Někteří návštěvníci, kteří se ztratí, volají o pomoc policii, většinou však stačí cestu ven prostě jen „ošvindlovat“.
Hluboko uvnitř jednoho z největších kukuřičných bludišť na světě, kde sendviče a zmrzlina koupená u stánku s občerstvením jsou už jen vzpomínkou a jediné, co je vidět v každém směru, jsou prašné cesty a slepé stěny zelených rostlin šeptajících ve větru, mají lidé tendenci objevovat sebe samotné.
Od skromných začátků s nepříliš působivým dýňovým políčkem se před dvěma desetiletími jedna farmářská rodina v tomto městečku v okrese Solano rozhodla přejít ke hře v kukuřičném bludišti v naději, že si užije trochu sezónní zábavy a vydělá trochu peněz navíc. A tak se rodina Cooleyových z Dixonu díky svým ambicím a kreativnímu využití excelových tabulek pustila do velkých projektů. Opravdu velkých.
Jejich kukuřičné bludiště Cool Patch Pumpkins způsobilo dopravní kolaps na mezistátní silnici. Lidé, kteří se v labyrintu ztratili, volali na tísňovou linku šerifa okresu Solano. Dvakrát získal Guinnessův rekord jako největší kukuřičné bludiště na světě. A tím se podle Taylera Cooleyho stal „velkou částí“ příjmů této farmy, a to navzdory obrovské rozloze, kterou rodina celoročně obhospodařuje.
V průběhu let sloužilo bludiště také jako 60akrový experiment s lidskou psychologií.
Podle Bretta Herbsta, který v roce 1996 postavil první bludiště na západ od Mississippi a nyní má společnost Maize, která každý podzim navrhuje a staví bludiště pro farmáře po celé zemi, se o člověku „můžete hodně dozvědět“. (Cool Patch mezi jeho zákazníky nepatří.)
Ukazuje se, že někteří lidé přistupují k sezónní činnosti jako k olympijskému závodu: cílem je rychlost. Své papírové mapy svírají pevně v rukou a zuřivě se soustředí. Prohánějí se zákoutími kukuřice a jen tak tak se vyhýbají malým dětem. Běda tomu, kdo by si v jejich skupině chtěl odpočinout.
Jiní se rádi toulají. Točí se sem a tam mezi šustícími desetimetrovými stébly, smějí se, když se ztratí, a zastavují se na čtyřech vyvýšených mostech, které spojují různé části bludiště, aby si popovídali, občerstvili se a udělali selfie.
Když se v klidu posadíte mezi kukuřičné klasy, snadno poznáte, kdo je kdo.
„Kluci, přidejte do kroku,“ křičela na své společníky mladá žena z Kalifornské univerzity v Davisu, když běželi jedno nedělní odpoledne kolem, a vysvětlovala jim, že závodí s jinou skupinou a nemohou si dát pauzu, aby si popovídali.
Proti tomu stála dvaadvacetiletá Amari Mooreová ze Sacramenta, která si u jednoho z mostů dopřávala dlouhou přestávku. „Začínám být trochu unavená,“ řekla.
A pak – a to se nedá říct hezky – jsou tu podvodníci. To jsou lidé, kteří v zoufalství nad poctivým nalezením cesty ven prostě chtě nechtě rozbíjejí a mlátí do kukuřice.
Nebo ti, kteří ztratí veškerou naději na útěk a v panice volají na tísňovou linku 911 a prosí o záchranu zástupce šerifa. (Dispečeři mají tendenci radit, aby počkali na pomoc na místě – nebo aby z něj vyšli skrz porost.)
Bludiště a labyrinty existují již tisíce let. V řecké mytologii byl Minotaurus – s hlavou býka a tělem člověka – uvězněn uprostřed labyrintu na Krétě a snědl každého, kdo nedokázal najít cestu ven. Theseovi se podařilo Minotaura zabít, ale k útěku potřeboval pomoc princezny.
Farmářské městečko Dixon s 19 000 obyvateli se prosadilo v oblasti bludišť zhruba před 20 lety – přibližně v době, kdy se po celých Spojených státech začala rozmáhat kukuřičná bludiště díky novému počítačovému programování, které pomáhá farmářům vytyčovat masivní labyrinty s klikatou sítí průchodů.
Matt Cooley, farmář druhé generace pěstující vlašské ořechy, rajčata, slunečnice, pšenici a vojtěšku, se rozhodl vypěstovat na Halloween několik dýní a prodávat je u silnice. Potom mu někdo vnukl nápad vytvořit bludiště.
„Letos vyzýváme naše návštěvníky i celou společnost, aby se spojili pro větší dobro našeho národa,“ vysvětluje rodina Cooleyových na webových stránkách Cool Patch.
V posledních letech se farma proslavila také symbolem, za který se lidé mohou postavit bez ohledu na své politické přesvědčení: mimoni z filmové série Já, padouch. Jeden ze zaměstnanců farmy, Juan Ramirez, v posledních letech vyrábí obří Mimoňe z balíků sena, které jsou vidět už z dálnice.
Někteří vědci se domnívají, že bludiště ztělesňují paradoxy. A paradoxem moderního zemědělství může být i to, že farma Cooleyových není jediná, která nyní získává podstatnou část svých příjmů z bludiště, které vyrůstá jen na několik týdnů každý podzim. (Podle Taylera Cooleyho se kukuřice z bludiště sklízí v listopadu a slouží jako krmivo pro zvířata).
Zemědělství je náročný byznys, zejména pro malé a střední farmy, které mohou být rozkolísané počasím a výkyvy v cenách komodit a pohonných hmot.
Pokud jde o agroturistiku, kukuřičná bludiště se kdysi skrývala ve stínu dýňových políček, bobulových provozů a jízd na seně v jablečných sadech. Ale možná právě díky těmto mýtickým kořenům a schopnosti otestovat lidskou psychiku se jejich popularita prudce zvýšila.
Herbst, zakladatel společnosti Maize, uvedl, že první komerční kukuřičné bludiště, o kterém ví, vypěstoval jeden farmář na počátku 90. let 20. století. Herbst postavil své vlastní v roce 1996. V současnosti jeho společnost připravuje návrhy bludišť pro stovky farem. Za příplatek vám jeho tým bludiště připraví.
„Kukuřičné bludiště se stalo hlavním slovem října, stejně jako dýně,“ řekl.
Podle Guinessových odhadů v roce 2023 uzurpoval titul největšího bludiště na světě farmář z Quebecu. Ale pro tisíce lidí, kteří nyní považují výlet do Dixonu za jeden ze svých podzimních rituálů, na tom téměř nezáleží.
„Vyrostla jsem tu,“ vypráví dvaatřicetiletá Becca Invanusichová, která sem přijela minulou sobotu ze Santa Rosy se svým snoubencem a dvěma přáteli.
Jako dítě měla v oblibě bludiště šidit: „Prostě jsem se jím prodrala ven,“ řekla a gestem ukázala na řádky kukuřice.
V dospělosti si však podle svých slov tuto psychickou výzvu vychutnává. Její tým plánoval vyřešit hádanku bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.
Copyright 2024 Los Angeles Times. Navštivte stránky latimes.com. Distribuuje Tribune Content Agency, LLC.
Vážení čtenáři: Rádi bychom slyšeli vaše názory a podněty. O jakých tématech byste si rádi přečetli? Své názory a tipy posílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–