Zdá se, že senátní návrh práva být offline, který má být „pojistkou proti plošnému vnucování moderních elektronických vymožeností“ či garantovat možnost platit v hotovosti, má před sebou ještě dlouhou cestu.
V polovině ledna se senátoři Ústavně-právního výboru shodli na tom, že senátní tisk 184, známý i jako „právo být offline“, který by v současné podobě upravoval ústavu a listinu základních práv a svobod, musí být ještě dopracovaný.
Včera, 26. března, se jím pak zabývala Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Na tom, že je třeba se tematikou zabývat, se shodli snad všichni. Nicméně, způsob jak k cíli dojít, zdá se býti problematický…
Po úvodním slově předkladatelky návrhu senátorky Jitky Chalánkové (nezávislá) prezentoval stanovisko několika expertů na ústavní právo profesor Univerzity Karlovy a zároveň tajemník Stálé komise Jan Kysela.
„Ze stanovisek vyplývá určitá míra skepse“ a obezřetnost ohledně změny ústavních zákonů, sdělil profesor.
„Když začnete sahat do listiny [základních práv a svobod]… tak jde o to, jestli to potenciální dobro – to znamená – něco jsme změnili, něco jsme vyřešili, tak jak jsme si to představovali – nebude kompenzováno zlem v tom směru, že ta listina ztratí nimbus hodnotového základu českého právního řádu,“ uvedl Kysela s tím, že on sám se přiklání spíše k nezasahování.
Předseda Stálé komise, senátor Zdeněk Hraba (nezávislý), sdělil, že chápe obavy z urychlené digitalizace a právo by se tím zabývat mělo. Otázkou dle něj je, jakou formou.
Senátorka Jitka Seitlová (KDU-ČSL) se přihlásila do diskuze jako první. Dle ní, přesto, že existuje zafixovaný názor, že je ústavní zákon neměnný, za 30 let jeho existence se objevily věci, které jsou zásadní a je třeba se nad nimi zamyslet a případnou změnu nejvyššího zákona provést.
„Uvědomme si, že problém digitalizace je něco, co zasahuje téměř do všech oblastí našeho života,“ zamýšlela se později místopředsedkyně Senátu PČR s tím, že ústava tomu dodá rámec. Reagovala tím na myšlenky těch, kteří se zásahu do ústavního zákona chtějí vyhnout a problémy by řešili úpravami běžných zákonů.
Jednou z nich je senátorka Miroslava Němcová (ODS), která sice souhlasila, že na „překotnost doby“ je potřeba reagovat, ale změna právních základů musí být dle ní velmi obezřetná a do „listiny se má vstupovat pouze, když jsou tato základní práva ohrožena a nelze je jinak vyřešit“.
Eventuální změna ústavy a listiny by měla být dle ní řešena ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou. S tímto návrhem polemizovala nezávislá senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, podle níž by dolní komora mohla vnést do problematiky politizaci a navíc je Senát dle jejího mínění dostatečně kompetentní a odborný.
Stanovisko ústavních právníků a profesora Kysely označila jako „akademické“. Zákonodárci však dle ní musí být i praktičtí. Podobně jako Seitlová se domnívá, že doba se vyvíjí takovým způsobem, že když se ústava přijímala, nešlo s takovým vývojem počítat – obzvláště s digitalizací. Zastává názor, že v obecné rovině se „tato otázka upravit musí, raději dřív, aby nebylo pozdě“. Jako příklad z praxe uvedla, že některé pobočky spořitelny již přijímají kroky, kdy nelze na přepážce vybrat hotovost, a tedy „omezování hotovosti se v praxi již děje“.
Ke zdrženlivosti vůči zásahům do ústavních zákonů se postavil i předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) a Jiří Dienstbier. Druhý jmenovaný upozornil na problémy současného návrhu a konkrétně se zaměřil na zakotvení formulace „Česká národní banka vydává platné bankovky a mince“ do ústavy a budoucí eventualitu přijetí eura.
Senátorka Hana Kordová Marvanová (zvolena za SPOLU) sdělila, že není zastánkyní „navrhované ústavní změny v této podobě“, protože se obává, že by v jejím důsledku mohlo dojít k řadě právních sporů.
Senátorka Seitlová ještě dodala, že problematika není „věc dílčí kazuistiky“, ale toho, jak bude společnost dál fungovat. Obává se roztahování nůžek ve společnosti na „digitálně zdatné“ a nezdatné, a že ti zdatní by v budoucnu mohli ovládat méně zdatné.
Členové Stálé komise nakonec odhlasovali přerušení s tím, že na příště se připraví více podkladů.
Co návrh upravuje
První oblastí návrhu je ono ústavní právo být offline ve svém nejobecnějším pojetí. „Zahrnuje i ochranu před povinným a bezbřehým zřizováním datových schránek nebo plošným vnucováním elektronické evidence tržeb,“ konstatuje důvodová zpráva.
Dalším je pak zmíněná ústavní ochrana hotovosti, která je nově pojata jako speciální projev práva být offline s přesahem a změnami oproti neúspěšnému návrhu z předchozího senátního období. Kromě jiného má také stanovit emisi bankovek a mincí jako jeden z hlavních úkolů České národní banky.
„Třetí pilíř předkladatelé původně vůbec nezamýšleli, ale je přirozeným doplňkem předchozích dvou, doplňkem, který oba přesahuje – jedná se o ústavní záruku ochrany spotřebitelů jako slabší strany smluvních vztahů,“ konstatují zákonodárci a dodávají: „Předkladatelé si totiž při přípravě návrhu uvědomili, že není důvod, proč spotřebitele chránit jen před vnucováním moderních technologií, a ne všeobecně.“
