankovní průmysl problémy, nastane úvěrová krize a pak se zavírají další podniky, takže jde o řetězovou reakci.“
„Proto si Čína přeje získat více mezinárodních bankovních institucí, aby zachránily kolabující ekonomiku. Doufám, že světové finanční instituce a banky jsou dost chytré na to, aby prohlédly, že v Číně je velký horký brambor,“ říká Yu.
Zbavování se závislosti
Pan Yu, který působil ve funkci poradce ministra zahraničí Mikea Pompea za vlády Donalda Trumpa, pohovořil také o odstřihávání se americké ekonomiky od té čínské. Podle něj dochází ke zbavování se závislosti na Číně na všech úrovních hospodářství.
„Na úrovni korporací musí každá významná společnost přehodnotit své investice v Číně, zda jsou bezpečné, zda jsou zdravé, nebo zda hrozí, že budou utlačovány státem podporovanou nebo dotovanou čínskou společností,“ dodal ekonom.
„Téměř každá významná společnost, která má v Číně velké investice, přehodnocuje investice v Číně a uvažuje o odchodu z Číny. Americké společnosti, hodně těch velkých, to přehodnocuje právě kvůli takové ekonomické realitě, jak ji vykresluje Goldman Sachs, jak ji vykresluje mnoho politických zpráv o investičním prostředí v Číně,“ míní Yu.
„Čína není příliš dobrou zemí pro dlouhodobé investice. Je to nepřátelské investiční prostředí,“ varuje expert.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký. Článek byl redakčně zkrácen.
