První část série představuje první z Pucciniho trilogie jednoaktových oper, tragédii Il Tabarro.
„Triptych“ (Il Trittico) Giacoma Pucciniho by se dal nazvat nejoblíbenější trojicí operního světa. Není to překvapivé – jde totiž o jediné dílo svého druhu. Některé opery se sice často uvádějí ve dvojicích, avšak původně nebyly jako dvojice zamýšleny. Existuje samozřejmě Wagnerův čtyřdílný cyklus Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen), který je tak monumentální, že jej nelze odehrát v jednom večeru.
Il Trittico se stalo posledním dokončeným dílem velkého skladatele verismu před jeho smrtí v roce 1924. Původně plánoval dvojici – tragédii a komedii –, ale nakonec přidal třetí jednoaktovku. Výsledkem jsou tři mistrovská díla: Plášť (Il Tabarro), Sestra Angelika (Suor Angelica) a Gianni Schicchi.
Il Tabarro
Il Tabarro je první operou z cyklu, kterou Puccini vymyslel a zkomponoval, a zároveň nejméně známou z trojice. Tuto temnou operu lze plně pochopit pouze skrze její nádhernou partituru. Jako jediná se odehrává v době samotného skladatele – v roce 1910 – a její název ironicky odkazuje na předmět, nikoli na postavu: plášť. To je příznačné, protože právě tato část je jediným skutečným příkladem verismu (z italštiny „pravdivost“ nebo „realismus“) v celém cyklu. Méně než o jednotlivé postavy jde o prostředí, které je utváří.
Skutečnou hvězdou příběhu je řeka Seina. Děj se odehrává na bárce kotvící na této pařížské řece. Libreto napsal Giuseppe Adami na motivy francouzské hry La Houppelande („plášť“) od Didiera Golda.
Západ slunce nad Seinou
Michele (baryton) je majitelem bárky, kde se děj odehrává. Je to muž středního věku, který neustále nosí plášť. Jeho mladá žena Giorgetta (soprán) k němu po smrti jejich dítěte zcela ochladla. Touží utéct od Michela a od neklidného života na lodi se svým mladým milencem Luigim (tenor), který je Michelem zaměstnán.
Příběh se odehrává v hodině kolem západu slunce, kdy dělníci dokončují práci, poslouchají hudbu neviditelného flašinetáře a hovoří o svých snech a trápeních.
V této scéně se objevují i Luigiho kolegové: Talpa (bas), který je spokojeně ženatý s hovornou sběračkou hadrů Frugolou (mezzosoprán), a Tinca (tenor), jenž utápí svůj žal z nevěry své ženy alkoholem.
Když všichni tito vedlejší hrdinové popřejí svému zaměstnavateli a jeho ženě dobrou noc, Michele přemýšlí, zda chlad jeho ženy nepramení z lásky k jinému. Když Luigi omylem považuje kouř Micheleho dýmky za domluvené znamení ke schůzce, narazí na žárlivého manžela, který ho donutí k přiznání a nakonec ho uškrtí.
Když Giorgetta vyběhne ven, Michele jí odhalí tělo milence ukryté ve svém plášti. Zděšená Giorgetta poznává, jak její sobeckost zničila oba muže, které milovala.
Žádná z árií z Il Tabarro se běžně neuvádí mimo rámec opery – převážně proto, že jen málo úseků lze samostatně vyjmout. V této fázi své tvorby již Puccini zcela přijal styl tzv. „průběžné kompozice“, kdy melodie plynule přecházejí jedna do druhé bez přerušení. Proplétají se natolik složitě, že jen málo částí dává smysl samostatně.
Baryton zde má silnou árii, v níž osaměle a dramaticky přemítá o chladnosti své ženy. Překvapivě odlehčený moment přináší Frugola v komicky upovídané árii o své kočce – jedné z mála árií, které Puccini napsal pro mezzosoprán.
Puccini v partituře využívá progresivní harmonie k vytváření napětí a používá neobvyklé zvuky, jako mlžné sirény či klaksony, aby zachytil atmosféru Paříže před první světovou válkou. Celou operou se vine melancholická melodie řeky, evokující proudící vodu – nezapomenutelný a pronikavý motiv.
Díky intenzivnímu dramatu a hypnoticky jedinečné partituře je Il Tabarro zapomenutým klenotem trilogie – dílem s tak silným emocionálním i hudebním nábojem, že by obstálo i jako samostatné mistrovské dílo.
Další části Pucciniho trilogie Il Trittico – Suor Angelica a Gianni Schicchi – představíme v pokračování této série.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Napište nám své nápady nebo podněty na e-mail namety@epochtimes.cz
–ete–
