Vzácně dochovaná bronzová socha Artemis je dlouhodobě zapůjčena Metropolitnímu muzeu umění v New Yorku.
Většina starověkých řeckých bronzových soch se do dnešní doby nedochovala. Ztratily se, nebo byly roztaveny, aby se drahý kov znovu použil. Znalosti o těchto dílech proto pocházejí převážně z římských mramorových kopií. Jedním z mála dochovaných originálů je bronzová socha Artemis a jelen z období přibližně 1. století př. n. l. až 1. století n. l.
Cenná pro své uměleckohistorické kvality přitáhla tato plastika pozornost médií v okamžiku, kdy ji její vlastník – galerie Albright-Knox Art Gallery, dnes Buffalo AKG Art Museum – kontroverzně prodala. Socha tehdy překonala aukční rekord v kategorii plastik. Nyní je k vidění v Metropolitním muzeu umění (Met) v New Yorku.
Bronz zobrazuje bohyni lovu, kterou Řekové nazývali Artemis a Římané Diana. Stojí na původní obdélníkové podstavě vysoké zhruba 32 cm a sama měří přibližně 92 cm. Má na sobě krátký chitón, tradiční starořecký oděv. Ženy nosily chitóny dlouhé až na zem, avšak Artemis měla tuniku kratší, aby se mohla volně pohybovat při pronásledování kořisti. Přední část oděvu je provedena ve stylu „mokrého roucha“, které přiléhá k dolní polovině těla. Naproti tomu zadní část dramaticky vlaje. Na horní části těla je vidět fragment himationu – pláště omotaného kolem trupu a přes levé rameno.
Artemidina chodidla kryjí sandály se složitě provázanými řemínky a její vlnité vlasy jsou rozděleny uprostřed, nahoře zdobené diadémem se stříbrnými prvky. Tato čelenka má tvar půlměsíce a dekorují ji ryté palmety, tedy stylizované palmové listy. Také oči jsou stříbřené a působí překvapivě živě díky vyrytým duhovkám a zahloubeným zornicím. Po levici bohyně stojí jelen, někdy označovaný jako laň, vysoký přibližně 43 cm. Po její pravici se mohl původně nacházet pes.
Artemis je zachycena v okamžiku těsně poté, co vypustila šíp; v levé ruce původně držela luk. Zpodobnění bohyně tradičně vyjadřuje pohyb, avšak zde stojí s váhou spočívající na pravé noze. Levá noha zůstává vzadu, jen lehce opřená o špičku. Met toto pojetí popisuje jako stav, „jako by byla v epifanii“.
Dalším odklonem od tradiční ikonografie je Artemidina fyzická podoba. Obvykle bývá zobrazována jako dospělá mladá žena, ale zde má podobu dospívající dívky. Tradičně je bohyně zachycena v okamžiku, kdy sahá do toulce pro šíp nebo se chystá vystřelit, nikoli po dokončeném výstřelu. Navíc nechává jelena klidně stát po svém boku, místo aby jej uchopila za parohy. Odlišnou a dnes ikonickou verzi představuje Louvre se sochou Diana z Versailles. V tomto díle je bohyně zobrazená v rozhodném pohybu. Louverská verze je římskou mramorovou kopií, protože bronzový originál se nedochoval.
Badatelé se domnívají, že socha Artemis a jelen vznikla v období pozdního helénismu nebo rané římské říše. Podle pověsti o prvním doloženém majiteli, obchodníkovi se starožitnostmi Ugu Jandolovi, byl bronz objeven před počátkem 30. let 20. století během stavebních prací poblíž římské katedrály Svatého Jana v Lateránu. Odborníci předpokládají, že dílo zdobilo peristyl – sloupový ochoz či otevřenou kolonádu – v zahradě soukromé římské vily nebo městského domu, nikoli veřejné prostranství.
Artemis a jelen vyniká jemným řemeslným provedením. Metropolitní muzeum uvádí: „Socha a její podstavec byly odlévány v několika sekcích metodou ztraceného vosku, jak bylo ve starověku obvyklé, a tyto části byly následně spojeny navařováním.“ Tato technika se stala hlavním řeckým postupem pro výrobu bronzových soch již v období pozdní archaiky (přibližně 500–480 př. n. l.). Po odlití umělci a jejich dílny doplňovali dekorativní detaily dlátem a kovovými inkrustacemi, tedy vložkami z jiného kovu.
V roce 1953 galerie Albright-Knox Art Gallery sochu získala. Zůstala v jejích sbírkách až do roku 2007, ačkoli od roku 1997 nebyla vystavena. Posláním instituce je shromažďovat umění své doby, a proto starověké artefakty představovaly v její kolekci výjimku. Dne 7. června 2007 uspořádala aukční síň Sotheby’s dražbu majetku galerie, do níž byla zařazena také socha Artemis a jelen. Výnosy z vyřazených děl měly sloužit k nákupu současného umění. Rozhodnutí vyvolalo ostré debaty: řada odborníků i milovníků umění kritizovala prodej historického bronzu a litovala, že dílo přechází z veřejného muzea do soukromé sbírky.
Odhadovaná cena byla 5 až 7 milionů dolarů (zhruba 118 až 165 milionů Kč), ale socha nakonec dosáhla částky 28,6 milionu dolarů (asi 672 milionů Kč) a stanovila nový rekord jak pro sochu, tak pro starověký artefakt prodaný v aukci. Vítězem se stal Giuseppe Eskenazi, londýnský obchodník s čínským uměním, který přihazoval jménem soukromého evropského sběratele. Naštěstí může veřejnost dílo stále vidět: anonymní majitel poskytl sochu jako dlouhodobou zápůjčku Metropolitnímu muzeu. Zdobí sál Leon Levy and Shelby White Court, centrální dvoranu řeckých a římských sbírek Met, navrženou jako římský peristyl – prostředí ideální pro krásnou sochu Artemis a jelen.
Co z oblasti umění a kultury byste rádi viděli v našich rubrikách? Své náměty nebo připomínky prosím zasílejte na namety@epochtimes.cz
–ete–
