Soustředěné historické znalosti, empatie k lidstvu, přístupy zaměřené na řešení. Tímto přístupem je známý renomovaný výzkumník dětství Michael Hüter. Ve své přednášce „Re-evoluce lidského bytí“ adresuje společnosti jasná a varovná slova.
Rakušanovi Michaelu Hüterovi, badateli v oblasti dětství a autorovi knihy „Kindheit 6.7“, je dorůstající generace velmi blízká. V novém filmu otřásá vědomím lidstva a hovoří o nutné „re-evoluci lidského bytí“. Video vzniklo ze stejnojmenné přednášky, kterou Hüter pronesl 9. září 2023 v Bürgersaal Ergolding (Landshut). Jedná se o třetí a závěrečnou část trilogie se zastřešujícím názvem „Evoluce skrze lásku“.
Motivace badatele
Hüter pro Epoch Times uvedl: „Od začátku roku 2023 jsem si všiml a uvědomil, jak se nad všemi otázkami a obavami týkajícími se rodiny, dětí a mládeže rozprostřelo velké kolektivní zapomínání, potlačování a mlčení.“ To se bohužel týká i takzvaných „alternativních“ médií.
„Jako by po letech zneužívání a nátlaku na děti a mladé lidi ve jménu takzvaných ,ochranných opatření proti koronaviru‘ bylo konečně všechno zažehnáno! – Vůbec ne!“ varuje Hüter.
Opak je pravdou: podle jeho názoru se všechny parametry, veškerý negativní vývoj a zjištění od dětí, mladých lidí a rodin a o nich, které existovaly před covidem, od roku 2022 nadále zhoršují, v některých případech až drasticky.
Utrpení těchto skupin lidí – nejslabších ve společnosti – je nyní ještě větší a podle jeho názoru bude v budoucnu nakonec neúnosné.
Hüter jako jeden z prvních vědců ostře kritizoval politiku týkající se covidu, a to již v době, kdy se stala dětská hřiště v březnu 2020 ze dne na den pro děti nepřístupná. Nehodlá se mlčky smířit s tím, že vzpomínky na covidovou krizi a všechna její omezení stále více blednou.
Aby tomuto „velkému kolektivnímu společenskému mlčení a potlačování“ čelil, natočil film k přednášce „Re-evoluce lidského bytí“. Od 19. listopadu je k vidění na YouTube – přednáška, v níž se dětský badatel s hlubokým znepokojením dívá na naši budoucnost.
Kde jsou velcí učenci moderní doby?
Vědec ve své přednášce přináší zajímavý pohled na vzdělání 20. století – vzdělání, z něhož vzešli mimo jiné totalitní vůdci jako Adolf Hitler, Josef Stalin nebo Francesco Franco. „Byli vyučeni, vychováváni a vzděláni podle západních standardů, stejně jako masy lidí a takzvaných občanů, kteří těmto totalitním vůdcům fandili nebo je alespoň mlčky následovali,“ vysvětluje Hüter.
„Extrémně válečné 20. století v Evropě, v němž v letech 1914–1975 přišlo o život kolem 100 milionů lidí, a vůbec posledních zhruba 120 let nás učí především jednomu: největší zločiny v dosavadních dějinách lidstva nebyly spáchány v občanské neposlušnosti nebo z občanské neposlušnosti, ale v občanské poslušnosti!“
Naproti tomu největší géniové, průkopníci, vynálezci, básníci a myslitelé posledních zhruba 400 let, kteří mimořádně pozitivně přispěli ke kultuře, vědě a společnosti, byli podle Hütera krátce nebo zcela bez školní docházky – jako malý Johann Wolfgang von Goethe, kterého rodiče po dvou letech vzali ze školy a od té doby ho učili doma.
Nejvýraznější osobností však byl Leonardo da Vinci, který zůstal zcela bez vzdělání – nadaný umělec, vědec, architekt, astronom, mechanik, lékař a přírodní filozof v jedné osobě, ale především humanista.
Chmurný obraz společnosti
Na druhou stranu dnes chybí velcí básníci a myslitelé, vynálezci a vědci. Výsledkem dnešní společnosti jsou děti bez vize v době, která se vyznačuje rostoucími depresemi, konzumací alkoholu a drog, sebevraždami a běsněním.
„Zatímco dříve se infanticidy dopouštěli dospělí na dětech, dnes už děti vraždí jiné děti,“ říká Hüter.
K tomu přistupují nemoci, jako je rakovina, která se mezi dětmi šíří i z doby před koronavirem, a klesající porodnost, která se odráží ve „stárnoucí“ Evropě. A jako by to nestačilo, zhruba polovina rodičů se rozchází ještě před dosažením šesti let věku dítěte, říká znepokojený Hüter. V důsledku toho tráví děti až deset hodin denně online ve virtuálním prostoru.
Hüter popisuje toto „katastrofální zjištění“ posledních desetiletí týkající se dětí, rodin, vzdělávání a společnosti jako „kulturní dezintegraci a komplexní dehumanizaci“.
„Nebojte se tedy takzvaného transhumanismu, protože Evropa je už dávno transhumanistická,“ říká výzkumník dětství. Ještě jasněji řečeno: „Na ,Západě‘ byly děti kolektivně degradovány na sirotky s rodiči a školský systém na nesmyslný systém péče.“
Historická cesta časem
Hüter bere své posluchače na historickou cestu časem, na cestu školským a vzdělávacím systémem minulosti, na níž se hovoří také o tzv. „covidových ochranných opatřeních“ a jejich vlivu na dětskou duši. Je to cesta, na níž se badatel v oblasti dětství zabývá různými otázkami, např:
Jak se mohlo stát, že bytí dítětem bylo odděleno od bytí člověkem? Jak se mohlo stát, že se „noční můra dětství“ stala „novou normalitou“ bytí dítětem? A co s tím má společného církev?
Podle Hütera není otázkou času, kdy si rodiče konečně znovu uvědomí své právo na výchovu dětí a svou odpovědnost za rodinu – spíše je to na pořadu dne.
Podle historika je nejvyšší čas na lásku místo strachu a moci, na spolupráci místo soupeření, na vztahy a společenství místo výchovy a nadvlády pro celou společnost. Stručně řečeno: „Je nejvyšší čas na re-evoluci lidstva!“ říká Hüter.
