Ať už se vydáte kamkoli, vaše putování po Baskicku by mělo být pestrou směsí městských, venkovských, kulturních a kulinárních zážitků.
Země Basků, rozdělená mezi Španělsko a Francii, je „národem bez státu“ – vynechaným z mapy, když se kreslily evropské hranice. Baskicko bývá často opomíjeno i v cestovatelských itinerářích, což je také chyba. Se slunnými plážemi, působivou moderní architekturou, chutnými tapas a hrdými, svobodomyslnými lidmi je tento region plný kulturních pokladů.
Španělskou a francouzskou část Baskicka spojuje mnoho: sdílejí působivé atlantické pobřeží s Pyrenejemi tyčícími se vysoko nad oceánem. Mají stejnou vlajku, podobnou lidovou hudbu a tanec a společný jazyk Euskara, kterým mluví asi půl milionu lidí. Obě části se po určitých bojích začlenily do svých států, ale stále si užívají značnou míru autonomie.
Kamkoli se vydáte, vaše putování po Baskicku by mělo být zábavnou směsí městských, venkovských, kulturních a kulinárních aktivit. Věnujte alespoň jeden den každé zemi: přenocujte v jedné, do druhé si udělejte výlet.
Ve Španělsku je srdcem turistického Baskicka San Sebastián se svou třpytivou, malebnou pláží obklopenou zelenými horami a půvabným Starým městem. Stojí za to navštívit také rostoucí Bilbao s ikonickým Guggenheimovým muzeem umění (navrženým Frankem Gehrym) – a proto, že i ono má svou atmosférickou historickou část.
Ve srovnání se svými španělskými „bratranci“ působí francouzští Baskové nejdřív jako Francouzi a až poté jako Baskové. Mým oblíbeným výchozím bodem je zde pohodlné a přehledné letovisko St-Jean-de-Luz. Odtud je to jen kousek do hrázděného Bayonne (s rušným „velkoměstským“ životem a dobrým baskickým muzeem) i do elegantního přímořského města Biarritz.
Na obou stranách hranice odrážejí tradiční vesnice barvy baskické vlajky: zářivě bílé domy ve stylu horských chalup mají okenice v sytě červené a zelené, rozeseté po zelených podhůřích Pyrenejí. Tyto vesnice, které unikly developerskému boomu pobřeží, nabízejí rustikálnější pohled na baskickou kulturu.
Pokud víte, kde hledat, baskické zvyky jsou živé a silné… možná nikde víc než v jednom z jejich oblíbených sportů, jai alai, kde hráči pomocí dlouhých proutěných košů odrážejí míček – menší a tvrdší než baseballový – o stěny rychlostí přes 240 kilometrů za hodinu.
Méně adrenalinu – ale stejně tolik baskické kultury – nabízejí mužské gastronomické kluby. Běžné po celém Baskicku, pohybují se od dělnických společných kuchyní po sofistikovanější verze s rozsáhlými vinnými sklepy a kulinárními knihovnami. Tyto kluby plní několik funkcí: poskytují mužům večer mimo domov v matrilineární společnosti, kde vládnou ženy. Jsou také místem, kde si přátelé, kteří se znají od základní školy, mohou užít společný čas, mluvit euskarsky a uchovávat tradiční způsoby v dnešním uspěchaném světě. A jsou to také místa, kde muži spolu vaří a oslavují baskické kulinární tradice.
A když už mluvíme o jídle: Baskická kuchyně, která mísí vlivy hor, moře, Španělska a Francie, je sama o sobě důvodem k návštěvě regionu. Místní jídla – založená na mořských plodech, rajčatech a červených paprikách – nabízejí některé pikantní pokrmy, což je v Evropě neobvyklé.
Na španělské straně je skvělým zážitkem přecházet z baru do baru a ochutnávat pintxos (baskické tapas). Místní nápoje zahrnují sidra (silný jablečný cider) a txakoli, lehké perlivé bílé víno, které se často teatrálně nalévá z velké výšky pro lepší provzdušnění. Určitě byste měli ochutnat slavný pil-pil, připravovaný emulgováním kůže bacalao (sušené, solené tresky) do konzistence podobné majonéze s česnekem a chilli.
Červené papriky (piment d’Espelette) visící z domů ve francouzských baskických vesnicích dodávají jídlům charakteristickou chuť a často končí v piperade, pokrmu, který kombinuje papriky, rajčata, česnek, šunku a vejce. Papriky se také suší a používají jako koření. Najdete je například v úžasném baskickém jídle axoa (telecí nebo jehněčí ragú na bramborové kaši). Neodjíždějte bez ochutnání ttoro, rybího guláše, který je baskickou odpovědí na bouillabaisse (tradiční francouzskou rybí polévku) či cioppino (italsko-americký rybí guláš). A pokud máte rádi sladké, vyzkoušejte gâteau Basque, místní koláč plněný pudinkovým krémem nebo třešněmi z Bayonne.
I když je jejich kuchyně pohodová, Baskové jsou známí svou tvrdohlavostí. Zejména ve španělské části se jejich touha po svobodě kdysi projevovala terorismem prostřednictvím ETA. Naštěstí politika EU, která dává bezstátním etnickým skupinám více kulturního respektu a podpory, znamená, že vášniví zastánci baskické nezávislosti dnes prosazují svou věc pokojně. Jako kulturně a jazykově jedinečný národ obklopený většími a silnějšími státy se Baskové naučili dělat kompromisy a přitom si udržovat své dědictví a identitu.
Ačkoli jsou rozděleni mezi Francii a Španělsko, Baskové si udržují živou kulturu a návštěva tohoto regionu nabízí jasný pohled na odolnost menších evropských etnických skupin a „národů bez státu“. Ať už se vydáte kamkoli, najdete region barevný, zábavný, pohostinný… a nezaměnitelně baskický.
Milí čtenáři, rádi bychom slyšeli, jaká témata z oblasti umění a kultury by vás zajímala. Napište nám své tipy na namety@epochtimes.cz.
–ete–
