Uniklý rozhovor mezi Si Ťin-pchingem a Vladimirem Putinem upoutal celosvětovou pozornost a znovu vynesl na světlo téma odebírání orgánů.
Devatenáctiletou Han Yu zasáhl náraz smutku a šoku, když vstoupila do místnosti plné policistů.
Uprostřed leželo bezvládné tělo jejího otce, který byl ještě před dvěma měsíci zcela zdráv, než ho čínské úřady uvrhly do vězení.
I přes make-up byly stopy po prožitém utrpení na jeho obličeji stále zřejmé. Pod levým okem mu chyběla část tkáně a kolem brady měl modřiny. Od krku mu dolů vedly černé stehy.
Policisté na Han křičeli a odstrčili ji, když se snažila rozepnout otcovy šaty a zjistit, jak velký je řez.
Několika dalším příbuzným se podařilo nadzvednout mu košili a viděli, že řez pokračuje až k břichu. Zatlačili mu na břicho. Jeho orgány chyběly. Měl tam jen led.
Co s těmi orgány udělali?
O jednadvacet let později se pocit hrůzy znovu vrátil, když uviděla záběr se zapnutým mikrofonem. Čínský vůdce Si Ťin-pching v něm hovořil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o opakovaných transplantacích, které prodlužují život.
„Dříve se lidé málokdy dožívali sedmdesátky, ale dnes jste v sedmdesáti ještě dítě,“ řekl Si prostřednictvím překladatele v ruštině při velké vojenské přehlídce v Pekingu u příležitosti připomínky druhé světové války, 3. září.
Putin odpověděl přes svého tlumočníka: „S rozvojem biotechnologií je možné orgány opakovaně transplantovat, což nám umožní být stále mladšími, snad dokonce dosáhnout nesmrtelnosti.“
„Odhady říkají, že v tomto století je šance dožít se 150 let,“ poznamenal Si těsně předtím, než se přenos zvuku odmlčel.
Uplynulo mnoho let od chvíle, kdy mezinárodní vyšetřovatelé, například londýnský China Tribunal, dospěli k závěru, že čínský režim se zapojil do krvavého obchodu známého jako násilné odebírání orgánů. Vězni svědomí jsou přitom zabíjeni na objednávku kvůli svým orgánům.
Terčem jsou v mnoha případech lidé jako rodina Hanových – praktikující Falun Gongu, známého také jako Falun Dafa, duchovní disciplíny založené na principech pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. V 90. letech ji v Číně praktikovalo odhadem 70 až 100 milionů lidí a od roku 1999 je jejich víra terčem útoků ze strany komunistického režimu.
Poté, co úřady odebraly orgány jejímu otci, bylo pro Han šokující a děsivé slyšet, že nejvyšší čínský představitel diskutuje ohledně neustálé výměny orgánů, sdělila pro Epoch Times. Podle ní to naznačuje, že existuje nadbytek orgánů připravených k použití.
„Nutí mě to přemýšlet: Kolik lidí, jako byl můj otec, kvůli tomu přijde o život?“
„On je naživu“
Nelegální odebírání orgánů bylo v Číně rozšířené už v 90. letech. Se souhlasem čínských úřadů lékaři odebírali orgány popraveným vězňům pro transplantace. V následujícím desetiletí se však průmysl dramaticky rozrostl, a to souběžně se spuštěním celostátního pronásledování Falun Gongu.
Americký kongresman Chris Smith, který na problém upozorňuje už od roku 1998, poukázal na neobvykle krátkou čekací dobu na orgány v Číně, která přitahuje pacienty z celého světa. Země přitom po mnoho let neměla systém dárcovství orgánů a poté, co byl v roce 2015 pod mezinárodním tlakem zřízen, vědci zaznamenali známky manipulace s čínskými daty o darování orgánů.
„Orgán můžete získat během týdne, protože jdou a zabijí někoho, kdo odpovídá vašim antigenům a dalším parametrům, takže je menší nebo žádné riziko odmítnutí orgánu,“ řekl Smith dříve pro Epoch Times. „Nikdy jsem nic podobného neviděl, kromě nacistického Německa. A myslím, že právě o tom tu mluvíme – je to nacistické.“
Han byla jednou ze dvou žen, které pro Epoch Times promluvily o tom, že jejich otcové zemřeli v rukou čínských úřadů a jejich orgány byly ukradeny. Jejich příběhy mají mnoho společného: náhlou smrt blízkých, silnou přítomnost policie, viditelné rány na těle, rychlou kremaci a odmítání odpovědí, když se snažily zjistit pravdu.
Otec Jiang Li zemřel v lednu 2009, méně než 24 hodin poté, co ho rodina navštívila při vzácné návštěvě v pracovním táboře v jihozápadním čínském Chongqingu. Bylo to přibližně v polovině jeho ročního trestu kvůli jeho víře. 66letý muž plakal, když se dozvěděl o novém osmiletém trestu, který byl uvalen na jeho manželku – která proto na setkání chyběla.
Stráže nechaly rodinu čekat celé hodiny, než je odvedly do pohřebního ústavu. Tam jim zaměstnanec márnice vyjmenoval soubor pravidel: žádné telefony, fotoaparáty ani jiné komunikační nebo záznamové prostředky. Řekl jim, že mají pět minut a ani o vteřinu víc, napsala Jiang v petičním dopise, který zaslala čínským úřadům s žádostí o nápravu v otcově případu a který sdílela s Epoch Times.
Když rodina spatřila, jak je z mrazicího boxu vytaženo otcovo tělo, přispěchala k němu blíž. Jeho tvář, hruď a nohy byly na dotek teplé.
„Můj táta není mrtvý. On žije!“ zvolala sestra Jiang.
Dvě desítky přítomných strážných a policistů rodinu v panice odstrčily, přičemž Jiang pořezali dlaň. „Nemocnice už vydala úmrtní list,“ vzpomíná, že tehdy uvedla jedna žena.
Oficiální vysvětlení – „akutní srdeční záchvat“ – nepřesvědčilo nikoho z rodiny Jiangových. Pitva provedená bez souhlasu rodiny odhalila tři zlomená žebra. Ke zlomeninám podle úřadů došlo při oživování.
Jeden zástupce chongqingské prokuratury rodině sdělil, že otcovy orgány byly proměněny v lékařské vzorky.
„Vzali orgány. Mohou říct cokoliv; jak máme vědět, co s nimi udělali?“ konstatovala Jiang pro Epoch Times.
„Otázek je příliš mnoho.“
„V jejich moci“
Otec Han zemřel v roce 2004. Han dlouho nedokázala jeho smrt pochopit. Často se jí o něm zdálo a probouzela se s pláčem.
Deník Epoch Times přinesl v roce 2006 první zprávy o násilném odebírání orgánů na základě svědectví několika lidí. Jednou z nich byla žena, která pracovala v nemocnici na severovýchodě Číny, kde její manžel chirurg odebíral rohovky praktikujícím Falun Gongu.
Han o tom do té doby nic nevěděla. Až následující rok narazila při brouzdání na internetu na příspěvek popisující nucené odebírání orgánů. Celé její tělo se roztřáslo, když četla. Vzpomněla si na svého otce a řez na jeho těle, a jak uvedla, začaly jí téct slzy.
Tu noc plakala celé hodiny, až ztratila vědomí, sdílí pro Epoch Times.
V Číně mohly rodiny dělat jen málo. Jiang strávila šest let snahou domoci se pro svého otce spravedlnosti. Jediným výsledkem byla odveta čínského režimu.
Jiang přišla o práci. Rodina rezolutně odmítala vyrovnání, a tak následovalo zatýkání, bití a nepřetržité policejní obtěžování, když Jiang bezvýsledně podávala petice až k nejvyššímu vedení v Pekingu.
Během jedné schůzky se dvěma právníky přišlo kolem dvou desítek policistů, kteří právníky přemohli a spoutali je na policejní stanici, kde byli mučeni a vyslýcháni. Jeden právník vyšel s pořezanými zápěstími a krví v bubínku – následkem opakovaných facek. Další byl zavřen do kovové klece, ruce měl spoutané vysoko nad hlavou, až mu otekly a znecitlivěly, popsali právníci pro Epoch Times.
„Připadá mi, že jsme zcela v jejich moci,“ poznamenala Jiang. „Nemůžeme ovládat vlastní život.“
Otázka pro svět
Uniklý záznam rozhovoru mezi Si Ťin-pchingem a Putinem upoutal celosvětovou pozornost a znovu vynesl téma odebírání orgánů na světlo – zjevně k nelibosti režimu.
Záznam, který původně čínská státní média odvysílala v přímém přenosu miliardám lidí po celém světě, z čínského internetu ovládaného přísnou cenzurou zmizel. Jeden uživatel čínských sociálních sítí v zahraničí zjistil, že nemůže poslat zprávu s výrazem „longevity“ („dlouhověkost“) na pevninskou Čínu.
Prostřednictvím právníka čínská státní televize CCTV odebrala agentuře Reuters přístup k záznamu, který zdůrazňoval tento dialog. Tvrdí, že agentura použila záznam mimo dohodnutý rámec a „výsledkem bylo jasné zkreslení“ faktů.
Podle Jiang samotná snaha o potlačení celé události vypovídá o strachu.
„Jaké zkreslení?“ řekla. „To jsou jejich vlastní slova. A nucené odebírání orgánů je skutečné.“
Rozhovor – a mezinárodní publicita, kterou vyvolal – působí na obě dcery až surreálně.
Podle nich z výroků vyplývá lhostejnost k lidskému životu, a tím i zranitelnost lidí žijících pod vládou Komunistické strany Číny.
Ale zveřejnění jim zároveň dalo naději.
„Působí to jako něco předurčeného,“ zmiňuje Jiang.
Po léta se cítila bezmocná jako jediná žena čelící politické moci. Ale možná je to šance přimět svět, aby se začal zamýšlet nad nuceným odebíráním orgánů, podotýká.
Pokud „dobrosrdeční lidé“ zprávu uslyší, „možná nastal čas zaujmout postoj“, dodává.
Zůstanou „nadále spát“, nebo se „spojí, aby to zastavili“?
–ete–
