Milí přátelé, v době vánočních svátků všichni jihnuli, jak trefně vyjádřil Jiří Strach v rozhovoru s Martinou Kociánovou.
Jihnul jsem i já, věčný šťoural a skeptik. Skvělým prostředkem k jihnutí je hudba a zpěv. I když nejsem pravidelným divákem talentových soutěží, tu a tam zabrousím do sestřihů zajímavých vystoupení na YouTube. A občas žasnu, chlupy na předloktích se mi ježí, kůží prochází příjemné mrazení a jihnutí je ještě výraznější. Dovolte, abych se s vámi podělil o pár nevšedních zážitků.
Neuvěřitelný hlasový rozsah či spíše důkaz, že v jednom člověku mohou sídlit dva až tři hlasy, předvádí Marcelito Pomoy.
Třináctiletá (v době účasti v soutěži) pěvkyně rumunského původu Laura Bretan je dalším výjimečným talentem.
Třináctiletá Darci Lynne Farmer vás překvapí břichomluveckým nadáním, které navíc prezentuje s dokonalou nenuceností.
Mezi děvčaty školního věku jich bylo více, které dokázaly překvapit neuvěřitelnými hlasy. Třeba (tehdy) desetiletá Emanne Beasha.
Pro mě je však zatím jedničkou Amira Willighagen. Tato dívčina měla již v devíti letech hlas zralé operní pěvkyně. Jak poznamenal jeden z porotců, jako by v ní sídlila stará duše. Vzpomínáte, jak v jisté chvíli ve filmu Amadeus přizná Salieri, že v Mozartově hudbě slyší Boha? Když se dívám během zpěvu do očí Amiry, občas tam vidím něco podobného. Hlas od Boha, nebo hlas, který si bere z nekonečné nabídky vesmírného univerza, chcete-li.
Nuž, poslouchejte a jihněte.
