Ministerstvo životního prostředí (MŽP) chce nový národní park Křivoklátsko (NPK), místní samosprávy i lesníci jsou ostře proti. Bojí se, že po staletí obhospodařované lesy dopadnou kvůli principu bezzásahovosti jako ty na Šumavě a v Českém Švýcarsku.
Starostové z Křivoklátska si přejí, aby vláda od záměru překategorizovat stávající chráněnou krajinnou oblast (CHKO) na národní park upustila. Vadí jim, že MŽP k jejich připomínkám přistupuje přezíravě a s nezájmem.
Ministerstvo však již před měsícem v tiskové zprávě sdělilo, že „celou dobu nadstandardním způsobem vše s obcemi i občany projednává a diskutuje“, a že připomínky k návrhu projednává individuálně s každým připomínkujícím subjektem, tj. včetně svazů měst a obcí.
Lukáš Kocman, místopředseda svazku obcí Křivoklátska a starosta obce Běleč, ve kterých je 29 místních obcí s 14,5 tisíci občany, sdělil pro Epoch Times, že nejvíce se obávají rozvratu lesních ekosystémů.
V oblasti dnes funguje několik lesních hospodářů, kteří dle něj lesy spravují zodpovědně. Míní také, že Křivoklátsko je skvostem evropského lesnictví s dlouhou tradicí, byť v dávné minulosti kvůli průmyslu odtěžily v regionu místní téměř všechny lesy na výrobu dřevěného uhlí.
Obce se v souvislosti s vyhlášením národního parku obávají, že když se lesy nechají svému osudu a stanou se bezzásahovými zónami, dojde ke stejnému scénáři jako v Českém Švýcarsku, kde stromy uschly jednak kvůli kůrovci, ale hlavně kvůli politice nezasahování do přírody. „Uschly tam tisíce hektarů lesa a to stejné hrozí i tady u nás,“ sdělil Kocman.
Jeho obavy sdílí i Jiří Svoboda, předseda Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL). Je přesvědčen, že krása Křivoklátska, včetně jeho lesů, je výtvorem hospodářů, kteří krajinu přivedli do současného stavu. Pokud bude oblast vyhlášena za národní park, krajina se podle něj změní a bude na ní patrný „významný vliv lidí, kteří utrácí peníze, které si nemusí vydělat, a utrácí je bez odpovědnosti“.
Míní, že nechat zdejší přírodu volnému vývoji povede k tomu, že skončí jako národní parky Šumava nebo České Švýcarsko, kde podle něj dochází k „velkoplošnému rozvratu porostů“. Z hlediska požárního je ponechání uschlého dřeva na území parku neúměrným rizikem, jak jsme tomu byli svědky v NP České Švýcarsko.
„Cca 99 % území, kde je záměrem Národní park Křivoklátsko vyhlásit, je zcela ve vlastnictví státu a nejedná se o zastavěné území s obydlími, ale pouze o lesní pozemky. Všechny pozemky soukromých majitelů, kteří nechtěli být součástí navrhovaného území národního parku, MŽP z návrhu vyjmulo,“ konstatuje ministerstvo v tiskové zprávě.
Nepřístupné lesy
Další obavou odpůrců NPK je, že některé části lesa se po vyhlášení národního parku stanou pro veřejnost nepřístupnými, a i ty, které přístupné budou, se nepřístupné stanou kvůli zákazu zasahování do přírody. S touto situaci tu ostatně mají zkušenost již dnes.
„Máme tady zříceninu hradu Jenčov v Národní přírodní rezervaci Vůznice a tam už se dneska praktikuje nezásahový režim. Když nám tam popadaly stromy přes cestu, tři měsíce se nedalo dostat k tomu hradu. Prostě neprojdete, protože les zapadá a stane se nepřístupným pro pěší i cyklo turisty. A přesně takhle se to může stát i na těch ostatních plochách,“ vypráví Kocman.
Vyhlášení parku bude mít však spíše než na turisty dopad především na místní obyvatele, jejichž zájmy mohou být ve střetu s přísnou ochranou přírody. „Lidé, kteří tam dnes žijí, si neuvědomují, kam to povede, že do první zóny se nesmí vstupovat, bude to samozřejmě konec myslivosti, konec rybářství, bude možná problém i sjíždět na lodích po Berounce a tak dále,“ vyjmenovává Svoboda.
Jak to bude se splavováním Berounky?
Místním obcím vadí, že v návrhu na vyhlášení NPK se neřeší, jak to bude s řekou Berounkou, která je oblíbeným cílem vodáků. Splavování vodních toků je podle zákona v národních parcích zakázáno.
Ministerstvo samosprávám řeklo, že se tato záležitost bude řešit až následně opatřením obecní povahy, líčí Kocman, nicméně jak bude vypadat konkrétní úprava, nikdo z nich neví. Jednou z možností by bylo kupovat si povolenku, jak se to nyní aplikuje v NP Šumava na horním toku Vltavy.
Ráj pro turisty?
Kvůli blízkosti Prahy je Křivoklátsko oblíbeným cílem turistů a obce se obávají, že zájem o oblast s vyhlášení NPK jen stoupne. Už nyní jsou tu ceny nemovitostí mimo dosah mladých lidí, protože kupní síla Pražáků je snadno převálcuje, stěžuje si Kocman.
Tento fenomén mu měla potvrdit i starostka obce Růžová na hranicích Českého Švýcarska. „Říká, že s tím mají obrovský problém. Od té doby, co je tam Národní park, ceny nemovitostí se vyšponovaly, protože jde nyní o lukrativní region,“ popisuje starosta Bělče. Vesnický ráz kraje, kde se každý zná, může podle něj kvůli parku doznat zásadních změn.
Podle Svobody je vyhlášení parku naprosto zbytečné a jeho provoz bude stát daňové poplatníky stovky milionů korun, které dnes ve státní pokladnici chybí.
Kašlou na ně?
Proti přístupu MŽP ke starostům a lesníkům z Křivoklátska se ohradil začátkem srpna i senátor Zbyněk Linhart na schůzi Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.
Ministerstvo sice podle Linharta tvrdí, že se všemi dotčenými „nadprůměrně jedná a komunikuje“, ale senátor má za to, že státní úřad místo toho „zpochybňuje kompetenci a legitimitu představitelů obcí“.
S vytvořením pátého národního parku v České republice nesouhlasí ani Agrární komora ČR. „Postoj státní správy, která ignoruje názory občanů i zástupců volených místních samospráv, považujeme za lhostejný, až arogantní. Současně projevuje nezájem o to, jak významně vyhlášení národního parku ovlivní život lokálních komunit,“ uvedl pro srpnový měsíčník Agrobase prezident Agrární komory ČR Jan Doležal s tím, že proti vytvoření národního parku se opakovaně postavili také delegáti na 33. sněmu Agrární komory ČR.
Návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, v rámci níž má ministr Hladík vyhlásit Národní park Křivoklátsko, je podle starosty Kocmana „ušitý horkou jehlou“ a zaslouží si úpravy. Vesnice na Křivoklátsku podávaly prostřednictvím Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv své připomínky při meziresortním připomínkování a celou dobu se snaží k věci vyjadřovat, jednat s politiky a vysvětlovat rizika.
„I kdyby třeba došlo k vyhlášení i přes náš odpor, aspoň budeme moci říct, že jsme pro to udělali maximum,“ konstatuje Kocman s tím, že této aktivitě se věnují komunální politici dobrovolně ve svém volném čase.
Návrh legislativy je po meziresortním připomínkování připraven jít na vládu, která posoudí, zda byly námitky ministrem Hladíkem správně vypořádány a zda může zákon pokračovat do sněmovny. Očekává se, že o zákonu by se mělo hlasovat do konce tohoto roku.
„Pro nás bude úspěch, pokud teď někdo zhodnotí, že návrh není dobře připravený, a vrátí se zpátky k přepracování,“ zakončuje Kocman.
