Ozbrojenci z militantní skupiny Hamás spustili v sobotu ráno koordinovaný útok na Izrael. Zatímco na velká města byly vypáleny tisíce raket, z Pásma Gaza vyrazili na jih země útočníci Hamásu, kde obsadili města a vesnice. Izraelská pobočka Epoch Times oslovila jednoho z obyvatel oblasti, kterou teroristé napadli, aby se podělil o své zkušenosti z krvavé soboty.
„Řeknu to jednoduše: prožili jsme jatka. Vraždili nás, přišli nás povraždit. Je tu velký počet obětí, rukojmích, nemám slov. Nejvíc mi to připomíná Křišťálovou noc (protižidovský pogrom v nacistickém Německu, pozn. red.),“ svěřil se Uri Sabah, který žije v kibucu Be’eri na jihu Izraele.
Sabah, který pracuje v zemědělství, ve vesnici žije se svou ženou a čtyřmi malými dětmi. Nejmladší syn má rok a půl a nejstarší dcera deset let.
„Stál jsem u dveří bunkru s nožem a neustále jsem poslouchal střelbu. Asi do tří nebo čtyř hodin odpoledne nebyl v kibucu jediný voják. Nebyla tam přítomna žádná armáda, nic. Byli jsme tam sami, opuštění. Vnikali do jednotlivých pokojů, do domů, otevírali dveře do bunkrů šroubováky, kladivy, házeli tam granáty. Zabíjeli lidi, unášeli je,“ popisuje muž.
V Izraeli má spousta domů speciální bunkry, malé místnosti s opevněnými dveřmi, které nelze z venku otevřít. Bunkr musí mít podle zákona každá nově postavená budova.
Do Sabahova domu se útočníci naštěstí nedostali. „Myslím, že vzhledem k poloze mého domu, který je postaven v jedné z bočních ulic, ho vždycky minuli. Nejblíž, kam se dostali, bylo k naší pergole. Mluvili arabsky, křičeli, stříleli, řádili. V jednu chvíli jsem položil ruku na dveře.“
„Bratr mojí ženy s nimi bojoval. Snažili se otevřít dveře do bunkru. Vypálili mu celý dům. Bojoval s nimi – snažili se otevřít [dveře], zatímco on je zavíral. Držel kliku zevnitř. Na poslední chvíli masakr přežili.“
„V určitém bodě si teroristé uvědomili, že bunkry se nedají otevřít. Protože ten, kdo je uvnitř bunkru, má oproti těm venku výhodu. Moc mají ti uvnitř. Takže začali zapalovat domy, aby donutili lidi vyjít ven, a když vyšli, tak je prostě zastřelili,“ vzpomíná na traumatické chvíle muž.
„Na kibuckých WhatsApp skupinách panoval chaos. Lidé plakali, prosili, křičeli, že se jim dostali do bunkrů a vyvražďují je. Hrozné, strašné.“
Sabah pro Epoch Times řekl, že se z celé tragédie teprve vzpamatovávají a snaží se přijít na to, kdo zmizel a kdo zůstal.
„Náš výkonný ředitel je pravděpodobně mrtvý, zavražděný nebo v kritickém stavu. To nemohu s jistotou říct. Další blízký přítel, který se mnou pracuje, on, jeho žena a jejich dvě děti byli zavražděni,“ uvedl muž a dodal: „Pořád nechápete, co se tam stalo. Když jsem říkal „Křišťálová noc“, nepřeháněl jsem. Přesně tak to bylo. Přišli nás povraždit.“
Na otázku, jak to všechno zvládá, odpověděl: „Jedu jen setrvačností. Jsem otcem čtyř dětí. Zachovávám si chladnou hlavu, ale stejně pak nakonec sedím a brečím. Život je nakonec silnější. Uvnitř samotného bunkru vás posílí duše, nedovolíte, abyste padli. Děti se na vás dívají. Děti byly hrdinové. Překonaly samy sebe. Přizpůsobily se situaci. Nelze popsat, jak lidé v takové situaci čerpají sílu. Je to náš instinkt přežití. Ti, co nefungují, něco takového nemohou přežít.“
