Koza měla sedm malých kůzlátek, která mateřsky milovala a pečlivě je chránila před vlkem. Jednoho dne, když musela odejít pro potravu, zavolala je k sobě… pohádka ze sbírky bratří Grimmů.
Koza měla sedm malých kůzlátek, která mateřsky milovala a pečlivě je chránila před vlkem. Jednoho dne, když musela odejít pro potravu, svolala je všechny k sobě a řekla: „Milé děti, musím odejít a přinést jídlo. Mějte se na pozoru před vlkem a nepouštějte ho dovnitř. Buďte obezřetné, protože se často přetvařuje, ale poznáte ho podle jeho drsného hlasu a černých tlap. Jakmile se dostane do domu, všechny vás sežere i s kůží a chlupy.“
Netrvalo dlouho a sotva koza odešla, přišel k domovním dveřím vlk a zavolal svým drsným hlasem: „Milé děti, otevřete, jsem vaše matka a přinesla jsem vám krásné věci.“ Sedm kůzlátek však odpovědělo: „Nejsi naše matka. Ta má jemný a líbezný hlas, ale tvůj je drsný. Ty jsi vlk a neotevřeme ti.“
Vlk však vymyslel lest. Šel ke kupci a koupil si velký kus křídy, kterou snědl, aby si zjemnil hlas. Poté se vrátil ke dveřím kůzlátek a zavolal jemným hlasem: „Milé děti, pusťte mě dovnitř, jsem vaše matka. Každá z vás dostane něco dobrého.“
Položil však tlapu na okno, a když to kůzlata uviděla, řekla: „Nejsi naše matka. Ta nemá černou nohu jako ty. Ty jsi vlk a neotevřeme ti.“ Vlk tedy odešel k pekaři a pověděl: „Pekaři, potřete mi tlapu čerstvým těstem.“ Když to pekař udělal, šel vlk k mlynáři a zmínil mu: „Mlynáři, posyp mi tlapu jemnou bílou moukou.“ Mlynář nechtěl, ale vlk pronesl: „Jestli to neuděláš, sežeru tě.“ Tak to mlynář ze strachu udělal.
Vlk se tedy znovu vydal ke dveřím, za kterými bydlelo sedm kůzlátek, a zvolal: „Milé děti, pusťte mě dovnitř, jsem vaše matka. Každé z vás dostane dárek.“ Kůzlátka však nejprve chtěla vidět tlapu, a když uviděla, že je sněhobílá, a zaslechla jemný hlas, uvěřila, že je to jejich matka. Otevřela tedy dveře a pustila vlka dovnitř.
Když však poznala, kdo to je, polekala se a rychle se schovala: jedno pod stůl, druhé do postele, třetí do pece, čtvrté do kuchyně, páté do skříně, šesté pod velkou mísu a sedmé do nástěnných hodin. Vlk je však všechna našel a jedno po druhém spolkl, kromě nejmladšího v hodinách, které zůstalo naživu. Jakmile se nasytil a dopřál si své, odešel.
Brzy poté se matka vrátila domů. A co neviděla! Dveře dokořán, stůl, židle a lavice převrácené, mísy v kuchyni rozbité, deka a polštáře vytrhané z postele. Bylo to k pláči. „Ach,“ zvolala, „vlk tu byl a snědl mé drahé děti, mých sedm kůzlátek je mrtvých!“ a začala plakat. Tu vyskočilo nejmladší z hodin a zvolalo: „Jedno ještě žije, drahá matko,“ a vyprávělo, co se stalo.
Vlk se po vydatném jídle nasytil, unavil se, ulehl na zelenou louku na slunce a usnul. Stará koza, moudrá a lstivá, horlivě přemítala, jak by své děti mohla ještě zachránit. Nakonec ji napadl dobrý nápad a řekla nejmladšímu kůzlátku: „Vezmi nit, jehlu a nůžky a následuj mě.“
Vyšli ven a našli vlka, jak v hlubokém spánku leží na louce. „Tady to stvoření leží a chrápe,“ podotkla matka a obhlédla ho ze všech stran. „K večeři spolkl mých šest maličkých a už dál utíkat nemohl, tak se tu svalil! Rychle mi podej nůžky, třeba jsou ještě naživu, roztřihnu mu břicho.“
Těmi mu roztřihla břicho a šest kůzlátek, která v chamtivosti a spěchu spolkl celá, vyskočilo ven, jakmile se k nim dostal vzduch. Nebyla nijak zraněná a radovala se, že jsou vysvobozena z temného vězení. Objímala matku, ale ta sdělila: „Běžte a přineste velké a těžké kameny.“
Kůzlata musela naplnit vlkovo břicho kameny a stará koza ho rychle zašila tak, že si ničeho nevšiml a ani ve spánku se nepohnul. Poté všichni odběhli a ukryli se za živý plot.
Když se vlk vyspal, ucítil těžko v břiše a řekl: „V břiše mi to duní a bouchá, a přitom jsem snědl jen šest kůzlátek.“
Myslel si, že mu pomůže čerstvá voda, zvedl se a hledal studnu. Když se však sklonil k vodě a chtěl pít, neudržel se kvůli těžkým kamenům, spadl dovnitř a utopil se. Jakmile to kůzlata uviděla, přiběhla, volala: „Vlk je mrtvý! Vlk je mrtvý!“ a radostně tančila kolem studny.
Bratři Grimmové sbírali lidové pohádky a vydali je ve sbírce „Dětské a domácí pohádky“, svazek 1, Berlín, 1837. Kniha vznikla pro Elisabeth von Arnimovou a malého Johannese Freimunda. Zdroj Wikisource: „Der Wolf und die sieben jungen Geislein“ (1837). Text je přeložen a upraven do přirozené české podoby na základě německého originálu pohádky bratří Grimmů.
–etg–
