Komunistická strana Číny hlásá historický materialismus (tedy, že člověk nebyl stvořen Bohem) a dialektický materialismus (že člověk nemá duši). Přesto si jako ryze ateistická instituce nárokuje rozhodovat o reinkarnacích – převtělování duší.
Když Tibeťané v roce 1996 určili nového duchovního vůdce – pančhenlámu – Gendüna Čhökji Ňima, tehdejší vůdce komunistické strany Jiang Zemin jej nechal v jeho šesti letech unést a nahradil ho vlastním „pančenlámou“ Gjalcchänem Norbubylim, jenž je synem členů komunistické strany.
Pančenláma má historickou pravomoc určit dalšího dalajlámu. Tato tradice vyplývá z tibetské víry v existenci duše a její převtělování. Zatímco po smrti pančhenlámy hledá jeho převtělenou duši dalajláma, pančhenláma naopak hledá dalajlámovu duši po smrti jeho fyzického těla.
Protože jsou dalajláma a pančhenláma duchovními vůdci a donedávna byl dalajláma i vůdcem tibetské vlády, pokouší se komunistická strana dostat posty dalajlámy a pančhenlámy pod svoji kontrolu.
Poté, co komunistická strana unesla původního pančhenlámu a dosadila si vlastního, čeká na to, až zemře současný dalajláma. „Jejich“ pančhenláma potom vybere nového dalajlámu.
Současný 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, který se setkal s Václavem Havlem a pak ještě 10x navštívil Českou republiku, vydal knihu nazvanou „Voice for the voiceless” (Hlas pro lidi bez hlasu) s podtitulem „Více než sedm desetiletí boje s Čínou o mou zemi a můj lid“. V knize uvádí, že jeho nástupce se narodí mimo Čínu „ve svobodném světě”, a že kampaň za svobodu tibetského lidu bude pokračovat i po jeho smrti.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning se proti jeho vyjádřením ohradila: „Čínská vláda vydala Předpisy o náboženských záležitostech a Opatření o řízení reinkarnace živých buddhů a tento způsob nástupnictví respektuje a chrání“.
Reinkarnace žijících buddhů včetně dalajlamy musí být podle čínské mluvčí „v souladu s čínskými zákony a předpisy, jakož i náboženskými rituály a historickými konvencemi, a musí se řídit procesem, který se skládá z vyhledání a identifikace v Číně, losování ze zlaté urny a schválení ústřední vládou“.
Podle projektu Sinopsis je „náboženství pro ateistickou Komunistickou stranu Číny přijatelné – pokud je pod vládní kontrolou a slouží jejím zájmům“.
Dnes v Indii žije nejpočetnější tibetská diaspora a na severozápadě země v Dharamsale sídlí samotný dalajlama i tibetská exilová vláda, kam se uchýlili v roce 1959 resp. 1960 po vpádu komunistických vojáků do Tibetu a po následném neúspěšném povstání tibetského lidu. Čínský režim legitimizuje svoji přítomnost v Tibetu tím, že prohlašuje Tibet za historickou část Číny.
Zatímco jedna strana, Tibeťané a zahraniční pozorovatelé, odsuzuje „kulturní genocidu v Tibetu“, čínský režim ústy mluvčí čínského ministerstva zahraničí tvrdí, že Tibet „se těší prosperující ekonomice, stabilní společnosti, vzkvétající kultuře a lepšímu životu svých obyvatel“, což podle komunistické strany „vidí i mnozí členové mezinárodního společenství“.
Dalajláma již dříve prohlásil, že přeruší tradici a bude posledním dalajlámou a po své smrti předá vládu nad Tibetem do rukou exilové tibetské vlády.
V listopadu 2019 podle projektu Sinopsis poskytla Čína oficiální vyjádření ohledně osudu zmizelého pančhenlámy na půdě OSN. Gendün Čhökji Ňim údajně „prošel v dětství povinnou školní docházkou jako každý prostý občan Čínské lidové republiky. Poté vystudoval univerzitu a nedávno si našel práci. Vyjádřil přání soustředit se na práci a žít klidný život bez vnějších zásahů“.
Ani po třiceti letech nuceného zmizení neexistují ověřené informace o tom, co se s pančhenlamou opravdu stalo.
