Vědci možná odhalili, proč se každý třetí člověk cítí přes den ospalý.
Pokud spíte osm hodin denně, ale už v poledne saháte po třetím šálku kávy, problém nemusí být ve vaší ložnici, ale ve vaší krvi.
Nedávná rozsáhlá studie zveřejněná v časopise Lancet eBioMedicine zjistila, že lidé s vyšší hladinou určitých molekul v krvi – včetně omega-6 mastných kyselin, které se vyskytují především v ořeších, semenech a rostlinných olejích – měli výrazně nižší pravděpodobnost výskytu nadměrné denní spavosti (EDS).
Tento stav postihuje přibližně jednoho ze tří Američanů a je známý tím, že zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, srdečních onemocnění a cukrovky.
Zatímco nespavost a spánková apnoe patří mezi běžné příčiny, nová zjištění naznačují, že roli mohou hrát i metabolické faktory – tedy to, jak tělo zpracovává potravu, hormony a stres.
„Začínáme chápat, jak a proč k EDS dochází, jaké jsou její rané příznaky a co můžeme udělat pro to, abychom pacientům pomohli,“ uvedl hlavní autor studie Tariq Faquih, postdoktorand z Brigham and Women’s Hospital, v tiskové zprávě.
Co se děje ve vaší krvi?
Vědci zjistili, že lidé s vyšší hladinou sedmi specifických metabolitů v krvi bývají přes den bdělejší a méně unavení.
Analyzovali krevní vzorky více než 6 000 dospělých s průměrným věkem 48 let, změřili hladiny těchto metabolitů a porovnali je s mírou únavy, kterou účastníci sami uváděli.
Jedním z nejsilněji spojených faktorů s menší denní ospalostí byly omega-6 mastné kyseliny. Tyto tuky, známé svým přínosem pro zdraví srdce a mozku, zároveň pomáhají tělu vytvářet melatonin – hormon podporující spánek – což usnadňuje ranní bdělost po kvalitním nočním odpočinku.
Výzkumy také naznačují, že vyšší příjem omega-3 a omega-6 mastných kyselin může napomáhat rychlejšímu usínání.
Další molekulou, která se vyskytovala ve vyšších hladinách u bdělejších osob, byl sfingomyelin – typ tuku přítomný téměř v každé buňce, zejména v nervovém systému. Hraje klíčovou roli v hormonální signalizaci a může pomáhat regulovat vnitřní biologické hodiny, které řídí cykly spánku a bdění.
Tělo si sfingomyelin dokáže vytvářet samo, ale jeho hladinu mohou zvýšit i určité potraviny, například vejce a mléčné výrobky.
Malé změny, skutečné účinky
Zlepšení sice nebyla dramatická, ale byla měřitelná a klinicky významná.
Za každý standardní nárůst těchto prospěšných metabolitů dosáhli účastníci o zhruba třetinu až půl bodu vyššího skóre na široce používané stupnici Epworth Sleepiness Scale (ESS), která hodnotí pravděpodobnost usnutí v běžných situacích – například při čtení nebo jízdě autem.
Stupnice ESS se pohybuje od 0 do 24 bodů; skóre 11 a více je považováno za nadměrné. Tuto hranici překročilo přibližně 15 procent účastníků.
„Změna o dva body na stupnici ESS se obvykle považuje za klinicky významnou,“ uvedla v e-mailu pro Epoch Times vedoucí studie Dr. Susan Redlineová, profesorka spánkové medicíny na Harvard Medical School.
„Jedinci s mírnou denní ospalostí uvádějí, že tento stav do určité míry ovlivňuje jejich každodenní fungování,“ doplnil Faquih v e-mailové odpovědi.
Objevují se rozdíly mezi pohlavími
Souvislosti mezi krevními metabolity a ospalostí byly výraznější u mužů.
Například u mužů byly vyšší hladiny tyramin-O-sulfátu – sloučeniny vznikající rozkladem potravin, jako jsou vyzrálé sýry či uzeniny – spojeny s větší denní ospalostí. Tato látka souvisela také s horší kvalitou spánku a pozdějším usínáním, pravděpodobně proto, že může narušovat dráhy související se spánkem, například melatoninové.
U žen byly tyto vazby méně nápadné. Vědci se domnívají, že je mohou „překrývat“ hormonální výkyvy spojené s menstruačním cyklem, těhotenstvím nebo menopauzou.
V rozsáhlejších evropských kohortách, které výsledky potvrzovaly, však ženy s vyššími hladinami omega-6 i omega-3 mastných kyselin (obsažených v tučných rybách, jako je losos, a také v ořeších a olejích) rovněž méně často hlásily denní ospalost – zdá se tedy, že zdravé tuky hrají roli u obou pohlaví.
Co dál – může strava pomoci při léčbě EDS?
Autoři studie věří, že jejich zjištění by mohla vést k novým možnostem léčby chronické únavy – zejména k přístupům zaměřeným na výživu, doplňky stravy či léky cílící na klíčové metabolické dráhy.
Dnes se nadměrná denní ospalost řeší především stimulací bdělosti – buď léky na předpis, nebo terapií spánkové apnoe (např. přístroji CPAP). Tyto postupy zvyšují hladiny „probouzecích“ neurotransmiterů v mozku, ale nezaměřují se na zlepšení výživy ani metabolismu.
„Naše studie naznačuje, že strava a genetika mohou hrát v EDS důležitou roli,“ uvedl Faquih, zároveň však dodal, že je třeba dalších výzkumů, které ověří, zda cílené zvýšení hladin těchto metabolitů dokáže snížit ospalost v reálném životě.
Autoři zároveň upozorňují na limity: měření metabolitů není jednoduché a spoléhání na subjektivně udávanou ospalost (namísto klinických spánkových vyšetření) zanechává určité mezery.
Další krok představují klinické studie, které by mohly ukázat, nakolik mohou dietní změny ovlivnit denní energii. „Realizace klinické studie by byla zásadním krokem – pomohla by určit, jak velký vliv mají tyto metabolity a jejich účinky na EDS,“ napsal Faquih v e-mailu.
–ete–
