Mladá žena, která čelila neplánovanému těhotenství a nejisté budoucnosti, se rozhodla překonat své obavy a zvolit život pro své dítě, které už několik měsíců nosila ve svém těle.
Gemma Howardová, která se narodila a vyrostla v Coloradu, pracuje jako sekretářka v právnické firmě v Idahu a je maminkou dvouleté Josephine. Otěhotněla poté, co v šestnácti letech navázala vztah s mladíkem, kterého rok předtím potkala v církevní skupině pro mládež.
„Zamilovala jsem se do něj strašně moc,“ říká paní Howardová, která se rozhodla vyprávět svůj příběh deníku The Epoch Times. „Byla jsem to já, kdo jako první řekl ,miluji tě‘.“
Její vztah však od začátku nebyl zdravý.
„Uvědomil si, že má takové jakoby ,epizody‘, kdy ztrácí vědomí nebo se hodně rozčílí,“ řekla. „Pak zjistil, že má bipolární poruchu, takže to začalo být horší a horší.“
Vnitřní panika
Po roce vztahu se Gemma Howardová přestěhovala do Colorada, kde pracovala pro neziskovou organizaci, a její přítel se přestěhoval za ní. Rozhodla se však, že si chce dát pauzu, protože jeho nemoc na ni doléhala a cítila, že vztah má negativní vliv na její život. O týden později, v říjnu 2020, však zjistila, že je těhotná.
Přibližně v té době přiletěla do Colorada Gemmina matka, aby jí poskytla podporu při vyrovnávání se s rozchodem. Zanedlouho se matka od Gemminy spolubydlící dozvěděla, že její dcera je možná těhotná.
„Vzbudila mě asi ve tři ráno, uprostřed noci, a řekla: ,Musíš si udělat těhotenský test,‘“ vzpomíná Gemma Howardová. „Bylo to zvláštní, protože ve chvíli, kdy mě o to požádala, to byla téměř okamžitá reakce: ,Nechci si ho udělat, protože bude pozitivní, a nechci, aby se to máma dozvěděla‘.“
Ze strachu namočila těhotenský test do vody ze záchodové mísy, aby se mohla „pochlubit“ matce negativním výsledkem. Později, když byla sama, si udělala další dva testy, které její podezření potvrdily: byla těhotná. Brzy si však uvědomila, že se pravdě nevyhne, a maminka ji dotlačila k návštěvě kliniky.
„Uvnitř mě zachvátila panika,“ vzpomíná devatenáctiletá Gemma. „Je to jako ten pocit, kdy vám život proběhne před očima. Prostě jsem viděla všechny ty věci, které budu muset udělat. Cítila jsem takovou úlevu, když jsem se dostala ze vztahu, jako by ze mě ta věc spadla. A když se to stalo, hned jsem si říkala: Co mám dělat? Nechci se do toho vztahu vrátit.“
„Bohužel mě napadla myšlenka na potrat,“ říká Gemma. „Bylo to v tom krátkém období, kdy jsem si říkala: ,Všichni si myslí, že teď nejsem těhotná. Co mám dělat?‘ Bohužel jsem si řekla: ,No, je tu tahle možnost,‘ kterou jsem si pak naštěstí nevybrala.“
Volba života
Gemma Howardová, nejstarší ze šesti sourozenců, byla vychována v úctě k životu, ale nikdy neměla důvod si své přesvědčení vyzkoušet, až do tohoto okamžiku. Napadla ji letmá myšlenka: „Kdybych nebyla pro život, mohla bych z toho tak snadno uniknout,“ ale rychle si uvědomila, že její přesvědčení je hluboké.
„Opravdu věřím, že život začíná početím,“ říká dnes již maminka krásné holčička, „…proto si nemohu vybrat potrat jako možnost.“ Gemma Howardová přijala svůj strach a truchlila nad ztrátou života, který si myslela, že ji čeká, což jí umožnilo zvolit život pro své dítě.
Její volba posílila vztah s rodiči, kteří ji během raného těhotenství podporovali.
„Bylo v tom hodně zklamání, ale také hodně lásky, konkrétně s mým otcem,“ vzpomíná Gemma Howardová. „S tátou jsem měla vždycky velmi drsný vztah a byl to člověk, kterému jsem se to bála říct nejvíc… Ale když jsem mu to řekla, byl velice klidný a nakonec jen řekl: ,Dobře, taková je realita. Pomůžu ti podpořit toho malého človíčka, kterého přivedeš na svět.‘“
Během této doby si Gemma Howardová také uvědomila, že pokud se rozhodne nechat si dítě, neunesla by spory o opatrovnictví s otcem dítěte. Začala tedy uvažovat o adopci, ale žádná potenciální varianta, kterou nabízeli její rodiče, jí nepřipadala správná. Nakonec se ozval její strýc a teta, kteří nemohli počít dítě už 16 let. Řekli, že by o adopci velmi stáli.
„Okamžitě jsem si řekla: ,Jestli má někdo adoptovat moje dítě, tak to bude někdo takový, komu věřím,‘“ vzpomíná Howardová. „Asi ve třetím měsíci těhotenství jsem se tak rozhodla… ale zároveň jsem se cítila neuvěřitelně zdrcená, protože už jsem ke svému dítěti cítila mateřské pouto, které jsem nečekala.“
„Má plán“
Věci se však opět změnily v pátém měsíci těhotenství. Dostala textovou zprávu od kamarádky s oznámením, že si otec jejího dítěte vzal život.
„Byla to spousta emocí,“ vzpomíná Gemma Howardová. „Byla jsem zmatená a měla jsem zlomené srdce, a pak tu byla spoustu lidí, kteří se na mě zlobili a obviňovali mě. Přes to všechno jsem se nakonec přestěhovala domů do Idaha, abych mohla být na pohřbu a pak porodit své dítě.“
Víra Gemmy Howardové byla během těhotenství „nejsilnější, jakou jsem kdy měla“. Modlila se k Bohu, aby se její vztah s otcem vyřešil a aby si mohla dítě nechat.
„Nevěřím, že by Ježíš někoho zabil,“ říká Gemma. „Myslím si, že má plán a všechno v něm funguje k dobrému. … když jsem se to dozvěděla, byla jsem neuvěřitelně zlomená, ale zároveň jsem si říkala: ,Teď si své dítě nechám.‘“
Po návratu do Idaha Gemma Howardová pokračovala v mateřské dovolené. Ve třetím trimestru si splnila svůj dlouholetý sen získat pilotní průkaz a ve 38. týdnu těhotenství úspěšně získala pilotní certifikát.
Malá Josephine se narodila 15. července 2021 v místním porodním centru po šestihodinovém porodu.
„Byl to ten nejdokonalejší porod, jaký jsem si mohla přát,“ říká hrdá maminka. „Když jsem ji poprvé držela v náručí … řekla jsem si, že nic krásnějšího jsem v životě neviděla. Měla jsem pocit, že ji nechci nikdy pustit.“
„Zvládneme i těžké věci“
Když vstoupila do role matky, její život ubíhal jako na horské dráze, protože musela převzít roli obou rodičů tím, že byla pozornou matkou a živitelkou rodiny najednou. Brzy však zjistila, že má schopnosti, které daleko přesahují její očekávání.
„Myslím, že spousta matek, jakmile se jim narodí dítě, získá automaticky superschopnosti,“ říká Gemma. „Dokážete dělat více věcí najednou. Víte, kojila jsem dceru a nějak cvičila na violoncello, a vždycky se ohlédnu zpět a říkám si, že nevím, jak jsem zvládala věci, které jsem zvládala, jak těžké, tak i dobré.“
Přestože byla svobodná, dospívající matka, šla za svými sny.
„Není to snadné a neustále narážím na zdi, ať už psychické, nebo finanční, ale den ode dne se blížím svým snům, a to je to hlavní,“ řekla. „Můj život vypadá jinak než život běžného dvacetiletého člověka, ale to neznamená, že si stále nemohu plnit své sny.“
Když bylo Josephine šest měsíců, Gemma Howardová se s těžkým srdcem rozloučila s rodiči a sourozenci a přestěhovala se do Denveru v Coloradu, kde začala pracovat pro neziskovou organizaci The Avodah Collective, která se věnuje ženám, které přežily obchodování se sexem, a jejich dětem.
Mladá maminka strávila jeden rok jako misionářka, dostávala malý plat z darů, které přicházely neziskové organizaci, a cítila se „požehnaná“, že se s těmito ženami mohla sblížit.
Dnes už je paní Howardová zpět v Idahu, kde pracuje jako sekretářka v právní firmě, zatímco její dcera navštěvuje mateřskou školku.
„Je to ta nejúžasnější holčička. Je vzácná a neuvěřitelně chytrá,“ řáká Gemma Howardová. „Už má vlastní názory a ví, co se jí nelíbí a co ano… Je velmi samostatná, má silnou vůli, ale je to ta nejmilejší holčička a je velmi slušná.“
Když musí skloubit práci s výchovou dcery, přiznává, že se jí po dceři občas stýská, a připadá si jako špatná máma, protože tu pro ni není vždycky.
„Dívám se na ni a ona je jako ta nejzářivější věc v mém životě,“ řekla maminka. „Dělá mě tak šťastnou.“
Když Gemma Howardová přemýšlí o životě, který mohla mít, ví, že jsou věci, které by ráda dělala, ale zůstává „prostě moc vděčná“, že si svou holčičku nechala.
„Kdybych nechala strach a všechny ty rozzlobené hlasy, aby byly mým rozhodujícím faktorem… Měla bych mnohem větší bolest a lítost než jakoukoli bolest nebo těžkosti, které cítím nyní,“ míní Gemma. „Když to zvážím, dokážu se vyrovnat s těžkostmi, které mám teď, ale nemohla bych žít sama se sebou, kdybych ji neměla.“
Během posledních několika let se jí také podařilo zbavit se zloby, kterou cítila vůči Josephininu otci.
Až bude Josephine starší, Gemma jí plánuje vyprávět jeho příběh, ale trvá na tom, že nikdy nedopustí, aby se její dcera cítila „méně milovaná nebo že nebyla chtěná“.
Všem ostatním nastávajícím maminkám, které se bojí nejisté budoucnosti, radí: „Nenechte se strachem vyděsit k rozhodnutí, kterého byste později mohly litovat.“
Řekla: „Měla jsem možnost slyšet příběhy různých lidí a spousta z nich na začátku říkala: ,Úplně mě ovládl strach, a to mě přimělo uvažovat o potratu‘.“
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
