Již za měsíc a půl si dvacítka studentů, která prochází mnohovrstvým sítem, vyzkouší stav beztíže v tzv. parabolickém letu mise Zero-G. O milnících a přínosech projektu, který má podnítit zájem mladých o špičkovou vědu, dnes diskutovaly známé osobnosti a ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
Na Ruzyni má odstartovat 30. března speciálně upravený Airbus A310, který dá vybraným studentům pocítit něco mimořádného – stav beztíže střídaný s přetížením zhruba 2G. Do projektu organizovaného ministerstvem dopravy se přihlásilo 861 studentů ve věku 13–18 let, kteří procházejí několika síty. Nakonec jich poletí dvacet. Lety speciálem zatím absolvovali jen v Portugalsku a Lucembursku.
A „jaký smysl má poslat dvacítku děcek na letadle do stavu beztíže“? Na otázku Simona Klingy, vedoucího studentského týmu LASAR, odpovídal Jan Spratek, odborný pracovník pražského planetária a koordinátor vzdělávací kanceláře Evropské kosmické agentury (ESA) pro ČR: „Protože to funguje, protože vesmír táhne a vesmír je sexy. Proto, že vesmír podle všech výzkumů – a opravdu to říká i praxe – tak funguje jako ten nejvíce inspirační a motivační faktor k tomu, aby se děcka technikou a vědou zabývala. A pokud existuje nějaký prostředek, jak to dětem a veřejnosti přiblížit co nejlépe, ale stále na planetě Zemi, tak si myslím, že je právě Zero-G.“
Na dnešním setkání s novináři pak Spratek popsal složitý výběr účastníků. V první fázi vybrala devítičlenná porota 280 z 861 zájemců. Po další „eliminaci“ zůstalo jen sto studentů. Součástí přihlášek byla několikaminutová videa zájemců, ve kterých se studenti snažili „prodat“ svůj zájem a vědomosti. V částech z nich puštěných novinářům bylo vidět odhodlání, motivace a zápal studentů o různé vědní obory.
Další síta, po kterých zůstalo jen 50 nadějí, prověřila kognitivní schopnosti a úroveň angličtiny, a také fyzickou kondici. Finálová dvacítka bude dle Spratka vybrána příští týden.
Projekt přišel podpořit i mjr. Aleš Svoboda, český astronaut ve výcviku a pilot bojových stíhaček, o jehož zkušenostech z výcvikového centra ESA v Kolíně nad Rýnem jsme psali v prosinci. Komplexnost výběru studentů připodobnil k výběru astronautů: „Nestačí, že ten člověk je dobrý nebo že překoná nějakou základní laťku v jednom ve dvou aspektech. Aby ten člověk byl úspěšný, musí být dobrý ve všech oblastech, které se testují.“
„Let v prostředí mikrogravitace je jedinečná zkušenost, která studentům přiblíží, jaké je to být opravdovým astronautem. Pevně věřím, že je tento zážitek inspiruje k hlubšímu zájmu o vědu a techniku a pomůže jim najít cestu do světa kosmického výzkumu,“ sdělil v doprovodné tiskové zprávě.
Právě příležitost českých firem podílet se na kosmickém průmyslu vyzdvihl ministr Kupka, který toto odvětví, spolu s robotikou a umělou inteligencí, vidí jako nezbytnou budoucnost, prostor pro vytváření inovací a vysoké přidané hodnoty v ekonomice. Projekty jako Zero-G a Česká cesta do vesmíru dle něj „probudí nadšení“ u studentů, kteří si jej pak „přenesou do svého studia i budoucí kariéry“ a trvale tak budují zájem o technické obory. Další dimenzi pak vidí v budování české pověsti ve světě.
Svou zkušenost zprostředkoval i Simon Klinga, který vyzdvihl i další faktor – nalezení skvělých přátel v rámci studentského projektu LASAR, jehož družici nedávno vynesla na oběžnou dráhu raketa Falcon 9 a která byla v době diskuze nad Pacifikem. Ocenil podmínky a prostředí, že v Česku něco takového šlo zrealizovat.
Popsal také vstřícnost prostředí, se kterou se během svého projektu setkali: „Když jsme přišli za lidmi z laserových center, tak nás neposlali někam, ale řekli nám: ‚Tak jo, jdeme do toho!‘ A stejně tak tomu bylo se spoustou dalších.“
Pátým diskutujícím byl Yemi A.D., umělec, vesmírný nadšenec a zakladatel Moonshot Platform.
Yemi, spolu s dalšími, kromě ministra Kupky, poletí airbusem také, přičemž velitelem celé posádky bude právě Aleš Svoboda.
Umělec zdůraznil mezinárodní spolupráci a že vesmírné aktivity je potřeba podporovat soustavně. Zero-G by dle něj neměl zůstat jako „silver bullet“ (jediná kulka).
„Teprve když si umožníme zvednout hlavy nad sebe anebo se dostat nahoru a podívat se dolů, tak si uvědomujeme úplně jiný kontext toho, že na té planetě žijeme spolu, že z výšky nejsou vidět hranice, z výšky nejsou vidět války,“ řekl Yemi. A dodal: „To je něco, co by nemělo být jen v rukách jedné země… mělo by v tom našem kulturním kontextu mít svoji stopu právě mezi studenty, právě mezi mladými lidmi, kteří jsou tím určitě velmi motivovaní.“
Popsal také úspěch Simona Klingy, který v rámci jeho Moonshotu přebíral v New Yorku cenu v sále plném miliardářů, vědců a osobností, kteří mu tleskali. Dodal také, že „je důležité si uvědomovat, jak velký vztah je mezi sebedůvěrou a úspěchem“, kdy sebedůvěra Čechům často chybí.
O svou zkušenost se pro Epoch Times podělili i další z projektu LASAR.
Osmnáctiletý Richard Nikel řekl, že za poslední dva roky, co se do odvětví dostal, „se to hrozně dobře rozrůstá, že to zázemí pro vesmírný průmysl a vesmírné aktivity jak u studentů, tak i firem tady v Česku hodně prosperuje“.
O rok mladší Boris Brovkin řekl: „Jsem obrovsky vděčný Česku za ty příležitosti, které tady máme, protože i my studenti máme možnost stavět družice, vysílat je do vesmíru, testovat tam nějaké věci s lasery, což nás neskutečně baví a motivuje.“
Osmnáctiletý Vojtěch Dvořák obdobně jako Klinga vyzdvihl skvělý kolektiv a networking, díky kterému se mohou posouvat dál.
