Rusové mají „seznamy smrti“ i na české občany, zaznělo na půdě Poslanecké sněmovny

Pod záštitou poslankyně Evy Decroix (ODS) se v rámci Podvýboru pro podporu demokracie a lidských práv v zahraničí, jehož je předsedkyní, pořádal 15. března kulatý stůl zaměřený na vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Poslanci podvýboru na něm přijali i podpůrné usnesení.

Po úvodním slovu předsedkyně podvýboru a ukrajinského chargé d’affaires Vitalije Usatyje v Praze, který označil Rusko za teroristický stát, který nemá ani pravdu, ani morálku, hovořila o vlastních zkušenostech s ozbrojeným konfliktem Tetiana Pryvalikinová.

Pryvalikinová vypovídala o ruském útoku a válečných zločinech, které se udály ve městě Izium, jež leží mezi Charkovem a Doněckem. Z vlastní zkušenosti popisovala první dny útoků, kdy se spolu s členy její rodiny museli schovat do podzemního úkrytu, ve městě přestala fungovat elektřina, v obchodech lidi stály fronty, venku bylo -10°C, ve městě vládl velký chaos a kvůli problémům s vodním řádem a znečištěnou vodou ve studnách se dělala voda ze sněhu.

Dále sdělila, že části rodiny, spolu s ní, se povedlo uprchnout a 10. 3. 2022 přijeli do České republiky, kde se následně dozvěděli, že jejich dům byl rozbombardovaný. Poté se doslechli, že se v oblasti bombarduje každý den, že byly zabité i celé rodiny, včetně dětí. Nastal problém, že zemřelé bylo obtížné identifikovat a pohřbívat. Ruští vojáci dle jejich informací Ukrajince také mučili, znásilňovali a kradli, co mělo hodnotu.

Na ukrajinskou ženu navázal Petr Pojman, předseda neziskovky Team4Ukraine, která má široký záběr aktivit od humanitární pomoci po bezpečnostní spolupráci mezi Ukrajinou a ČR. Pojman vypověděl, že s kolegy byli v Iziumu v září 2022, kdy dokumentovali válečné zločiny. Sdělil, že díky tomu, že v Charkovské oblasti byl rychlý postup ruských sil, tak po osvobození oblasti zde zanechali hodně důkazů i dokumentace. Potvrdil Pryvalikinové slova o mučení a poukázal i na odříznutí oblasti od internetu, kdy našli přestřižené dráty u vysílače.

Sdělil také, že se dozvěděli o ruských seznamech „nepohodlných“ Ukrajinců, kteří by měli být v oblasti zlikvidováni. Dle něj takové „seznamy smrti“ existují i pro Českou republiku. Upozornil i na to, že Rusko v konfliktu využívá i odsouzené kriminálníky.

O propagandě pak promluvil Adam Sybera z nevládní neziskovky Maidan Monitoring Information Centre. Sbírání důkazů o ní je jedna z jejich primárních úloh. Sdělil, že rétorika Kremlu vůči Ukrajině má prvky genocidního záměru.

Vypověděl, že ve všech osvobozených územích byla objevena masová zvěrstva a že cílem Rusů bylo, kromě jiného, tato místa také rusifikovat. Při návštěvě takových míst jim to měli potvrdit i místní – například, že děti byly zatáhnuty do „ruské školy“ pod výhrůžkou, že jestli se tomu nepoddají, dostanou jiné rodiče. Místní jim ukazovali také učebnice.

Promluvil také o odhadech, že do Ruska bylo deportováno přes 20 000 dětí.

„Je důležité pochopit, co znamená ruská okupace… vymýcení kultury a identity,“ sdělil Sybera a dodal, že na základě všech typů zločinů je jasné, že Rusku nejde jen o území, jak agresor proklamuje.

Na to navázal Denys Volokha z ukrajinské neziskovky Kharkiv Human Rights Protection Group, který upozornil na to, že Rusko páchalo takové zločiny už od roku 2014 a dokonce i před tím – v Gruzii a Čečensku.

„Část světa dodnes nechápe, jaké zločiny Rusko páchá… Rusko zcela jasně chápe, co činí,“ uvedl Volokha a naznačil, že cílem Ruska je potlačit ukrajinskou identitu, což se odráží i v útocích na mnohé kulturní stánky.

Dodal, že je problém s genocidiem jako takovým, protože je velmi těžké jej právně prokázat. Proto se soustředí spíše na obvinění Ruska ze zločinů proti lidskosti. Zaznamenali přes 70 000 případů páchání válečných zločinů, přičemž Úřad ukrajinské prokuratury až přes 100 000. Poukázal i na nedostatky jejich právního systému, které jim aktivity ztěžují či brzdí.

Prostřednictvím online účasti představil mnohé statistiky Oleksandr Kononenko, zástupce veřejného ochránce práv pro bezpečnostní a obranné instituce Ukrajiny, jehož úřad pracuje s oběťmi, které kontaktují ombudsmana anebo sami ohlašují válečné zločiny přímo jim.

Citoval údaje OSN, dle kterých mají být na území Ukrajiny čtyři miliony vnitřně přesídlených osob, dalších zhruba 6,5 milionu za hranicemi Ukrajiny, z čehož šest milionů ve státech EU.

Dle jeho úřadu bylo dosud v konfliktu na Ukrajině zabito přes 10 500 civilistů, z toho 535 dětí. Dodal však, že skutečný počet může být mnohem vyšší, obzvláště na ještě okupovaných územích.

Neopomněl ani události roku 2014, tedy anexi Krymu. Sdělil, že od té doby, spolu se současným konfliktem, Rusko na svém území drží ukrajinské zajatce a rukojmí. Celkově se dle něj pohřešuje přes 30 000 osob, z toho asi 1 700 civilistů. Pouze něco přes 1 100 se povedlo navrátit (z toho přes 500 dětí). Dle jejich oficiálních statistik evidují též 19 500 deportovaných dětí. Zdůraznil však, že se nemusí jednat o konečné číslo.

Kancelář generálního prokurátora Ukrajiny má v současnosti vyšetřovat 264 případů sexuálního násilí, včetně 13 nezletilých.

Kononenko mluvil také o vnucování ruského občanství Ukrajincům, se kterým Rusové začali také již na Krymu. Zdůraznil, že tím porušují mezinárodní právo.

Dodal, že momentálně jsou vydány zatykače Mezinárodního soudu na ruského prezidenta Vladimíra Putina, komisařku pro práva dětí působící pod úřadem prezidenta Ruské Federace M. A. Lvova-Belovou a na dva velitele ruských ozbrojených sil Sergeje Kobylase a Viktora Sokolova.

Všichni ukrajinští řečníci poděkovali České republice za podporu.

Slova se ujal také Vladimír Dzuro, kriminolog, spisovatel, který popsal znásilňování jako psychologický nástroj války – „když, se tenhle zločin začne dít, rychle se to rozkřikne a lidé začnou ze strachu o rodinu ze svého území prchat.“

O spolupráci s ukrajinskými vyšetřovateli mluvil Martin Janku z Policie České republiky a také Martin Smolek, vrchní ředitel na ministerstvu zahraničních věcí ČR. Druhý jmenovaný poukázal na omezenost mezinárodního práva, pokud jde o válečné zločiny, co do rozsahu, tak rychlosti, resp. průtahů.

Po řečnících poslanci, již bez přítomnosti opozice, přijali dvanáctibodové usnesení, které zahrnulo mnoho aspektů, které se na slyšení diskutovaly.