Ve staré lidové pohádce, kterou zaznamenal Wilhelm Busch, se vydává král hledat dar, jenž by mu konečně dopřál klidný spánek. Cesta za spokojeností se však ukáže být mnohem obtížnější, než kdo tušil.
Kdysi dávno žil bohatý král, kterému dělalo vládnutí tolik starostí, že kvůli nim celé noci nemohl usnout. Nakonec mu to bylo tak nesnesitelné, že svolal své rádce a svěřil se jim se svým trápením.
Mezi nimi byl starý zkušený muž. Když se doslechl, jak na tom král je, povstal a řekl: „Existuje jediný prostředek, jak se může Vaše Veličenstvo znovu dočkat spánku. Bude jej však velmi těžké získat. Pokud byste obdržel košili člověka, který je skutečně spokojený, a nosil ji vytrvale na těle, jsem přesvědčen, že by Vám to jistě pomohlo.“
Král jeho slova vyslechl a rozhodl se řídit radou moudrého muže. Vybral několik rozumných poslů, kteří měli projít celé království a hledat takovou košili, jakou král potřebuje. Muži se vydali na cestu a nejprve navštívili krásná, lidnatá města, protože doufali, že právě tam se jim podaří uspět. Marně však chodili od domu k domu a ptali se po spokojeném člověku. Jednomu chybělo to, druhému ono, a nikdo se nemohl nazvat skutečně spokojeným.
Poslové se mezi sebou poradili: „Ve městě to, co hledáme, nenajdeme. Půjdeme tedy na venkov – tam snad bude spokojenost ještě doma.“ A tak opustili hlučící město a vydali se cestou, která vedla mezi vlnícími se poli k blízké vesnici.
Ptali se od domu k domu, od chalupy k chalupě. Přešli do další vsi, pokračovali dál, navštěvovali chudé i bohaté, ale nenašli nikoho, kdo by byl zcela spokojený. Poslové se smutně otočili a vydali se na cestu zpět.
Když tak kráčeli krajinou ponořeni do starostlivých myšlenek, narazili na pasáka vepřů, který s klidem odpočíval u svého stáda. Právě k němu přicházela jeho žena s dítětem v náručí a nesla mu ranní chléb. Hospodář se s veselým výrazem posadil, snědl, co mu přinesla, a poté si hrál se svým dítětem.
Královi poslanci to sledovali s úžasem. Přistoupili k muži a zeptali se ho, jak to, že je tak spokojený, ačkoli má tak skromné živobytí. „Moji milí páni,“ odpověděl pasák, „to je proto, že jsem spokojený s tím, co mám.“
Muži měli velkou radost, že konečně našli spokojeného člověka. Vylíčili mu, proč je král vyslal, a prosili ho, zda by jim za peníze a dobré slovo nedal košili, kterou má na sobě. Pasák se usmál a řekl: „Jakkoli bych vám, ctihodní páni, rád vyhověl, není to možné. Spokojenost sice mám, ale košili na těle ne.“
Když to muži uslyšeli, zděsili se a ztratili veškerou naději, že najdou košili, jakou král potřebuje. Zarmoucení a se sklopeným zrakem se vrátili ke svému pánu a sdělili mu, jak marné bylo jejich hledání i vyptávání. Našli prý mnoho takových, kteří sice měli košili, ale neměli spokojenost – a nakonec jednoho, který byl opravdu spokojený, ale bohužel košili neměl.
A tak musel král své starosti nést dál. Často celé noci neklidně bděl na svém loži, spánek k jeho očím nepřicházel a nebylo mu pomoci.
Zdroj: Wilhelm Busch (1832–1908), „Ut ôler Welt“. Sbírka obsahuje lidové pohádky, pověsti, lidové písně a říkanky, které Wilhelm Busch shromáždil. Vydána byla roku 1910.
–etg–
