Proč vám lidé lžou – a co s tím dělat
Jaký by to byl krásný svět, kdyby se všichni zavázali být k sobě navzájem naprosto pravdiví a věrohodní. Všichni můžeme doufat, že ten den někdy v budoucnu přijde.
Do té doby se musíme smířit s tím, že spousta lidí se rozhodne podvádět. Lidé lžou z nejrůznějších důvodů, od jednoduchých drobných lží až po velké výmysly.
Nedávno mi na klinice duševního zdraví, kterou vedu, řekla jedna klientka: „Přistihla jsem svou nejlepší kamarádku, jak mi nehorázně lže. Věděla jsem, že ji vyhodili z práce, ale ona mi řekla, že dala výpověď. Když jsem se jí na to zeptala, začala vyprávět další lež, aby zakryla tu první, pak další a další. Byla bych milostivá bez ohledu na to, co se stalo s její prací – na tom nezáleží. Důležité však je, že se mi kamarádka podívala do očí a lhala mi. Několikrát. To vyvolává spoustu bolestných otázek ohledně našeho přátelství.“
Při své práci psychologa často slýchám různé variace na toto téma, kdy jsou lidé obelháváni svými manželi, spolubydlícími, dospívajícími, spolupracovníky a dalšími. Bohužel je to v naší společnosti běžná praxe.
- Jedna studie z Virginské univerzity ukázala, že lidé lžou v průměru jednou až dvakrát denně.
- Studie National Geographic stanovila toto číslo ještě vyšší a odhaduje, že 59 % dospělých lže pětkrát a vícekrát denně.
- Kromě pravidelných lhářů existuje malé procento „plodných lhářů“ , kteří pravidelně den co den lžou patnáctkrát a vícekrát.
- Podle statistik, které shromáždil Brandon Gaille, 70 % z nich tvrdí, že by to byli ochotni udělat znovu.
Lež je důležitým signálem
Lži ničí klíčovou složku každého vztahu: důvěru. Jistě, lež, která vám byla řečena, může být ojedinělým incidentem nebo polopravdou, která může být odpuštěna a zapomenuta. Často je však lež známkou problémů.
Potřeba člověka lhát je výmluvným vodítkem o jeho charakteru a emocionálním zdraví. Může naznačovat vážnou nejistotu, nedostatek integrity nebo chatrné morální standardy. Pokud se nepoctivost ve vztahu objeví jednou, pravděpodobně se objeví znovu. Lidé, kteří jsou ochotni lhát v jedné situaci nebo s jednou osobou, budou snadno lhát i v jiných souvislostech.
Lež se málokdy objeví z ničeho nic – je součástí širšího klamavého kontextu. Pokud je někdo neupřímný, budete přirozeně uvažovat o skrytých motivech. I drobné lži vytvářejí prostředí nedůvěry, v němž se ptáte, zda je k vám druhá osoba opravdová a upřímná.
V mysli podvodníka
Lidé, kteří lžou, mají skryté problémy, které je nutí lhát. Zde jsou nejčastější důvody, proč lidé lžou:
Vyhnout se negativním důsledkům. Když pravda nese riziko trestu, ztrapnění nebo ztráty, může se lhaní jevit jako bezpečnější varianta. Je jedno, zda lže dítě, aby se vyhnulo problémům za rozbití vázy, nebo zaměstnanec, který si vymýšlí výmluvu za nedodržení termínu, motivace je stejná: chránit se před následky, které by přineslo mluvení pravdy. V mnoha případech lidé lžou, protože se cítí v pasti mezi upřímností a nežádoucími následky, a věří, že neupřímnost jim nabídne únikovou cestu.
Nedostatečně vyvinuté svědomí. Svědomí je vnitřní systém, který člověka vede k tomu, aby jednal správně, lidsky a soucitně. Naproti tomu lháři jednají na základě vlastních přání a impulsů a nevěnují příliš pozornosti tomu, jak by vás jejich jednání mohlo ovlivnit. Pokud mohou dosáhnout svého, i když vám to způsobí bolest, udělají to.
Získání moci nebo manipulace. Lži v této kategorii jsou více promyšlené a záměrné, často mají za cíl oklamat nebo využít druhé ze zištných důvodů. Tyto lži mohou být použity jako lsti k manipulaci situací, kariérnímu postupu, udržení kontroly nebo podpoře pozitivního obrazu. V těchto scénářích je hlavním cílem lháře použít klamání jako prostředek k dosažení osobního úspěchu nebo udržení vlivu. Tento typ lhaní je často nejškodlivější, protože narušuje důvěru a vytváří prostředí, kde se nepoctivost stává normou.
Předcházení konfliktům. Většina lidí se bojí konfrontace a nepohodlí, které s sebou nese upřímnost v obtížných situacích. Někteří než aby čelili případné hádce nebo reakci, mohou raději lhát nebo zamlčet pravdu, aby zachovali klid. Tato forma lhaní vytváří iluzi harmonie, ale z dlouhodobého hlediska často vede k nevyřešeným problémům a hlubším nedorozuměním. Vyhýbání se konfliktům prostřednictvím neupřímnosti může zabránit krátkodobým nepříjemnostem, ale časem podkopává důvěru a oslabuje vztahy.
Zvyk a nutkání. Někteří lidé lžou tak často, že se to stane jejich druhou přirozeností, často bez jasného nebo racionálního motivu. Kompulzivní lháři mohou cítit pocit uspokojení nebo kontroly prostřednictvím klamání, i když jejich lži nemají žádný zřejmý účel. V extrémních případech může být nutkavé lhaní spojeno s psychickými poruchami, jako je patologické lhaní nebo narcistická porucha osobnosti. Pro tyto jedince není lhaní jen vědomou volbou, ale hluboce zakořeněnou součástí jejich identity a mechanismu zvládání.
Co dělat, když lži vyjdou najevo
Jak byste měli reagovat po odhalení podvodu? Začněte těmito strategiemi:
Zastavte se a zpracujte své emoce. Když zjistíte, že vám někdo lhal, vaší prvotní reakcí může být hněv, bolest nebo zmatek. Protože se jedná o přirozené emoce, dejte si čas na jejich zpracování. Zároveň nedovolte, aby tyto emoce řídily vaši okamžitou reakci. Impulzivní jednání – ať už v podobě ostré konfrontace nebo stažení se v hněvu – může situaci ještě více vyhrotit a ztížit její řešení. Vyjasnění vlastních pocitů vám pomůže rozhodnout se, jak k situaci přistoupit klidně a promyšleně.
Zvažte kontext. I když lhaní není nikdy ideální, pochopení motivů dotyčné osoby vám může poskytnout jasnější pohled na to, jak vážná situace je. Jednalo se o zlovolný pokus o podvod, nebo o dobromyslnou lež? Kamarádka, která lže o tom, proč se vás zastala na vašem měsíčním setkání u oběda, nemusí jednat ze zlého úmyslu, ale spíše z rozpaků nebo úzkosti. Na druhou stranu kolega, který lže, aby si přisvojil zásluhy za vaši práci, může být motivován egoismem a sobectvím, což bude mít závažnější důsledky.
Rozmyslete si, zda se s dotyčnou osobou střetnete. Konfrontace nemusí znamenat ostrý střet – může to být klidný, otevřený rozhovor, ve kterém vyjádříte, jak vás lež ovlivnila. Pokud byla lež relativně malá nebo pokud záměry dotyčné osoby nebyly škodlivé, můžete se rozhodnout nechat ji být. Pokud však lež poškodila vaši důvěru nebo vám způsobila újmu, je důležité problém řešit.
Když se rozhodnete dotyčnou osobu konfrontovat, přistupujte k rozhovoru spíše se zvědavostí než s obviňováním. Začněte tím, že se podělíte o své pocity, a používejte spíše věty typu „já“ než „ty“: „Cítím se zraněný a zmatený“ místo ‚Lhal jsi mi‘.
Naslouchejte s otevřenou myslí. I když je snadné dělat závěry nebo předpokládat, proč někdo lhal, vyslechnout si jeho verzi příběhu je klíčové pro pochopení celého obrazu. Lidé lžou z mnoha důvodů – ze strachu, nejistoty nebo snahy někoho ochránit. Nasloucháním s otevřenou myslí můžete odhalit důležité souvislosti, které změní váš pohled na situaci.
Vyslechnutí jejich vysvětlení však neznamená, že musíte přijmout nebo omluvit špatné chování. Je možné se vcítit do něčího uvažování, aniž byste lhaní omlouvali.
Posuďte dopad na vztah. Lze důvěru obnovit, nebo je škoda příliš hluboká? To bude do značné míry záviset na závažnosti lži, na postoji dotyčné osoby během rozhovoru a na tom, zda za své jednání převezme odpovědnost. Pokud osoba projeví skutečnou lítost a ochotu k nápravě, lze důvěru časem obnovit. Pokud však osoba nadále lže, odvrací vinu nebo odmítá vaše pocity, může to být znamením, že vztah není tak pevný, jak jste si mysleli.
Stanovte si hranice pro další postup. Pokud vám někdo ublížil svou lží, je nutné mu sdělit, co potřebujete, abyste se ve vztahu cítili bezpečně a respektovaně. Může to znamenat, že požádáte o větší transparentnost, vyjasníte si očekávání ohledně upřímnosti nebo stanovíte důsledky pro budoucí nepoctivost.
Pokud přítel opakovaně lže, aby se vyhnul obtížným rozhovorům, můžete stanovit hranici, že pro zachování přátelství potřebujete upřímnost, i když je nepříjemná. Pokud ke lži došlo v profesionálním prostředí, můžete stanovit hranice týkající se komunikace a odpovědnosti, abyste zajistili, že se podobné incidenty nebudou opakovat. Udržování hranic vysílá jasný signál, že ačkoli můžete být ochotni přejít lež, nebudete tolerovat pokračující nepoctivost.
Vědět, kdy odejít. Opakovaná neupřímnost může narušit důvěru do té míry, že se vztah stane toxickým nebo neudržitelným. Pokud zjistíte, že dotyčná osoba není ochotna změnit své chování nebo převzít odpovědnost, může být nutné v zájmu vašeho vlastního blaha odejít.
Ukončit vztah kvůli neupřímnosti není nikdy snadné, zejména pokud je dotyčná osoba někým, kdo je vám blízký. Setrvávání ve vztahu, kde je důvěra neustále narušována, však může vést k pokračující frustraci, zranění a citovému vypětí. Někdy je nejzdravější volbou vystoupit ze situace a zaměřit se na vztahy, kde se důvěra cení a udržuje.
–ete–
