Strana byla označena za extremistickou a podrobena nejtvrdšímu dohledu. Zpráva, která to měla podložit, ale podle kritiků postrádá silné důkazy.
Pravicově populistická strana Alternativa pro Německo (AfD), která v nedávných federálních volbách těsně skončila na druhém místě, nyní vede právní bitvu se státem, aby se vyhnula označení za „extremistické“ pravicové hnutí.
Kontroverzní nálepku uvalil 2. května německý Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV), jenže ta byla následně pozastavena kvůli právní námitce a probíhajícímu přechodu k nové koaliční vládě.
Zde je přehled toho, co víme o tomto aspektu německého práva – vytvořeného po válce na ochranu proti návratu fašismu – a jaké jsou důsledky pro společnost a politiku.
O co jde v právním sporu?
V poválečném Německu byl v roce 1949 přijat Základní zákon, který měl zabránit návratu národního socialismu. Současně byl zřízen Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV), aby chránil demokratický řád země před vnitřními hrozbami.
AfD byla jako podezřelé extremistické hnutí klasifikována už v roce 2021, ale teprve 2. května 2025 BfV oficiálně oznámil její zařazení mezi extremistické organizace.
Úřad tvrdí, že AfD představuje hrozbu pro demokratický řád země a obviňuje ji z „nerespektování lidské důstojnosti“ skrze „neustálé podněcování“ proti nelegálním migrantům, což podle něj ohrožuje sociální smír, národní identitu i bezpečnost Německa.
Časopis Cicero však mezitím zveřejnil úplné znění jinak utajované zprávy, na jejímž základě BfV označil AfD za „prokazatelně pravicově extremistickou“. Podle časopisu se zpráva opírá převážně o veřejné zdroje a obsahuje jen minimum informací ze zpravodajských služeb. Její utajení podle Cicera nesloužilo k ochraně zdrojů, ale k ochraně úřadu samotného před veřejnou kritikou.
BfV k tomu vypracoval zprávu o 1 100 stranách, která však nebyla zveřejněna.
Úřad dále uvádí, že pojetí národa u AfD je „v rozporu se svobodným demokratickým základním řádem“ a že strana nepovažuje německé občany s migračním původem, zejména z většinově muslimských zemí, za rovnocenné příslušníky německého národa.
Cicero navíc upozornil, že některé ve zprávě citované výroky skutečně mohou být protiústavní, jiné však nikoli. Zpochybňuje také, zda lze na základě jednotlivých výroků označit celou stranu za extremistickou. Podle časopisu je důkazní základ zprávy sporný.
Po šesti dnech pod touto nálepkou získala AfD 8. května dočasnou úlevu – soud jí vyhověl a vydal předběžné opatření, které BfV nařizuje označení dočasně nepoužívat, dokud neskončí soudní spor.
Pokud AfD u soudu neuspěje, může být označení na stranu znovu uvaleno.
Co znamená nálepka „extremisté“?
Toto označení znamená, že se na AfD vztahuje nejpřísnější forma domácího sledování ze strany BfV.
„Mohou být sledováni po celém Německu, celá organizace. Je to nejostřejší zbraň, jakou má tato zpravodajská služba proti AfD,“ uvádí pro Epoch Times politický analytik Richard Schenk z konzervativního think-tanku MCC Brussels.
Sledování však podle něj automaticky neznamená trestní stíhání – to je v pravomoci policie a státních zástupců – a neznamená ani obtěžování.
Přesto má označení důsledky. „[Mnoho bank] je vůči organizacím pod dohledem velmi nedůvěřivých,“ dodává Schenk. Stejně tak se některé podniky nebo zaměstnavatelé mohou od strany distancovat.
Existuje také profesní riziko, protože uchazeči o veřejnou službu, učitelé, policisté nebo vojáci musejí své vazby na AfD přiznat.
„Lidé se bojí, že přijdou o práci nebo ji vůbec nedostanou, pokud jsou členy AfD. Takže je na ně vyvíjen velký tlak. Už teď to má dopad,“ říká Schenk.
Jak sledování funguje?
BfV se zabývá různými hrozbami – kontrašpionáží, extremismem, islamismem i pravicovým a levicovým radikalismem. Z právního hlediska má sledování tři fáze: předběžné pozorování, zesílené sledování a úplný dohled – ve třetí fázi se nyní nachází AfD.
„Když identifikují politickou skupinu jako možnou hrozbu, mají ze zákona povinnost v určité míře oznámit, že je tato organizace nebo osoba pod dohledem,“ vysvětluje Schenk.
Jak to souvisí s novou vládou?
Od února je AfD fakticky odstavena od moci kvůli tzv. „sanitárnímu kordonu“ – dohodě mezi vládnoucími středopravicovými křesťanskými demokraty a jejich partnery z levostředové Sociálnědemokratické strany (SPD).
Dne 6. května se kancléřem stal Friedrich Merz z Křesťanskodemokratické unie (CDU) a ministerstvo vnitra, pod které spadá BfV, převzal stranický kolega Alexander Dobrindt.
Ten už 4. května řekl novinářům: „Jsem skeptický, protože agresivní, bojechtivá povaha strany, která útočí na naši demokracii, musí být určujícím rysem. Ústavní soud správně nastavil vysokou laťku pro zákaz politických stran. Jsem přesvědčen, že AfD není třeba zakázat, ale politicky oslabit. Musíme mluvit o tématech, díky nimž AfD tak posílila.“
Strana SPD však požaduje úplný zákaz AfD.
Podle Schenka volí CDU pragmatičtější přístup ve snaze přilákat zpět voliče AfD. Naopak levice a SPD považují jakýkoli kompromis s AfD či jejími voliči za „kacířství“.
Koalice vedená Merzem má jen těsnou většinu, a Schenk upozorňuje, že by mohla být použita i „jaderná varianta“, která obejde kancléře a umožní zákaz AfD jinou cestou.
„Mohli by postupovat přes zemské vlády, které mají hlasy v horní komoře parlamentu (Spolkové radě), a využít je k zahájení zákazu strany, čímž by obešli federální vládu,“ uvedl.
Co je AfD?
AfD vznikla jako protestní hnutí, ale výrazně posílila v září 2024, kdy v Durynsku a Sasku získala zhruba třetinu hlasů a stala se nejsilnější politickou silou ve východním Německu.
Ve federálních volbách v únoru skončila na druhém místě díky důrazně konzervativním postojům, které podpořil i bývalý demokrat a majitel sítě X Elon Musk.
Strana podporuje tradiční manželství mezi mužem a ženou, nukleární rodinu, národní suverenitu vůči rostoucí moci EU, ochranu německé kultury před „evropskou integrací“ a islamizací, a bezpečnost hranic včetně vyhošťování nelegálních migrantů.
Její mládežnické křídlo Junge Alternative bylo v březnu 2024 v Durynsku označeno za pravicově extremistické. Německý soud v lednu 2025 rozhodl, že i zemská organizace AfD v Sasku může být takto označena.
Spolupředsedové AfD Tino Chrupalla a Alice Weidelová opakovaně odmítli, že by strana byla extremistická.
Může být AfD zakázána?
Podle článku 21 odst. 2 Základního zákona Spolkový ústavní soud dosud zakázal pouze dvě strany: Sozialistische Reichspartei (SRP), neonacistické uskupení zakázané v roce 1952, a Komunistickou stranu Německa (KPD), zakázanou v roce 1956.
Ve 21. století proběhly dva pokusy zakázat krajně pravicovou, ultranacionalistickou Národně demokratickou stranu Německa (NPD), ale v roce 2017 je Ústavní soud zamítl.
„NPD sice sleduje protiústavní cíle, ale zatím neexistují dostatečné důkazy, že jejich činnost povede k úspěchu,“ prohlásil tehdy předseda soudu.
Politolog Werner J. Patzelt, hostující profesor výzkumu na MCC Brussels, řekl Epoch Times, že laťka pro zákaz strany je velmi vysoko.
Podle něj ani strany, které zpochybňují některé principy ústavy – například volají po obnově monarchie – nelze automaticky považovat za extremistické.
A pokud je nějaká strana jednoduše příliš bezvýznamná na to, aby představovala reálnou hrozbu pro existenci liberálního řádu státu, pak zásada přiměřenosti brání jejímu zákazu.
Pokud k zákazu přece jen dojde, taková strana je rozpuštěna a její majetek vyvlastněn.
„Je protiprávní vytvářet nástupnickou organizaci takové politické strany,“ vysvětluje Patzelt.
Zároveň varuje, že zákaz AfD nevyřeší hlubší příčiny její podpory, které se často – ale ne výlučně – pojí s voliči z dělnické třídy.
„I kdyby se zákaz AfD podařil, problémy, smýšlení, přesvědčení ani emoce těchto Němců tím nezmizí,“ uzavírá Patzelt.
Na přípravě článku se podíleli James Baresel a Guy Birchall.
