Před zhruba tisíci lety se osamělí mniši uchylovali od světského světa do skalnatých svahů masivu Monte Baldo, severně od Verony v dnešní Itálii. Na úzké římse, obklopené strmými útesy ze tří stran a údolím na východě, si zde vybudovali poustevnu přilnutou ke skále – místo duchovního rozjímání a klidu.
Dnes už poustevna nestojí. Na jejím místě, jako by se vznášela mezi nebem a zemí, se tyčí gotická fasáda a věž menší baziliky, které vzdorují samotným zákonům gravitace. Na úzké skalní římse vyrůstá Svatyně Panny Marie Korunované (Santuario Madonna della Corona), částečně vytesaná do živé skály.
Za staletí se toto posvátné místo v horách mnohokrát proměnilo. Strmé kamenné schodiště, po němž kdysi poustevníci šplhali, bylo upraveno pro poutníky i turisty. Z vrcholu Monte Baldo vede nová přístupová cesta a ze vsi Spiazzi nad svatyní dnes zajišťují kyvadlové autobusy přepravu návštěvníků. Samotný chrám prošel v 70. letech 20. století rozsáhlou přestavbou a rozšířením.
Některé věci se však nezměnily. Svatyně zůstává místem ticha, rozjímání a pokory. Přestože vítá návštěvníky, pravidelně se zde konají bohoslužby a zachovává se atmosféra zbožnosti. Poutníci sem dál přicházejí, aby se pomodlili, účastnili obřadů a vzdali hold svému Spasiteli Ježíši Kristu, který zemřel na kříži za jejich hříchy.
Tato svatyně, vypínající se 774 metrů nad řekou Adiže, je místem mimořádné krásy. Lidé sem přicházejí už od 13. století, kdy zde byla uctívána Panna Marie z Monte Baldo. První kostel na útesu byl založen v roce 1480 a dokončen v roce 1522 – tehdy se podle legendy stal zázrak.
Legenda vypráví, že andělé zachránili sochu Piety – Panny Marie držící tělo mrtvého Krista – z ostrova Rhodos, který tehdy dobyli Osmané. Socha byla zázračně přenesena na Monte Baldo. Jiná, méně zázračná verze říká, že ji věnoval místní šlechtic Ludovico. Tuto historickou sochu mohou návštěvníci obdivovat dodnes. Cesta ke svatyni, která dříve vedla po strmém skalním svahu, je nyní bezpečnější, ale stále náročná: výstup z města Brentino Bellano dole v údolí měří 2425 metrů a prověří i zdatné poutníky. Dá se jen tušit, jak strastiplná bývala cesta poutníků. Na trase je čtrnáct zastavení, u nichž se poutníci modlí. Tato pouť symbolizuje Kristovu cestu s křížem na Golgotu.
V horském tichu se rozléhá stříbrný zvuk kostelních zvonů, které oznamují, že se člověk blíží k posvátnému místu. Z dálky působí věž svatyně v lososově růžovém odstínu a její štíhlá silueta na útesu jako by stoupala k nebi. Tento dojem umocňuje několik přestaveb, jimiž chrám během staletí prošel. Po svém zasvěcení v roce 1530 byl roku 1625 přestavěn a přejmenován na Santa Maria Baldo.
Jeho současná, úchvatná podoba vznikla v 70. letech 20. století. Stavba, místy popraskaná, ale zachovalá, tehdy prošla odvážnou rekonstrukcí a rozšířením, které zvětšilo její rozlohu téměř na trojnásobek – na 600 metrů čtverečních. Při přestavbě byly některé části kostela zbourány a skalní stěna byla rozšířena tak, že část severní a celá západní zeď interiéru byly vytesány přímo do živé skály.
V této době přibyla také gotická fasáda s věží a svatyně dostala dnešní jméno – Santuario Madonna della Corona, tedy „Panna Marie Korunovaná“. Slovo corona v latině znamená „koruna“ a odkazuje na tvar okolních horských hřebenů, které svatyni jako koruna obklopují. Kostel se tak zdá být doslova ponořen do nebeské scenérie.
Uprostřed věřících a turistů v interiéru osvětleném svícemi jsou chodby svatyně zaplněny symboly víry. Jeden z nich však vystupuje nad všechny ostatní – Scala Sancta, „Svaté schody“. Těchto osmadvacet mramorových stupňů připomíná ty, které potřísnila Kristova krev, když po bičování vystupoval k soudu. I dnes je lze spatřit, jak je zbožní poutníci zdolávají po kolenou, v modlitbě a rozjímání o utrpení svého Pána.
Podělte se s námi o své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz a pokračujte v každodenní dávce inspirace přihlášením k odběru newsletteru Inspired na epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
