Komentář
Spojené státy a čínský režim si konkurují v Barmě, kde Peking financuje jak vládu, tak některé odbojové síly, aby si zajistil své investice a neomezený přístup k surovinám. Mezitím Washington podporuje demokratické hnutí v Barmě.
Konflikt mezi Spojenými státy a Komunistickou stranou Číny (KS Číny) se rozprostírá na vojenské, diplomatické i ekonomické úrovni, zahrnuje oceány, Arktidu, sedm kontinentů i vesmír.
Barma, známá také jako Myanmar, je od roku 1948 zmítána občanskou válkou. Jedná se o další bojiště, kde Spojené státy prosazují demokracii jako alternativu k ziskově orientovanému vlivu KS Číny, která se snaží ovládnout upadající stát a vtáhnout jej do sféry vlivu Pekingu.
Konflikt v Barmě je složitý, ale jeho jádrem je válka mezi Státní administrativní radou (SAC), která se chopila moci vojenským převratem v roce 2021, a různými prodemokratickými milicemi. SAC je poslední z řady vojenských junt. V dřívějších obdobích odboj tvořily především etnické ozbrojené organizace (EAO), skupiny vytvořené mezi 135 etnickými menšinami Barmy na odpor proti vojenské vládě. Po převratu, který svrhl Národní ligu pro demokracii vedenou Aun Schan Su Ťijovou, se odpor rozšířil z džunglí i do měst. Lidové obranné síly (PDF), tvořené barmskou většinou i obyvateli měst, nyní spolupracují s etnickými povstalci v boji proti jednotkám junty, známým jako Tatmadaw. Většina jednotek PDF a etnických ozbrojených skupin dnes podporuje vládu národní jednoty (NUG), exilovou vládu, která poprvé zahrnuje i účast etnických menšin.
Směřování války stále více ovlivňuje soupeření mezi KS Číny a Spojenými státy, což způsobuje rozdělení uvnitř opozice. Barmská ekonomika se po letech konfliktů prudce propadá, zatímco odbojové síly nyní kontrolují většinu území země, možná až 80 %. Přesto jednotky Tatmadawu stále bojují, posilované diplomatickou podporou, financemi a zbraněmi od čínského komunistického režimu.
Spojené státy se do konfliktu zapojily jen okrajově, především prostřednictvím sankcí vůči režimu, a nyní začaly opatrně spolupracovat s NUG v naději, že podpoří demokracii. Naopak čínský režim vyzval etnické ozbrojené skupiny, aby s NUG nespolupracovaly. Skupiny, jako je Spojená armáda státu Wa (UWSA), jedna z nejmocnějších a Číně nejbližších, zůstávají na žádost Pekingu v příměří s vládou.
UWSA, která hraničí s Čínou, patří mezi nejbohatší a nejlépe vyzbrojené milice díky přímému obchodu s Čínou. Paradoxně, zatímco se vyhýbá válce, UWSA vyrábí zbraně pro mnoho etnických povstaleckých armád bojujících proti vládě. To vyhovuje zájmům čínského režimu, protože Peking nechce, aby zvítězila jakákoli strana, ale preferuje stabilitu v oblastech kolem svých investic a obchodních tras.
Většina vojáků UWSA má čínská jména a hovoří waštinou i čínštinou. Ostatní etnické skupiny frustruje, že UWSA odmítá bojovat, protože její zapojení by mohlo pomoci zvrátit situaci proti Tatmadawu. To by však bylo v rozporu se zájmy čínského režimu. Další silná skupina, Armáda myanmarské národně demokratické aliance (MNDAA), je součástí Aliance tří bratrství, spolu s Národně osvobozeneckou armádou Ta’ang a Arakanskou armádou. KS Číny vyzvala MNDAA, aby přestala podporovat NUG, protože její západní orientace ohrožuje strategickou pozici čínského režimu v Barmě.
Zvláštní vyslanec čínského režimu Deng Xijun údajně vyzval etnické milice, jako je UWSA, aby nepodporovaly MNDAA. Na srpnovém setkání čínský ministr zahraničí Wang Yi nastínil „tři základní podmínky“ pro juntu a etnické vůdce v Barmě: vyhnout se občanským nepokojům, zůstat součástí Sdružení národů jihovýchodní Asie a zabránit vnějšímu zasahování – což se týká demokratické exilové vlády. V září MNDAA oznámila, že přestává spolupracovat s NUG a ruší plánovanou operaci na dobytí Mandalaje, jedné z posledních vládních bašt.
Zatímco čínský režim upřednostňuje prosazování svých ekonomických a strategických zájmů, Spojené státy historicky podporovaly demokratické síly a uvalovaly sankce na barmské vojenské režimy. Spojené státy umožnily NUG otevřít styčnou kancelář ve Washingtonu, dosud však plně neuznaly NUG jako legitimní vládu Barmy. NUG nadále dostává podporu od západních zemí, včetně finanční pomoci od Spojených států a Evropy, která je však omezena pouze na pomoc nezahrnující zbraně.
Snaha čínské komunistické strany začlenit Barmu do své sféry vlivu představuje vážnou hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států, protože oslabuje americký vliv v regionu, narušuje snahy o prosazování demokracie a posiluje dominanci čínské komunistické strany v oblasti Indo-Pacifiku, zájmy USA i jejich spojenců. Čínsko-myanmarský ekonomický koridor (CMEC), součást Nové Hedvábné stezky, je stále ve výstavbě, ale po dokončení poskytne Číně přímý přístup k Indickému oceánu. To vyvolává významné bezpečnostní obavy jak pro Spojené státy, tak pro Indii, klíčového regionálního spojence. CMEC zahrnuje železniční spojení z čínské provincie Yunnan do přístavu na barmském pobřeží Bengálského zálivu, který byl vybudován Čínou, což by čínskému námořnictvu potenciálně umožnilo narušit klíčové trasy pro přepravu ropy z Blízkého východu do zbytku světa.
Zapojení Pekingu do barmského mírového procesu a snahy zprostředkovat příměří mají především za cíl stabilizovat situaci a ochránit ekonomické zájmy čínského komunistického režimu. Junta oznámila plány na uspořádání demokratických voleb v roce 2025, které KS Číny podporuje. Tyto plány však pravděpodobně slouží jen jako symbolické gesto a snaha vytvořit zdání legitimity, protože západní pozorovatelé očekávají, že volby budou nelegitimní. Klíčové opoziční strany, včetně Národní ligy pro demokracii, která zvítězila ve dvou předchozích demokratických volbách, byly násilně rozpuštěny a diskvalifikovány z účasti.
Pokud válka někdy skončí, odolnost etnických ozbrojených organizací může zemi znemožnit vytvoření jednotné zahraniční politiky, protože některé tyto ozbrojené organizace by mohly pokračovat v přímé spolupráci s Čínou. Dokončení CMEC a pokračující čínská dominance by mohly proměnit Barmu ve vazalský stát čínského režimu, čímž by se dále přiblížila k ose vedené KS Číny a zaměřené proti Spojeným státům, která již zahrnuje Rusko, Írán a Severní Koreu.
Názory vyjádřené v tomto článku odrážejí stanoviska autora a nemusí nutně odpovídat názorům redakce Epoch Times.
–ete–
