Výstava Michaelina Wautierová, malířka ve Vídeňském uměleckohistorickém muzeu připomíná barokní autorku, jejíž dílo bylo po staletí mylně připisováno jiným umělcům.
Flanderská malířka 17. století Michaelina Wautierová (asi 1614–1689) patřila k nejvýznamnějším barokním umělkyním, avšak její tvorba byla po její smrti na dlouhá staletí zapomenuta. Dochovaná díla jsou často připisovala jiným malířům, včetně Anthonyho van Dycka, Rubensových žáků nebo jejího bratra, malíře Charlese Wautiera (1609–1703). Zlom nastal až koncem 20. století, kdy nové bádání znovu odhalilo její skutečné souborné dílo.
Monografická výstava v Antverpách v roce 2018 představila její tvorbu široké veřejnosti poprvé. Wautierová, označovaná za „nejzajímavější znovuobjevení posledního desetiletí v dějinách umění“, je nyní ústřední osobností přelomové výstavy ve Vídeňském uměleckohistorickém muzeu.
Výstava Michaelina Wautierová, malířka, otevřená do 22. února 2026, shromažďuje téměř všechna známá díla autorky. K vidění je 29 obrazů a jedna kresba, které zapůjčila mezinárodní muzea i soukromí sběratelé. Upravená verze výstavy je k vidění v londýnské Royal Academy of Arts od 27. března 2025 do 21. června 2026.
Představené práce ukazují mimořádný rozsah jejího umění: květinová zátiší, portréty, žánrové výjevy i historickou malbu. Historická malba – považovaná za nejprestižnější umělecký žánr – byla tradičně doménou mužů. Po ženách se očekávalo soustředění na jediný okruh témat, nejčastěji drobná zátiší nebo portréty. Wautierová však ovládla řadu žánrů, včetně velkoformátových náboženských a mytologických scén. Její monumentální Triumf boha Bakcha patří k vrcholům stálé sbírky Uměleckohistorického muzea.
„Vymyslela a provedla“
Dochovalo se jen málo přímých pramenů o jejím životě. Podle historiků se narodila kolem roku 1614 v Monsu (dnešní Belgie). Podrobnosti o jejím vzdělání nejsou známy, ale její tvorba prozrazuje brilantní techniku, znalost antiky i detailů – svědčí o přístupu k učeným zdrojům i k dílům vlámských a italských mistrů. Je možné, že doprovázela bratra na studijní cestě do Itálie.
Později se sourozenci přestěhovali do Bruselu, kde žili v jednom domě a patrně sdíleli ateliér. Oba byli uznávanými malíři svého města. Mezi jejich mecenáše patřil arcivévoda Leopold Vilém, místodržitel Španělského Nizozemí a slavný sběratel. Podle inventáře z roku 1659 vlastnil čtyři díla Michaeliny Wautierové, včetně Triumfu boha Bakcha.
Michaelina se původně jmenovala Michelle, avšak ve své kariéře používala latinizovanou podobu jména. Patrně tím chtěla zdůraznit svou vzdělanost. Na dvou svých dílech k podpisu připojila latinskou frázi „invenit et fecit“, tedy „vymyslela a provedla“. Na autoportrétu zhruba z roku 1650 se zobrazuje s nástroji své profese – sedí u stojanu a drží paletu a štětce. S tichým sebevědomím se dívá přímo na diváka.
Zbožnost a portréty
První místnost výstavy představuje její biblické výjevy. Jedním z hlavních děl je Vzdělávání Panny Marie z roku 1656. Na podstavci sloupu nese rozšířený podpis, zřejmě výraz úcty k tomuto plátnu. Obraz dokládá její mistrovství v práci se světlem. Další dílo, Dvě dívky jako svatá Anežka a Dorota z předchozího roku, ukazuje její cit pro výraznou barevnost.
Druhá místnost se soustředí na portréty. Nejvýraznější z nich je Portrét Martina Martiniho z roku 1654. Martini byl italský jezuita, učenec a kartograf, známý jako autor prvního tištěného atlasu Číny, který věnoval arcivévodovi Leopoldu Vilémovi. Bylo neobvyklé, aby muž jeho postavení seděl modelem malířce. Wautierová jej zobrazuje v čínském dvorském oděvu v mandžuském stylu. V pravém horním rohu je jeho jméno uvedeno čínskými znaky i latinskou transkripcí. Široké tahy v jeho tváři ukazují, jak dobře dokázala postihnout psychologii portrétovaného.
Alegorie a vanitas
Významnou součástí výstavy je proslulý cyklus Pět smyslů z roku 1650. Celý soubor je v Evropě vystaven vůbec poprvé. Každý z obrazů – Zrak, Sluch, Čich, Chuť a Hmat – zobrazuje jiného chlapce při každodenních činnostech. Tyto naturalistické dětské výjevy jsou podány s humorem, citlivostí a ostrým pozorovacím talentem. Alegorie smyslů bývaly tradičně zobrazovány jako idealizované ženy. Tím, že Wautierová použila chlapce, vtiskla tématu osobitý charakter – jeden z určujících rysů její mimořádné tvorby.
Výjimečná jsou také její květinová zátiší. Barevná Květinová girlanda s motýlem z roku 1652 je jedním ze dvou jejích dochovaných děl tohoto žánru. Wautierové mimořádná schopnost zachytit rozmanité a detailně propracované květiny vede odborníky k domněnce, že musela vytvořit i další obrazy s květinovou tématikou. Na tomto plátně je girlanda zavěšena mezi dvěma býčími lebkami. Tento motiv má původ ve starořímském sochařství a je dalším dokladem autorčina záhadného klasického vzdělání. Zároveň vyjadřuje její velkou obrazotvornost – dokázala do květinového zátiší promyšleně vložit odkaz na antiku.
Další významné dílo zastupuje žánr vanitas: Dva chlapci foukající bubliny, vytvořené kolem let 1650–1655 a zapůjčené z Muzea umění v Seattlu. Bublina, která může kdykoli prasknout, symbolizuje pomíjivost života; v pozadí ji doplňuje motiv zhaslé svíčky a přesýpacích hodin.
Podle Muzea umění v Seattlu „otevřená kniha a částečně skrytý hudební nástroj mohou odkazovat k myšlence, že umění přežívá lidský život – což je jedním z hlavních poselství díla“. Reputace Michaeliny Wautierové byla konečně obnovena a opět se řadí mezi nejvýznamnější evropské malířky.
Výstava „Michaelina Wautierová, malířka“ je ve Vídeňském uměleckohistorickém muzeu otevřená do 22. února 2026. Upravená verze je k vidění v londýnské Royal Academy of Arts od 27. března 2025 do 21. června 2026. Další informace jsou na khm.at a royalacademy.org.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom pokrývali? Své nápady nebo zpětnou vazbu prosím zasílejte na namety@epochtimes.cz.
–ete–
