Ondřej Horecký

4. 4. 2024

O tom, jaký dopad bude mít rozmach obnovitelných zdrojů energie (OZE) na českou přenosovou a rozvodnou síť, co se stane, až odpojíme uhelné elektrárny a o dalších souvislostech i důsledcích jsme si popovídali s panem docentem Karlem Noháčem z Katedry elektroenergetiky Západočeské univerzity.

Dozvíte se:

Ohrozí obnovitelné zdroje energie stabilitu přenosové soustavy v Česku?
Jaký dopad mohou mít obnovitelné zdroje v rámci Evropy?
Jak může příval elektřiny z „fotovoltaiky“ poškodit síť?
Jak se regulují výkyvy spotřeby v síti?
Kolik bude stát modernizace distribuční a přenosové sítě?
Bude do budoucna spotřeba elektřiny u nás klesat nebo stoupat?
V čem má Plzeň při zabezpečení napájení elektřinou výhodu?

Naše současná civilizace stojí a padá na elektřině. Bez ní jsou nám všechny moderní výdobytky k ničemu, přičemž její význam bude s probíhajícím odklonem od fosilních paliv jen stoupat.

K tomu, aby se elektřina dostala od výrobce až ke konečnému spotřebiteli, slouží elektrizační soustava. Z elektráren se elektrická energie nejdříve přenáší páteřní sítí, tzv. přenosovou soustavou (to jsou ty největší stožáry s mnoha „dráty“ provozované na velmi vysokém napětí), až do rozvoden, odkud se pak dostává pomocí tzv. distribuční soustavy (menší sloupy nebo kabelový rozvod s nižším, ale stále vysokým napětím) až ke koncovému zákazníkovi.

Do tohoto zažitého systému v posledních letech nastupují nové, decentralizované zdroje, například větrné nebo solární, a právě kvůli nim je nutné celý systém masivně posílit i zmodernizovat tak, aby správně obsloužil výkonově nestabilní dodávku elektřiny z OZE.

doc. Ing. Karel Noháč, Ph.D. (foto laskavě poskytl docent Noháč)

Pane docente, jak bude česká přenosová soustava zasažena silným nástupem obnovitelných zdrojů, u nás zejména těch solárních?

Přenosová soustava je zasažená dopadem obnovitelných zdrojů poněkud méně, respektive nikoli přímým způsobem, zvláště u nás, protože tyto zdroje u nás jsou relativně menšího jednotkového výkonu, než je tomu v zahraničí. U nás není takový, ať už sluneční nebo větrný potenciál, aby se vyplatilo budovat velká pole výroben OZE, i když zdánlivě něco takového můžeme kolem sebe vidět. Avšak v porovnání s tím, co se děje v Německu, ve Španělsku nebo v jiných, klimaticky příhodnějších částech Evropy, nebo dokonce světa, je to něco úplně jiného.

Takže tyto zdroje u nás nemohou míti tak velký vliv na mohutnou přenosovou soustavu. Ovšem pokud bychom zahrnuli účinek obnovitelných zdrojů ze zahraničí, tak potom už i přenosová soustava může mít s jejich výkonovou mohutností za nepříznivých okolností starosti. To již je přímý vliv OZE na propojenou evropskou přenosovou soustavu. Přísně vzato i přenosová soustava u nás může pociťovat vliv OZE zavlečený z distribuční soustavy.

Ne že by to ohrožovalo její běžné přímé výkonově velké procesy, ale v některých jejích organizačních nebo technických detailech jsou nutná nová opatření. Protože za situace, kdy bude distribuční soustava ovlivněna masivním způsobem, nebude pochopitelně dodržovat kvalitativní parametry elektřiny při interakci s přenosovou – a to bude znamenat určité technické obtíže.

Rozvodná síť. (zdroj: ČEPS)

Všechno, co se musí soustavně měnit, korigovat, jistým způsobem řídit nebo zajišťovat, znamená oproti provozu stabilnímu v konečném důsledku nutnost navýšení peněz. Jakákoliv technologická změna implikuje určitou dotaci na přestavbu, ale v tomto případě je zasažena zvláště distribuční soustava, kde budou muset býti investice zajištěny rozsáhlým způsobem.

Jako provozovatel se musíte vyrovnat s tím, že tok energie nebude jenom jedním směrem. Tok elektřiny bude v mnoha případech špatně předvídatelný co do směru a bude v proměnlivé výši. Já se snažím na tok elektřiny pro vysvětlení laikovi nahlížet jako na vodní řečiště. Takže před nárůstem instalace decentralizovaných zdrojů nám jednoduše voda tekla směrem od elektráren přes mohutné řeky přenosové soustavy až po malé říčky soustavy distribuční a jakoby z kopečka se rozlévala do jakési delty směrem ke spotřebitelům.

Teď se najednou spotřebitelé stávají současně výrobci, anglicky nazývání též „prosumeři“, tzn. současně konzumenti i producenti elektřiny, tím pádem se může velice snadno stát, že v některých částech soustavy bude tok buď dlouhodobě nebo jen dočasně obrácen. Tím pádem bude docházet k jakýmsi zpětným vlnám, které můžete chápat jako navýšení elektrického napětí v síti. To je pro nás samozřejmě stejně jako pro vodní řečiště nebezpečné, protože stejně jako se voda se vylije z břehů, tak v tomto případě se namáhají izolační systémy jednotlivých zařízení, která nemohou býti na to dostatečně připravena.

Jinými slovy, musíme v každé části, kde je taková obava většího vlivu OZE zajistit, aby se hladina elektrického napětí držela na přibližně stejné úrovni a případné „vlnky“ byly co nejvíce omezeny. Máme na to specifické technické prostředky, ale ty samozřejmě nejsou zadarmo. Znamená to někdy až násobně větší investice při nákupu transformátorů, řídících jednotek a tak dále. A to nemluvím o tom, že všechno bude nezbytně nutné vybavit měřením, komunikací a podpořit legislativou.

Další problém bude souviset s tím, že musíte organizovat a průběžně řídit záložní zdroje, protože OZE jsou všeobecně špatně předvídatelně. Pro každý významný OZE musíte držet takzvanou horkou zálohu, což s sebou nese kontroverzní hodnocení toho, jestli vůbec tyto zdroje jsou vlastně pozitivní z hlediska ekologie, protože záložní připravený zdroj je obvykle ten výrazně neekologický zdroj, který průběžně poněkud zbytečně znečišťuje prostředí, ačkoli má povětšinou zanedbatelnou produkci.

V podstatě nemáme kromě vodních elektráren žádný jiný obnovitelný zdroj, který by dokázal s téměř naprostou jistotou dodávat energii v právě v ten moment a v té výši, kterou potřebujeme a i jejich možnosti jsou limitovány. Nejsou to ani fotovoltaické, ani větrné, a dá se říci že v potřebné kapacitě ani zdroje využívající biomasu – každý z nějakého jiného důvodu. Tím pádem musíme držet připravenou nějakou spolehlivou záložní elektrárnu. Dosud jsme zálohu zajišťovali kombinací výroben uhelných a vodních. To nebude dále možné a v blízké budoucnosti nám pravděpodobně nepomohou ani plynové elektrárny, které takovou schopnost technicky mají, protože v dlouhodobém horizontu nejsou preferovaným zdrojem z hlediska ekologické strategie EU.

Je pak otázkou, nejen co dokážeme do budoucna v regulaci jemné a přesné zmíněnými plynovými zdroji, nebo něčím, čím je nahradíme, třeba bateriovými systémy, které jsou zatím „v plenkách“, ale i co budeme dělat v masivní regulaci, kde jsme dosud nemuseli regulovat jaderné zdroje. Do budoucna to totiž možná bude nutné a budeme příslušnou technologii muset poněkud modifikovat, ať už to budou menší jednotky takzvaného modulárního typu nebo stávající bloky doplněné významnou regulací výkonu tak, aby bylo možné je do regulačního systému zapojit.

Co se týče distribuční sítě, předpokládám, že náklady spojené s modernizací v souvislosti s nástupem obnovitelných zdrojů budou hradit samy soukromé společnosti? Bude rozsah investic stačit?

Tyto iniciativy u těch největších společností, ve snaze zajistit, aby byl proces integrace OZE hladký, již probíhají. Mluvíme především o společnostech ČEZ Distribuce a.s. a E.ON a.s. (resp. EG.D a.s.), které již částečně vyjádřily zájem o jisté státní subvence, které by je podpořily minimálně formou nějaké výhodné půjčky, protože půjde o nemalou investici. Zda bude investice dostatečná a nakolik je finanční požadavek adekvátní nebo ne, o tom se teď vedou poměrně květnaté rozhovory. Rozhodně je jasné, že výše bude značná.

Je vhodné poznamenat, že tyto modernizace již několik let probíhají, protože v některých částech naší distribuční soustavy už obnovitelné zdroje dosáhly té míry vlivu, kdy to bylo nezbytné učinit. Jinak by totiž docházelo k poruchám, zejména v kontextu dodržení kvalitativních parametrů elektřiny. To může znamenat například vypínání určitých částí do té doby, dokud by se intenzita dodávky od OZE nesnížila nebo nebyla provedena jiná nápravná opatření.

Ale abychom byli spravedliví, souběžně probíhá i proces, kdy legislativně a technicky nutíme OZE, aby v případě, že síť není dočasně nebo systematicky na jejich výrobu připravená, nedodávali v té míře, jakou by třeba oni sami obchodně chtěli. Může to dosáhnout i té míry, že někdo si vybuduje OZE a pokud instalaci předem nekonzultuje, příslušnou výrobnu nemusí provozovatel distribuční soustavy vůbec k síti připojit, protože na to toho času není zkratovým výkonem připravená.

Stožár přenosové soustavy. ilustrační záběr. (Ondřej Horecký / Epoch Times)

Jakým způsobem může být síť ohrožena, když se do ní napumpuje velké množství elektřiny z voltaiky?
Jak jsem řekl, pokud by tam nebyly speciální komponenty, typicky transformátory, které dokáží měnit svůj převodový poměr, v ten moment by došlo k navýšení napětí a tento transformátor nebo další přilehlá zařízení by pravděpodobně měly degradovanou izolaci, což by v dlouhodobém časovém horizontu pravděpodobně znamenalo vznik zkratu, závažné poničení transformátoru a dalších komponent, tedy škody, která dosahuje řádu miliónů.

To by se muselo dít opakovaně a dlouhodobě?
Zvýšené namáhání může trvat někdy minuty, někdy hodiny, takže k postupně nebezpečnému technickému stavu by mohlo dojít velice brzy. Ovšem jakmile transformátor resp. jeho ochrana zjistí, že má přepětí na vstupu, tak v současném provozním režimu bude systém odpojen. Jestliže má transformátor schopnost napětí snížit, tak se o nápravu může postarat. Ale takový transformátor pak stojí třikrát tolik a musí být ještě řízen. Čili i provozní náklady jsou tam značně vyšší.

Jakým způsobem se regulují výkyvy spotřeby elektřiny v síti?
Regulují se tak, že máme elektrárny jistého typu, které jsou té regulace schopny. Těm se dříve říkalo regulační. Dnes jsou to elektrárny zapojené do takzvaného systému podpůrných služeb, převážně na základě pokynů operátora, kterým je u nás provozovatel přenosové soustavy, čili společnost ČEPS a.s. Tyto elektrárny potom reagují buď na základě paušální direktivy, nebo na dle operativního příkazu. Někdy je to částečně ovlivněno situací na trhu s elektřinou.

Operátor musí toto vše zohlednit a dodržovat takzvanou adekvátnost, to znamená přiměřenou výrobu vůči spotřebě a zabezpčení záloh tak, aby se v podstatě v každém časovém okamžiku rovnaly, jinak by totiž nerovnováha v síti způsobila velké potíže, obdobně jako jsem to vysvětloval s tou vodní hladinou. Prostě někde by najednou byly záplavy a někde by najednou naopak mohlo býti sucho. Bohužel jistou část elektrické energie, takzvanou činnou, můžeme regulovat globálně, přičemž její druhou složku, takzvanou jalovou, musíme regulovat v každém místě. Čili nestačí mít jenom dostatek energie v celku, ale i v každém místě musí být vyrovnaná nabídka a spotřeba. Je to podobné jako s produkcí hamburgerů pro McDonald‘s, ty můžete mít jako polotovar pro celou republiku v jedné centrále, není problém je rozvést. Ale jakmile jde o rohlíky, ty musíte v každé lokální pekárně vyrábět přesně tak, kolik u vás snědí, jinak máte buď přebytky anebo naopak nedostatek a centrální zásobování není s ohledem na trvanlivost a logistiku možné.

Plány evropské unie na snižování klimatické uhlíkové stopy počítají s tím, a hovoří o tom i nová směrnice o energetické náročnosti budov, že by každá novostavba měla zabudovanou zásuvku na elektromobil a střešní fotovoltaiku. Podobné věci samozřejmě ovlivní požadavky na síť, že ano?
Zcela jistě a tady je třeba si říct, že realizace určitě nepůjde mávnutím kouzelného proutku, naráz. Nové instalace s tím určitým způsobem počítají. Samozřejmě, že to instalaci patřičně prodražuje, ale u většiny nových staveb, ať už rodinného typu nebo řekněme činžovního, se s tím počítá. Naneštěstí rekonstrukce těch stávajících bude trvat možná desetiletí, pokud na ni vůbec dojde a to prosím berme jako alternativu, že se elektromobilita může, anebo nemusí prosadit. Je to stále jenom jedna možná technologie, vysoce legislativně pravděpodobná, ovšem není to nic jistého. Vezměte v úvahu, jak klesají prodeje elektromobilů v Německu a u nás se zatím ještě vlastně pořádně ani nerozběhly.

V souvislosti s tím by mě zajímalo, jestliže Evropská komise plánuje masivní rozvoj elektromobility, ale zároveň chtějí po lidech i firmách, aby snižovali spotřebu energií, například domácnosti, tím, že budou efektivněji topit a zateplí si barák, bude tedy podle vás spotřeba elektřiny do budoucna vyšší nebo nižší?

Je to otázka „do pranice“, ale můj odhad je, že pokud bude všechno v pořádku, tak bude mírně stoupat. My jsme byli posledních mnoho stovek let zvyklí neustále si zvyšovat svůj civilizační komfort a ten bez energie prostě nejde realizovat. Takže to, že budeme šetřit, způsobí, že ten nárůst se možná zpomalí, ale půjde stále nahoru. Pokud by mělo dojít k hospodářské regresi, tak ztratíme civilizační motivační faktor, a v ten moment prostě budeme ekonomicky nekonkurenceschopní oproti „východním civilizacím“, což by v delším horizontu určitě bylo velmi škodlivé.

Takže můj názor je, že i tam, kde se dokonce prosadily velmi šetřivé energetické technologie, nedošlo ve finále k poklesu globální spotřeby. Nemusíme chodit daleko, typicky televizory, které dnes sice při stejné úhlopříčce odebírají zlomek toho, kolik elektrické energie potřebovaly starší modely typu CRT, ovšem televizní spotřeba se ve všech domácnostech vlastně zvětšila, protože každý z nás sleduje televizi delší dobu, protože každý vlastní velkoplošné televize a každý z nás má nikoli jeden, ale hned několik přijímačů. Takže v konečném součtu tedy vlastně televizní spotřeba každé domácnosti určitě stoupla.

A podobný trend lze vypozorovat u mnoha dalších činností a typů spotřebičů. Sice vyrábíme stále účinnější elektrická topení, ale topíme na vyšší hladinu teploty, takže zase spotřebujeme více energie, máme dokonalejší pohony, ale chceme pohánět automaticky daleko víc věcí, takže i motory spotřebují úhrnně daleko víc energie. Údajně to je pro civilizaci dobré, ale je třeba nebýti naivní a uvědomovat si, že spotřeba nebude v absolutních číslech klesat. Klesat bude pravděpodobně pouze její nárůst.

Co se vlastně děje s elektřinou, když je jí v síti moc? Vypouští se nějak?
No to není tak jednoduché. Musíte to brát tak, že energie (ta výše zmíněná činná) je globální pro celou propojenou Evropu. To znamená, že jakmile jí je v síti příliš a nedošlo by k nějakému opatření, tak jediné, co se stane, že budeme pracovat prostě jen s větší frekvencí. Místo 50 Hz bychom najednou „běželi“ opravdu jen nepatrně rychleji. V ten moment vlastně všechny spotřebiče, které mají motorický charakter, začnou přirozeně spotřebovávat více energie, protože jsou na větších otáčkách. Je to jako kdyby peloton cyklistů jel do kopečka s většími otáčkami, oni vlastně spotřebují tu „potravu“, kterou dostali navíc.

Ale my chceme pochopitelně v síti udržovat těch 50 Hz z mnoha dobrých důvodů. Takže tomuto neprodleně začneme zamezovat a jakmile by bylo v ohrožení překročení nějaké rozumné míry, tak ochranné systémy začnou odpojovat elektrárny. Prostě ať již je potom zájem výrobny libovolný, bude odstavena pro stabilizaci a bezpečnost systému jako celku, protože energie v ten moment máme příliš. Alternativou je řízení spotřeby naopak v době nedostatku elektřiny.

Nepoškodí zvýšená frekvence spotřebiče?
Než dnešní regulační systémy zajistí nápravu, tak mluvíme o odchylce řádově zlomků Herzů což v porovnání s 50 Hz je velmi málo, takže to žádný současný spotřebič nemá šanci v podstatě negativně vnímat. Malá odchylka je dána především propojeností systému napříč Evropou, což mohutně systémovou frekvenci stabilizuje.

Za jakých podmínek hrozí, že bychom se dostali na technologické hranice sítě?
Na hranici technologických schopností sítě jsme se chvilkami ocitli i před pár lety. Nemyslím tím, že spotřebitel nebyl napájený, ale že operátoři měli plné ruce práce, aby udrželi stabilitu. Stačí, když v Německu hodně fouká a v Itálii mají problémy s výrobou. V ten moment se panevropská síť dostává do problémů a my jsme její součástí, to znamená její problémy se týkají i nás.

Takže taková situace už v minulosti opakovaně nastala a můžeme vděčit jenom profesionální perfekci našich operátorů, že jsme to zatím nepocítili na vlastní kůži. To, že některé vesničky jsou v době kalamit odříznuty od elektrické energie, je naprosto předpokládatelná nebo tolerovatelná záležitost. Ale je třeba si uvědomit, že kdyby se současně přetrhlo několik páteřních linek, evropský systém už nemusí býti stabilní. Když vám někdo přesekne páteř, tak s nadsázkou řečeno nemůžete fungovat jako jednotný organismus.

Samozřejmě i dnes se může stát, že dojde k problémům napříč Evropou. Pokud by nastala nešťastná současná časová shoda, že by nevznikla v rychlém sledu jenom jedna porucha, ale dvě nebo tři velkého významu, důsledkem může být nejen roztrhání soustavy, což se již opakovaně stalo, ale může nastat situace takzvaného „blackoutu“, kdy v některých oblastech nebude mít systém nadále schopnost běžet jako synchronně propojený a v těchto postižených místech budou aktivní pouze připravené ostrovní systémy pracující dočasně v tomto nouzovém režimu, tak jak to známe u záložních napájení nemocnic, či jiné kritické infrastruktury.

Těmi ostrovními režimy myslím typicky město, z kterého hovořím, tedy z Plzně, jejíž napájení je schopno přejít do kompletního ostrova a zabezpečit tak toto 150tisícové město bez problémů na mnoho hodin. Ale u většiny měst, ať již hovoříme o Praze nebo Ostravě, by toto bylo problém zajistit. Brno o takovou funkcionalitu má ambici usilovat. Takový režim samozřejmě není možný tam, kde není žádná teplárna, tedy tam, kde není žádná významná dostatečně regulovatelná lokální výroba. Tím nechci říct, že preferuji, aby se začal budovat systém, kdy každá relativně nezávislá oblast bude schopna pracovat v ostrovním režimu. Naše soustava je vymyšlená tak, aby se to nemuselo dít a abychom vždy vydrželi fungovat pohromadě jako propojený celek. A to se nám historicky velice dobře daří. Takže jenom kvůli potenciálnímu Damoklovu meči nebezpečí rozsáhlého výpadku napájení nedává reálný smysl přecházet na jinou organizaci soustavy, která by vlastně preferovala roztrhání na malé ostrovy. To by určitě nebylo racionální.

Když se stane, že v létě bude energie z fotovoltaiky hodně, nalije se do sítě, může to být i velmi nárazové. Jsou operátoři schopni se s tím rychle vypořádat?
Jsou dva faktory. My prostě víme, máme dostatek předpovědí toho, jak se bude výroba vyvíjet. To znamená, že operátor může dost dobře říci, ano, dnes budu potřebovat připusťme 4 z 5 uhelných elektráren. Tak se v současném konceptu může rozhodovat. Zatím nedošlo k tomu, že bychom omezovali jaderné elektrárny. Ty zatím v podstatě jedou podle svého harmonogramu tak, aby se dodržoval optimální režim jaderného paliva.

Ale uhelné elektrárny regulujeme v poměrně širokých mezích, to je jejich obrovská devíza, takže operátor s nimi má nasmlouvané kontrakty a pak už jenom reguluje ty malé nuance pomocí takzvaných podpůrných služeb, kde se kombinují toho času některé malé uhelné bloky, typicky městské elektrárny, s jednotkami plynovými, popřípadě s reakcí některých vodních elektráren, které velice pružně dokáží měnit svůj výkon. Anebo máme i dvě specializované přečerpávací vodní elektrárny v Dalešicích a v Dlouhých Stráních.

Jak potom ovšem plánuje stát vyřešit do budoucna fakt, že budeme mít v podstatě jen jaderné elektrárny a OZE?

Jednoduše budete muset vyrábět těmi jadernými elektrárnami v rámci denního diagramu poněkud „výše“, proto mimo jiné ta současná iniciativa dostavět bloky. A noční přebytky budete ukládat do navýšeného množství akumulační kapacity, ať už to bude další přečerpávací vodní elektrárna, nebo to budou bateriové systémy, tedy to, co navíc vyrobíte v noci, si dáte někam do „záložny“, abyste to spotřebovali během dne.

Je třeba si ovšem uvědomit, že z té „úložny“ si vyberete jenom přibližně tři čtvrtiny. Zbytek jste vyrobili navíc zbytečně a skončí jako tepelné ztráty v našem ovzduší, což samozřejmě je velká skvrna na zavádění obnovitelných zdrojů, protože sice nebudeme tolik pálit uhlí, ale budeme muset globálně vytvářet daleko větší tepelnou stopu, to znamená navyšovat často uváděné globální oteplování.

Letecká fotografie z 28. srpna 2012. Pohled na přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně. Voda slouží k uložení přebytečné elektrické energie. Na snímku jsou vidět obě nádrže. (profimedia)

Jenže pokud to chápu správně, přečerpávací elektrárny nám poskytnou elektřinu řekněme na pár hodin, tu nejde o nějaké stálé řešení…
Já bych to upřesnil spíše na desítky hodin, čili řekněme dva dny pro ně není problém. Adekvátně naší republice, kde máme dvě zmíněné přečerpávací stanice, je pro nás tímto způsobem zatím akumulační kapacita bez problémů zajištěna. Mluvím prosím pěkně pouze o přesunu mezi přebytkem v noci a nedostatkem ve dne, nikoli o scénáři, kdy by všechny ostatní elektrárny „klekly“, tak přečerpávací vodní elektrárny zajistí celou naši spotřebu.

Teď se hovoří o zvýšení kapacity přečerpávacích elektráren, která by se měla zdvojnásobit. Bude to podle vás stačit do budoucna?
Těžko říci, ale myslím si, že ano, protože pokud bychom naši výrobní kapacitu jaderných elektráren navýšili přibližně o jednu třetinu a současně bychom nezbytnou další regulaci „nočně-denní“ zajistili tímto zdvojnásobením, tak bychom při současné, mírně navyšované spotřebě zřejmě vystačili. Pokud bychom ovšem byli nenasytní a nezredukovali nárůst spotřeby elektrické energie, pokud bychom tedy křivku nárůstu šetřením neomezili, tak bychom se pravděpodobně dostali z „tlustých do tenkých“, čili z důvodu nedostatku nabídky proti poptávce by cena elektřiny významně narostla a současně by se prakticky začaly uplatňovat mechanismy smluvního omezování a regulace spotřeby. Jinými slovy by v kritických okamžicích nebyl dostatek elektrické energie pro každého. Taková paradigmata provozu jsou v méně technicky civilizovaných částech světa poměrně běžná.

Česká republika je dlouholetým vývozcem elektřiny. Státní energetická koncepce vlády však počítá s tím, že jak se při transformaci energetiky zbavíme uhlí, budou z nás naopak dovozci. Je naše soustava připravena i pro příjem energie z ciziny, nejenom na její vývoz?

Pokud bychom dováželi minoritně, ve stejné míře jako aktuálně vyvážíme, tak by na to připravena byla. Dovoz by se prostě nesměl ocitnout v režimu, kdybychom dováželi třikrát tolik, než teď vyvážíme, což pozitivně doufám snad nehrozí. Jestliže bychom ale například nedostavěli zmíněné jaderné bloky, tak by nebezpečí mohlo býti reálné. Předpokládám, že problémem by však v ten moment spíše byla ekonomika takové situace, než propustnost kapacity přenosové soustavy.

Děkujeme za rozhovor.

Související články

Přečtěte si také

Opouštíme kvalitní technologie, a přitom přicházíme o investice do nových, říká manažer Škodovky
Opouštíme kvalitní technologie, a přitom přicházíme o investice do nových, říká manažer Škodovky

Hlavní důvod, proč u nás Volkswagen nepostaví gigatovárnu na baterie, je násobně dražší elektřina ve srovnání se Severní Amerikou. Na úterní senátní konferenci „Green Deal s rozumem“ to uvedl ředitel vnějších vztahů Škoda Auto...

Účinnost vakcíny proti covidu-19 byla ve studiích nadhodnocena v důsledku efektu HVE, říkají experti
Účinnost vakcíny proti covidu-19 byla ve studiích nadhodnocena v důsledku efektu HVE, říkají experti

Na mezinárodním zdravotním portálu vyšla českým expertům studie, v níž docházejí k závěru, že účinnost vakcíny proti covidu-19 je v observačních studiích „nadhodnocena“ v důsledku tzv. efektu zdravého očkovaného.

Vlna žalob na předsedkyni Evropské komise von der Leyenovou
Vlna žalob na předsedkyni Evropské komise von der Leyenovou

Jde o miliardový obchod s vakcínami, který byl uzavřen prostřednictvím textové zprávy se šéfem společnosti Pfizer Albertem Bourlou. Mluvčí von der Leyenové jsou zdrženliví.

Brusel se pokusil zrušit sjezd evropských konzervativců. Způsobilo to politický skandál
Brusel se pokusil zrušit sjezd evropských konzervativců. Způsobilo to politický skandál

Konference Národní konzervatismus, která probíhá 16. a 17. dubna v Bruselu, přežila tři pokusy o zrušení. Na poslední místo přijela policie, aby akci uzavřela. Organizátorů se zastal belgický i britský premiér...

Vrcholoví manažeři jsou v Česku nedostatkovým zbožím, říkají headhunterské agentury
Vrcholoví manažeři jsou v Česku nedostatkovým zbožím, říkají headhunterské agentury

Česko patří za posledních několik let mezi země s nízkou nezaměstnaností. Najít vhodného kandidáta pro obsazení manažerské pozice trvá podle personálních agentur někdy i měsíce. Překážkou je nízká kvalifikace i neochota nést zodpovědnost za chod firmy.