Nadace Neuron ve čtvrtek udělila prestižní cenu za mimořádný přínos vědě kapacitě v psychiatrii Cyrilu Höschlovi, který se zasadil za popularizaci psychiatrie a výuku nových lékařů. Psychiatr v současné době trpí vážným progresivním onemocněním, takzvanou multisystémovou atrofií.
„Cenu Cyrilu Höschlovi jsme se rozhodli udělit u příležitosti Světového dne duševního zdraví, který je dnem vzdělávání a osvěty v této oblasti a také dnem boje proti sociálnímu stigmatu psychických onemocnění. Profesor Cyril Höschl je ztělesněním této činnosti nejen v České republice, ale i ve světě. Přišlo nám příznačné tento den oslavit právě Cenou Neuron,“ vysvětluje spoluzakladatelka a ředitelka Nadace Neuron Monika Vondráková.
Cenu podle nadace získal za svou celoživotní práci na popularizaci psychiatrických onemocnění.
„Snažil jsem se lidem říct, že psychiatričtí pacienti – až na výjimky – nekoušou a nevraždí. Do určité míry se to snad povedlo, ale pořád do toho musíte foukat,“ popisuje v rozhovoru pro nadaci profesor Höschl své životní poslání.
Podle předsedy Vědecké rady Nadace Neuron Jana Konvalinky se Höschl také zasloužil o změnu systému péče o psychiatrické pacienty a výuku nových lékařů.
„Profesora Höschla nenominujeme za vynález nového antidepresiva, ale za jeho systematickou celoživotní práci na tom, aby psychiatrická onemocnění ztratila stigma, aby se lidé nebáli vyhledat pomoc odborníků, pokud pociťují psychické problémy. Současně za jeho velké zásluhy o změnu systému péče o psychiatrické pacienty a výuku nových lékařů. Cyril Höschl tak zlepšil život nám všem,“ vysvětluje předseda Vědecké rady Nadace Neuron Jan Konvalinka.
74-letý Cyril Höschl stál 31 let v čele Psychiatrického centra v Praze. V roce 2023 získal Cenu Arnošta Lustiga, která se uděluje každoročně osobnostem, které naplňují vlastnosti, jakými jsou „odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost“.
Onemocnění
Minulý rok u psychiatra propuklo nevyléčitelné onemocnění zvané multisystémová atrofie, které ovlivňuje funkci mnoha center v mozku, jež řídí hybnost, rovnováhu, koordinaci a dalších funkcí. V rozhovoru pro deník Seznam Zprávy v dubnu řekl:
„Kdyby mi před půl rokem někdo řekl, že nebudu chodit, že nebudu řídit auto, že se nebudu moct podepsat, že nebudu moct psát ani na klávesnici, tak bych se šel snad picnout. Zajímavé je, že s tím, jak ta choroba postupuje, tak zároveň s ní postupuje pocit, že je vám to jedno. Že na to koukáte jako Marťan a bavíte se spíš tím, jak se ty příznaky míhají, jak přibývají, jak jsou některé nevysvětlitelné,“ řekl.
Podle svých slov pozoruje jeho vlastní vnitřní „já“ s klidem, jak nemoc postupně postupuje.
„Pozorujete sami svoje vlastní hendikepy, že jeden den mluvíte líp, druhý den mluvíte hůř, ale máte od toho emoční odstup. Vůbec nepropadám zoufalství. To může propadat moje okolí, které o mě musí pečovat. Ale já se na to zvláštním způsobem adaptuji, a to je jeden z objevů, které jsem na své drobné kazuistice udělal,“ dodal v rozhovoru.
Nejvíce jej trápí, že jeho nemoc způsobuje bolest lidem kolem něj, dodává.
