Do kin vstupuje nová filmová předělávka původního románu Alexandra Dumase staršího. Scénáře a zfilmování se ujalo duo de La Patelliére a Delaporte, kteří natočili adaptaci Dumasových Tří mušketýrů (D’Artagnan, Milady). Půjde o představení vytříbených částí vrcholného Dumasova díla, nebo jen o vizuál, který ze slávy knižní předlohy pouze čerpá, ale vydává se jinou cestou?
To, co proslavilo Tři mušketýry a Hraběte Monte Christa, jsou samozřejmě původní Dumasova díla. Bohužel filmové adaptace si často pohrávají s linií příběhu, mění ji, mění charaktery postav, vypráví jinak jejich vztahy, pohnutky a nabízejí odlišné konce.
Když jsem zaslechl, že do kin míří nová adaptace Monte Christa, rozběhl jsem se do knihkupectví a sháněl původní knižní předlohu. Poslední kus měli v Paláci knih na Václavském náměstí jako trilogii ilustrovanou Adolfem Bornem. Nádherné balení, krásné ilustrace a po pár stránkách mi bylo jasné, že tahle kniha se dá přečíst jedním dechem.
Jak dopadla nová adaptace Monte Christa?
Před slavnostní premiérou ve Slovanském domě nám zástupkyně českého distributora sdělila, že se tato adaptace drží původní předlohy. Po deseti minutách filmu jsem se otočil k ženě, která seděla vedle mě, a zeptal jsem se: „Promiňte, Vy znáte původní předlohu.“ „Ano, úplně přesně,“ odpověděla. „Ale zatím tam je všechno úplně jinak,“ odvětil jsem. A takto jsme s paní přemýšleli ještě další hodinu, co tím vlastně distributor myslel.
Většina věcí je překroucena do úplně jiných vazeb mezi hlavními postavami, některé však skutečně scénář zachovává. Pokud vám nevadí skutečnost, že je všechno jinak a že především v úvodní hodině jsou věci značně zkratkovité s důrazem na epičnost a vizuály, dialogy jsou oslabené a jsou vynechány podrobnosti o tom, jak Abé Faria ve vězení učí nevzdělaného lodivoda matematice, jazykům nebo ekonomice, dostanete se k silnějším stránkám filmu, který trvá tři hodiny.
Většina filmově silných stránek ale nemá opět s Dumasovou knižní předlohou mnoho společného.
Mistrně herecky zvládnuté je například první setkání Dantese s milovanou Mercedes poté, co unikne z vězení a vrátí se zpět s velkým bohatství a pod novým jménem hrabě Monte Christo.
Vynikající je také scéna, při níž hrabě pozve lidi z vyšší společnosti do domu, v němž jeden z nich spáchal ohavný zločin. Výborné divadlo, herecké výkony a dramatické načasování této scény je skutečně strhující. Skvěle příběh vrcholí také během soudního procesu, kde je odhalen pravá identita prokurátorova syna.
Hlavní energii filmu tvůrci nakonec koncentrují do vztahů mezi muži a ženami. Pro Francouze podle mě typický nešvar přepalování intenzity milostných vztahů s hlavním důrazem na cit a obratné slovní vyznávání lásky. Skvěle sehrané romantické vztahy toto „přepalování“ vede do extrému, který oslabuje jejich kouzlo.
Jako by se snažili vytvořit dojem, že tento cit je větší než sám život, ale v tom to právě selhává. Když ustoupí cit, mají člověka vést morální principy, o které se opírá při svých rozhodnutích, nikoliv city, které dle zákonitostí světa vždy časem vyprchají. Hodnotu člověka neurčuje velikost jeho citů, ale pevnost jeho charakteru. To podle mě Dumas věděl. De La Patelliére a Delaporte kladou důraz spíše na sentiment d’amour.
Závěrem
S Dumasovým románem jistě naleznete nějaké spojitosti, není jich ovšem moc. Epičnost často nahrazuje vyprávění. Pokud máte raději vizuály než dialogy a podrobnosti příběhu, budete nejspíše spokojeni. Budete také muset „překousnout“ některé části, které nedávají přílišný smysl, ovšem těch také není mnoho.
V distribučních materiálech uvádějí, že na premiéře filmu na festivalu v Cannes sklidil film dvanáct minut dlouhý potlesk diváků. Přemýšlel jsem nad tím, kdo asi seděl v publiku, že vydržel tak dlouho tleskat, a co ho k tomu vedlo.
Pokud bych měl něčemu zatleskat, tak je to určitě herecké umění, výprava, kostýmy, interiéry, kamera. Strmý pád v hodnocení však nastává pokud jde o tvrzení, že toto je Dumasovo dílo.
Na morální úrovni přináší snímek strašné memento o tom, že lepší je žít pro lásku a pro soucit než pro vizi spravedlnosti, která má naplnit osobní pomstu. Pokud chcete zjistit, proč se stal román Hrabě Monte Cristo tak uznávaným, přečtěte si původní Dumasovo dílo.
Hodnocení: 50 %
Premiéra: 4. července 2024 | Délka: 179 minut
