Stranická vzpoura se neuskutečnila – a francouzský prezident Macron zavedl „nejregresivnější zákon proti migraci za posledních 40 let“, jak ho označují nevládní organizace. Krajní pravice to oslavuje jako vítězství. To by mohlo nastolit trend před volbami do EU.
Nevládní organizace hovoří o „nejrestriktivnějším zákonu proti migraci za posledních 40 let“, zatímco lídr CP Fabien Roussel vidí „historický posun“. Ministr zdravotnictví Aurélien Rousseau oznámil svou rezignaci: nemohl „tento text obhajovat“, řekl deníku Le Monde. Přesto je prezident Emmanuel Macron po přijetí nového francouzského migračního zákona v úterý 19. prosince vítězem – vedle zástupců krajní pravice z Národního shromáždění (RN).
Zatím není jasné, zda premiérka Élisabeth Borneová demisi přijme. Dosud však byla jediná – zatímco důvěrné zdroje agentuře AFP sdělily, že se předem hovořilo až o třech možných. Také počet frakčních rebelů v Macronově alianci zůstal nakonec zvládnutelný.
Borne chce předložit zákon francouzské Ústavní radě
Zákon, který byl minulý týden bez debaty zamítnut, získal v Národním shromáždění pohodlnou většinu 349 ku 186 hlasům. Senát již dříve přijal mírně upravenou verzi.
Macron, který vládne bez vlastní většiny v parlamentu, a Borne předem iniciovali řadu bezpečnostních opatření, aby zákon prosadili. Prezident prohlásil, že jej vrátí k přepracování, pokud získá většinu pouze díky hlasům RN.
Premiér Borne se rovněž držel vyhlídky, že vláda zákon předloží Ústavní radě z vlastní iniciativy. Rada by jej mohla ještě zpřísnit, pokud by skutečně zašla příliš daleko v detailech. Není jisté, zda se Ústavní rada vyjádří ještě před červnovými volbami do EU.
Darmanin varuje před možným vítězstvím Le Penové v roce 2027
Předsedkyně parlamentní skupiny RN Marine Le Penová původně oznámila, že její poslanci se mohou zdržet hlasování nebo hlasovat proti. Nakonec hlasovali jednomyslně pro. Nicméně většina v parlamentu byla natolik pohodlná, že na jejich hlasech již nezáleželo. Macronův tábor se předem dohodl zejména s konzervativci.
Le Penová nicméně hovořila o „velkém ideologickém vítězství“ své strany. Ministr vnitra Gérald Darmanin před hlasováním varoval, že krajně pravicová kandidátka, která dosud třikrát neuspěla, by v případě neúspěchu zákona mohla vyhrát prezidentské volby v roce 2027.
Borneová nyní odmítá tvrzení, že by se nespokojenci v její parlamentní skupině mohli stát pro Macrona problémem v dalším průběhu jeho funkčního období. Místo toho podle France24 vysvětlila:
„Svou práci jsme odvedli, chtěli jsme text se smysluplnými opatřeními, o která žádali naši občané. Nyní se vraťme k obvyklým činnostem.“
Co se mění ve Francii?
Zákon stanoví řadu opatření, která mají snížit atraktivitu Francie pro mnoho migrantů. Mimo jiné výrazně usnadní deportace. Ze země budou moci být vyhoštěny dokonce i děti mladší 12 let nebo rodiče dětí s francouzským občanstvím. V azylovém právu má být také více zrychlených řízení s omezenými opravnými prostředky.
Ztíženo má být slučování rodin a omezen bude také přístup ke zdravotnickým službám. Roční migrační kvóty by mohly ztížit získání francouzského občanství. Omezena bude také ochrana přistěhovalců, kteří již v zemi pobývají, a nelegálních přistěhovalců, kteří již působí na trhu práce. Sociální dávky pro státní příslušníky třetích zemí budou v budoucnu dostupné až po pěti letech pobytu, zatímco čekací doba pro ty, kteří jsou na trhu práce, bude zkrácena na 30 měsíců.
Kromě toho může stát zrušit povolení k pobytu, pokud přistěhovalci nebudou dodržovat „zásady republiky“. V případě určitých trestných činů by mohlo být dvojím státním příslušníkům odebráno občanství.
„Macronismus se projevil jako lepenismus“
Noviny jako Mediapart píší o „rasistickém“ zákonu a o tom, že „extrémní pravice je nyní u moci“. Macronismus, pokračují, se ukázal jako lepenismus. Boris Vallaud, předseda parlamentní skupiny socialistů v Národním shromáždění, hovořil o „hodině hanby pro parlament“.
Jean-Charles Larsonneur prohlásil, že vystupuje z Macronovy aliance, protože zákon porušuje „republikánské hodnoty“. Předsedkyně Národního shromáždění Yaël Braun-Pivetová naopak prohlásila, že ji části zákona „nesmírně dráždí“. Zejména se pohoršovala nad dočasným odepřením sociálních dávek dětem migrantů. Přesto nakonec hlasovala pro zákon.
Podle Národního statistického úřadu (INSEE) vzrostl podíl přistěhovalců na francouzské populaci z pěti procent v roce 1945 na něco málo přes deset procent v loňském roce. Přibližně třetina přistěhovalců přijala francouzské občanství.
Německo neuspělo se svou žádostí o ochranu rodin žádajících o azyl
Mezitím se zdá, že se evropští politici mimo krajní pravici chtějí v restriktivní migrační politice předhánět. Souvislost s volbami do EU v roce 2024 je zřejmá. Teprve ve středu se EU dohodla na azylovém kompromisu, který zahrnuje přísnější azylová pravidla a azylové řízení na vnějších hranicích.
EU rovněž rozhodla o povinném mechanismu solidarity mezi členskými státy s cílem odlehčit hlavním příchozím zemím, jako je Itálie a Řecko. Německo neuspělo se svým požadavkem vyjmout rodiny s dětmi z hraničních procedur. Spolková ministryně zahraničí Annalena Baerbocková nicméně pochválila „společný evropský azylový systém“ (CEAS). Koneckonců se podařilo zajistit, že „humanitární standardy jsou zachovány například i ve výjimečných krizových případech“. Podle spolkové ministryně vnitra Nancy Faeserové je CEAS „klíčem k řízení a organizaci migrace jako celku, k ochraně humanitárních standardů pro uprchlíky a k omezení nelegální migrace“.
Počet migrantů přicházejících do EU je hluboko pod vrcholem, kdy v roce 2015 dosáhl více než jednoho milionu, ačkoli od roku 2020, kdy dosáhl nejnižšího bodu, neustále stoupá a v listopadu dosáhl 255 000 osob. Z těch, kteří hledají ochranu, se více než polovina dostala přes Středozemní moře z Afriky do Itálie nebo na Maltu.
(S využitím materiálů agentur)
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
