Čína buduje v Šen-čenu vlastní „superdatabázi“ vědy a výzkumu na bázi umělé inteligence. Přístup k vlastním akademickým publikacím a vědecko-technologickým projektům ale badatelům ze zahraničí omezuje.
Magazín Newsweek koncem února publikoval článek naší bývalé spolupracovnice Didi Kirsten Tatlow o nové čínské AI platformě sbírající data o vědeckých výzkumech a publikacích. Hlavním cílem této nově budované platformy, označované v čínských médiích jako „vědecko-technologický supermozek“ (科技超脑), je získání informací o milionech badatelů, výzkumů a publikovaných článků z různých oblastí vědy a technologií. Ty mají sloužit potřebám čínského průmyslu a případně i armády.
Specializovaná pracoviště sídlící v čínské technologické Mekce Šen-čenu nyní vyvíjejí AI nástroje na zpracování obrovských objemů dat za účelem vytipování špičkových výzkumů a předních vědců v některých klíčových oblastech. Vzhledem k současné rivalitě mezi Spojenými státy a Čínou může takový nástroj poskytnout Pekingu prostor pro vytěžování volně dostupných západních zdrojů. Jak upozorňuje autorka článku:
„Vítězství v závodu o technologie, které mění svět, jako je umělá inteligence, kvantové počítačové inženýrství nebo polovodiče, může podle geopolitických analytiků a odborníků na technologie určit budoucí mezinárodní mocenskou rovnováhu.“
Nefungující výměna mezi Čínou a Západem
Problém je zde primárně v reciprocitě. Západní liberální demokracie po mnoho desetiletí umožňovaly zapojení čínských studentů a vědců do výzkumů na svých akademických institucích a vědecké publikace jsou prostřednictvím specializovaných databází přístupné všem. Západní vzdělání, podíl na vývoji a výzkumu i dostupnost akademických zdrojů v posledních čtyřiceti letech značně přispěly k rozvoji Číny v současnou technologickou velmoc.
V opačném směru je však tato „výměna“ čím dál omezenější a v posledních letech je přístup zahraničních badatelů k datům z čínských výzkumů, publikacím, databázím, archivům apod. často zcela znemožněn. To se týká i největší čínské akademické databáze China National Knowledge Infrastructure (CNKI), jež byla dříve na základě předplatného běžně dostupná na zahraničních akademických pracovištích.
Šenčenský supermozek
Zmiňovaná platforma vzniká se státní podporou v novém informačním a zpravodajském centru v Šen-čenu, který je sídlem velkých čínských firem jako Huawei, ZTE či Tencent. Mezinárodní informační centrum pro vědu a technologie (ITIC; 国际科技信息中心), otevřené v listopadu 2022, je jádrem čínské „oblasti Velkého zálivu“ (Greater Bay Area, 粤港澳大湾区), zahrnující provincii Kuang-tung, Hongkong a Macao. Ta má být obdobou americké San Francisco Bay Area, kde se nachází i Silicon Valley.
Platforma, která je zatím dostupná pouze uživatelům sídlícím v Šen-čenu, by měla poskytovat přístup k publikacím zhruba 130 milionů badatelů z celého světa. Umělá inteligence dokáže data efektivně zpracovat a např. vyhledat vědce zabývající se konkrétním výzkumem ve vymezené oblasti. Projekt je podpořen ministerstvem pro vědu a technologie (科技部) a lidovou vládou města Šen-čen, která do něj podle Newsweeku investovala 280 milionů dolarů. Cílem platformy je přispívat k rozvoji Číny coby vědecko-technologické velmoci (科技强国) v souladu s dlouhodobým plánem nastíněným Si Ťin-pchingem během celostátního zasedání zástupců akademické obce, vědy a technologií v květnu 2021.
Omezování přístupu i cenzura
Tatlow upozorňuje, že v rámci čínského „vědecko-technologického supermozku“ budou „západní databáze sloužit Číně“ (zatímco ty čínské se pro badatele mimo Čínu zavírají). Šenčenské zdroje uvádějí, že tento „supermozek“ bude využívat šest největších „cizojazyčných akademických databází – ScienceDirect, Science Citation Index, incoPat, Springer, Nature a Wiley Online Library“.
Cílem je podle nich vybudovat „trojrozměrný vědecko-techologický informační a zpravodajský systém služeb pro podporu státní strategie posílení [Číny] v oblasti vědy a technologií“ a vytvoření „globální mapy lidských zdrojů ze všech oblastí vědy“.
Zatímco Čína buduje vlastní „superdatabázi“, počínaje 1. dubnem 2023 ztratily akademické instituce v USA, ale také v Hongkongu nebo na Tchaj-wanu, placený přístup k části obsahu ústřední čínské akademické databázi CNKI. Tyto kroky podnikl Peking v souladu s postupně zaváděnou legislativou ke kybernetické bezpečnosti a ochraně dat.
Není známo, kolika institucím, jejichž knihovny za přístup do databáze platily, byl přístup omezen a zda šlo o trvalé opatření. Je však zřejmé, že její obsah je i v případě obnoveného přístupu cenzurován. CNKI je přitom pro většinu zahraničních badatelů klíčovým zdrojem čínských akademických publikací, zejména v době, kdy nemají přístup k čínským archivům a nemohou osobně navštívit knihovny, případně dokonce nemohou získat čínské vízum.
Provozovatel databáze byl podle zpravodajského týdeníku Nikkei Asia už od června 2022 vyšetřován čínským úřadem pro kybernetickou bezpečnost kvůli obavám z „ohrožení datové a státní bezpečnosti“. V posledních letech je tak pro zahraniční akademiky čím dál obtížnější získat přístup k materiálům z Číny, ať už se jedná o statistiky, nebo akademické publikace z oblasti humanitních i přírodních věd.
Závod o budoucnost
Podle informací Newsweeku určité AI nástroje ke sběru a zpracování volně dostupných informací včetně oblasti vědy a techniky vyvíjí i americká CIA, žádné zdroje k tomu však veřejnosti dosud neposkytla. Zejména některé klíčové obory vyvíjející špičkové technologie, jako je např. genetické inženýrství, syntetická biologie, blockchainové technologie, vesmírný výzkum, neurověda a vývoj AI na bázi lidského mozku, hlubokomořský výzkum a výzkum zemského nitra, optická telekomunikace či kvantová fyzika, se stávají novodobým kolbištěm. Na něm si světové velmoci v čele s USA na jedné a Čínou na druhé straně poměřují síly.
Zásadní kroky k zajištění „datové bezpečnosti“ podnikají v posledních letech i Spojené státy, ať už jsou to zákazy používání čínských technologií a platforem, nebo zaváděná legislativa. Například nově navrhovaný zákon o biologické bezpečnosti reaguje na čínské programy rozvoje biotechnologií a chce k nelibosti Pekingu zakázat působení některých čínských firem v USA.
O rizicích čínské hybridní ekonomiky, která stírá rozdíly mezi soukromým a státním, potažmo civilním a vojenským sektorem, nedávno psala Anna Puglisi pro think tank Cset. Jako příklad uvedla čínskou biotechnologickou společnost BGI (Beijing Genomics Institute), která je mimochodem jedním z inzerovaných partnerů nové šenčenské superdatabáze:
„BGI úzce spolupracuje s orgány Komunistické strany Číny a ministerstvy na uskutečnění čínských biotechnologických ambicí. Tento systém deformuje trh a podkopává mezinárodní vědecké normy využíváním badatelů, akademiků i komerčních subjektů k prosazování státních cílů. Brání tak otevřené spolupráci, prospěšné pro obě strany, i férové komerční konkurenci bez státních zásahů, omezení a dotací. Ty [v případě ČLR] zahrnují nejen podporu výzkumu a vývoje, ale také dotace exportu, diplomatickou podporu a pravidla garantovaného přístupu na čínský trh [pro domácí firmy], což vytlačuje zahraniční konkurenci.“
BGI, která mimo jiné spravuje čínskou genovou banku, se tak rychle stala předním globálním hráčem v oblasti genového inženýrství a sekvenování a díky státním iniciativám, včetně např. Pásu a stezky (BRI), má snadný přístup na globální trh. Kvůli napojení na stát a potažmo armádu může navenek „komerční firma“ aktivní v citlivé oblasti biotechnologií představovat pro USA a západní státy bezpečnostní riziko.
Řada amerických odborníků tak sleduje vývoj nové databáze i další kroky ČLR s obavami. Čínský „supermozek“ může dále narušovat fungování globální akademické obce a zvětšovat jednostrannou výhodu Číny oproti USA a Západu.
Článek původně vyšel na stránkách projektu Sinopsis.
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
